Článek
Když Jindřich Trpišovský (27. února oslaví padesátiny) přicházel v prosinci 2017 do pražské Slavie, učinil několik zásadních rozhodnutí. Především si přivedl „své“ lidi z Liberce, tedy asistenty Jaroslava Köstla a Zdeňka Houšteckého, a také trenéra brankářů Štěpána Koláře.
Zároveň si v realizačním týmu také ponechal „zaryté“ slávisty, bývalé ligové hráče, asistenta Pavla Řeháka a trenéra brankářů Radka Černého, čímž si zajistil zachování alespoň částečné kontinuity, usnadnil si poznávání nového klubu a také lepší přijetí od „ortodoxních“ Slávistů, kteří mladému trenérovi, jenž za sebou neměl velkou hráčskou kariéru ani slávistickou minulost, zpočátku příliš nevěřili.
Trpišovský však především „za běhu“ ihned měnil styl hry týmu, čemuž začal také přizpůsobovat složení hráčského kádru. Trpišovský tehdy hlásal touhu hrát „totální fotbal“ . Tedy velmi běhavý styl, agresivní, s vysokým napadáním, ale také s kvalitní rozehrávkou od brankáře a snahou o kombinační stránku hry. Od této strategie v posledních dvou sezonách ustoupil, ale to je jiná kapitola.
Do „totálního fotbalu“ s brankářem hrajícím „vysoko“, se mu tehdejší gólman Slavie Jan Laštůvka vůbec nehodil. Brankář s dlouholetou zahraniční i reprezentační zkušeností sice v bráně „uměl“, ale nikoliv nohama. Rozehrávka nikdy nebyla jeho silnou stránkou. Proto si také rychle „balil kufry“ směr Ostrava. Trpišovský si přivedl za 25 milionů korun svého oblíbence, tehdy mladého Ondřeje Koláře ze svého bývalého působiště v libereckém Slovanu, z kterého okamžitě udělal týmovou jedničku.
Také několik dalších příchodů hráčů bylo v prvním období z Liberce. Všechny se nepovedly. V sešívaném dresu se třeba neprosadili Ondřej Karafiát či navrátilec z francouzského Montpellier Lukáš Pokorný, kterým se předtím pod Jindřichem Trpišovským v libereckém dresu velmi dařilo.
Některé přestupy z libereckého Slovanu však vyšly parádně. Leckdo se například divil (včetně autora tohoto článku), proč sportovní ředitel Nezmar s trenérem Trpišovským kupují průměrného ligového stopera Ondřeje Kúdelu, který už „má své roky“. Zpětně je však třeba se omluvit trenérovi i hráči.
Ondřej Kúdela prožil ve Slavii jednoznačně nejlepší roky své kariéry. Byl pilířem obrany. Jejím dirigentem. Vedle něho rostl například David Zima, protože zkušený Kúdela si ho řídil a rozehrávku za něj obstaral. Nebyl sice urostlým a fyzicky disponovaným stoperem, ani velmi rychlým, ale uměl skvěle číst hru, předvídat. Hrál výborně pozičně. Měl nadprůměrnou kopací techniku a díky ní vynikající rozehrávku i na delší vzdálenost. Dokázal dát přesný pas na nabíhajícího hráče jako málokdo. Měl i výbornou střelu. K té se ale dostal zřídka.
Další liberecký hráč, pravý bek Vladimír Coufal byl zase fotbalistou, který neúnavně „piloval lajnu“. Své technické limity dokázal do značné míry nahradit mimořádným nasazením a bojovností. Do systému, který chtěl hrát Trpišovský, se hodil ideálně. Kdo by to byl řekl, že kdysi neperspektivní borec, kterého v ostravském Baníku nechtěli a poslali do Hlučína, udělá tak velkou kariéru a bude hrát několik let úspěšně Premier League a Bundesligu.
Od září padesátiletý Martin Hyský jde v plzeňských Štruncových sadech velmi podobnou cestou, jako před lety začal Trpišovský v pražském Edenu. Některé rozdíly mezi oběma muži pochopitelně najdeme. Jindřich Trpišovský fotbal vrcholově nehrál. I proto dá hodně na ty, kteří tuto zkušenost naopak mají. V poslední době se například často radí s Janem Bořilem. Trpišovský začal trenérskou kariéru velmi mladý a prošel si dlouholetou cestu zespoda až na vrchol.
Martin Hyský je naopak bývalým dlouholetým ligovým fotbalistou, odchovancem Slavie, s kterou má ve sbírce také ligový titul. Fotbal hrál dlouho i na nižší úrovni. Také jako hrající trenér v Kralovicích v Pražském přeboru. Přitom působil roky jako televizní expert.
Profesionální trenérskou kariéru zahájil výrazně později než Trpišovský. Časem se stal „kádrovou rezervou“ pražské Slavie, která si ho tak trochu „vychovávala“ právě jako možného budoucího nástupce Trpišovského. Hyský nejdříve působil u dorostu Slavie a jejího „béčka“. Později byl poslán do spřátelené druholigové Vlašimi a následně prvoligové Karviné, s kterou má pražský klub také dlouhodobě nadstandardní vztahy.
Martin Hyský si v Karviné jako hlavní trenér v lize rychle udělal výborné jméno. Ordinoval týmu ofenzivní, kombinační fotbal, na který se „dalo koukat“. Po první sezoně, kdy se mu úspěšný kádr z velké části rozpadl, to dokázal zopakovat i se silně obměněným týmem.
Zájem Plzně o trenéra Hyského proto příliš nepřekvapil. Hledala perspektivního a ambiciózního kouče, který by převzal štafetu po zkušeném Miroslavu Koubkovi, jehož působení u mužstva se vyčerpalo. Dříve zvažovaný Martin Svědík volný nebyl, spojil už svoji dlouhodobou perspektivu s brněnskou Zbrojovkou. Úspěšný karvinský kouč byl tedy logicky první volbou.
Nepřekvapilo, že Hyský neváhal a o práci v Plzni projevil velký zájem. Je ambiciózní. V Karviné odváděl výbornou práci, ale určitě v ní nechtěl zůstat „věčně“ a toužil se časem posunout do klubu s většími možnostmi.
Viktoria je zavedený klub. S novým majitelem má výrazně větší finanční možnosti. Jindřich Trpišovský navíc dával jasně najevo, že se v dohledné době k odchodu z Edenu rozhodně nechystá. Proto nemělo smysl, aby Hyský setrvával dále v Karviné a čekal další sezonu či sezony na „laso“ z Prahy. To by se také nemusel nikdy dočkat.
Martin Hyský si přivedl do Plzně „své“ lidi z předchozího působiště v Karviné. Podobně jako před osmi lety Trpišovský z Liberce do Slavie. Mezi Hyského muže patří asistent Radim Grussmann, trenér brankářů Václav Winter, kondiční trenéři Petr Hejný a Tomáš Pupkay. Někteří z výše jmenovaných s ním dokonce působili už ve Vlašimi a Slavii.
Martin Hyský se, podobně jako Trpišovský ve Slavii, obklopil lidmi, kterým důvěřuje a zná jejich schopnosti. V zájmu zachování kontinuity a dobrého přijetí místními, si také chytře (podobně jako Trpišovský) ponechal v novém realizačním týmu bývalé hráče a „ortodoxní Plzeňáky“. Tedy asistenta Marka Bakoše, trenéra brankářů Matúše Kozáčika, video-analytika Zdenka Bečku či dalšího „kondičáka“ Martina Kastnera.
Martin Hyský mluví o tom (jako dříve Trpišovský), že chce hrát s Viktorií náročný, velmi běhavý, ale také kombinační, ofenzivní fotbal. K tomu začal v zimní pauze už také přizpůsobovat kádr.
První velká změna je na postu brankáře. Jako si kdysi Trpišovský přivedl do Prahy z Liberce mladého brankáře Koláře místo dosavadní zkušené jedničky Laštůvky, tak nyní Hyský, také pro mnohé dost překvapivě, rychle vsadil na dosavadní plzeňskou dvojku, 24 letého Rakušana Floriana Wiegeleho, na úkor 27 letého Martina Jedličky, jenž byl za trenéra Koubka jasnou týmovou jedničkou, a také členem českého reprezentačního výběru.
Přesto ho Hyský neváhal posadit na lavičku náhradníků. Plzeňský trenér dává (jako kdysi Trpišovský) velký důraz na rozehrávku brankáře. Tu má Florian Wiegele o poznání lepší než Martin Jedlička. Ten se s rolí plzeňské dvojky nesmířil a odešel (stejně jako před lety Laštůvka) do ostravského Baníku.
Najdeme i další shodný znak. Jako si Trpišovský před lety z bývalého působiště přivedl stopera s nadprůměrnou rozehrávkou Ondřeje Kúdelu do Slavie, obdobně činí dnes Martin Hyský v Plzni. Také on sáhl do svého předchozího klubu pro konstruktivního stopera s kvalitní rozehrávkou, jehož fotbalové schopnosti i lidské kvality má prověřené.
Je jím slovenský fotbalista Dávid Krčík (26). O toho údajně měly zájem polské kluby Widzew Lodž a Legia Varšava, bulharský Ludogorec Razgrad, možností byl prý též přestup do americké Major League Soccer. Nakonec ho ale, na popud nového trenéra, „udělali“ plzeňští funkcionáři.
Krčíkovo angažování vzbuzuje otazníky u řady expertů a fanoušků, jestli je tím pravým pro Plzeň. Jako kdysi Kúdela pro Slavii. Tehdy se říkalo, že hrát za Slavii je něco naprosto jiného, než za Liberec. Dnes stejné platí o srovnání Plzně a Karviné. Kus pravdy na tom samozřejmě je. Ondřej Kúdela přechod na vyšší level zvládl skvěle. Povede se to i Dávidu Krčíkovi? Bude mít trenér Hyský stejně šťastnou ruku jako Trpišovský před léty? Uvidíme…
Kádr není nafukovací. Příchody si žádají také odchody. Tak jako ve Slavii „balil kufry“ například stoper Jakub Jugas, jenž hrál za trenéra Šilhavého pravidelně, ale Trpišovskému do představ nezapadal, nyní změny v Plzni odnesl srbský stoper Svetozar Markovič, jenž za Miroslava Koubka nastupoval často. To už neplatí, dle středečních zpráv v médiích, se stěhuje do Slovanu Bratislava.
Další novou tváří, kterou chce Martin Hyský oživit kádr, je 22 letý obránce Adam Kadlec. Součástí jeho transferu je odchod zkušeného 31 letého obránce Milana Havla opačným směrem, tedy do Bohemians Praha 1905. K němu dojde po lednovém duelu Evropské ligy s FC Porto. Adam Kadlec má, i přes svůj stále nízký věk, za sebou pět prvoligových sezon, v nichž odehrál 74 zápasů a vstřelil v nejvyšší soutěži tři branky. Ve Viktorii podepsal kontrakt na tři a půl roku. Je to fyzicky disponovaný fotbalista s potenciálem dalšího růstu.
Mluví se o tom, že Kadlec měl původně zamířit do libereckého Slovanu, ale zkušený „šíbr“ Adolf Šádek ho Kaniovi a Nezmarovi „vyfoukl“. Obránce měl v Bohemians smlouvu do června. Poté by byl volným hráčem. Když nyní Viktoria „přihodila“ Bohemce náhradu v podobě exreprezentanta Milana Havla, který už u Klokanů v Ďolíčku dříve působil, byla „ruka v rukávě“.
Opět je tu jistá paralela s Trpišovským, který takto Spartě před lety „ukradl“ Vladimíra Coufala, jenž už byl „jednou nohou“ na Letné, ale nakonec skončil v Edenu. Bude pro Hyského obránce Adam Kadlec také tak velkým přínosem jako kdysi pro Trpišovského Vladimír Coufal? Nechme se překvapit. Mnozí o tom pochybují, ale kdo tehdy věřil Coufalovi?
Viktorii na podzim, po letním odchodu Lukáše Kalvacha, ve středu hřiště citelně chyběl dirigent hry. Zkušený fotbalista, který umí ostatní usměrnit, zahrávat standardní situace, má cit pro přihrávku, poziční hru i změnu jejího tempa.
Zdá se, že tento problém má už Viktoria také vyřešený. Aniž bych chtěl srovnávat typologii obou hráčů, opět najdeme jistou paralelu se Slavií a jejím koučem. Tak jako se Trpišovskému ze Saudské Arábie do Česka nečekaně vrátil v lednu 2019 bývalý rumunský záložník Sparty Nico Stanciu, tak se do Viktorie vrací její bývalý hráč, záložník Patrik Hrošovský.
33 letý slovenský reprezentant, který kdysi ve Viktorii jako „bažant“ začínal vedle plzeňské legendy Pavla Horvátha, působil roky v belgickém Genku, kde toho odehrál hodně. Do Plzně se vrací po necelých sedmi letech jako vyzrálá osobnost. Všichni očekávají, že týmu ve středu hřiště dodá přehled a kvalitu, která mu na podzim chyběla.
Patrik Hrošovský by měl Viktorii výrazně pomoci herně. Tedy v rozehrávce, zakládání akcí, zahrávání standardních situací, ale i v defenzivě. Měl by být však také přirozeným lídrem týmu a ve svém věku i jistým mentorem pro mladé hráče. Na rozdíl od „světoběžníka“ Stanciua, který měl Slavii jako jednu z přestupních stanic, lze předpokládat, že závěr kariéry (a možná i kus života po ní) spojí s plzeňským klubem.
„Patrik je obrovská osobnost, která se vrací domů,“ řekl Adolf Šádek pro klubový web. „Jsem šťastný, že můžu být zpátky,“ reagoval dle stejného zdroje zkušený fotbalista.
Jindřich Trpišovský ve své první sezoně ve Slavii titul nezískal. Pak však přišla série tří ligových prvenství za sebou. V současnosti má na kontě čtyři mistrovské tituly a po podzimu má „našlápnuto“ na pátý. Také plzeňský Martin Hyský ve své první (neúplné), sezoně s Viktorií titul velmi pravděpodobně nezíská. Plzeň je po 19 kolech až na 4.místě tabulky Chance ligy s 13 bodovou ztrátou na vedoucí Slavii.
Ale co není dnes, může být „zítra“. Tak jako v případě Jindřicha Trpišovského a pražské Slavie. Viktoria má s novým majitelem, miliardářem a nejbohatším Čechem Michalem Strnadem, v současnosti zcela jiné finanční možnosti, než tomu bylo v nedávné minulosti. Už to nebude klub, který „jde s klackem proti tankům“, jak říkával před lety v nadsázce plzeňský šéf Šádek. Dnes má naopak plzeňský klub „své tanky“. A tentokrát to není až taková nadsázka, jak by se mohlo zdát. Vždyť jeho majitel zbohatl především ve zbrojním průmyslu.
Lze předpokládat, že proces zkvalitňování plzeňského kádru bude probíhat i nadále. Některé změny nastanou ještě v příštích dnech a týdnech (přestupové okno se uzavírá až za měsíc), další pak v letní přestávce. Trenér Hyský bude kádr, s pomocí klubového šéfa Adolfa Šádka a nového sportovního ředitele Martina Vozábala, přetvářet k obrazu svému, aby byl plzeňský tým schopný hrát fotbal dle „jeho gusta“ a byl konkurenceschopný vůči pražským „S“ i na evropské scéně.
Nechme se překvapit, do jaké míry se mu to podaří. Kam až to Viktoria pod jeho vedením dotáhne. Jak Martin Hyský dokáže využít větší plzeňské možnosti, ale také se vyrovnat s tlakem, který na něj bude v Plzni výrazně vyšší než v Karviné.
Jak říká Pavel Horváth, „pravda leží na hřišti“. Doplnil bych ještě: v soutěžních utkáních. Veškeré prognózy a výsledky v přípravě nejsou podstatné. To opravdu důležité vypukne až s prvním soutěžním utkáním jarní části sezony. Uvidíme, jak ji Viktoria s Martinem Hyským na lavičce zvládne.
Pro český fotbal i atraktivitu ligové soutěže je každopádně jen a jen dobře, že má další klub s opravdu velkými ambicemi a trenérem, který se nespokojí s průměrností. Máme se na co těšit.
Další zdroje: web FC Viktoria Plzeň, web Bohemians Praha 1905, statistiky Livesport
