Článek
Výkonný výbor Fotbalové asociace České republiky dle středečního oznámení na svém webu jednomyslně přijal návrh předsedy asociace Davida Trundy na odvolání hlavního trenéra národního týmu Ivana Haška a asistenta Jaroslava Veselého. Předseda asociace tak učinil na základě jednání gesční skupiny pro sport po návratu z Faerských ostrovů, kde národní tým v neděli v utkání kvalifikace mistrovství světa podlehl 1:2.
Ivan Hašek se stal trenérem národního týmu v lednu 2024. Reprezentace pod jeho vedením odehrála 21 zápasů s bilancí jedenácti výher, pěti remíz a pěti porážek včetně loňského mistrovství Evropy v Německu. Tam český tým podlehl Portugalsku (1:2), remizoval s Gruzií (1:1) a v závěrečném duelu prohrál 1:2 s Tureckem. Hašek loni na podzim český výběr dovedl k vítězství v Lize národů B, když zvítězil ve své skupině před Ukrajinou, Gruzií a Albánií s bilancí tří výher, dvou remíz a jedné porážky.
Haškova bilance na první pohled nevypadá nijak katastrofálně, ale tým pod jeho vedením utrpěl velké prohry. V Gruzii 1:4, v Chorvatsku 1:5 a naposledy na Faerských ostrovech 1:2, kde zcela propadl proti jednomu z outsiderů skupiny. Výběru země, která má 55 tisíc obyvatel. Hra českého mužstva byla katastrofální. Trenér netrefil sestavu ani taktiku.
Ivan Hašek přesto sám nerezignoval. Po utkání dokonce řekl, že „přece nikomu nesliboval přímý postup z prvního místa a cíle prý plní. Budeme hrát baráž o postup na MS“.
Zastání našel i u řady bývalých fotbalistů a trenérů. Není náhodou, že se jedná o jeho kamarády a přátelé, kteří se s ním znají dlouhé roky. Někteří s ním hráli v národním týmu, anebo s ním hrávají dodnes golf. Patří do okruhu kolem Antonína Panenky, Ladislava Vízka a jeho zetě Vladimíra Šmicera.
Všichni výše jmenovaní podpořili setrvání svého kamaráda Ivana Haška ve funkci hlavního trenéra národního mužstva. Antonín Panenka pro TV Nova uvedl: „Kdyby reprezentaci trénoval Mourinho, moc se to nezlepší. Neztotožňuji se s tím, ale já nemám žádnou pravomoc. Že by to bylo překvapení, to ale nemůžu říct. Mluví se o tom už delší dobu.“
„My rozumní chceme, aby Háša zůstal,“ uvedl ve svém komentáři pro iSport.cz Haškův dlouholetý kamarád Ladislav Vízek. Sice uznal, že na Faerských ostrovech se prohrávat nemá, ale mimo jiné argumentoval tím, že „oni to už nejsou žádní nazdárci. Prý prodejci pizzy, ale ne ne, já nesouhlasím. Oni hrát fotbal umí. Žádní patlalové, hráli opravdu dobře. Fotbal už umí každý – naštěstí až na Gibraltar, se kterým hrajeme poslední zápas,“ dodal Vízek. K tomu bych jen dodal, že by si měl pan Vízek přečíst, za jaké kluby Faeřané hrají.
Myslím si, že by s mužstvem postoupil na mistrovství světa. Věřím tomu,“ řekl dle TN.cz bývalý reprezentační záložník a Vízkův zet´ Vladimír Šmicer, který se také vyslovil pro setrvání svého kamaráda Haška u národního mužstva.
Ivan Hašek našel v médiích zastání také u bývalého trenéra plzeňské Viktorie a reprezentace Pavla Vrby: „Jestliže měl Hašek za úkol postup na MS, tak měl zůstat až do konce kvalifikace, která ještě pokračuje,“ dodal Vrba, trenér národního týmu od ledna 2014 do června 2016. Také Vrba má s Haškem letité přátelské vztahy. Jsou vrstevníci.
V éře Hašků, Kubíků, Karochů či Kulů dělal stoper Pavel Vrba dokonce v juniorské reprezentaci kapitána. Další Haškův „kámoš“ z této juniorské éry, dřívější televizní expert Pavel Karoch před pár dny v podcastu Přímák Sport.cz v reakci na utkání na Faerských ostrovech uvedl: „Hašek netrefil střídání. Ve funkci bych ho ale nechal.“
Zastánci Haška unisono uvádějí, že hlavní problém vidí v hráčích a jiný trenér na tom vlastně nic nezmění.
Bývalý reprezentant Jan Suchopárek, který naposledy působil jako hlavní trenér u výběru U21, který také s odvoláním Haška nesouhlasí, však přidal další, poněkud bizardní důvod. Zahraniční trenér by měl prý problém, protože neumí česky!
„Nedovedu si třeba představit situaci, že by nový trenér u sebe měl českého tlumočníka. Ve Spartě se třeba s hráči komunikuje v angličtině, ale tady to moc nevidím. Dát příležitost zahraničnímu trenérovi je podle mě špatná volba,“ řekl pro Český rozhlas Radiožurnál Jan Suchopárek.
Zastavme se u tohoto argumentu Jana Suchopárka. Nejsme na začátku 90. let minulého století, ale v roce 2025. Část reprezentantů působí v zahraničí. Cizí jazyky, hlavně angličtinu, tedy musejí pro komunikaci se svými klubovými spoluhráči, trenéry, funkcionáři klubů, ale i médii v zahraničí zvládat.
V pražské Spartě je už čtvrtou sezonu zahraniční trenér, nyní opět Dán Priske. O žádném jazykovém problému už nikdo nemluví. Pražskou Slavii sice vede český trenér Jindřich Trpišovský, ale v týmu je řada cizinců, s kterými domácí fotbalisti, mezi kterými jsou silně zastoupeni čeští reprezentanti (Staněk, Douděra, Zima, Holeš, Provod, Chorý, Kušej), denně komunikují. Cizinci jsou i v dalších klubech české Chance ligy.
Argument jazykové bariery je tedy nesmyslný. Ostatně cizinci v roli trenéra českého národního týmu v Česku v jiných sportech působili a působí. Stačí jmenovat sporty jako basketbal, volejbal, florbal, baseball, házenou, ale také lední hokej. Tam všude už měli u reprezentačního týmu trenéra-cizince. A to jsem vybral jen týmové sporty. V individuálních je to naprosto běžné. Pravda, někteří zahraniční trenéři slavili s českými národními týmy úspěchy, jiní úspěšní až tak nebyli. Jazyková bariéra ale důvodem nebyla.
Fotbal byl v tomto směru dosud „zakonzervován“. Bývalá vedení asociace i řada vlivných lidí kolem fotbalu byla dlouhodobě proti angažování zahraničního trenéra k národnímu týmu s prazvláštním odkazem na „specifickou českou kabinu“.
Osobně jsem v zahraničního trenéra nedoufal ani nyní. Mluvilo se o tom, že asociace nemá na cizince finance a opět dá raději přednost českému kouči. Argument o financích byl poněkud překvapivý. Osobně jsme ho bral jako zástupný, neboť o něm často mluvili ti, kteří zároveň hovořili o možnosti angažování Jindřicha Trpišovského ze Slavie, jehož základní plat ve Slavii se, dle médií, pohybuje nad úrovní 1,3 mil. Kč měsíčně. S bonusy je pak ještě výrazně vyšší.
Proto jsem v nedávném článku na toto téma také předpokládal, že favoritem na uvolněné místo bude Miroslav Koubek, který je po ukončení angažmá v Plzni volný. To je ostatně podstatný faktor. O post hlavního trenéra reprezentace se totiž renomovaní čeští trenéři v současnosti zrovna neperou. Tedy, pokud máme na mysli ty, kteří jsou na vrcholu kariéry (Trpišovský, Kozel, Svědík, Hyský). Jejich příchod k národnímu týmu proto ani není reálný.
Ostatně všichni trenéři, kteří v posledních letech k reprezentaci přišli (Jarolím, Šilhavý, Hašek), už byli „za zenitem“. Své nejlepší roky v klubovém fotbale měli za sebou. Není to ale až tak neobvyklý jev. Děje se to mnohdy i v zahraničí. Nejlepší trenéři v nejlepším věku trénují velké evropské kluby. Až když se „nabaží“ a opotřebují, jdou v pokročilejším věku někteří z nich k národním týmům.
Být v každodenním kontaktu s fotbalovým děním. Vést tým dvakrát týdně v soutěžním utkání, moci okamžitě nezdar v dalším zápase odčinit, hrát pravidelně o mistrovský titul a Ligu mistrů, je prostě pro trenéra plného sil a elánu výrazně atraktivnější, a také finančně zajímavější, než celé měsíce „sedět doma“, hrát s kamarády tenis a golf. Koukat na televizní zápasy a tomu objíždět stadiony a pozorovat adepty své nominace a soupeře. A pak čtyřikrát za rok dát „hlavu do oprátky“ při zápasech národního týmu.
Fotbalová asociace pozitivně překvapila. Hledá k národnímu týmu trenéra v zahraničí. Důvody jsou zřejmě dva. Nový předseda David Trunda žil v zahraničí roky, je to člověk otevřený světu. Ostatně i do svého předchozího působiště, FK Mladá Boleslav, angažoval před časem švédského trenéra. Ten sice v klubu dlouho nevydržel, údajně z rodinných důvodů se vrátil zpět do své vlasti, ale Trunda ukázal, že s podobným řešením nemá problém. Neoficiální zprávy z klubu hovoří o tom, že švédský kouč přinesl, i přes krátké působení, do Mladé Boleslavi, „nový vítr“. Jiný pohled na věc, nové myšlenky a postupy.
Tedy přesně to, co potřebuje český národní tým. Nový impuls, nový pohled na věc. Člověka, který není zatížený českou minulostí a vztahy v tuzemském fotbalu. Člověka, který nehraje zákulisní hry s hráčskými agenty a zájmy klubů, ale nominuje hráče pouze na základě svého přesvědčení a výkonnosti hráče.
Fotbalových trenérů běhá po světě mnoho. Vybrat toho pravého ale určitě nebude snadné. Může se to povést, ale také nemusí. Ale, kdo nic nezkusí, ten nic nezkazí. Alibismu v českém fotbale už bylo dost. V jednom se s bývalými hráči a některými staršími trenéry, kteří orodovali za setrvání Ivana Haška, shodnu. Velký problém je v hráčích. Lepší opravdu nemáme. To je bezesporu pravda. Avšak i s těmi co máme, lze hrát lepší fotbal a dosáhnout lepších výsledků. O to jsem přesvědčen.
Dvacet hráčů vyměnit nelze. Trenéra však ano. Tým potřebuje nového lídra, nový impuls v podobě nového trenéra, který dokáže ze širšího kádru vybrat zdravou základní kostru a stanovit správnou strategii. Zapracovat výrazně na organizaci hry. Nácviku defenzivních i ofenzivních situací.
Nový trenér by měl také stanovit jasná pravidla fungování týmu. Mužstvo potřebuje disciplínu. Tedy kromě „cukru“ i „bič“. Ivan Hašek byl spíše zastáncem „cukru“, stejně jako jeho předchůdce Jaroslav Šilhavý. K čemu to vedlo, jsme viděli na kauzách „Belmondo“, ale i na posledním televizním vystoupení uraženého a arogantního Václava Černého. Takto prostě reprezentace fungovat nesmí.
Tým musí „táhnout za jeden provaz“. Nelze si hrát na slávistické, sparťanské či jiné partičky v něm. Reprezentace není povinnou záležitostí. Každý reprezentant by si měl sám odpovědět na otázku, jestli chce dál v týmu působit. Pokud ne, není nic špatného na tom, když se reprezentace vzdá. Pokud ano, je třeba diametrálně změnit přístup. V národním týmu „kyselé a uražené“ hráče, kteří žijí „v bublině“ a diví se, že jsou po špatném výkonu terčem kritiky, nechceme. Je třeba udělat tlustou čáru a začít znovu. S novým trenérem a také novým kapitánem, novým lídrem mužstva.
Nechci vyhazovat Tomáše Součka z národního mužstva. Udělal pro tým hodně. Myslím, že mu má stále co dát. Může v něm dál působit, pokud bude hrát jen to, co umí. Poctivého „nosiče vody“, který vedle sebe musí mít (jako v klubu) v záloze kreativce. Souček nikdy nebude hráčem, který dává průnikové přihrávky a tvoří hru. Kdo to od něj chce, je mimo realitu. Jeho přednosti jsou jiné.
Záloha Souček - Červ je jedním z omylů trenéra Haška. Dva defenzivní hráči tohoto typu v základní sestavě proti slabým Faeřanům, to byla přece kardinální chyba na první pohled. A tvořiví hráči (jako například Karabec) na střídačce! Součkovi by určitě také prospělo, kdyby kapitánskou pásku odložil a nechal ji Ladislavu Krejčímu. Spadla by z něj možná psychická „deka“ a hrálo by se mu lépe.
Nového trenéra národního týmu má vybrat Pavel Nedvěd. To je zřejmě druhý důvod, proč vedení asociace pozitivně překvapilo a odhodlalo se k tomuto radikálnímu řešení, které čekal asi málokdo. Jestli to bude či nebude fungovat, je otázka. Záleží, jak se zahraniční trenér rychle adaptuje. Když dva dělají totéž, není to totéž. Ital Andrea Stramaccioni přišel do Česka jako „ten, co trénoval Inter Milán“. Pak byl dlouho odstrašujícím příkladem takového cizího trenéra v Česku. Jeho internacionalizace Sparty dopadla naprostou katastrofou.
Dán Brian Priske je „jiná káva“. Měl za sebou hráčské i trenérské zkušenosti, dovedl jako kouč Midtjylland do Ligy mistrů přes pražskou Slavii. Proto ho fotbal sledující čeští fanoušci znali. Velké trenérské evropské jméno to ale také nebylo. Přesto ve Spartě uspěl! Kdyby se do ní znovu nevrátil a byl volný, možná by byl pro Pavla Nedvěda prvním, koho by ze zahraničních koučů oslovil. Priske je ale momentálně nedostupný. A také by nebyl levný.
Nedělejme si iluze. Na velké trenérské jméno asociace finanční prostředky nemá. I ta menší ro ni budou finančně náročná. Na druhou stranu, velké jméno není zárukou úspěchu. Takový trenér už má často nejlepší roky za sebou.
Pavel Nedvěd musí především přivést trenéra, který bude plný elánu a „hladový“ po úspěchu. Takového, který nebude mít českou reprezentaci jako „trafiku“. Takového, který nepůjde do Česka jen proto, že se mu v Praze líbí život. Trenéra, který bude silný v komunikaci s hráči. Trenéra, který bude schopen týmu vtisknout adekvátní styl hry. Zlepšit její organizaci. Trenéra, který si „do toho nenechá kecat“.
I když to nebude velké jméno, zahraniční trenér bude velkou finanční investicí. Asociace by to ale měla zvládnou. Třeba i s přispěním velkých sponzorů. Jestli se toto angažmá povede, samozřejmě nikdo neví. Je však čas, to vyzkoušet. Česká reprezentace už příliš dlouho přešlapuje na místě. Tento pokus, šance něco změnit v „zatuchlém českém rybníčku“, za to rozhodně stojí.
Postup z baráže na MS 2026 je stále ve hře. Šance není vysoká, ale s novým impulsem v podobě nového trenéra a jiného přístupu hráčů, je určitě větší, než při pokračování Ivana Haška. Když se to nepovede, asociace přijde o velké peníze a fanoušci o možnost fandit národnímu týmu na světovém šampionátu. Svět se však nezboří.
Postup na světový šampionát je pro české fanoušky historicky výjimečným svátkem. Naposledy hrál český výběr na MS v roce 2006 v Německu. Ještě za časů Čecha, Poborského, Nedvěda, Galáska, Rosického, Šmicera, Kollera a dalších. Předtím ten československý v roce 1990 v Itálii. Tehdy byli v sestavě například Ivan Hašek či dnešní kouč U21 Michal Bílek. A s nimi například Luboš Kubík, Lubomír Moravčík, František Straka a další.
Nepostoupit na MS tedy není nic výjimečného. Fanoušci by to nejspíš bývali odpustili i Ivanu Haškovi a jeho svěřencům, ti by dostali šanci na „reparát“ v podobě kvalifikace na EURO 2028, kam je vždy snazší postoupit. Ale to by fanoušek musel vidět, že má trenér tým pod kontrolou a hráči „jedou na doraz“. To se však v poslední době nedělo. Proto je dobře, že přišla změna. Zahraniční kouč může přinést svěží vítr. Doufejme, že Pavel Nedvěd bude mít šťastnou ruku.
