Proč to Spartě opět funguje? S Priskem je zpět sebevědomí a disciplína. Kde má ještě slabiny?

Sparta po konci dánského kouče Larse Friise dlouho nemohla sehnat trenéra. Z domácích zdrojů čerpat nechtěla a oslovení zahraniční kandidáti ji vesměs odmítali. Pražský klub byl pro ně nejspíš pouze plánem „B“, pokud by to s angažmá nevyšlo v klubech západní Evropy. Čas rychle utíkal. Sezona „klepala na dveře“, na Letné spousta nevyřešených záležitostí a nový hlavní trenér stále nikde. Už to vypadalo velmi vážně.

Nakonec zbyl jediný možný adept - „starý dobrý“ Brian Priske. Kouč, který z Letné odcházel po dvou skvělých sezonách, v kterých s klubem získal dva mistrovské tituly a vrátil ho zpět na výsluní. Přesto nekončil úplně v dobrém. Jeho odchod byl z pohledu Sparty a jejích fanoušků předčasný. Po roce se dánský kouč na Letnou vrátil. Pro některé to bylo možná překvapení. Dovolím si neskromně podotknout, že o tom, že by Priske byl v komplikované situaci pro Spartu nejlepším řešením, jsem psal dobré tři týdny předtím, než se to „upeklo“.

Brian Priske v nizozemském Feyenoordu neuspěl. Byl opět volný. Majitel i členové vedení pražského klubu museli „odhodit ega“ a s Dánem se znovu domluvit. Stejně to museli „zkousnout“ také někteří fanoušci, kteří viděli v Dánově loňském odchodu do Feyenoordu zradu.

Ukazuje se, že to byla pro letenský klub šťastná volba. Potvrzuje se zatím vše, o čem jsem už dříve psal. Důvody, pro které měl být dánský trenér pro Spartu opět velkým přínosem, jsou opět funkční. Priske sparťanský tým a celý klub ze svého prvního působení velmi dobře zná. S nadsázkou řečeno „od uklízeček až po majitele“. Stejně tak dobře poznal při svém prvním angažmá celou ligovou soutěž a její specifika. Ostatní ligové týmy, funkcionáře, hráče, trenéry, rozhodčí. Přišel tedy do prostředí, v kterém se umí velmi dobře orientovat. A těží z toho.

Už nikdy se nedozvíme, jak by to dopadlo, kdyby na nabídku Sparty kývl jiný, dříve oslovený zahraniční trenér. Avšak dovoluji si vyslovit názor, že s kýmkoliv jiným by takový rychlý „návrat na pozice“ rozhodně nenastal. Nový trenér by se musel seznamovat nejen s vlastními hráči a klubem, ale celým českým prostředím. A to by jistě trvalo týdny a měsíce. Spartě by mezitím v nové sezoně leccos uteklo. Se zcela novým zahraničím trenérem by to prostě byla „sázka do loterie“ s velmi nejistým výsledkem.

Taková situace ale nenastala. Sparťanský management má nakonec více štěstí než rozumu, když na něj „zbyl“ Brian Priske. Pro klub z Letné je velkou výhrou, že včas nenašel jiné angažmá a byl tak po vyhazovu z Feyenoordu stále ještě volný.

Vrátil Spartu tam, kde byla před jeho odchodem. Především z pohledu sebevědomí a disciplíny. Z mistrovského kádru po jeho příchodu chyběl pouze bývalý kapitán Ladislav Krejčí a následně ho opustil ještě další stoper Martin Vitík. Bylo jasné, že Kairinen, Birmančevič a spol. nemohli zapomenout hrát „ze dne na den“ fotbal. Týmu ale spadlo ve zpackané sezoně pod Larsem Friisem sebevědomí k nule. Brian Priske opět prokázal, že je výborný psycholog. S hráči to umí. Věří mu. Jdou za ním.

Priske udělal také pořádek v kabině. Kosovsko-albánská „klika“, která nedělala dobrotu, ač to sparťanský management v minulosti popíral, se rozpadla. Stačí připomenout, že srbský útočník Veljko Birmančevič, nejlepší ligový hráč celé sezony 2023/24, se asi necítil s příchodem většího počtu hráčů do klubu příliš komfortně. Jeho výkony šly dramaticky dolů. Byl takřka na odchodu ze Sparty. Nebýt návratu Priskeho, nejspíš by se tak stalo.

Nyní je situace jiná. Dva albánští fotbalisti už jsou v Turecku. Qazim Laci, který přitom patřil v minulé sezoně k tomu lepšímu, co Sparta nabízela, přestoupil do tureckého Rizesporu. Laci se, při absenci českých lídrů, v minulé sezoně snažil „šéfovat“, což bylo i veřejně viditelné na hřišti při zápasech a pozápasovém „kolečku“, ale s pozitivním ohlasem se to nejspíš nesetkávalo.

Jeho krajan Indrit Tuci odešel hostovat do Kayserisporu. Je otázkou, zda zůstane Ermal Krasniqi, který hraje velmi sporadicky. Přínosem z těchto dřívějších „posil“, které na Letnou přišly v éře hlavního trenéra Friise, je tedy pouze Albion Rrahmani, který umí dát gól a bude nejspíš využíván hlavně jako střídající „žolík“.

Pryč je také už vysoký 25 letý nigerijský útočník Victor Olatunji, který zamířil do americké MLS, kde už nastoupil k prvnímu zápasu za Real Salt Lake. Olatunji na Letné nenaplnil potenciál, který měl. Byl poněkud „lechtivý“ na práci a nevyzpytatelný. Jeho odchod opět ukazuje na to, že Priske vyžaduje především prcovistost.

Sparta nehraje v úvodu sezony žádný „super- fotbal“, ale jde od výhry k výhře. Priske není žádný velký „vědátor“ a  stratég. Bývá však „za každou cenu“ pozitivní. Umí hráče výborně motivovat. Oživil staré vazby. Znovu sází na útočný "trojzubec"Birmančevič - Kuchta - Haraslín. Srb Veljko Birmančevič se znovu „našel“. Nahoru jdou opět také výkony českého reprezentanta Jana Kuchty, s nímž to Priske vždy uměl. Slovák Lukáš Haraslín byl nejlepším hráčem i v mizérii loňské sezony. Nyní je kapitánem týmu a zatím to má snazší, neboť se s lepšími výkony přidali i ostatní.

Velkým přínosem pro současnou Spartu je návrat bývalého reprezentanta Pavla Kadeřábka po deseti letech z bundesligového Hoffenheimu. Řada jiných návratů fotbalistů „v letech“ v minulosti nedopadla příliš dobře. Pavel Kadeřábek však ukazuje, že to nebude jeho případ. Nepřišel kariéru na Letnou jen dohrát. V 33 letech je stále výborným hráčem. Navíc příkladem pro ostatní. Není to extrovert. Tedy burcující lídr, jakým byl Ladislav Krejčí. Jeho lídrovství je v něčem jiném. Jde mladším příkladem, nic neošidí. Maká, „piluje“ poctivě lajnu. Když ostatní vidí, s jakým nasazením hraje, že nic nevypustí, musí máknout také. Pavel Kadeřábek si také na něco, čím není. Nevymýšlí něco, na co by neměl. Nekomplikuje si život. Hraje fotbal, který dobře umí. Přímočarý, rychlý, důrazný. S výbornou přihrávkou i delším přesným centrem před bránu. A také zakončením, když na to přijde.

Dlouho nebylo jasné, jestli se ex-reprezentant a odchovanec klubu na Letnou vůbec vrátí. Hráč sám měl velký zájem, ale čekal, jak se vyvine situace na trenérském postu. Chtěl slyšet, jestli o něj bude mít nový kouč opravdu zájem, jestli mu dá potřebnou důvěru a minutáž. Až po osobním jednání s Brianem Priskem kývl. Pro Spartu je to terno. Troufám si říct, že Kadeřábek je zatím nejlepším hráčem úvodu celého ročníku. Kromě herní stránky je také bezproblémový. Nedělá „divadelní scény“. Nedohaduje se se soupeři ani rozhodčími. Je to opravdový profesionál, který se zcela soustředí na hru, svůj výkon. Když to porovnám s chováním slávistického wing beka Davida Douděry, jenž hraje na stejném postu, je to jako „nebe a dudy“.

Pořád jsme teprve na začátku. Na nějaká obsáhlá hodnocení je ještě brzy. Sparta ale každopádně do sezony dobře vykročila. Ukazuje se, že náročný program předkol Konferenční ligy v kombinaci se zápasy Chance ligy, je možná nakonec v její situaci dobrý. Sparta si sice „užije“ dost cestování, ale jde zápas od zápasu se třemi či čtyřmi dny volna. Žádná utkání si neodkládá. Podle mě dělá jednoznačně dobře. Většina profesionálních fotbalistů říká, že je lepší hrát častěji zápasy, než celý týden jen trénovat a čekat na víkendové utkání. Když se vyhrává, tak se také vše lépe vstřebává. Navíc je stále začátek sezony. O nějaké velké únavě nemůže být ani řeč.

Východní soupeři v předkolech Konferenční ligy také zatím nebyli tak těžcí. Sparta postupy bez problémů zvládla. A měla by zvládnout i poslední dvojzápas s lotyšským klubem FC Riga. Větší počet utkání s kvalitativně Spartě umožnuje „ohrát“ více fotbalistů. Dávat za rozhodnutého stavu příležitost dalším hráčům. Držet kádr v zápasovém rytmu. To se bude v dalším průběhu podzimních soutěží určitě hodit.

Sparta novou sezonu výborně začala. Vrátilo se jí ztracené sebevědomí. Tým dokáže opět vyhrávat utkání, v kterých někdy ani nehraje žádný velký fotbal. Ale takové výhry, kdy se zcela nedaří, jsou nejcennější. Stará „mistrovská parta“ opět funguje. Díky návratu Priskeho zůstali v klubu nakonec hráči jako Birmančevič, Vindahl či Kairinen, kteří by jinak už asi byli pryč.

Současná pohoda je vidět i na maličkostech. Například, jak si ještě nedávno hojně kritizovaný brankář Peter Vindahl v nedělním ligovém utkání v Liberci zpracoval docela těžký míč v pohodě na prsa a přidal pár „žonglů“, které by ocenil jistě i starý „žonglér“ Petr Rada. To vypovídalo o velké pohodě a sebevědomí. Ještě před pár dny by to gólman Sparty určitě neudělal.

Těžká utkání v Evropě i Chance lize teprve přijdou. Sparta do nich půjde už sebevědomější. A to dělá hodně. Podzimní soutěže prověří kvalitu jejího kádru. Šéf skautského oddělení a bratr sportovního ředitele, Jiří Rosický už klub v létě opustil. Krátce po příchodu Priskeho, což asi není zcela náhoda. Do složení kádru tedy už zřejmě opět mluví zejména hlavní dánský trenér. Kromě již zmíněných hráčů je znovu pryč také sparťanský odchovanec Adam Karabec (hostování - Lyon), což se čekalo, neboť si s Priskem příliš nepadl do oka ani v prvním případě. I sám hráč nyní preferoval opě zahraničí. Klub opustil také nadějný nizozemský brankář Joeri Heerkens (přestup -Ajax), což je pro Spartu určitě škoda. Na Letné opět nenašel uplatnění ani útočník Václav Sejk (hostování - Heerenveen).

Spartu v nedávných dnech posílil 23 letý Ekvádorec John Mercado. Krajan Angela Preciada. 23 letý křídelník se zkušenostmi z ekvádorské reprezentace působil v posledních dvou sezonách v portugalském AVS. „Díky své univerzálnosti může nastupovat na obou stranách hřiště jako klasické křídlo nebo desítka, a vzhledem k jeho typologii by v našem systému mohl najít uplatnění i jako wingback,“ uvedl pro klubový web na jeho adresu prozatímní sportovní ředitel Tomáš Sivok.

Ještě předtím se na Letné objevil 21 letý urostlý útočník Kevin-Prince Milla z pražské Dukly. Typologicky zjevně náhrada za Olatunjiho. Bezesporu fotbalista s velkým potenciálem, který ukázal už na Julisce. Ale také zatím trošku „nevybroušený diamant“ s nedostatky v taktice i fyzické kondici.

Domnívám se, že v defenzivě. V bráně se na Letné stále velmi spoléhá na Petera Vindahla. Dánský kouč svému krajanovi (stejně jako Lars Friis) bezmezně věří. Vindahl je v poledních dnech opět v pohodě. Přesto lze říct, že brankářský post je trošku „bolavou patou“ sparťanské soupisky. Vindahlovi „kryjí záda“ 23 letý Jakub Surovčík a 24 letý Daniel Kerl z „B“ týmu. Při vší úctě k oběma, to nejspíš nejsou brankáři na takové úrovni, kteří by mohli být, v případě Dánovy absence, osobnostmi mezi třemi tyčemi v klubu, jakým je Sparta. Ani nevytvářejí pro Vindahla potřebou konkurenci.

Velké otazníky jsou, z mého pohledu, stále nad složením stoperské trojice. Kvalitu její hry prověří až průběh podzimních soutěží a těžší soupeři, s  kterými se Sparta potká. Domnívám se však, že by na Letné jednoho opravdu kvalitního a zkušenějšího stopera ještě potřebovali, neboť Filip Panák a Asger Sorensen mívají časté zdravotní problémy. Oba navíc mají své limity. Filip Panák je výborný ve výstavbě hry, ale slabší v defenzivě. Asger Sorensen je soubojový, ale zase pomalejší, což s rychlonohými soupeři činí problémy.

21 letý Adam Ševínský je bezesporu talentovaným stoperem a příslibem pro budoucnost. Zatím střídá lepší a horší okamžiky. V podobném duchu lze hovořit o stejně starém Emmanuelu Uchennovi. Oba by se potřebovali učit vedle někoho zkušeného. Do jisté míry tím zkušeným může být Sorensen. Bude-li zdravý a v patřičné formě. Tedy stačit výkonnostně i na těžší soupeře.

Další stoper, Belgičan Elias Cobbaut, zatím v dosavadním působení na Letné příliš nepřesvědčil. Na světlou budoucnost na Letné to v jeho případě momentálně moc nevypadá. Vzhledem k tomu, že levého wing beka může hrát (vedle Matěje Ryneše) také nováček John Mercado, na stoperu může zaskakovat také zkušený 33 letý Jaroslav Zelený, který se jinak střídal s Rynešem na levém wing beku.

V ofenzivě by Sparta měla být opět silná. Jako v prvním Priskeho období. Posty wing beků i středových záložníků má nyní slušně zdvojené. Ofenzivní křídelní hra by jí měla dobře fungovat. Stejně tak údernost staronového útočného „trojzubce“, který je zásobován kvalitními míči od Kadeřábka, Kairinena a dalších.

Sparta vede po pátém ligovém kole českou nejvyšší soutěž. To je něco, na co by si před pár týdny vsadil asi málokdo. Nic zásadního to ještě neznamená. I tak to musí být po loňské sezoně „balzám na duši“ pro její fanoušky. V praxi se opět ukazuje, jak moc je důležitá v profesionálním sportu „hlava“ a psychika. Mužstvo se oproti minulé sezoně příliš nezměnilo. Přesto funguje zcela jinak. Přišel „jen“ staronový kouč. Sebevědomí se zvedlo nejen hráčům. V Edenu je rázem po letní pohodě a klidu. Sparta se opět naplno zapojila do boje o mistrovský titul. Chance liga bude zase hodně zajímavá. A to je dobře.

Další zdroje: Statistiky Livesport, klubový web AC Sparta Praha