Jak se změní Slavia pod miliardařem Tykačem?

Sparta potřebovala v poslední době doplnit tým o hráče střední generace. Hotové fotbalisty, kteří mohou hned naskočit do základní sestavy. Nutno říct, že se jí tento proces pod Brianem Priskem podařil a její sestava se zkvalitnila. Tým je lepší a odolnější. Stačí jen připomenout příchody Haraslína, Kuchty, Kairinena, Vindahla, Laciho, Preciada nebo Birmančeviče. Sparta nemusí, díky finančně silnému majiteli, prodávat hráče pokaždé, když přijde interesantní nabídka. Ze Sparty odcházejí pouze ti, co se neuplatnili. Nebo naopak ti, u kterých už uzrál čas se posunout dál. Hráč sám chce a je s klubem ve shodě. Mezi takové patří přestup Dávida Hancka do nizozemského Feyenoordu či Tomaše Čvančary do německého Mönchengladbachu.

Slavia byla v posledních letech v jiné situaci. Finanční podpora čínských majitelů postupně slábla. V poslední fázi byla pouze udržovací. Velké nákupy hotových a drahých hráčů typu Nica Stanciua nebo Petera Olayinky se staly minulostí. Slavia dále ve velkém nakupovala, ale především mladé hráče do 23 let s jasným cílem. Ukázat je a „ohrát“ v Evropě a následně někoho z nich hodně výhodně prodat. Tedy zpeněžit. Tak přišli v posledních letech do Slavie kupříkladu Sima, Bah, Sor, Usor, Talovjerov, D.Jurásek, Ogbu, Dumitrescu, Tomič, Pech, Zafeiris, Wallem, Chytil či Tijani. Někteří se jen chvilku „ohřáli“ a už jsou ze Slavie zase pryč.

Každý příchod se samozřejmě nepovede. Každý mladý hráč se ve Slavii neprosadí. Je proto nutné takových hráčů kupovat více. Když se z pěti uplatní tři a z nich posléze jeden za opravdu velké peníze prodá, je to úspěch. Vydělá na ty nepovedené, a ještě dost zůstane. Slavii se to takto celkem dařilo. Má to však i negativní stránku. Změn v kádru je logicky hodně. Má to vliv na výsledky, kvalitu kádru a souhru hráčů. Trenér Trpišovský je nucen stále dokola budovat novou sestavu a stavět základní kostru týmu.

Slavia musela v poslední době především prodávat. V ideálním případě toho, koho prodat chtěla. To se ale vždy nepodaří. V situaci Slavie, kdy musíte každoročně naplnit vysoký klubový rozpočet, musíte prodat toho, o koho je zrovna zájem, i když se vám to aktuálně moc nehodí. A tak odejdou často i hráči, kteří jsou v klubu krátce, ale je na ně zrovna lukrativní nabídka, která zalepí rozpočet klubu. Posledním takovým příkladem je letní odchod Davida Juráska do Benfiky Lisabon, který Slavii finančně výrazně pomohl. Na přestupu vydělala zhruba 300 milionů korun. A to byl ve Slavii pouhou jednu sezonu.

Slavia se po letech pod čínskými majiteli vrací do českého vlastnictví. Klub i stadion kupuje miliardář Pavel Tykač, jeden z nejbohatších Čechů. Už to samo o sobě je dobrá zpráva. Slavia je opět velmi atraktivní, tradiční značkou, o kterou je zájem. Pavel Tykač ji kupuje, protože má ke klubu vztah, ale také proto, že Slavia je v dobré kondici. Jeho spojení s klubem mu vylepší jméno, poskytne uznání, zvýší prestiž.

Před pár lety Slavii nikdo koupit nechtěl. Zachraňoval ji na poslední chvíli Jiří Šimáně s Jaroslavem Tvrdíkem, za přispění Číňanů. Mnoho slávistů při tom „skřípalo zuby“, roky museli pak slýchat narážky na „čínský cirkus“, ale jiná cesta nebyla. Pověst Slavie byla po letech špatného vedení silně pošramocená. Klub takřka v bankrotu, málem v druhé lize. Ani stadion mu nepatřil.

V dalších letech se pod novými majiteli udělalo plno práce. Provázela ji i spousta chyb, zejména v prvním období. Nový management, v čele s Jaroslavem Tvrdíkem, se „učil fotbal“ za pochodu. Slavia se ale poměrně rychle vrátila na vrchol. Získala mistrovské tituly, vítězství v MOL Cupu i úspěchy v evropských pohárech. Hodně zapracovala i na tom ostatním. Marketingu, merchandisingu, charitě. Návštěvy utkání už nejsou jen 90 minut fotbalu. Provází je mnoho doprovodných akcí pro fanoušky.

Klubu patří opět i stadion a v něm klubové museum, které připomíná velkou slávistickou historii. Museum, které je srovnatelné s podobnými musei TOP klubů v západní Evropě, může navštívit ve vybraných dnech kdokoliv z veřejnosti. Několikrát ročně také probíhají, po vzoru klubů Premier League, komentované prohlídky za účasti některých klubových legend.

Ať už si o čínských majitelích myslí kdokoliv cokoliv, jedno jim upřít nelze. Slavia se pod nimi zvedla. Stala se opět fungujícím klubem. Klubem, který navazuje na své tradice. Číňané se vždy drželi v pozadí. Slavii dál vedl český management, „A“ tým má kompletní český realizační tým, na ligové soupisce je řada Čechů, doplněných o cizince. V klubu pracují vesměs čeští zaměstnanci. V mládežnických týmech jsou čeští trenéři a převážně čeští hráči. Žádná invaze Číňanů do Slavie se tedy nikdy nekonala. I když Slavia patřila Číňanům, pořád to byl český klub.

Jaroslav Tvrdík je pro mnohé kontroverzní postavou. Už navždy mu zůstane přezdívka „Luftjarda“, byť mnozí z těch, co ji používají, už ani možná nevědí, co za ní přesně je. Také ve Slavii učinil Tvrdík řadu chyb, zejména zpočátku. Některá jeho vyjádření a opatření byla, jsou a nejspíš budou vždy trochu problematická. Ale celkově pohledem zvenku jednoznačně převažují klady jeho působení. Pod jeho vedením se stal ze Slavie úspěšný, dobře organizovaný a respektovaný klub.

Pavel Tykač na svých osobních stránkách zveřejnil prohlášení, ve kterém vyjádřil svůj dlouholetý vztah ke klubu, nastínil cíle a plány. Tykač uvádí, že je fanouškem Slavie od mládí. Je to rodinná tradice.

Pavel Tykač na svých stránkách mimo jiné říká:

„Cílem je získat titul mistra ligy i pohár pro vítěze MOL Cupu a v jarní části evropských pohárů se probojovat co nejdále. K tomu kromě hráčů a trenérů musí samozřejmě přispět i management a vlastník.“

Dále Tykač v prohlášení zmiňuje, že ve vedení klubu počítá nadále s Jaroslavem Tvrdíkem, který prý odvádí velmi dobrou práci. V tuto chvíli nechystá žádné personální změny ve vedení klubu. Jako vlastník prý deklaruje připravenost se na cestě k úspěchu podílet. Co se týče hráčských akvizic, bude každou příležitost na získání zajímavého hráče posuzovat individuálně s ohledem na cíle, které stanovil.

Z hlediska dalšího rozvoje si nový majitel přeje, co nejdříve zahájit stavbu mládežnického tréninkového centra. Chce se obecně na práci s mládeží hodně soustředit. Sport považuje za velmi důležitý a prospěšný faktor ve výchově a zrání dětí. Mezi priority bude prý patřit i rozvoj ženského týmu.

Prohlášení je samozřejmě jedna věc a následná praxe druhá. Tykač učinil pouze to, co činí většina nových majitelů. Uklidnil veřejnost. Čas ukáže, jestli současný management v Edenu vydrží, jestli bude komunikace na trase Tykač - Tvrdík fungovat, či časem přijdou změny v managementu.

Změnit by se mělo vnímání Slavie v některých kruzích. Slavia s českým vlastníkem bude pravděpodobně více zajímavá pro některé nové partnery, kteří s ní dříve nemohli či nechtěli spolupracovat kvůli jejím čínským majitelům.

Nový majitel by měl přinést Slavii především jistotu a dlouhodobou stabilitu. Sám Pavel Tykač k tomu na svém webu uvádí:

„Za posledních třicet let měla fotbalová Slavia Praha snad deset vlastníků. Oznamuji, že toto přeprodávání nejvýznamnějšího českého klubu skončilo. Již na prodej není a nebude. Zůstanu jeho majitelem a věřím, že ani moje děti jej nikdy neprodají…“

Nový majitel bude nejspíš osobně více přítomen, bude tedy asi také více zasahovat do každodenního chodu klubu. To může být ku prospěchu, ale také nemusí. V dobách, kdy měl Daniel Křetínský na Spartu čas a rozhodoval o běžných záležitostech v klubu, to bylo spíše na škodu. Alespoň soudě podle tehdejších výsledků i personálního stavu.

Pavel Tykač je miliardář, úspěšný businessman, zvyklý na úspěch. Zvyklý na tvrdá jednání a prosazování svých zájmů. Na zákonitosti businessu, kde, když něco řekne, že to tak bude, tak se to tak prostě stane. Takto to však ve sportu a fotbalu často nefunguje. Je tam více proměnlivých záležitostí. Nevyzpytatelných možností a změn. I když máte sebevíc peněz, neznamená to ještě, že se vám povede brzy velký sportovní úspěch. Sparťanský majitel Daniel Křetínský by mohl nejspíš vyprávět dlouhé hodiny o tom, že je to všechno mnohem složitější.

Ostatně jeho osoba a dlouhé období letenského klubu bez úspěchu by měly být jistým mementem i pro Pavla Tykače. K dosažení cílů ve fotbale nestačí jen fandovství a velký přísun finančních prostředků. Je především potřeba, aby klub a tým vedli lidé, kteří fotbalu rozumějí, aby klub celkově fungoval a spolupracoval. Táhl za jeden provaz. Aby měl dlouhodobou jasnou koncepci, do které budou vybíráni noví hráči. Aby se nekupovali hráči jen proto, že se zrovna líbí majiteli (a trenér je ani nechce) či jen proto, aby se „vyfoukli“ konkurenci. Aby majitel při prvním neúspěchu, nedosažení vytyčeného cíle, zbrkle všechno hned neměnil.

Slavia v poslední době koncepci měla. Byť do značné míry vynucenou horší ekonomickou situací. S příchodem nového majitele se tato koncepce nejspíš do jisté míry změní. Slavia už nebude nucena za každou cenu hráče prodávat, aby pokryla vysoký rozpočet. Nebude muset kupovat jen mladé a „levné“ hráče. Bude mít výrazně větší možnosti a finanční sílu.

To však vždy samo o sobě svádí k zbytečnému utrácení, marnivosti a marnotratnosti. Slavia už si jednou takovým divokým obdobím po příchodu čínských vlastníků prošla. Nakupovala nesmyslně „vyčichlé“ zahraniční hvězdy za zenitem výkonnosti či hráče, které neměla dobře prověřené ohledně jejich kvality či zdravotního stavu. Stačí připomenout jména jako Altintop, Danny, van Kessel či Švento. Jaroslav Tvrdík tuto dobu a chyby své i svých kolegů pamatuje. Řadu z nich sám udělal. Doufejme, že na ně nezapomněl. V poslední době se pohledem zvenku zdálo, že se z nich poučil. Nezbývá než doufat, že bude mít vliv na to, aby se znovu neopakovaly.

Podobné chyby v „novém kabátě“ totiž mohou znovu snadno nastat. Důvody jsou nejméně dva. Prvním je fandovství bohatého majitele, který má fotbal jako „hračku“. Pokud nemá „brzdu“ a mluví i do odborných fotbalových záležitostí, nenechá si poradit, může to být velký problém. Druhým je fakt, že jsou-li k dispozici „neomezené“ prostředky, „brzda“ chybí někdy i ostatním lidem v klubu. Kupříkladu Jindřich Trpišovský byl kdysi znám tím, že by měl nejraději na každý post čtyři hráče a koupil každého, o koho byť jen náznakem projevila zájem Sparta. V posledních letech musel i on, pod vlivem horší finanční situace Slavie, začít přemýšlet jinak. Snad mu racionální uvažování vydrží i pod novým majitelem.

Slavia má stabilizovaný kádr, který má svoji sílu, ale i rezervy. Obměna, jisté okysličení, zdravá konkurence, to vše je samozřejmě třeba. Slavia však nepotřebuje převratné změny, nějaké zemětřesení v kádru. Velké změny by mohly přinést více škody než užitku. Narušit vztahy a týmovou chemii. Slavia potřebuje dát současnému kádru čas, aby se více sehrál, aby z něj neodcházeli předčasně kvalitní hráči, jako tomu bylo dosud. Potřebuje tým vhodně doplňovat a zkvalitňovat na místech, kde je konkurence v týmu slabší. Pod novým majitelem by k tomu měla mít lepší podmínky než dosud. Uvidíme, zda je využije. Nesmí to však „přepálit“.