Článek
Vlastimil Calta začínal v žáčcích v severočeských Lounkách. Pak přešel do Roudnice, kde hrál v dorostu a v osmnácti už divizi dospělých. Poté přestoupil do ambiciózního druholigového klubu SK Uranové Doly Příbram, kam ho zlákal „všemi mastmi mazaný“ funkcionář Jaroslav Houška, jenž působil předtím také v Teplicích a Bohemians a posléze i v pražské Spartě.
Houška byl za svoji funkcionářskou činnost později vyšetřován v takzvané „příbramské kauze černých fondů“ a strávil v osmdesátých letech dva roky za mřížemi. Po sametové revoluci vše vylíčil ve vzpomínkové knize „Fotbal na prodej“, kterou sepsal s novinářem Vladimírem Zemánkem.
Jednou z mnoha epizod v příbramské kauze byl též přestup mladého Vlastimila Calty z Roudnice do Příbrami. Státním orgánům se ale údajně nepodařilo prokázat, že by funkcionář Houška dal hráči „černé peníze“ za to, že přestoupí do příbramského klubu. Hráč ani funkcionář nic nepřiznali.
V časech socialismu sportovci oficiálně za přestup nesměli přijímat žádné finance. Bylo však běžnou praxí, že „bokem“ peníze dostávali. Nejen na to funkcionáři klubů vytvářeli takzvané černé fondy. Bez nich se ligový fotbal tehdy prakticky ani dělat nedal. Vytvářely se tak, že se vymýšlely falešné služební cesty a na ty se vykazovaly výlohy, čachrovalo se s letenkami a jízdenkami, nahlašoval se nižší počet diváků při utkáních než jaká byla skutečnost, a tak podobně.
Příbramská kauza byla ve své době vnímána jako politický proces, který měl ukázat, že socialistický stát nebude tolerovat „profesionalizaci“ sportu a obcházení mzdových předpisů, ačkoliv podobné fondy existovaly v té době asi ve všech civilních fotbalových (i hokejových) klubech první i druhé ligy.
Zpět k Vlastimilu Caltovi. Toho nakonec příbramská kauza šťastně minula. Důležité pro jeho fotbalovou kariéru byly dva roky vojny v druholigové Dukle Tábor, které mu fotbalově výrazně pomohly. Krátce se pak vrátil do Příbrami, ale brzy poté zamířil už do nejvyšší soutěže - do Sklo Unionu Teplice.
Časopis Stadion - SK UD Příbram: mladý Vlastimil Calta sedící uprostřed mezi trenérem Linhartem a masérem
V Teplicích debutoval v československé lize v září 1978 v utkání proti Zbrojovce Brno. Ta měla vynikající tým, v kterém působili Karel Kroupa, Josef Pešice, Josef Hron, Petr Janečka, Josef Mazura, Vítězslav Kotásek, LIbor Došek, Karel Jarůšek či Rostislav Václavíček. Brněnská Zbrojovka byla, pod trenérským vedením nejlepšího fotbalisty Evropy a vicemistra světa z roku 1962 Josefa Masopusta, čerstvě mistrem Československa 1978. To byla tehdy velikánská událost, kterou se v Brně dodnes nepodařilo zopakovat.
Přesto proti úřadujícímu mistru tepličtí fotbalisté zvítězili 4:2 a dvaadvacetiletý ligový debutant Vlastimil Calta na pravém kraji zálohy odehrál celých devadesát minut. Jeho spoluhráči byli legendární brankář Jiří Sedláček, řízná obrana ve složení Mixa, Weigend, Senický a Koubek. V záloze Tupec a Melichar a v útoku trio Pokluda, Bříza a Černý. Mužstvo vedl trenér Karel Bílek.
Vlastimil Calta se rychle zabydlel v základní sestavě. Sehrál 15 ligových zápasů. Pak zasáhl osud: onemocněl infekční žloutenkou! Vypadalo to zle. Říkalo se dokonce, že s velkým fotbalem nadobro skončil. Přes rok fotbal vůbec nehrál. Sestup teplického klubu z první ligy sledoval pouze jako divák. Nakonec se do teplického týmu vrátil. Někteří jeho bývalí spoluhráči v něm ale už nebyli.
S Teplicemi prožil neúspěšné boje o návrat do nejvyšší soutěže. Teplický Sklo Union patřil mezi přední týmy druhé ligy, ale postup mu opakovaně utekl. Nedříve na úkor Teplic postoupil Hradec Králové, poté Vítkovice a pak zase Olomouc.
Probojovat se do československé první ligy byl v těch dobách přetěžký úkol. Hrálo v ní několik slovenských mužstev a z dnešního Česka pouze 6-8 týmů (dle aktuální situace). Kromě výše uvedených tak pouze v druhé (či dokonce třetí) lize působily kluby z Plzně, Českých Budějovic, Jablonce, Liberce, Mladé Boleslavi či Tábora, z nichž jen některé z nich občas „pendlovaly“ mezi nejvyšší soutěží a druhou ligou.
Zdálo se, že Vlastimil Calta stráví zbytek své kariéry v druhé lize, ale nakonec se na něj usmálo štěstí. V lednu 1983 ho koupila pražská Sparta! V takřka sedmadvaceti letech ho potkal velký přestup, v který už asi ani sám nedoufal. Katapultoval ho rázem mezi československou elitu. Přinesl mu vrchol fotbalové kariéry.
Trenér Václav Ježek, který se na Letnou v létě 1983 vrátil z nizozemského Feyenoordu a byl v té době už váženým koučem mistrů Evropy z Bělehradu 1976, dal pracovitému záložníkovi okamžitě důvěru. Postavil ho do základní sestavy. Hned první ligový zápas se povedl. Sparta vyhrála utkání v Brně v únoru 1983 dvěma góly Stanislava Grigy 0:2. Vlastimil Calta odehrál celých 90 minut ve středu záložní řady mezi Zdeňkem Ščasným, bývalým spoluhráčem z roudnického dorostu, a Vítězslavem Lavičkou. Oba se později stali úspěšnými trenéry.
Od té doby se stal stabilní součástí sparťanské sestavy. Více než tři sezony prakticky „neslezl ze hřiště“. V roli běhavého a bojovného středového hráče trenéru Václavu Ježkovi vracel důvěru výbornými výkony. Ve Spartě se vytvořilo velmi kvalitní a soudržné mužstvo, které dosáhlo značných úspěchů.
Kostru úspěšného týmu Sparty, spolu s Vlastimilem Caltou, v těch dobách tvořili Jan Berger, Jozef Chovanec, Vítězslav Lavička, František Straka, Miloslav Denk, Julius Bielik, Ivan Hašek, Stanislav Griga, Jan Stejskal, Josef Jarolím, Daniel Drahokoupil, Miloš Beznoska, Petr Novák, Tomáš Skuhravý či Michal Bílek. Co jméno, to osobnost. Řada československých reprezentantů a dnes sparťanských legend.
Sparta v éře Vlastimila Calty získala třikrát titul mistra československé ligy a Český i Československý pohár. Hrála úspěšně v Poháru UEFA a v Poháru mistrů evropských zemí. Calta si zahrál v několika duelech s velkými soupeři. Tato utkání patří mezi nejpamátnější v historii letenského klubu. Připomeňme si je.
Na beznadějně vyprodané Letné v září 1983 v 1.kole Poháru UEFA Sparta porazila slavný Real Madrid 3:2. Nastoupila v sestavě: Olejár - Bielik, Chovanec, Straka - Jarolím (46. Berger), Hašek, Calta, Lavička - Denk (73. Drahokoupil), Griga, Procházka. Góly vstřelili Chovanec, Procházka a Griga.
Na archivním sestřihu z tohoto utkání je možné vidět nejen gólové situace, ale také slavného Alfreda di Stefana v roli trenéra „Bílého baletu“, který při utkání na Letné na lavičce u hřiště kouřil cigarety. Dnes nemyslitelné, tehdy běžné.
V odvetě před 90 tisíci diváky na stadionu Santiaga Bernabeu v Madridu remíza 1:1 Sparťany posunula do druhého kola. Real sice z počátečního tlaku vytěžil vedoucí trefu a dlouho to vypadalo na očekávanou výhru velkého favorita, ale Sparta i bez vyloučeného Miloše Beznosky dokázala překvapivě vyrovnat. V 74. minutě se po Bergrově centru trefil hlavou střídající, čerstvě 18letý nováček Tomáš Skuhravý a zařídil obrovskou senzaci. Sparta vyřadila madridský Real!
Vlastimil Calta podal vynikající výkon. V zápasu mohl vstřelit dokonce vítězný gól. Německý stoper v madridských službách Uli Stielike, vicemistr světa 1982, poslal malou domů, kterou Calta vystihl. Ocitl se tváří v tvář brankáři Augustinovi, ten však jeho střelu z úhlu vyrazil.
Letenští byli v Poháru UEFA v sezoně 1983/84 blízko k postupu do semifinále. Vyřadili dále polskou Lodž a anglický Watford, jehož spolumajitelem byl slavný zpěvák Elton John, který s klubem do Prahy k utkání osobně přicestoval a zasedl na čestném místě na letenské tribuně. Úsměv ho však brzy přešel. Sparta deklasovala anglický tým 4:0 dvěma brankami Tomáše Skuhravého. Po jedné přidali Chovanec a Jarolím.
Sparťané pak smolně vypadli ve čtvrtfinále s tehdy výborným mužstvem Hajduku Split. První zápas na Letné před 35 tisíci diváky vyhrála Sparta 1:0. V odvetě ve Splitu se domácí ujali vedení už v 18. minutě. Stav 1:0 zůstal i po konci základní hrací doby, muselo se prodlužovat. Rozuzlení přišlo ve 119. minutě prodloužení, kdy už všichni očekávali, že dojde na penaltový rozstřel. Slovenský brankář Jaroslav Olejár ale podcenil přímý kop z ostrého úhlu a Sparta se s vidinou semifinále musela rozloučit.
„Chybělo nám střelecké štěstí, protože šancí jsme měli dost, ale nevyužili ani jednu,“ přiznal trenér Václav Ježek. „Inkasovat rozhodující gól v prodloužení minutu před koncem považuji za fotbalové neštěstí,“ dodal Vlastimil Calta dle klubového webu.
Sestava Sparty ze Splitu: Olejár – Ščasný, Straka, Chovanec, Bielik – Calta (51. Jarolím), Hašek, Berger, Denk – Griga, Procházka (81. Skuhravý).
Vlastimil Calta si zahrál také ve slavném utkání s Juventusem Turín. Sparta dokázala v březnu 1985 v odvetě čtvrtfinále PMEZ porazit před vyprodanou Letnou (35 tísíc diváků) brankou Jana Bergra z pokutového kopu slavný italský velkoklub, který měl ve svém středu několik italských mistrů světa z roku 1982 a k tomu nejlepšího fotbalistu Evropy Francouze Michela Platiniho a vynikajícího Poláka Zbigniewa Bonieka. Z poháru však vypadla, v prvním zápase podlehla na půdě „staré dámy“ 3:0.
Za připomenutí určitě stojí její sestava z domácího vítězného duelu s Juventusem: Stejskal - Bielik, Chovanec, Straka - Calta, Berger, Hašek, Jarolím -Denk (Pokluda), Griga, Novák.
Los byl v těch časech ke Spartě tvrdý. Přiděloval ji na úvod velmi těžké, zároveň však mimořádně atraktivní soupeře. Na podzim 1985 čelila v Poháru mistrů opět hned v 1.kole dalšímu skvělému soupeři - slavné Barceloně. Odešla z tohoto měření sil se ctí. První duel se hrál v září na Letné. Sparta utkání rozehrála výborně a už v 7. minutě se gólově prosadil Vlastimil Calta, když dorážel do prázdné brány brankářem vyražený míč po akci Stanislava Grigy. Katalánci ale po přestávce dokázali zápas dvěma přesnými trefami otočit.
Odveta se hrála 2. října 1985 v Barceloně. Sparta se v ní představila v sestavě: Stejskal - Bielik, Chovanec, Straka, Hašek - Calta, Berger, Němeček (76. Drahokoupil) - Pokluda, Griga, Procházka (67. Denk).
Sparta šokovala Camp Nou brankou Stanislava Grigy z 9.minuty hry. Sahala dokonce po postupu. Další gól ale se jí ale už přidat nepodařilo. Vyhrála 0:1. Tehdy platilo pravidlo o výhodě gólů na hřišti soupeře, proto postoupili Katalánci. I tak byl tento dvojzápas dalším z obrovských okamžiků sparťanské kariéry Vlastimila Calty, jenž byl střelcem gólu v pražském utkání.
Do sparťanské éry Vlastimila Calty patří také události ze závěru ligového ročníku 1984-1985. V posledním 30.kole hrála Sparta v červnu 1985 na Štiavničkách s domácí Duklou Bánská Bystrica. Pražská Bohemka hostila v Ďolíčku Trnavu. Oba pražské týmy měly na čele ligové tabulky před posledním kolem stejný počet bodů, Sparta lepší skóre. Karty byly rozdány jasně. Bohemka byla na domácím stadionu proti Trnavě jasným favoritem. Sparta musela silný slovenský armádní klub na domácím hřišti porazit.
Spartu tehdy vyrazilo do Banské Bystrice podpořit značné množství fanoušků. Ti, co cestovali vlakem, vstoupili do historie negativně. Umělecky ztvárněno to bylo v celovečerním hraném filmu režiséra Karla Smyczka (dle scénáře Radka Johna) „Proč?“ z roku 1987. Filmový příběh je inspirován skutečným případem z cesty do Bánské Bystrice, kdy skupina vlajkonošů zdemolovala vlakovou soupravu, v níž cestovali na fotbalový zápas, ohrožovali na životě spolucestující i ženu-průvodčí.
Sparta v Bánské Bystrici neuspěla. Prohrála gólem Boroše 1:0. Stalo se však něco naprosto nečekaného. Chvíli po závěrečném hvizdu se sparťanští fotbalisté na hrací ploše banskobystrického stadionu dozvěděli, že Spartak Trnava ve vršovickém Ďolíčku nečekaně porazil Klokany 0:1. Titul putoval na Letnou!
Vlastimil Calta byl „dělníkem“ středu pole, kterému nechyběla ani velmi slušná kopací technika a důraz v osobních soubojích. Byl kvalitní spojkou mezi obranou a ofenzívou. Často zakládal sparťanské útoky. Vyvážel míče. Odvážně pronikal do pokutového území. Nebyl velkým střelcem, spíše svátečním. Mnohem častěji hledal lépe postavené spoluhráče, do šancí jim nahrával, než sám střílel.
Byl osobností záložní řady letenského týmu, v které toho nejvíce odehrál s Janem Bergrem, Josefem Jarolímem, Vítězslavem Lavičkou, Ivanem Haškem a Zdeňkem Ščasným.
Koncem roku 1986 ve Spartě skončil. Poslední ligové utkání v jejím dresu odehrál v listopadu 1986 v Trnavě. Sparta prohrála 1:0. Bylo mu jen 30 let a 240 dní. Ale tak to tehdy chodilo. Hráči v těch dobách v lize často končili jen nedlouho po třicítce.
Připomeňme si sparťanskou sestavu z jeho posledního ligového utkání: Stejskal - Bielik, Chovanec, Drahokoupil, Vrabec - Calta (54. Denk), Bílek, Čabala, Vrabec - Skuhravý, Procházka (74. Němeček).
Kádr Sparty byl v těch časech „našlapaný“. Většina hráčů základní sestavy byla zároveň reprezentanty. Do zálohy se dralo mládí a nové posily. Definitivně se v ní už usadil tehdy 23 letý Ivan Hašek, který hrál ligu od necelých osmnácti, ale původně to byl hlavně „pes obranář“. O místo se hlásili také teprve 19 letý Václav Němeček a 21 letý Michal Bílek, který střídal posty nalevo v obraně a záloze. Na kraji zálohy někdy nastupoval Zdeněk Procházka, původně levý křídelní útočník. V záloze byl občas využíván také Jozef Chovanec, který hrál častěji stopera s Františkem Strakou.
Novým, a velmi výrazným, konkurentem v záloze byl šikovný Ivan Čabala, tehdy 26 letý slovenský fotbalista, který na Letnou přišel v létě 1986 z Lokomotivy Košice. Trenér Václav Ježek, který se k mužstvu po třech letech vrátil, mu začal dávat přednost.
Sparťanská prvoligová éra Vlastimila Calty nebyla dlouhá. Trvala pouze od března 1983 do listopadu 1986. Přesto se nezapomenutelně zapsal do klubové historie. Za Spartu odehrál 107 ligových utkání, v kterých vstřelil 16 gólů. Další řadu utkání přidal v Českém a Československém poháru a evropských pohárech.
V československé lize nasbíral celkem 122 startů. Nejvíce společných zápasů v nejvyšší soutěži odehrál s Jozefem Chovancem (104 utkání), Júliusem Bielikem (94), Stanislavem Grigou (93) a Františkem Strakou (92). V první lize nikdy nebyl vyloučen a vyfasoval pouze 8 žlutých karet. Nejvíce prvoligových utkání odehrál pod vedením legendárního Václava Ježka (56), následují Vladimír Táborský a Ján Zachar (23), na kterého však hráči Caltovy éry dodnes nevzpomínají zrovna v dobrém.
Vlastimil Calta po právu patří do Sparta Plejer Clubu, který sdružuje bývalé hráče, kteří dosáhli 40 let věku a odehráli za letenský klub nejméně 100 prvoligových utkání.
Za celou prvoligovou kariéru zahrával pouze jeden pokutový kop. Bylo to hned v jeho první ligové sezoně v dresu Teplic. V třetím prvoligovém utkání v životě v září 1978 proti Dukle Bánská Bystrica. Teplický tým na Stínadlech prohrával už 0:2. Calta pokutový kop v 60.minutě neproměnil. Domácí tým to ale nemuselo mrzet. Zvítězil nakonec 3:2 góly Černého, Melichara a Tupce, kteří stav utkání v posledních dvaceti minutách otočili. Vlastimil Calta pak už v nejvyšší soutěži penaltu nikdy nekopal.
V reprezentačním áčku nastoupil pouze jednou. V roce 1983 v zápase proti Bulharsku v Praze na Strahově debutoval pod trenérem Havránkem spolu se Strakou a Grigou. Sehrál jeden poločas. Více mu nebylo dopřáno.
Vrátil se do Teplic, kde přidal dalších 93 druholigových startů. Prožil tu také velmi rušné období, které souviselo s vyšetřováním takzvané „ústecké aféry“. Funkcionáři Spartaku Ústí nad Labem byli obviněni, že upláceli zápasy. Kriminálka si tehdy odvezla k výslechu také čtyři hráče Teplic Vladimíra Počtu, Milana Švece, Jaroslava Uličného a Zbyňka Záveského, kterým funkcionáři teplického klubu následně zastavili činnost.
Byla to kauza, která měla sloužit jako výstraha pro ostatní. Čekalo se exemplární potrestání. Začátkem října 1989 rozhodla disciplinární komise mimo jiné o vyloučení teplického týmu z 1.národní ligy (druhé nejvyšší soutěže v tehdejším Československu). Reálně hrozilo, že se hráčský kádr zcela rozpadne.
Vlastimil Calta prokázal charakter, když veřejně prohlásil, že klub nenechá na holičkách. Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby 17. listopadu 1989 nezačala sametová revoluce a s ní následně spojené politické změny ve státě. Rozsáhlá amnestie z počátku roku 1990 se týkala také sportovního světa. Teplice byly pro jaro vráceny do druhé ligy.
V druhé lize v Teplicích končil v roce 1991 v 35 letech. Zahrál si pak ještě v nižších soutěžích. Řadu let působil jako trenér a asistent trenéra v divizních a třetiligových Brozanech. Zejména ve spolupráci s Přemyslem Bičovským a později Jiřím Němcem.
Jako hráč neměl cestu na výsluní snadnou. Po nadějném začátku v Teplicích zasáhla žloutenka, která mu přetrhla slibně rozjetou kariéru. Poté byl roky „jen“ druholigovým hráčem a možná už ani sám nevěřil, že se to ještě může změnit. Do první ligy a pražské Sparty proto přišel pozdě. I tak se stal výraznou osobností letenské sestavy. Sparťanští fanoušci staršího data narození na něj určitě nezapomněli.
Lidé, kteří ho dobře poznali, se shodují na tom, že zůstal vesnickým poctivým klukem, kterému nikdy nestoupla sláva do hlavy. Žije mimo ruch velkoměst, v severočeských Lounkách, části obce Chodouny v okrese Litoměřice, v Ústeckém kraji. Je předsedou Mysliveckého spolku Lounky. V příštích dnech, přesně 21. března, Vlastimil Calta oslaví sedmdesátku. Hodně zdraví!
Další zdroje: vzpomínky autora, statistiky 1.ligy Fotbal.cz, web FK Teplice, web AC Sparta Praha
