Jozef Sabovčík získal souhlas od „Bosse“. Kariéru končil velmi mladý. Pak všechny překvapil

S krasobruslením začal Jozef Sabovčík v šesti letech. Dalo by se říct, že na zvyklosti v tomto sportovním odvětví pozdě. Na starý bratislavský zimní stadion ho přivedla babička. Původně jen na veřejné bruslení. Bruslení však malému Jozefovi šlo výborně, bavilo ho, a tak se mu začal věnovat intenzivněji.

V babičce měl velkou podporu. Celé roky nevynechala jeho jediný bratislavský trénink, i když už byl mnohem starší. Hodně se o něj v dětství starala, neboť oba rodiče, maminka prima balerína a otec choreograf, byli velmi zaneprázdněni. Pobývali pracovně často mimo Bratislavu. Také ve Vídni.

V jednom rozhovoru Jozef později vzpomínal, že mu rodiče říkali, že nemusí nikomu ve škole ani jinde povídat, že mají doma barevnou televizi a jiné „lepší západní věci“, které vozili z Vídně a nebyly v sedmdesátých letech v československých domácnostech zdaleka běžné. Doba byla už taková. Jedno zlomyslné udání mohlo člověku úplně změnit život.

Ve Slovanu a v bratislavském centru vrcholového sportu vyrůstal Jozef pod vedením výborné trenérky Agnesy Búřilové, která reprezentovala Československo na ZOH 1964 v Innsbrucku v soutěží sportovních dvojic. Spolu s Petrem Bartosiewiczem obsadili 9. místo.

Na starém bratislavské stadionu začínající malý Jozef zastihnul ještě legendárního Ondreje Nepelu, jenž se připravoval s trenérkou Hildou Múdrou. Nepela byl pro něj velkým vzorem. Jeho tréninky mohl často zblízka sledovat.

„Každý nemá možnost vyrůstat na ledě s olympijským vítězem. Strašně mi to pomohlo v mé kariéře hlavně v tom, jak on přistupoval k tréninku,“ vzpomínal na toto období po letech Jozef.

Ondrej Nepela se na Mistrovství světa v krasobruslení 1973, konaném v Bratislavě, před svým legálním odchodem (který mu komunistické vedení státu přislíbilo, když uspěje) do americké lední revue, stal naposledy mistrem světa. Tehdy desetiletý Jozef Sabovčík tak mohl svého slavného krajana, olympijský vítěz ze Sappora 1972, vidět naživo při světovém triumfu.

Sabovčíkova kariéra šla nahoru velmi rychle. Trénoval intenzivně. Čtyři až osm hodin na ledě. Pět až šest dní v týdnu. V Československu brzy neměl konkurenci. První československý titul získal v sezóně 1979/80. Čím dál více se prosazoval také mezinárodně.

Mezi muži debutoval na Mistrovství Evropy už jako 15letý v roce 1979. O dva roky později skončil třetí na Kanadské brusli. V sezóně 1982/83 přišel další bronz, tentokrát na Americké brusli. Stříbrná medaile na evropském šampionátu v Dortmundu 1983 už naplno ukázala, že má před sebou skvělou budoucnost. Na amatérském ledě udělal velkou kariéru. I když byla kratší, než si všichni mysleli. Jistě i on sám.

Stal se šestinásobným mistrem Československa, dvojnásobným mistrem Evropy a na Zimních olympijských hrách 1984 v Sarajevu získal bronzovou medaili. Ve světové konkurenci, kterou tehdy ovládali dva skvělí krasobruslaři, Scott Hamilton z USA a Kanaďan Brian Orser, se Jozef prosazoval mnohem obtížněji. Na Mistrovství světa v roce 1983 skončil šestý, v letech 1984 a 1985 pátý a na světovém šampionátu v roce 1986 šestý.

Byl skvělým skokanem. Měl k tomu výborné dispozice. Na druhou stranu mu ale chyběla svalová hmota. Trpěl vleklými problémy s kolenem, které ho trápily už od olympijské sezony 1984. Stále mu otékalo. Tahali mu z něj často vodu.

V Sarajevu ale prokázal bojovné srdce. Přestože musel omezit tréninkovou přípravu, po čtvrtém místě v povinných cvicích zajel volnou jízdu ve vysokém tempu. Jeho šest bezchybných trojitých skoků odměnili rozhodčí vysokými známkami za technickou hodnotu i za umělecký dojem. Výsledkem byla skvělá třetí příčka za dvěma fenomenálními krasobruslaři, Američanem Hamiltonem a Kanaďanem Orserem.

I když byl limitován zdravotními patáliemi s kolenem, v následujících dvou letech potvrdil pověst nejlepšího evropského krasobruslaře dvěma kontinentálními tituly z Göteborgu 1985 a Kodaně 1986.

Předpokládalo se, že absolvuje další olympijský cyklus a zúčastní se také ZOH v kanadském Calgary 1988. Poté by mohl s povolením socialistických úřadů snad odejít do zámořské lední revue, jak bývalo tehdy zvykem. Stejně jako jeho předchůdce Ondrej Nepela.

Bolesti kolene se ale stále více zhoršovaly. Později říkal, že kdyby měl možnost po první operaci udělat delší pauzu, více rehabilitovat a nohu posilovat, mohl se na olympiádu v Calgary možná ještě vrátit. Vrcholový sport byl ale výkladní skříní socialismu. Přinést výsledky bylo nutností, povinností. Tehdejší vedení na něj vyvíjelo velký tlak, aby se co nejdříve vrátil na led. Koleno předčasně zatěžoval. Byly z toho další a další komplikace a operace.

V roce 1986 musel po vlekoucích se zdravotních problémech předčasně ukončit aktivní činnost. Bylo mu pouhých 22 let.

V Bratislavě se v roce 1987 oženil s Kanaďankou Tracy Wainmanovou, krasobruslařkou a později trenérkou. Také díky sňatku s ní neměl velký problém opustit legálně socialistické Československo. Politická situace v té době byla také už přece jen volnější. Podařilo se mu vyřídit všechna nezbytná povolení, aby se mohl vracet zpět do vlasti.

Byl dvojnásobným mistrem Evropy, třetím z olympiády, pátým nejlepším sportovcem Československa roku 1985 a čtvrtým o rok později. Přesto se „ze dne na den“ stal z jednoho z nejznámějších a nejlepších sportovců Československa „Pan zapomenutý“.

Nejprve žili krátce v Německu. Poté se přestěhovali do Kanady. V roce 1992 se jim narodil syn Blade. Manželství ale vydrželo krátce. Brzy se rozvedli. O výchovu syna se delší dobu soudili.

Jak Jozef Sabovčík později vzpomínal, nic neuměl. Na základní škole měl samé jedničky. Na střední škole to bylo náročnější kvůli tréninkům, takže zameškal dost hodin. Přesto odmaturoval s vyznamenáním.

Mimo sportovní kariéru ale neměl žádnou pracovní kvalifikaci. Od mládí se věnoval krasobruslení, a to najednou provozovat nemohl. Takový brzký konec kariéry pochopitelně nečekal ani v nejhorším snu. Nebyl na něj připravený.

Vždy ho velmi zajímala hudba. Hlavně rocková. Ta byla jediným, čemu vedle krasobruslení rozuměl, v čem měl přehled. A tak začal pracovat v Kanadě v prodejně hudebních nosičů. Koleno nechal odpočinout. Po další operaci jen posiloval svalstvo. Časem se začal věnovat také trénovaní.

Nakonec se mu povedlo, co už nečekal asi vůbec nikdo. Po třech operacích se vrátil na led jako aktivní krasobruslař a v roce 1996 dokonce získal světový titul mezi profesionály. Vystupoval úspěšně řadu let v různých exhibicích po celém světě. V devadesátých letech minulého století a nultých letech tohoto byly krasobruslařské exhibice v USA, Kanadě, ale i řadě evropských zemích velmi populární a charismatický showman Jozef Sabovčík byl jejich velkou ozdobou.

Svoji první kariéru sice ukončil předčasně a nečekaně velmi brzy. V té druhé, po několikaleté pauze, si to nečekaně vrchovatě vynahradil. Pořádně si ji protáhl. S exhibičním krasobruslením končil až v 53 letech! Po padesátce mu prý už manželka salto vzad zakazovala. On si ho však přesto „střihnul“.

Amatérská kariéra se točila jen kolem závodů. Musely se dodržovat určité standardy. Vše bylo svázáno přesnými pravidly závodů. Jozefu Sabovčíkovi mnohem více vyhovovalo pozdější prostředí profesionálního krasobruslení, kde to bylo sice tvrdé, ale byla to jedna velká show. Musel odvést profesionální výkon na patřičné úrovni. Měl ale naprostou svobodu v tom, co a jak chtěl skákat, na jakou hudbu chtěl jezdit, jaký kostým nosit, jak dlouhé vlasy chtěl mít, a tak podobně.

Blýskl se také na zimních olympijských hrách v Salt Lake City, kde v roce 2002 působil nejen jako atašé slovenského olympijského týmu, ale byl také jednou z hlavních postav programu zahajovacího ceremoniálu her. Svou pohybovou kreací působivě ztvárnil oheň na ledě. Také předvedl své skvělé salto vzad s dopadem na jednu nohu. Za to si vysloužil obrovský aplaus přítomných diváků i sportovců z celého světa. I dalších stovek milionů u televizních obrazovek.

„Bylo mi velkou ctí, že mi byla svěřena důležitá role v programu zahajovacího ceremoniálu. Nikdy však nezapomenu na strašlivou „kosu“, která byla toho večera. Sice jsem ztvárnil oheň, ale v bruslařském oblečení mi byla strašná zima,“ vzpomínal Jozef Sabovčík později na méně romantickou stránku velkolepé show.

Komplikovaný byl pro něj rok 2019, kdy podstoupil operaci plotýnky a obratle. Vůbec už prý necítil levou nohu a prsty, jak tehdy říkal pro web Šport24.sk. Zdálo se, že se zákrok povedl. Poté ho však postihla další nepříjemnost. U jeho luxusního rodinného sídla v Salt Lake City hořelo. Plameny naštěstí jeho dům nezachvátily, ale vyhořelo několik objektů sousedů v okolí.

Hrůzostrašný rok 2019 se rozhodl zakončit ve velkém stylu. Podlehl volání a lákání kamarádů „od ledu“. V listopadu měl naposledy vystoupit v Ostravě a poté na Zimním stadionu Ondřeje Nepely v Bratislavě jako aktivní krasobruslař v rámci velkolepé show Fire on Ice.

Chystala se velkolepá show za účasti celé řady skvělých krasobruslařů, medailistů z evropských a světových šampionátů i olympijských her.

Měla to být v 56 letech v jeho rodném městě definitivní tečka za bohatou sportovní kariérou Jozefa Sabovčíka. Nebylo mu přáno. Musel znovu na operaci s plotýnkou. Nemohl se přiletět ani podívat. Show mohl sledovat pouze v televizi.

Pobývá už řadu ler s „druhou“ rodinou v americkém Salt Lake City, kde si v krásném domě užívá klidného a pohodlného života. Předchozí pobyt v Torontu mu zajistil kanadské občanství. Zároveň je vlastníkem také slovenského pasu.

Z prvního manželství má syna Bladea, z druhého Jozefa Jadena. Ani jeden z nich slovensky nemluví, ale řeči svého otce prý obstojně rozumějí. Krasobruslení se nevěnují, ač si ho jako malí zkusili. Blade prý měl talent, ale Jozef říká, že do toho ani jeden z nich nebyl tak zapálený, jak je třeba. A on je nenutil.

Jak před časem říkal pro slovenská média, nejvíce hrdý ve svém životě je na to, že dokázal vychovat svého staršího syna Bladea. Soud mu ho po „tahanicích“ svěřil do výchovy jako velmi malého po rozvodu s první manželkou.

Jozef se podruhé oženil s Američankou Jennifer v roce 1999. Ta má s Jozefovým synem Bladem z prvního manželství výborný vztah, jako se svým vlastnim Jozefem juniorem. Blade, který nosí také dlouhé vlasy a je věrnou kopií svého otce, už je také dva roky ženatý a má svůj business. Mladší Jozef, který je prý sedmým toho jména v rodu Sabovčíků, navštěvuje ještě školu a věnuje se muzice.

Svatba prvorozeného syna Bladea v roce 2023

Přestože žije v Americe mnoho let, stále hovoří perfektně slovensky. Naprosto bez anglického přízvuku. Jako, kdyby stále žil v Bratislavě. Je to velký kontrast s některými jinými lidmi, kteří jsou v Americe „čtrnáct dní i s cestou“ a už si nemohou vzpomenout na některá slovíčka rodného jazyka a mluví se silným přízvukem. Jozef si prý dle svých vlastních slov slovenštinu udržuje častým telefonováním s matkou a bratrancem.

Na Slovensko se obvykle vrací jednou až dvakrát do roka. Podle toho, jak mu to čas a okolnosti dovolí. Před časem byl hostem v populární televizní talk show Petera Marcina ve slovenské televizi, kde svoji stále výbornou slovenštinou zavzpomínal na aktivní kariéru a znovu potvrdil, že je stále charismatickým člověkem a showmanem. Vyzkoušel si zde i roli komentátora.

Jazyky mu ostatně vždy šly velmi dobře. Kromě plynulé slovenštiny a angličtiny, hovoří také velmi dobře německy a rusky. Domluví se polsky a srbochorvatsky.

Říká se mu také „Jumping Joe“. Byl prvním krasobruslařem, který na mezinárodní soutěži skočil čtverný skok. Bylo to 31. ledna 1986 v Kodani, a tím skokem by odpíchnutý rittberger. Dnes se pro tento skok požívá název Toeloop.

Je to skok, u kterého se bruslař odráží špičkou jedné nohy (přední hranou) a dopadá na tu samou nohu, z níž se odrazil. Je to jeden z odpíchnutých skoků, což znamená, že se bruslař při odrazu pomáhá špičkou druhé nohy, aby získal výšku a rotaci.

Později vzpomínal, že když se mu skok na evropském šampionátu povedl, měl problém jízdu dokončit, protože byl v takové euforii, že se mu skok povedl, že ani nevěděl, jak dál v jízdě pokračovat.

Po dopadu stadion vybuchl nadšením. Sabovčík v totální euforii s rozevřenýma rukama chvíli zůstal stát na ledě. Měl „okno“. Dobrou půlminutu pak improvizoval s choreografií, která ve volné jízdě vůbec nebyla. Vše ale dobře dopadlo. Sabovčík jako první na světě skočil čtverný skok a zároveň se stal Mistrem Evropy 1986. 

Bezprostředně po závodě Sabovčíkův čtverný skok uznala Mezinárodní bruslařská unie. Po několika dnech ale došlo k přehodnocení. Skok prý nebyl zcela čistý. Sabovčíků čtverný skok tak nebyl oficiálně uznán za malý dotek ledu volnou nohou.

Oficiální primát prvního čistě provedeného čtverného skoku v soutěži tak patří kanadskému krasobruslaři Kurtu Browningovi. Skočil ho o dva roky později, na Mistrovství světa v roce 1988 v Budapešti. Pro krasobruslařský svět je však „Jumping Joe“ dodnes prvním, komu se v závodě podařil.

A co na to sám Jozef? Jak uvedl před lety: „Celý svět má za to, že první čtverný skok skočil Sabovčík. Chodí za mnou bývalí krasobruslaři a bavíme se v tom smyslu, že já jsem ten originální, ten první. Bylo by to pochopitelně krásné, kdyby člověk mohl mít své jméno v Guinnesově knize rekordů, ale co se dá dělat.“

Jozef Sabovčík se později naučil další, neméně efektní kousek – salto vzad za jízdy s dopadem na jednu nohu. Jak vzpomínal v TV show Petera Marcina „Neskoro večer“, inspiroval ho americký krasobruslař Terry Kubicka, který salto předvedl na olympiádě v Innsbrucku v roce 1976. Poté byl ale tento prvek v oficiálních soutěžích mezinárodní federací zakázán.

Jozef Sabovčík se ho dokonale naučil ve své „druhé“ profi kariéře. Předvedl ho úspěšně mnohokrát na exhibicích a profesionálních závodech. Také při svých vystoupeních v Česku a na Slovensku. Tento prvek samozřejmě nemohl chybět ani v jeho vystoupení na otevíracím ceremoniálu ZOH 2002 v Salt Lake City.

Vždy miloval rockovou hudbu. Sám říkal v jednom dávném rozhovoru: „Rockem jsem postižený, hlavně Bruce Springsteen je můj oblíbenec. Ale poslouchám všechno, doma mám asi 1700 cédéček.“

Když před lety sepsal v Americe svoji knižní autobiografii, „Jumpin' Joe: The Jozef Sabovčík Story“, chtěl si do ní půjčit citát z jedné písně legendárního „The Bosse“. Slavný americký zpěvák prý takové souhlasy nerad poskytuje. Když se však Bruce Springsteen dozvěděl, že ho o to žádá jeho velký obdivovatel a skvělý světový krasobruslař, který na jeho rockové písně často v krasobruslařských exhibicích jezdí, rád souhlasil.

Tak na to vzpomínal Jozef v talk show Petera Marcina a dodával, že si tohoto souhlasu dodnes velmi váží. Bruce Springsteen ho také prý jednou pozval na svůj velký koncert, který se konal v Salt Lake City, kde Jozef s rodinou bydlí.

Jinou vzpomínku má na Rudolpha Shenckera z německé kapely Scorpions. Ten ho dokonce kdysi pozval na pódium a dal mu vlastní kytaru, ať to s nimi zkusí. To byl prý pro Jozefa obrovský zážitek.

Kontakty dříve udržoval také s členy Trans-Siberian Orchestra. Dokonce mu kdysi darovali píseň „Different Wings“, která byla napsána pro jeho staršího syna. Při svých vystoupeních po celém světě se potkal s řadou velkých hvězd. Svého času měl také možnost vystupovat s Lizou Minnelli, americkou herečkou a zpěvačkou.

Známe ho roky jako dlouhovlasého. Pamětníci však vědí, že v amatérské éře v osmdesátých letech míval krátký sestřih. Musel. V létě si prý vždy nechal vlasy narůst dlouhé. Když se ale po prázdninách konalo republikové soustředění na začátku nové sezony, tak ho vždy poslali hned k holiči. Chvíli vzdoroval, ale když chtěl závodit, jinak to nešlo. Tak to tehdy chodilo.

Vzorem socialistického sportovce úplně nebyl. V patnácti letech začal kouřit. Všechny jeho tehdejší idoly, které znal z televize, kouřily, takže si prý myslel, že to k tomu patří. Dlouho se pak zlozvyku kouření nemohl zbavit.

Nikdy nebyl obyčejným krasobruslařem ani člověkem. Byl vždy trochu „svůj“. Vymykal se běžným normám. Dokázal se však prosadit ve světě v těžké konkurenci. „Každý profesionál, který se chce v Americe prosadit, musí nabídnout něco zvláštního. Já mám své skoky, salto, vlasy. Být tuctový, lidé na mě tolik let po olympiádě zapomenou,“ říkal před lety v jednom rozhovoru na toto téma.

Jozef Sabovčík patřil k nejlepším krasobruslařům světa mezi amatéry i profesionály. Nestal se mistrem světa ani olympijským vítězem. Byl „pouze“ mistrem Evropy a třetím na zimní olympiádě. Přesto zanechal ve světovém krasobruslení nesmazatelnou stopu.

Byl, a stále je, nesmírně charismatickým člověkem a sportovcem. Na Slovensku ho také letos v únoru zcela po právu na slavnostním vyhlašování ankety Sportovec roku vyhlásili „Slovenskou sportovní legendou“.

Jozef Sabovčík také při příležitosti své únorové návštěvy Bratislavy daroval krasobruslařské nože ze svého posledního exhibičního vystoupení do sbírek Slovenského olympijského a sportovního muzea. Asistovala u toho jeho dlouholetá trenérka, dnes 82letá Agnesa Búřilová, která ho vedla od jeho dvanácti let až do skončení amatérské kariéry. Tedy přes deset let.

Slovenská krasobruslařská legenda oslavila loni v prosinci 61. narozeniny. Krasobruslení se Jozef Sabovčík věnuje dodnes. Stále v Salt Lake City trénuje krasobruslaře. Před časem také pomáhal s přípravou české závodníci Elišce Březinové. Většinu pracovního dne stále tráví na ledě nebo u něj. Jeho současní svěřenci jsou různého věku i výkonnosti. Od těch nejmenších až po seniory. Když má po práci, rád doma vaří své speciality pro rodinu. To je prý jeho velký koníček.

Na svůj věk vypadá dobře. Jako starý „zachovalý“ rocker. Prožil už větší část života v Americe. Narodil se v Bratislavě, jeho babička a matka pocházely z Čech. Otec zase z východoslovenských Košic. Takže je napůl Slovák a Čech. Podle vlastního vyjádření se vždy cítil být Čechoslovákem. Tuto zemi také vždy skvěle reprezentoval.

Další zdroje:

Talk show Petera Marcina - STVR - „Neskoro večer“

Olympijský bronz získal v Sarajevu 1984. S kariérou se ale Sabovčík loučí až teď | Český olympijský tým

Jubilant Jozef Sabovčík: Fajčil som od 15. po vzore idolov

Jozef Sabovčík | Český olympijský tým

Pekelný rok olympijského krasobruslaře Sabovčíka: Požár a zdravotní potíže | iSport.blesk.cz