Článek
Slavia předvedla v duelu s LOSC Lille velmi srdnatý výkon a jen těsně přišla o postup do Ligy mistrů. Hrála celé utkání ve velmi vysoké intenzitě, kterou zaskočila technicky vyspělého soupeře, který však není na podobný běžecký, soubojový a agresivní styl fotbalu z francouzské ligy zvyklý. Slavia bohužel nedokázala v obrovské intenzitě a rychlosti proměnit velké šance, které si zejména v závěru utkání vytvořila.
Po utkání se ozývaly hlasy, že by takto Slavia měla hrát pořád. „Bavil jsem se s hráči Lille, že nepočítali s tím, v jaké budeme hrát intenzitě,“ líčil po utkání kupříkladu Lukáš Provod, který si uvědomoval, že takový výkon je těžké v běžném ligovém zápase pokaždé zopakovat.
Může hrát Slavia jako v duelu s LOSC Lille pořád?
Někdo se zřejmě domnívá, že ano. Slavia přece takto hrála i v minulosti, v dobách Součka a spol., když se kvalifikovala do Ligy mistrů či hrála úspěšně Evropskou ligu. Tehdy udivovala fotbalovou Evropu velmi běhavým fotbalem a „celodvorcovým“ presinkem, kterým nahrazovala nižší fotbalovou individuální vyspělost svých hráčů oproti velkým hvězdám evropského fotbalu.
Slavia 2019/20 ale měla v kádru fotbalisty,kteří na tento náročný způsob hry měli dispozice a fyzické parametry. Většinou byli až na výjimky mladí, zdraví a ještě neopotřebovaní. V kádru tehdy byli například Ondřej Kolář, Vladimír Coufal, Tomáš Souček, Ondřej Kúdela, Tomáš Holeš, Nicolae Stanciu, Jan Bořil, Michal Frydrych, Milan Škoda, Stanislav Tecl, Lukáš Provod, Jaroslav Zelený, Josef Hušbauer, Peter Olayinka, Lukáš Masopust, David Hovorka, Petr Ševčík. Někteří z těchto fotbalistů odehráli tehdy v sezoně takřka všechno. Neslezli ze hřiště. Prakticky nestřídali. Platí to především pro Součka, Coufala, Bořila a Kúdelu.
Slavia však nehrála velmi náročným stylem ani tehdy zdaleka každé utkání. Snažila se jím zaskočit soupeře v Lize mistrů, což se jí dařilo, stačí připomenout duely v Miláně s Interem (1:1) či v Barceloně (0:0). Tehdy se proti Součkovi a spol. neprosadili ani Messi, Dembele či Griezmann. V běžných ligových utkáních se tým prezentoval kreativnějším fotbalem, kterým se snažil přehrát papírově slabší protivníky, kteří proti němu zejména bránili. V takových utkáních se prosazovali tvořiví hráči jako Stanciu, Ševčík či Hušbauer.
Může hrát podobně agresivní fotbal Slavia dnes?
Zápas s Lille ukázal, že ano. Otázkou je, jak často. Její kádr je dnes jiný než před pěti roky. Jsou v něm stále někteří borci z té doby, jako Tomáš Holeš, Jan Bořil, Lukáš Masopust, Lukáš Provod či Petr Ševčík. Přibyly jim sice velké zkušenosti, ale také mnohé šrámy. Jejich zdraví už není takové, jako bývalo před léty.
I dnes má Slavia v kádru fotbalisty, kteří hrají velkou porci utkání a prakticky nestřídají. Je jich ale málo. Patří mezi ně aktuálně, kromě Antonína Kinského, nové jedničky mezi třemi tyčemi, především stoper Igoh Ogbu a neúnavný záložník Oscar Dorley. Potenciál na to má určitě také útočník Tomáš Chorý, který o své odolnosti a fyzickém fondu přesvědčoval v minulé sezoně v dresu Viktorie Plzeň. V letošní mu ale chybí kvalitní letní příprava. Po Euru šel do sezony jen s krátkým odpočinkem. Podobně je na tom jinak fyzicky „nadupaný“ David Douděra, který byl také na Euru, navíc v současnosti řeší rodinné starosti a v některých utkáních nebyl, a ještě nejspíš nebude k dispozici.
Pak jsou tu však hráči, a není jich málo, jejich zdravotní stav nejspíš ani neumožňuje, aby dlouhodobě hráli náročná soutěžní každé tři či čtyři dny. Na prvním místě je to tvořivý záložník Petr Ševčík, který se potýká se zraněními každou sezonu. Sice se dokáže vždy obdivuhodně vrátit a po krátké době patřit k oporám, ale rytmus neděle – čtvrtek – neděle mu evidentně nedělá dobře. Minulou sezonu se dal zdravotně do kupy a pravidelně hrál až v době, kdy Slavia vypadla z Evropy a hrála pouze jednou týdně.
Reprezentační stopeři Tomáš Holeš a David Zima mívají v průběhu sezony také poměrně časté, byť většinou krátkodobé, zdravotní absence. Nejsou to stopeři, kteří za všech okolností drží obranu a neslezou ze hřiště.
Kapitán Jan Bořil, jeden z posledních mohykánů nejslavnější éry, je po vážném zranění kolene. Má svůj věk a opotřebované tělo fyzicky náročným fotbalem pod Jindřichem Trpišovským. Mnozí, i někteří lékaři, předpokládali, že je jeho kariéra u konce. Je obdivuhodné, že se ještě vrátil, co dokázal odběhat v utkání s Lille, ale i jeho současný stav určitě má své limity.
Lukáš Masopust, další z „veteránů“, který pamatuje dobu, když Slavia hrála Ligu mistrů, také nemá pevné zdraví jako kdysi. Mívá v posledních letech častější absence pro zranění a nemoci. Aktuálně je na marodce. Zranil se v prvním duelu s Lille. Lukáš Provod, který také pamatuje jako mladík Ligu mistrů v Edenu, je po velmi těžkém zranění kolene. Dlouho se dával dohromady a marně hledal skvělou formu, kterou měl před velkou pauzou. V poslední době se mu začalo výrazně dařit. Zdá se, že je na tom velmi dobře, ale po zranění, které měl, je větší riziko, že se může opět něco přihodit. I když bych mu to samozřejmě rozhodně nepřál.
Po několika operacích kolene je také kdysi obrovský talent českého fotbalu Lukáš Vorlický, původně ze Zbrojovky Brno, který se vrátil z působení v Itálii, aby se ve Slavii pokusil znovu „nakopnout“ svoji kariéru. „Je na startovní rovince Tour de France,“ přirovnal v červenci kouč Trpišovský jeho fyzickou připravenost k cyklistům, kteří rozjíždí velký závod. „Ty dva roky se na něm hrozně podepsaly,“ připomněl záložníkovo martýrium se zraněními. Možná se čekalo trochu více. Ofenzivní „kreativec“ zatím v ligových i pohárových utkáních jen střídá v průběhu druhé půle. Jeho momentální připravenost mu asi nedovoluje více. Snad se ho časem dočkáme v plné formě.
Christos Zafeiris se v posledních týdnech dostal do výborné formy. Na jaře ale laboroval se zraněním, a pak se dlouho nemohl dostat do optimální pohody. Byl za to hodně kritizován. V úvodu nové sezony se opět zranil. Tentokrát ale byla jeho absence výrazně kratší a návrat mnohem lepší. Poslední týdny hraje velmi dobře. Fanoušci Slavie mohou pořád doufat, že z něj bude vysněný „Stanciu č.2“.
K častým zraněním a úrazům je náchylný také univerzál Ivan Schranz. Slovenský reprezentant, kterému se náramně povedlo Euro v Německu, ale po návratu mu to v úvodu sezony v klubu moc nešlo. Dílem jistě proto, že za sebou neměl dostatečný odpočinek a kvalitní letní přípravu. Částečně ho však limitovaly také zdravotní trable. V posledním utkání s Pardubicemi se bohužel opět zranil a ze srazu slovenského národního týmu se musel omluvit.
K těmto fotbalistům je nutné přičíst zraněné. Mimo hru je nadějný stoper Tomáš Vlček, který si poranil v úvodu sezony přední zkřížený vaz, postranní vaz a meniskus v pravém koleni a zřejmě celou sezonu vynechá. Mladý Vlček se zúčastnil jako náhradník Eura. Měl našlápnuto k velké kariéře, kterou mu vážné zranění výrazně přibrzdilo.
Obdobně je na tom brankář Jindřich Staněk, který se zranil už v červnu na Euru v utkání české reprezentace proti Turecku. Magnetická rezonance odhalila luxaci pravého ramenního kloubu a poškozené vazy. Po operaci rehabilituje a vrátí se nejdříve na jarní část sezony. Výborně ho však v roli slávistické jedničky zatím zastoupil mladý Antonín Kinský, který už byl jinak na odchodu z Edenu.
Dalším dlouhodobě zraněným je mladý Nigerijec Boluwatife Ogungbayi. V sezoně 2023/2024 nastupoval za B-tým a svými výkony dopomohl k vítězství v ČFL a následnému postupu do druhé ligy. Očekávalo se, že dostane šanci v „A“ týme, ale v závěru minulé sezony si přivodil zranění postranního a zkříženého vazu v koleni. Také v jeho případě bude návrat nejspíš dlouhý a nesnadný.
Snad pouze krátkodobě zraněni jsou nyní útočník Daniel Fila a univerzál Lukáš Masopust.
Současný kádr trenéra Trpišovského je na české poměry velmi kvalitní. Z výše uvedeného je však také evidentní, že je v něm také celá řada fotbalistů, o kterých rozhodně nelze hovořit jako o mužích se železným zdravím. Takoví k zraněním náchylní hráči jsou sice v některých utkáních stále přínosem, avšak potřebují častější odpočinek na doléčení bolístek. Nejsou schopni bez absencí fungovat dlouhodobě v náročném zápasovém programu Slavie. Sestava se i z tohoto důvodu musí často měnit. Početně velký kádr se pak vlivem těchto zdravotních výpadků před některými zápasy „smrskne“. Výběr hráčů na jednotlivé posty není zdaleka tak velký, jak by se mohlo na první pohled zdát.
Posily last minute
I proto Slavia do poslední chvíle přestupního okna sháněla posilu. Na pozici pravého wing beka ji po podivném uvolnění Michala Tomiče do Norska, zdravotních problémech Lukáše Masopusta a rodinných trablech Davida Douděry „tlačila bota“. Proto posiluje tento post 22letým Kameruncem Simionem Michezem z belgického Beerschotu. Hotový je prý také návrat reprezentanta Ondřeje Lingra z Feyenoordu Rotterdam, který by měl, kromě nasazení, bojovnosti a gólů přinést také potřebnou odolnost.
Zdravotní stav a opotřebovanost některých fotbalistů si vybírá svoji daň. Tito hráči nemohou v každém utkání praktikovat fyzicky náročný a agresivní „totální“ fotbal, který jsme viděli od Slavie v domácím duelu s LOSC Lille. Takové výkony lze předvádět opravdu jen občas. Prostě každý není „Robocop“ jako Souček, Coufal či svého času Bořil. Příští týdny a měsíce nám ukážou, jak často a jak úspěšně současná Slavia dokáže tímto stylem hrát.
