Článek
Komise rozhodčích FAČR ve svém pondělním prohlášení uvedla, že penalta v zápase Zlín-Sparta za ruku Cedidly byla v pořádku. Byl to celkem očekávatelný verdikt. Potvrdilo se, co jsem napsal v mém článku „Sparta opět rozhodla z penalty. Byla?“, že „rozhodčí si penaltu obhájí“.
Dále jsem v článku uvedl: „Ruka Cedidly byla. To je jasné. Jestli za ni měl, či neměl být pokutový kop, je diskutabilní. Výklad pravidla o ruce se stále mění a běžný fanoušek už vůbec neví, co platí. Každopádně penalta za takovéto hraní rukou, jakým byl případ zlínského Cedidly, je hodně přísný trest. Pískat se však dala. Nebyla vymyšlená.“
Článek měl silný ohlas. Hodně lidí mě spílalo, že jsem anti-sparťan. Ruka přece podle nich byla jasná, jiní to viděli zcela opačně a nechápali, jak mohla být nařízena.
Po verdiktu Komise rozhodčích bych se rád k tomuto tématu vrátil. Na hraní míčem rukou budou vždy různé pohledy. Na výkladu tohoto pravidla nebude asi nikdy shoda. Bohužel mám pocit, že současné „zpřesňování“, o které se mezinárodní federace snaží, vede spíše k opaku. Z hraní rukou se dělá čím dál větší „věda“.
Jestli byla ruka v přirozené či nepřirozené poloze, jestli byla na úrovni ramene, či pod ní, dokonce v jakém úhlu stupňů, jestli byla před tělem, nebo vedle těla, zda ho rozšiřovala, či nikoliv, jestli směřovala k míči, nebo od míče, jestli si hráč míčem ruku sám nastřelil, či nikoliv, jestli před hráčem zasáhl jiný hráč, který změnil směr míče, na který pak hráč mohl, či nemohl reagovat, z jaké to bylo vzdálenosti, jaká byla intenzita střely. A kdo ví, co ještě.
Všechny tyto okolnosti činí z hraní míčem rukou naprosto zvláštní situaci, kterou vlastně rozhodčí na hrací ploše často ani nemůže posoudit. V reálu, v rychlosti, skrumáží hráčů tyto faktory prostě nelze najednou všechny rychle vyhodnotit. To snad ani není v lidských silách. Pak se z hraní míčem rukou stává záležitost pro VAR. Ze zpomaleného záběru, který lze několikrát přehrát, lze vyvodit závěry. Avšak zpomaleně vypadá každá situace trochu jinak. A takřka vždy hůře než v reálu. To je zřejmé i u faulů, když se řeší, jestli žlutá, nebo červená. Když se situace zpomalí a stále dokola tam a zpět opakuje, zákrok vypadá vždy hůře a v 99 % se rozhodčích přikloní k červené kartě.
Toto řešení však platí pouze pro vrcholový fotbal, který se hraje s VARem. V nižších soutěžích to zpětně vyhodnotit nelze. Tam těžko rozhodčí vysvětlí, že jednou ruku pískne a podruhé nepískne, protože to jednou byla „nepřirozená“ poloha a podruhé podle něj „přirozená“. Vždyť na první pohled vypadají pro diváky obě situace stejně. Prostě mám pocit, že „zpřesňováním“ tohoto pravidla dochází k ještě větším zmatkům a nejasnostem.
V článku jsem uvedl, že penalta za ruku Cedidly je přísný a diskutabilní trest. Zvláště výraz „diskutabilní“, tedy jinak řečeno problematický, sporný, byl hodně kritizován. Rád bych proto vysvětlil můj pohled. VAR byl uveden do praxe, aby ve vrcholovém fotbale odstraňoval jednoznačně hrubé chyby rozhodčích. Jak vypadá taková hrubá chyba? Rozhodčí nenařídí pokutový kop za faul či hraní rukou, celý stadion bouří, hráči situaci reklamují. VAR situaci shlédne, usoudí, že to opravdu byla hrubá chyba, přivolá rozhodčího, ten chybu uzná. Verdikt opraví a nařídí pokutový kop.
Jak to vypadalo ve Zlíně? Centr do vápna, vzdušný souboj, míč letí pryč, hraje se dál, nikdo nic nereklamuje, hráči Sparty jsou v naprostém klidu. Hlavní rozhodčí Černý také nic neviděl. Najednou však z ničeho nic na pokyn VARu přeruší hru, nikdo neví proč. Samotní hráči Sparty udiveně koukají, co se děje, proč se nehraje. Rozhodčí ukazuje známé gesto a běží k monitoru. VAR „něco“ našel. U hlavního rozhodčího intervenoval, aby přerušil hru a šel se podívat na monitor. Televize nachází danou situaci, překvapeně na ni koukají i trenéři u laviček. Rozhodčí nařizuje penaltu za hraní míčem rukou.
Ano, ruka to byla. Ale je takový postup správný? Penalta je ve fotbale velkým trestem. Procento úspěšnosti vstřelení gólu vysoké. Není to jako v hokeji při trestném střílení. Naprosto vyrovnané utkání, které spěje k remíze, pak rozhodne situace, kterou vlastně nikdo ani původně v reálu neviděl. Našel ji až aktivně VAR. Má VAR aktivně vyhledávat takové situace? Není to proti duchu fotbalu a hry? Není to nepřiměřený zásah do vývoje utkání? Nemá VAR pouze přezkoumávat možné hrubé chyby rozhodčího, u nichž se bouří hráči a celý stadion? Chceme takové nečekané zásahy VARu do utkání v české lize? Je to v souladu se strategií, kterou razí FIFA a UEFA?
Osobně se domnívám, že trend ve světě je jiný. Ve velkých soutěžích zasahuje obvykle VAR jen, když došlo k hrubé chybě rozhodčích na hrací ploše. Skryté záležitosti tohoto typu neřeší. Nevyhledává je proaktivně. Nevstupuje do nich.
Budou se teď takto posuzovat všechny situace v české lize? Už v příštím kole se klidně může stát, že dojde k podobné skryté záležitosti, které si nikdo nevšimne, na hřišti bude klid, VAR ji také neuvidí, ale zpětně ji někdo, třeba v TV studiu, zveřejní. A hned tu budeme mít zcela opačné vyústění stejné záležitosti a jiný tým se bude cítit poškozen, že VAR nezakročil a penalta nebyla nařízena.
