Článek
„Nadnárodní řetězce ždímají jak zákazníky, tak samotné zemědělce. SPD to mění. Český jarmark ukazuje, že za normální ceny jde žít. Kdybychom umravnili nadnárodní korporace, jejich přirážky a dovozové triky, může si každý dovolit kvalitní české potraviny – a naši farmáři za ně dostanou spravedlivě zaplaceno,“ popsala pro iDNES.cz záměr akce mluvčí hnutí Lenka Čejková.
V článku na webu Prahain.cz se zase dočteme, že: „Systém jarmarků je podle jeho slov založen na tom, že bez přirážky prodávají za výkupní ceny českých producentů.“ Ve stejném článku se také dozvíme, že: „Jarmarky SPD poukazují na ohromné mediální tajemství České republiky, což je kartelová dohoda českých řetězců a jejich ohromné marže, které běžně činí 300 až 500 procent ceny potravin.“
Skutečnost je ale zcela jiná.
Z mnohaletého obchodování s obchodními řetězce dobře vím, že v článku uvedené marže řetězců, které prý běžně činí 300 až 500 procent, jsou naprosté nesmysly. To rozhodně není průměrně číslo obvyklé marže obchodních řetězců. Ta se pohybuje obvykle v rozmezí 40 až 50 procent a v akcích často na mnohem nižší úrovni, neboť ceny výrobků výrazně sráží vysoká konkurence mezi obchodními řetězci. Ta je značná, ač některá média tvrdí opak. To, že jsou si ceny v jednotlivých řetězcích velmi podobné, nebo jsou stejné, není kartelová dohoda, ale fakt, že se řetězce na denní bázi sledují a jakmile jeden sníží u určitého výrobku cenu, další ho okamžitě následují. Nikdo nechce být dražší.
V Česku se značná část zboží v řetězcích prodává ve slevových akcích, v kterých se nejžádanější výrobky objevují velmi často. Mnohdy s měsíční pravidelností. Zákazníci na tyto akce čekají a mnozí už za běžné ceny některé výrobky ani nekupují. U velmi žádaného zboží se až 80-90 procent prodá v akci za výrazně sníženou cenu. Marže řetězce tak není 40-50 procent, ale také jen 15-25 procent. U komodit typu mléko a máslo je často marže ještě výrazně nižší.
Navíc je to hrubá marže. Je potřeba odečíst vysoké náklady obchodních řetězců na prodej v kamenných obchodech, včetně dopravy zboží na prodejny, nájmů, energií a rostoucích mezd zaměstnanců. Zisky obchodních řetězců jsou pak výrazně nižší. Fakt, že je mají, je logický a správný. Obchodování se přece dělá za účelem zisku. To není charita.
Takové náklady SPD někde na trhu při politické akci pochopitelně nemá. Zisk z takového prodeje pro SPD není podstatný. Může si dovolit prodávat výrobky klidně i se ztrátou. SPD svými jarmarky, tedy trhy, kde často pouze značně pochybně přeprodává jinde zakoupené zboží, akorát s odpuštěním blbne naivně smýšlející lidi, aby získalo politické body a hlasy ve volbách.
Ti méně informovaní možná „bohulibým“ záměrům SPD opravdu věří. To, co SPD na jarmarcích provozuje, ale není skutečný prodej s běžnými náklady a ziskem. Je to pouze krátkodobá politická kampaň a politický marketing, kdy SPD prodává při několika akcích za velmi výhodné ceny několik vybraných výrobků. SPD ale nebude takto příznivě prodávat toto zboží další týdny, měsíce a roky. Ale pouze pár jarmarků před volbami, což je ostatně zřejmé z webových stránek této politické strany.
Od května do září se má konat 16 politicko-marketingových prodejních akcí SPD na náměstích českých a moravských měst s výrazně sníženými cenami výrobků. V každém městě pouze jednou. Je toto však skutečný prodej? Co bude potom? Kampaň skončí, bude po volbách, SPD už zase nebude voliče potřebovat. Ti budou zase nakupovat jen v „normálních“ obchodech nebo na skutečných trzích od opravdových farmářů a prodejců, kteří tu pro ně pořád budou. Jen někteří možná s pocitem, že z nich opět někdo tak trochu dělal před volbami hlupáky. Jiní na to ale budou vzpomínat, jak výhodně díky SPD tehdy nakoupili.
Faktem je, že tak, jako to praktikuje SPD, by dokázal krátkodobě prodávat poměrně snadno asi každý z nás. Takhle ale opravdový, dlouhodobý obchod a prodej skutečně v reálném světě nefunguje.
