Pražská Slavia: Možná až moc velká pohoda. Jak dlouho vydrží?

Pražská Slavia prožívá asi nejlepší období ve své novodobé historii. V poslední sezoně získala s velkým náskokem mistrovský titul. A to se přitom předpokládal obrovský boj, neboť mistr ligy sezony 2024/25 měl garantován přímý postup do základní fáze Ligy mistrů 2025/26. Slavia to ale zvládla s velkým přehledem. Žádný velký boj se kupodivu nekonal. Na trávníku ani v zákulisí. To druhé je určitě jen dobře.

Důvodů bylo více. Velmi dobré ligové výkony Slavie a problémy jejich soupeřů. Slávistický trenér Trpišovský se „ukáznil“. Na rozdíl od let minulých nepropadl lákadlu velké rotace hráčů v sestavě. Neměnil šest či sedm hráčů zápas od zápasu. Sestavu hned zkraje sezony výrazně stabilizoval. V ní měl českou „kostru“. Slavii to evidentně prospělo. Hráči, kteří spolu hráli pravidelně, si na sebe zvykli. Mohli spolu hrát „poslepu“. Zvládali tak utkání, v kterých Slavia dříve ztrácela.

Slavia před minulou sezonou vyhlásila útok na titul a tomu podřídila vše. Kromě již zmíněného ukončení rotace také tak trochu obětovala Evropskou ligu. Ne, že by snad nechtěla do další fáze postoupit, ale brzy bylo zřejmé, kde je slávistická sezonní priorita, když trenér Trpišovský postavil ve čtvrtek v domácím duelu proti Ajaxu Amsterdam „béčkovou“ sestavu, aby ta nejsilnější vyběhla v neděli v derby proti Spartě.

Skutečností, která Slavii nepochybně nahrála, byly velké ztráty jejích hlavních soupeřů. Tedy plzeňské Viktorie, která se dlouho držela v Evropě, ale platila za to někdy až nečekanými ztrátami bodů v Chance lize. Slavii pak především obrovsky pomohla Sparta, která v sezoně, kdy hrála Ligu mistrů, zaznamenala nečekaně velký výkonnostní a výsledkový propad a z boje o titul se tak sama vyřadila. To vše dohromady znamenalo, že se obrovský boj o přímou účast v Lize mistrů nekonal. Nevyplnily se prognózy, co všechno se bude dít. Slavia k titulu dokráčela poměrně snadno a s velkým náskokem.

To vše je ale už minulost. Jsme na prahu nové sezony, která je pro Slavii jiná než všechny dosavadní. Prožívá totiž poklidné léto. Možná až moc poklidné, dalo by se říct.

Ročník Ligy mistrů 2025/2026 sice už odstartoval 8. července prvním předkolem, ale tato záležitost se pražského klubu netýká. Slavia, která si účast zopakuje po šesti letech, má jistotu základní fáze. Tedy osmi utkání v elitní evropské soutěži. Soutěž pro Slavii začne až v polovině září. Do té doby má na evropské scéně volno. To je luxusní stav, který zažije vůbec poprvé. Má samozřejmě své velké výhody, ale i malé nevýhody.

Hlavní výhodou je, že Slavia nemusí ladit formu zkraje sezony na kvalifikační zápasy. Strachovat se, jestli v červenci až srpnu postoupí, a do kterého poháru. To je skutečnost, kterou dobře znají evropské velkokluby, jež mívají účast v Lize mistrů díky výsledkům a silnému klubovému i národnímu koeficientu každoročně zajištěnou. Pro Slavii je to však naprostá novinka a bude zajímavé, jak se s novou skutečností popasuje.

Tento stav má totiž i své menší nevýhody. Zatímco v minulosti Slavia sehrála na úvod sezony v kombinaci česká liga + kvalifikace o Evropu v červenci a srpnu často velké množství soutěžních utkání, letos to bude zcela jiné.

Kupříkladu pražskou Spartu, která bude bojovat o účast v Konferenční lize, může čekat o prázdninách až 13 soutěžních zápasů, naproti tomu Slavia bude nastupovat pouze jednou týdně k duelům v Chance lize. Mezitím bude moct v klidu potrénovat a ladit formu na víkend. Při širokém kádru, kterým sešívaní disponují, to však také znamená, že se někteří fotbalisti v úvodu sezony nejspíš do soutěžního zápasu a zápřahu příliš nedostanou.

Trenér Trpišovský může mít problém udržet méně vytížené hráče ve formě. Když bude chtít, aby si „zahráli“ všichni, půjde zase do rizika, že při velké rotaci opět dojde, jako v minulosti, k narušení souhry a ztrátám ligových bodů. Ty by pak Slavii mohli v ligovém finále na jaře chybět.

Slávisté zakončili přípravný kemp v Rakousku vítězně, když v posledním utkání přehráli kyperský Aris Limassol 3:2. V přípravě mají bilanci pěti výher z pěti zápasů. V neděli je čeká generálka na Chance ligu v Edenu. S již tradičním soupeřem - Dynamem Drážďany. Uvidíme, jak generálka dopadne. Pokud i ta vyjde naprosto jednoznačně a vítězně, bude to znamenat, že Slavia nastoupí do ligových bojů v těžké pohodě. To však může být i trochu kontraproduktivní.

Příprava je vždy jen příprava. Soutěžní utkání jsou „jiná káva“. Mnohdy jsme svědky toho, že tým, který v přípravě vyhrává jak na „běžícím pásu“, je tímto pozitivním vývojem poněkud ukolébán, nezvládne první soutěžní kolo a už „se veze“. Naopak mužstvo, které v přípravě nemá zdaleka ideální výsledky, někdy i častěji prohrává, nastupuje do soutěže ve stavu velké bdělosti, nic nepodcení a začne se mu dařit. Prostě „Těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ … a naopak.

Nemyslím, že by Slavia měla mít v Chance lize v úvodu sezony výraznější problémy, ale jistá ostražitost je pochopitelně na místě. Tím spíš, že prvním ligovým soupeřem v Edenu bude 20.července FK Hradec Králové. Tedy soupeř, který není z pohledu sešívaných úplně oblíbený. Tým, který pod trenérem Davidem Horejšem umí nepříjemně „zaparkovat autobus“ a z něj vyrážet na zteč.

Slavia vstupuje do sezony (na české poměry) s nesmírně silným a stabilizovaným kádrem. Čekal se odchod minimálně dvou fotbalistů základní sestavy. Avšak nikdo z významných hráčů zatím neodešel! A to je výjimečná záležitost.

Pryč zatím kupodivu není ani levý senegalský wing bek, 20letý Malick Diouf, o jehož služby je v Evropě zájem. Malick Diouf výborně odehrál minulou sezonu ve Slavii a výrazně pozitivně na sebe upozornil také při nedávném přátelském utkání reprezentace Senegalu v anglickém Nottinghamu proti domácí reprezentaci. V utkání patřil mezi nejlepší hráče na hřišti.

Slavia má po letech opravdu finančně silného majitele. Majitele-slávistu, který má o klub svého srdce (zdá se) opravdový zájem. Nesleduje ho jen na dálku, nemá ho jen jako „hračku“ či investici, anebo dějiště pro pochybné zákulisní kšefty. Zároveň také odpovědným lidem v klubu nemluví do odborných fotbalových záležitostí. Nevydává příkazy, koho klub má či nemá prodat. Nemluví trenérům do sestavy. Nezkouší je z taktiky a rozestavení hráčů, jako někteří jiní majitelé.

S novým majitelem Pavlem Tykačem pražská Slavia získala především velkého srdcaře, výraznou finanční stabilitu a vize do budoucna. Nemusí už hráče prodávat, aby „zalepila“ každoročně „díry“ v rozpočtu a měla finance na provoz klubu, jako poslední roky za „čínských časů“.

Pražská Slavia je dnes na evropské fotbalové scéně velmi dobrou adresou. Ač je o její hráče zájem, své fotbalisty ze základní sestavy už snadno neprodává. Všeobecně se očekával (a stále ještě očekává) odchod Malicka Dioufa. Ani toho však Slavia neprodá pod cenovou hladinou, kterou si stanovila. Nemusí. Za Dioufa si údajně představuje více než 20 milionů eur. Možná je nakonec dostane. Třeba to nebude z londýnského West Hamu, ale z jiného klubu. Pokud se tak nyní nestane, může Diouf odejít později. V Lize mistrů bude mít příležitost se znovu předvést. Pochopitelně to je od Slavie trochu risk. Ta si ho ale dnes se silným majitelem evidentně může dovolit.

Pokud Diouf ještě zůstane, klub si musí pohlídat jeho nastavení. Aby si zachoval pozitivní mysl a motivaci. Aby se jeho výkonnost po případném nerealizovaném přestupu nepropadla jako třeba v případě Martina Vitíka. U afrických fotbalistů takové riziko obvykle hrozí ještě více. Informace ze Slavie však hovoří o tom, že v případě Dioufa „v hlavě není problém“.

Stále je čas. Osobně předpokládám, že Diouf v letním termínu ještě přestoupí. Ostatně Slavia s tím také dlouhodobě počítá. Je na to připravena. I když se jí nešťastně zranil 21letý nováček, jeden z možných nástupců Malicka Dioufa, Slovák Dominik Javorček, kterého dle klubového webu čeká operace kolena a dlouhá rekonvalescence. Slavia má i tak kandidátů na Dioufův post několik.

Fakt, že současná Slavia je prestižní adresou, je zřejmý i z chování dalších mladých zahraničních fotbalistů, kteří v Edenu působí a vybudovali si zde už jméno. Za všechny stačí jmenovat 25letého Nigerijce Igoha Ogbua, 22letého Řeka Christose Zafeirise a 26letého Liberijce Oscara Dorleye.

Ani jeden z nich z Edenu zatím neodchází. Má to dva důvody. Slavia už nemusí slyšet na běžné nabídky z velmi průměrných klubů západní Evropy, které by dříve „brala všemi deseti“. Sami hráči na přestupy „za každou cenu“ také netlačí. Jsou ve Slavii spokojeni, ač do ní původně přicházeli jako do přestupní stanice. Dnes ale vidí, že se jim vyplatí se v Praze zdržet déle. Mohou si v jejím dresu mimo jiné zahrát osm zápasů Ligy mistrů. To by se jim v průměrném či podprůměrném klubu ze západní Evropy (i když ze silnější ligové soutěže) rozhodně nepoštěstilo.

Mnozí hráči, kteří se ve Slavii zabydleli, hrají pravidelně a dobře, mají tu atraktivní smlouvy, už sami cítí, že smysl jim dává pouze odchod do klubu, který bude v evropském kontextu opravdu nadprůměrný a bude jim zaručovat evropské poháry. Ono je hezké hrát v některé z TOP 5 lig Evropy, ale také je podstatné, v jakém je to klubu.

Tuto skutečnost potvrzuje i příchod Michala Sadílka. Český reprezentant měl nabídky z TOP 5 lig Evropy, ale z klubů v dolní polovině tabulky. V těch si evropské poháry nezahrajete. Ani v lize to není často žádná pohodička. Je sice pěkné hrát Premier League, LaLigu či Bundesligu, ale když v dresu takového outsidera proti gigantům běháte každý týden devadesát minut bez míče, radost z TOP ligy vás rychle přejde.

Michal Sadílek se nakonec rozhodl pro nabídku Slavie a návrat do české ligy. V 26 letech na první pohled jasný krok zpět. Na druhý pohled to ale není zas takový „úlet“. Sadílek bude hrát se Slavií v české lize o titul. Zažije při každém utkání skvělou atmosféru ve vyprodaném Edenu. Udrží se v české reprezentaci. Se Slavií si zahraje Ligu mistrů, do které by se v dresu průměrného či podprůměrného klubu západní Evropy nikdy nepodíval. Bude-li hrát, bude více na očích. Když na sebe v zápasech Slavie pozitivně upozorní, může za rok či dva znovu zamířit směrem západní Evropa. A třeba na o něco lepší adresu.

Také pro Slavii dává Sadílkovo angažmá smysl. Není to sice žádný play-maker, spíše fotbalový pracant, ale své nesporné kvality má. Je to fotbalista, který okamžitě může hrát v základu. Být důležitým článkem sestavy, „nosičem vody“ v pozitivním slova smyslu. Nepotřebuje se ve Slavii složitě zdlouhavě adaptovat jako cizinec, který by přišel do Prahy zcela nový. Ve Slavii svým příchodem zvýší konkurenci. Pomůže současným záložníkům Zafeirisovi, Dorleyemu a Mosesovi, v kolotoči Chance liga + Liga mistrů, rozložit síly.

Michal Sadílek stál Slavii cca 3,5 milion eur. Tedy cca 87,5 mil. Kč. Když si vezmeme, že takový Albion Rrahmani přišel Spartu zhruba 125 milionů korun, tak to za Sadílka není vysoká částka. A což taková Bologna, která vyplatí Spartě za Martina Vitíka v základu 11 milionů eur, tedy cca 275 mil. Kč. Touto optikou je vlastně Sadílek skoro „za babku“. Jeho aktuální tržní hodnota se přitom dle známého portálu Transfermarkt odhaduje na 8 mil. eur. Tedy cca 200 mil. Kč. V případě dobrého scénáře ho za rok či dva Slavia může pořád ještě se ziskem znovu prodat.

Ze Slavie v letním přestupním termínu odchází, i do ní přichází, celá řada fotbalistů. Týká se to však zejména mladých, v širším kádru „A“ mužstva, a hlavně v okruhu „B“ týmu.

Ze známých jmen Slavii definitivně opustil po letech věrných služeb univerzál a bývalý reprezentant, 32letý Lukáš Masopust, který proměnil jarní hostování v Liberci v přestup.

Slovák Michal Tomič přestoupil do Trnavy. Další bývalý reprezentant, tvořivý záložník, 31letý Petr Ševčík, který ještě před rokem hrál za národní tým na Euru 2024, na jaře hostoval v Jablonci, je opět zraněný. Slavia už s ním nepočítá.

Pohyb v základním kádru sešívaných je jinak malý. Kromě českého reprezentanta Michala Sadílka jsou, vedle nešťastně zraněného 22letého Slováka Dominika Javorčeka, jenž do Edenu přestoupil z německého Kielu, dalšími letními posilami už pouze dva hráči: Hashioka Daiki, 26letý krajní obránce či wing bek, schopný hrát vpravo i vlevo, který přichází z anglického Lutonu. Slavia si od něj nejspíš slibuje konkurenci pro Davida Douděru. Na co bude jeho výkonnost stačit, se teprve ukáže. Dalším fotbalistou je pak 19letý gambijský útočník Youssoupha Sanyang ze švédského Öster.

Doba značných kvantitativních nákupů, které Slavii provázely v nedávné minulosti, je pryč. Slavia větší počet nových hráčů ani nepotřebuje. Když nakupuje, shání hráče cíleně na určité posty. Jinak sází na sehranost a kvalitu současného kádru.

Nestáhla si tak z hostování ani 22letého stopera z Guinee Sahmkou Camaru, který mnohé z nás zaujal svými jarními výkony v dresu Karviné. Jelikož však Igoh Ogbu v Edenu zatím zůstává, a ani nikdo jiný ze stoperů základního kádru neodchází, neměl by Camara v současném kádru Slavie zatím uplatnění a hostování v Karviné si prodlouží.

Zatím nejasná je situace kolem 24letého nigerijského útočníka Muhameda Tijaniho, který hostoval v Plymouthu. Zatím je v kádru Slavie, nastoupil ve třech přípravných utkáních. Zda se v týmu udrží, je však otázka. K nějakým odchodům ještě určitě dojde.

Kádr Slavie je na české poměry „našlapaný“. Tým má takřka na každý post v sestavě nejméně dva vyrovnané fotbalisty. V tuto chvíli se zdá, že jsou na tom sešívaní na české poměry velmi dobře. Slavia bude sice sezonu rozjíždět (bez pohárové kvalifikace) pomaleji než dříve, ale i tak to bude dlouhá a náročná sezona.

Od poloviny září už se Slávisté rozhodně nudit nebudou. Zápas bude střídat zápas. Chance liga Ligu mistrů a naopak. Do toho utkání MOL Cupu a reprezentační akce, které se v případě Slavie týkají velkého počtu hráčů, neboť tvoří „páteř“ českého národního týmu, a k tomu má řadu fotbalistů v dalších reprezentacích. Slovenska, Řecka, a především v afrických zemích. A z těch jsou návraty často složitější.

Trenér Trpišovský bude muset zátěž mezi hráče citlivě rozdělit, čemuž nahrává i fakt, že Slavia bude působit ve dvou zcela odlišných rolích ve dvou zcela jiných soutěžích. V Chance lize bude často, zejména na domácím stadionu, ofenzivně dobývat „zaparkované autobusy“, kdežto v Lize mistrů bude sama (snad aktivně) bránit favority a zaběhá si nejspíš hodně také bez míče.

Na každé takové utkání potřebujete (v některých případech) jiné typy fotbalistů. V zápasu doma, například s Karvinou či Teplicemi, využijete více hráče pro nátlakovou hru do pokutového území. V utkání Ligy mistrů to zase bude více o rychlostních typech fotbalistů.

Mohou také přijít zranění, nemoci a karty. Širší kádr se tedy Jindřichu Trpišovskému bude zcela jistě hodit. Důležité bude, aby hráči v něm měli odpovídající výkonnost a formu. Aby se Slavii nestalo co Spartě, která sice měla v minulé sezoně, kdy hrála Ligu mistrů, početně široký kádr, avšak průběh sezony ukázal, že náhradníci nejsou schopni hráče základu adekvátně nahradit.

Trpišovský musí také zachovávat určitou základní kostru sestavy a kontinuitu, aby Slavia nezačínala každé utkání se šesti či sedmi změnami v sestavě a hráči se na trávníku půl hodiny nehledali.

Slavii čeká Liga mistrů. Tedy zcela jiný svět fotbalu. Víme, jak v něm neslavně v minulé sezoně pochodila pražská Sparta. Nedělejme si iluze, že Slavia může hrát zcela vyrovnaná utkání s evropskými giganty s otevřenými kartami. To nemůže. Může jim ale utkání znepříjemnit. Mít správnou taktiku a tu plnit. Nebýt pasivní. Nečekat na „ránu z milosti“.

Může tyto zápasy důstojně odehrát. Na co to bude výsledkově stačit, se uvidí. To záleží také na momentální situaci v každém zápasu. Jak přežije šance soupeře. Jestli bude produktivní a využije své příležitosti, kterých bývá v takových utkáních ze strany outsidera poskrovnu.

Fotbal v Lize mistrů je výrazně dynamičtější, rychlejší, hráči z velkoklubů technicky vyspělejší. Často umějí s míčem v rychlosti věci, které neumějí hráči českých klubů ani v poklusu či na místě. To je prostě realita. Tyto kluby také vybírají hráče z celého světa. Z jiného levelu než Slavia a Sparta. Přesto Slavia může do jisté míry v Lize mistrů důstojně obstát. Záleží především na ní. A také, jaké soupeře ji los přidělí. Mezi sedmi týmy, s kterými se potká, budou i „hratelné“ kluby, s kterými lze za příznivé konstelace rozhodně uspět.

Liga mistrů bude pro Slavii sváteční záležitost. Z ní se bude ale vracet do každodenní reality a osmkrát rychle přepínat na českou Chance ligu. Tedy třeba ze zápasu v Miláně či Barceloně do Karviné nebo Pardubic. Jak se jí to bude dařit, to bude v sezoně patrně to nejdůležitější. Od toho se bude odvíjet slávistická úspěšnost.

Fanoušci Sparty by svým hráčům také jistě odpustili prohry s Manchesterem City či Atléticem Madrid, kdyby Sparťane nadále dominovali v české nejvyšší soutěži. Nejde totiž pouze o tuto sezonu, ale dlouhodobé účinkování klubu. A k tomu musí mít především výsledky v Chance lize, aby měl šanci znovu hrát Ligu mistrů či (přinejhorším) Evropskou ligu.

Současným pohledem se zdá, že pražská Slavia je ve všech ohledech momentálně před ostatními kluby na míle vzdálená. Nemá konkurenci na hřišti, ale též na poli skautingu, obchodním či marketingovém. Slavia se veze na vlně úspěchu. Její jednání má, pohledem z venku, „hlavu a patu“. Hráčský kádr je opřen o silné české jádro, které dokáže lépe překonávat krize. Na něj se nabalují mladí cizinci. Trenérský realizační tým je dlouhodobě stabilní, zkušený, sehraný. Slávistický management funguje a movitý majitel mu do toho „nekecá“.

Slavii se daří být také lídrem na poli českého fotbalového marketingu. V pátek 11. července by mělo proběhnout představení nové kolekce slávistických dresů pro sezonu 2025/26 od nového partnera-dodavatele se speciálním slávistickým designem, který klub vytvořil umělec, jenž si říká Pasta Oner. Dnes už celosvětově uznávaný pop-artový výtvarník a průkopník českého graffiti a street artu, který má za sebou velké a úspěšné výstavy v Česku i ve světě. Jeho obraz „Pipe and Phone“ se vydražil v jedné z nejprestižnějších aukčních síní světa – londýnské Sotheby’s.

Tohle je všechno hezké, ale nakonec vždycky platí „ukázaná“ na place.

Něco v tomto smyslu určitě teď leckoho napadlo. A máte pravdu. Můžete mít sebelepší diváky, marketing, služby na stadionu, ale když se týmu výsledkově nevede, hraje blbě, je to stejně všechno špatně. Profesionální sport je křehká záležitost. Hranice mezi úspěchem a neúspěchem je tenká.

Viděli jsme to na případu Sparty. Tým v laufu. Dvojnásobný mistr ligy. Vše skvěle rozděláno. Fotbalově, obchodně i marketingově to šlape. Přesto stačilo málo a vše bylo jinak. Odešel pouze jeden jediný hráč, kapitán týmu Krejčí, a hlavní trenér Priske. Všichni ostatní důležití muži zůstali. Přesto to bylo rázem „nebe a dudy“. Všechno se až nepochopitelně rychle rozpadlo jako domeček z karet. Najednou byli v klubu mnozí z těch, kteří se předtím hřáli na vlně sparťanského úspěchu, zcela neviditelní.

V krizích se prostě poznají charaktery lidí. Pražskou Slavii v sezoně, kdy bude hrát Ligu mistrů, nějaké krize také určitě čekají. Jak budou velké, a jak je zvládne, to uvidíme. Víme, že v minulosti Jindřichu Trpišovskému (po odchodu sportovního ředitele Jana Nezmara) v klubu chyběla jistá odborná oponentura. Některé jeho tehdejší činy pak vyvolávaly mezi fanoušky i experty rozpaky a diskuze. Zejména ohledně častých změn sestavy. Poslední sezonu však v tomto ohledu zvládl.

Jak už jsem psal v článku o Spartě, česká nejvyšší soutěž je na vzestupu. Divácky táhne. Do klubu vstupují noví, movití majitelé. Více se dělá pro diváky. Televize Oneplay přenáší přímým přenosem všechna utkání. K nim pořádá televizní studia s experty. Můžeme s lecčím nesouhlasit, nemusí se nám vše zcela líbit, ale faktem je, že celkové zlepšení úrovně české ligy je zřejmé. Doby, kdy Češi čekali na reprezentační přestávku, aby viděli národní tým (v něm Nedvěda, Poborského, Čecha a spol.) je pryč. Reprezentace bohužel bývalou kvalitu nemá a sledovat její zápasy je pro nás, české fanoušky, často spíše trápením.

Dnes proto většinu fanoušků zajímá především český klubový fotbal, který je prokazatelně na vzestupu. Díky majitelům, manažerům a trenérům v klubech, samozřejmě s přispěním zahraničních fotbalistů. I to je realita. Nejen v české lize. Cizinci hrají všude. Bez nich to dnes nejde. Někdo namítne, že je to na úkor mladých českých fotbalistů. Na to je ale také možná odpověď, že kdyby potřebnou kvalitu měli, hráli by.

Rozhodně se máme v nové sezoně na co těšit. Návratem Briana Priskeho do pozice lodivoda Sparty dostává soupeření obou pražských „S“ opět nový, výrazně atraktivnější náboj. Priske určitě znovu zvedne svým hráčům sebevědomí. Sparta už nebude loňským „otloukánkem“ a bude zase bojovat o titul.

Zcela novým nábojem pro derby pražských „S“ pak bude pikantní soupeření bratří Sadílků. 29letého Lukáše v dresu Sparty a 26letého Michala ve slávistickém dresu.

Kartami bude chtít opět míchat plzeňská Viktoria, která sice přišla o Lukáše Kalvacha, ale tým vhodně doplnila a Pavel Šulc zatím v kádru také zůstává. Dalším klubem, který bude chtít potvrdit, že už definitivně patří mezi ligovou elitu, je ostravský Baník.

Pak je tu skupina klubů, které nejspíš samy nemohou pomýšlet na nejvyšší příčky, ale mohou o body „obírat“ favority a budou toužit hrát nadstavbu v elitní šestce ve skupině o titul. Mezi tyto týmy se určitě řadí olomoucká Sigma, liberecký Slovan či jablonecký FK a královehradecký FK. Ale třeba se „vyšvihne“ někdo další. Máme se na co těšit…

Další zdroje: Livesport.cz, webové stránky SK Slavia Praha, Betarena.cz, Transfermarkt.com