Článek
Velkou pardubickou vyhrál desetiletý valach Sacamiro s žokejem Janem Faltejskem. Kompletní trať zvládlo jen osm z osmnácti koní. Velkou ranou do startovního pole by tentokrát obávaný Taxisův příkop. Skončila na něm skoro polovina startovního pole. Naděje ne něm zhasly i pro pro obhájce prvenství Mr Spexe. Taxis nezvládl ani druhý největší favorit Argano. Velké problémy na Taxisu způsobil kůň Stuke. Před skokem nečekaně změnil směr a vběhl do cesty dalším koním, kteří už neměli šanci zareagovat. Viděli jsme tak nepěkné pády. Podle posledních informací došlo k úmrtí jednoho koně a vážnému zranění jednoho žokeje.
Kdo viděl pouze tento okamžik a nemá k dostihům žádný vztah, může si odnést pocit, že je to hrůzostrašný dostih a Taxis strašná překážka, kde se „vraždí“ koně. Kdo však viděl celý dostih, nebo ještě lépe větší část dostihového odpoledne v Pardubicích, viděl skvělou podívanou a krásné příběhy. Výborně připravené dostihové odpoledne na pardubickém závodišti, skvěle připravenou dostihovou dráhu, několik zajímavých rámcových dostihů, které vyvrcholily hlavním dostihem - Velkou pardubickou. Dostihy v krásné atmosféře, před plným hledištěm, nakonec i za příjemného počasí.
Vítězný kůň Sacamiro je z malinké stáje, z vesničky Beňov u Přerova. Majitelem koně je Jezdecký oddíl Beňov. Trenéry a spolumajiteli manželé Petříkovi, kteří trénují koně až po vlastním zaměstnání. Paní Petříková je středoškolská učitelka. Pan Petřík, sám bývalý žokej, který ale neměl to štěstí, aby se dostal v kariéře do Velké pardubické, pracuje ve slévárně. Krásný příběh, že taková malá rodinná stáj z malé vesnicky dokáže vychovat koně, který se stal vítězem Velké pardubické. Dokáže konkurovat velkým profesionálním stájím. Sacamiro je drobnější kůň, avšak vytrvalý, s velkým srdcem a výbornými skokanskými schopnostmi. Je to miláček rodiny Petříkových i celé vesnice Beňov, která vypravila do Pardubic speciální autobusový zájezd, aby Sacamiro a Petříkovi podpořila.
Jasná odpověď na to, jestli mají dostihy smysl. Ano, dostihy přinášejí zranění koní i žokejů. Výjimečně bohužel i úmrtí koní. Přinašejí ale také mnoho radosti a štěstí. Je za nimi plno práce a lásky lidí, kteří se o koně starají a pracují s nimi. Díky dostihovému sportu, a takovým dostihům jako je Velká pardubická, koně přežili i nepříznivé komunistické doby, kdy jako jeden ze znaků šlechty a buržoasie byli v nemilosti a byli na venkově ve velkém nahrazeni traktory. Dnes je koní na venkově už opět více. A dostihy jako Velká pardubická jsou opět nejen významnou sportovní, ale také společenskou událostí, na kterou se lidi těší a řada z nich se na to i náležitě „vyfikne“.
Dostihový sport se vyvíjí. Vyvíjí se i Velká pardubická. Je oproti dobám před třiceti a více lety rychlejší, kvalifikace na ni náročnější. Snahou je, aby se do dostihu kvalifikovali pouze kvalitní koně s velkou šancí na úspěch či alespoň s velkou šancí absolvovat celý kurz Velké pardubické. Pořadatele učinili v minulosti řadu opatření, aby překážky, Taxis zejména, byly bezpečné. Snaha je, učinit dostih co nejvíce bezpečným. Přesto ke kolizím a zraněním bude docházet asi vždy. Dostihy prostě vždy budou trochu rizikovým sportem, tak jako jsou rizikové i některé jiné sporty a činnosti. To však neznamená, že by se měly rušit.
