Kolik vážíš? Pode mnou hrát nebudeš, řekl mu Brückner. Dnes je Jan Maroši legenda a ředitel školy

Fotbaloví fanoušci ho mají zafixovaného jako Brňáka. A také Olomoučáka. Jan Maroši se ale narodil v Plzni, kde také s fotbalem v pěti letech začínal. Do klubu ho ale nevzali. Byl prý moc malý a drobný. Pak se rodina přestěhovala do Brna, kde začal hrát v klubu v Medlánkách. Ve dvanácti přešel do Králova Pole. Tam byl až do svých jedenadvaceti let.

Sigma ho poprvé s nabídkou kontaktovala v osmnácti letech. Z Králova pole se mu ale ještě nechtělo odcházet. Hráli tu třetí ligu dospělých, měli výbornou partu, a tak ještě zůstal. Až o tři roky později do Olomouce přestoupil. Brněnský klub tenkrát působil pouze ve druhé lize, takže tam ani možnost hrát nejvyšší soutěž nebyla. V Olomouci mu vytvořili podmínky, aby mohl dostudovat vysokou školu. Dostal individuální plán na pedagogické fakultě.

V lize debutoval jako 21 letý v srpnu 1987 v utkání na pražské Letné proti domácí Spartě. Byl to debut jak se patří. Sparta tehdy měla vynikající tým, který nevedl nikdo jiný než legendární Václav Ježek. Co jméno to reprezentant: Stejskal, Chovanec, Hašek, Vrabec, Straka, Němeček, Bílek, Skuhravý či Griga.

Sigma měla ale také kvalitní mančaft. Spoluhráči Jana Marošiho v tomto utkání byli například Beznoska, Mlejnek, Machala, Kalvoda, Drulák, Hapal či Sedláček. Tým vedl trenér Jiří Dunaj.

Náročná premiéra dopadla dobře. Sigma si z Letné odvezla cennou remízu 2:2 a Jan Maroši uprostřed zálohy odehrál při svém debutu celé utkání. V základní sestavě olomouckého týmu už zůstal. V první ligové sezoně odehrál 30 utkání a vstřelil 5 gólů. To byl velmi povedený vstup na prvoligovou scénu.

Stal se oporou Sigmy. Později také kapitánem. Za sedm let v jejím dresu prakticky „neslezl ze hřiště“. Chyběl jen výjimečně. V sezónách 1988/89 a 1989/90 vynechal vždy jen jedno utkání. V dalších dvou ročnících pak odehrál všechno. Sérii odehraných zápasů v řadě natáhl na 67 – úctyhodné číslo, které jen dokládá jeho důležitost pro záložní řadu Hanáků. A také fakt, že mu drželo zdraví a hrál čistě. Nechyběl ani kvůli karetním trestům.

Na hřišti plnil roli kreativního středopolaře. Měl vynikající levačku. Přehled ve hře. Výbornou přihrávku na kratší i delší vzdálenost. Skvěle zahrával standardní situace, které byly v časech trenéra Brücknera velmi silnou zbraní Sigmy. Po Marošiho centrech padlo mnoho olomouckých gólů. Také měl velmi razantní střelu i z větší vzdálenosti. Nescházela mu ani bojovnost a vytrvalost.

Trenérem, kterého dodnes považuje za číslo jedna a velmi ho uznává, je Karel Brückner. Zažil pod ním v Sigmě krásné časy a odehrál pod jeho trenérským vedením ve své kariéře také nejvíce ligových utkání (94).

Společné začátky ale nebyly jednoduché:

“Přišel za mnou, prohlídl si mě a zeptal se: „Kolik vážíš?“ Já mu na to řekl, že sedmdesát osm, nacož mi oznámil, že pod ním hrát tedy nebudu… Ale pak se ten vztah úplně změnil a dodnes si máme co říct, když se potkáme, “ vzpomínal před lety na klubovém webu Jan Maroši.

V Sigmě vydržel sedm let. V lize zůstal těsně pod hranicí dvoustovky. Odehrál 199 ligových zápasů a vstřelil 52 branek, což z něj dělá dodnes historicky druhého nejlepšího střelce klubu v nejvyšší soutěži. Další starty přidal v evropských pohárech a národním poháru. V Sigmě zanechal výraznou stopu. Stal se po zásluze klubovou legendou. V roce 2019 byl fanoušky u příležitosti 100. výročí založení klubu zvolen do „Jedenáctky století“ Sigmy Olomouc.

Její složení: Martin Vaniak - Radoslav Látal, Oldřich Machala, Michal Kovář, Jiří Vaďura - Pavel Hapal, Jan Maroši, Melinho - Stanislav Skříček, Radek Drulák, Vladislav Lauda. Trenér Karel Brückner

Kromě úspěchů na ligové úrovni (dvě třetí místa v sezónách 1990/91 a 1991/92) si v olomouckém dresu zahrál také v evropských pohárech proti velkým klubům: bundesligovému Hamburger SV, španělskému Realu Madrid, tureckému Fenerbahce Istanbul nebo italskému Juventusu Turín. Památná utkání s těmito slavnými soupeři vešla do historie olomouckého klubu. Jan Maroši se v nich rozhodně neztratil.

Za bližší vzpomínku rozhodně stojí dvojzápas s Hamburger SV v Poháru UEFA. Hanáci nejdříve šokovali Hamburk. Vyhráli v Německu dvěma brankami Pavla Hapala 2:1. V odvetě Sigma porazila HSV dokonce 4:1 a postoupila do čtvrtfinále. Domácí sestava: Přibyl – Slabý, Bokij, Kotůlek, Vaďura – Hapal, Maroši, Hanus (85. Kříž), Látal – Kerbr, Gottwald (64. Šindelář). Trenér Brückner.

Historický vrchol přišel ve čtvrtfinále stejného ročníku, v kterém Sigma narazila na slavný Real Madrid s hvězdami první velikosti jakými byli Fernando Hierro, Gheorghe Hagi nebo Emilio Butragueño. První utkání skončilo remízou 1:1, když domácí šli do vedení gólem Pavla Hapala, ale náskok neudrželi. V madridské odvetě na stadionu Santiago Bernabéu se Hanáci statečně drželi. Těsná prohra 1:0 ale znamenala konec pohádkové cesty Evropou.

Slavnému italskému klubu Juventusu Turín dal Jan Maroši dokonce v listopadu 1992 gól přímo z rohového kopu. Míč zatočil na první tyč. Brankář Juventusu na jeho ostrý centr nedosáhl. Nebyla to úplně náhoda. Standardní situace s koučem Brücknerem velmi často a velmi důkladně trénovali. I tohle byla jedna z nacvičovaných variant.

S Juventusem to Sigmě nevyšlo. Doma prohrála 1:2. V odvetě v Turíně už na domácí nestačila a odešla poražená 5:0. Nejlepší éra tehdejšího týmu už přece jen pomalu končila. Někteří hráči už odešli… Ale střelecký zápis prvního olomouckého utkání i tak po letech stojí za to. Za Sigmu skóroval Jan Maroši, za Juventus stříleli góly velikáni italského i světového fotbalu Roberto Baggio a Fabrizio Ravanelli.

Česká televize tehdy vyhlašovala „Gól měsíce“. Jan Maroši v hlasování diváku gólem proti „Juve“ anketu vyhrál, ale cenu, kterou byla skleněná kopačka od českých sklářů, mu z neznámých důvodu nepředali. Jak vzpomínal po letech pro web Sigmy, nepídil se po tom, nikam ani nevolal.

Až asi po pětadvaceti letech mu brněnský novinář Ondřej Tomek říkal, že jeho kamarád má tu skleněnou kopačku doma, že se tenkrát asi vyrobily dvě. On na to, že žádnou nikdy nedostal. Tomkův kamarád prý už ani nevěděl, jak se k němu dostala, ale odevzdal ji po letech do správných rukou. Při exhibičním utkání Jedenáctky Bolka Polívky ji Jan Maroši po čtvrt století převzal.

Za nejkrásnější gól, který kdy vstřelil, považuje ten z roku 1988 v ligovém utkání s Trnavou. Po rohovém kopu parádně trefil odražený balon dalekonosnou křížnou střelou do vzdálenější šibenice. Bohužel to byl shodou okolností i poslední gól, který viděl jeho otec.

V evropských zápasech si v dresu Sigmy udělal jméno. O jeho služby byl v zahraničí zájem. Ozývali se zástupci z Hamburku, Fenerbahce Istanbul, Austrie a Rapidu Vídeň či Norimberka. O některých nabídkách tehdy ani netušil. Dozvěděl se o nich až po letech.

Byla jiná doba než dnes. Manažera neměl. Olomoucký šéf Jiří Kubíček pustil ven největší „ryby“. Pavla Hapala a později Radoslava Látala do Bundesligy. Postupně v klubu skončili někteří hráči jako Kalvoda, Drulák, Bokij, Slabý a další… Tým procházel obměnou a zkušeného dirigenta Marošiho potřeboval. A tak se olomoucký záložník na zahraniční angažmá v nejlepším fotbalovém věku nevypravil.

Ze Sigmy nakonec stejně odešel. Na Olomouc nedal celkově dopustit, ale cítil, že po sedmi letech už nastal čas pro změnu. V jednom z rozhovorů pro sigmácký klubový web před lety naznačil, že jeho vztahy s vedením klubu už také nebyly zcela ideální. V létě 1994, spolu s brankářem Lubošem Přibylem, zamířil zpátky domů do Brna. Tam přidal dalších sedm sezon a v nich 167 ligových zápasů a 15 branek.

4. listopadu minulého roku oslavil Mgr. Jan Maroši 60. narozeniny

V Brně se znovu potkal s trenérem Petrem Uličným: „Vzpomínky na pana Uličného mám nádherné. Poznal jsem ho při působení v Olomouci a poté v Brně, byl to vynikající člověk, vynikající trenér. Dokázal udělat zábavu, zároveň byl náročný a uměl i přitvrdit. Zapsal se mezi legendy našeho fotbalu. Klobouk dolů před jeho činností, a to jak v životě, tak ve fotbale,“ řekl Jan Maroši před pár dny v médiích, když vešla ve známost smutná zpráva o úmrtí „Johna“ Uličného.

K působení trenéra Uličného se také váže výsledkově nejlepší brněnská sezona Jana Marošiho. Vyrovnal v ní své nejlepší olomoucké ligové umístění. V sezoně 1994/95 společně slavili za Lužánkami bronzovou příčku v nejvyšší české soutěži za oběma pražskými „S“, vedoucí Spartou a druhou Slavií. Dalšími osobnostmi brněnského kádru byli Přibyl, Cupák, Dostálek, Holomek, Kocman, Kolomazník, Křivánek, Kukleta, Maléř, Wagner či Zúbek.

V Brně zažil jako hráč při ligových utkáních také více než 40 tisícové návštěvy, které tehdy na stadion Za Lužánkami chodily na pražská „S“. Například při utkání se Slavií Praha (1:1) v říjnu 1996 bylo v hledišti dle oficiálních svazových statistik 44 120 platících diváků. Slavia šla do vedení gólem Pavla Novotného, za domácí vyrovnával Richard Dostálek, který později do Slavie přestoupil. Tehdy 30 letý Jan Maroši odehrál ve středu zálohy celé utkání.

Poslední prvoligové utkání odehrál za Brno v 34 letech v Příbrami v srpnu 2000. Na ligových trávnících strávil úctyhodných 14 sezon, které rozdělil takřka shodně na dvě poloviny mezi Sigmu a Zbrojovku. Po právu tak patří mezi legendy obou klubů.

V nejvyšší československé a české soutěži nastoupil celkem do 366 utkání. Vstřelil 67 ligových gólů. Vyfasoval 49 žlutých karet a pouze jednou byl v prvoligové kariéře vyloučen. Červenou kartu viděl v roce 1993 v Bratislavě na Pasienkách, v utkání proti Interu, při prohře Sigmy 4:1. Zajímavostí je, že v lize zahrával 10 pokutových kopů a všechny proměnil!

Jednoznačně nejvíce ligových utkání (234) odehrál v jednom dresu s brankářem Lubošem Přibylem, s kterým to táhli v Olomouci i poté v Brně. Nastupovali spolu v lize více než 11 let.

Reprezentoval v jednadvacítce. V seniorském áčku se do sestavy se prosadil pouze dvakrát. V roce 1991 debutoval v přátelském mezistátním utkání v Brazílii, které československý výběr prohrál 2:1. Odehrál celé utkání. Zahrál si v něm například s Mikloškem, Suchopárkem, Němcem, Němečkem, Frýdkem, Dubovským či Skuhravým. A také olomouckými spoluhráči - „dvojčaty“ Hapalem a Látalem. Tým tehdy vedl jako trenér další olomoucký patriot - Milan Máčala.

Podruhé nastoupil na poločas přátelského utkání v Polsku. Tím jeho reprezentační účinkování skončilo. Patřil sice roky mezi nejlepší ligové záložníky a výrazné osobnosti celé ligové soutěže, ale více příležitostí v národním mužstvu už nedostal. Konkurence byla velká. Československý a později český reprezentační tým měl v těch časech na výběr z řady velmi kvalitních kreativních středopolařů. Na druhou stranu, není v Česku moc fotbalistů, co mohou říct, že si zahráli celý zápas proti reprezentaci Brazílie s řadou hvězd, mezi které patřil například slavný útočník Bebeto.

Po konci ligové kariéry dělal hrajícího trenéra v Kounicích i v nižší soutěži v Rakousku. Využil také svého pedagogického vysokoškolského vzdělání a začal učit na brněnské základce. U velkého fotbalu mohl zůstat jako trenér. Měl v roce 2008 nabídku od Sigmy stát se u ligového týmu asistentem Zdeňka Psotky. Vážně o tom uvažoval. Možná by se časem stal v Sigmě či jinde hlavním koučem. Schopnosti na to jistě měl.

Ve stejné době ale vyhrál dle informací v médiích výběrové řízení na ředitele základní školy. Rozhodl se pro školství. Ředitelem školy je Mgr. Jan Maroši dodnes. Už 18. rokem. Své působení ve funkci naposledy obhájil ve výběrovém řízení na jaře 2025, v kterém získal další šestiletý mandát.

Ředitelování ho stále naplňuje. Jak řekl kdysi pro web Sigmy: „Sedm hodin týdně učím a zbytek doby dělám vlastně manažera. Je to takové podnikání, jen to nedělám do své kapsy, ale pro školu.“

Vloni v listopadu oslavil šedesátiny. V těsném kontaktu se sportem a fotbalem zůstavá nadále. Má aprobaci tělesná výchova - zeměpis. ZŠ Janouškova v brněnských Černých Polích, kterou vede, má profilaci zaměřenou na výuku jazyků a sport. Vzdělávací program školy se jmenuje „Škola jazyků a sportu“.

Ligovým trenérem se sice nestal, ale ve fotbale pomáhá svými cennými zkušenostmi a manažerskými znalostmi. Bafuňaří na nižší úrovni. Je řadu let předsedou Městského fotbalového svazu v Brně. Také tento post opakovaně ve volbách obhájil.

Na závěr sestřih ze slavného vítězství Olomouce nad Fenerbahce Istanbul 7:1 v 2.kole Poháru UEFA 1992/93. Sestava Sigmy: Přibyl - Vaďura, Kotůlek, Kovář - Maroši (61. Fiala), Hanus, Látal (76. Kabyl), Slabý, Pivarník - Barbořík, Kerbr. Trenér Brückner. Branky: 9. (pen.) a 89. Hanus, 11. Kerbr, 34. Jiří Barbořík, 50. Maroši, 76. Fiala, 79. Vaďura – 38. Kocaman.

Další zdroje: web Sigmy Olomouc, web Zbrojovky Brno, web ZŠ Janouškova-Brno, web Městského fotbalového svazu Brno, statistiky Fotbal.cz, Český rozhlas Olomouc