Nejlepší ligový střelec Jan Kliment z Olomouce do Slavie? Jaký je to vlastně nápad?

Když vloni v létě přicházel do Edenu Tomáš Chorý, byl jsem mezi těmi, kteří tento krok managementu Slavie schvalovali a věřili, že se plzeňský útočník v pražském klubu uplatní. Slavia v něm získala zkušeného útočníka, soubojový typ do pokutového území, který jí chyběl. Bojovníka, který se v každém utkání vydá ze všech sil. Není to samozřejmě super technik a talent od Pána Boha, ale má jiné fotbalové přednosti, které dokázal, podobně jako kdysi třeba Jan Koller, rozvinout i v pozdějším věku.

Mnozí upozorňovali, že Tomáš Chorý už není nejmladší (přicházel jako 29letý) a Slavia za něj vynaložené finance nikdy nedostane zpět v podobě dalšího velkého přestupu. To je pravda. Zároveň je však také pravdou, že Tomáš Chorý se, dle mého očekávání, vyplácí Slavii jiným způsobem. Pomáhá jí svými velmi dobrými výkony k mistrovskému titulu v nejvyšší české soutěži. To zároveň v této sezoně zajišťuje přímý postup do základní fáze příštího ročníku Ligy mistrů. A to je finanční přínos do slávistické klubové kasy kolem 700 milionů korun. Už jen díky tomu se přestup Tomáše Chorého zcela jistě vyplatil.

Tomáš Chorý se dokázal zbavit minulých excesů, kterými v minulosti nechvalně proslul (Asger Sorensen by mohl vyprávět), ač kupodivu nikdy nebyl v české lize vyloučen. Ukáznil se. Je v červenobílém dresu příkladným bojovníkem a drtivou většinu fanoušků, z nichž mnozí mu původně nedůvěřovali a nemohli přijít na jméno, si už svým zápalem pro hru a vstřelenými brankami dokázal získat zcela na svou stranu.

Slavia má už titul na 99,9 % jistý. Před sebou navíc léto bez kvalifikace do evropských pohárů. Bude mít tedy, podobně jako slavné evropské velkokluby, více času na změny, nové poskládání kádru a vyladění sestavy pro evropské i ligové boje. Čeká ji velmi náročný podzim. Pokud v něj nechce dopadnout stejně neslavně jako pražská Sparta v tomto ročníku, musí kádr doplnit a zkvalitnit. Bude potřebovat různé typy hráčů pro velmi odlišná utkání v Lize mistrů a v Chance lize a MOL Cupu.

Pražský klub má některé zajímavé mladé fotbalisty na hostování. Za všechny stačí jmenovat stopera Sahmkou Camaru v Karviné. Po dalších talentech se určitě jako vždy rozhlíží. Slavia ale potřebuje doplnit kádr také jedním či dvěma „hotovými“ hráči, jako tomu bylo vloni v případě Tomáše Chorého. Proto logicky asi zvažuje také tuzemské možnosti.

V posledních dnech se mluví a píše o údajném zájmu pražské Slavie o Jana Klimenta, útočníka olomoucké Sigmy. Jedná se bezesporu o kvalitního fotbalistu. V září už oslaví 32.narozeniny, ale to samo o sobě bych jako problém rozhodně neviděl. Vždyť takový David Lafata přicházel do Sparty ve stejném věku a odehrál za ni spoustu zápasů, končil v 36 letech a stal se sparťanskou legendou. Nebo slavný polský ostrostřelec Robert Lewandowski přestupoval z mnichovského Bayernu do Barcelony v takřka 34 letech. Letos v létě mu bude už 37 let a, obklopen skvělými barcelonskými mladíky, střílí góly na nejvyšší úrovni vesele dál.

Vnímání věku se posouvá v celé společnosti. Tedy i ve sportu. Přestupy třicátníků na nejvyšší úrovni jsou prostě v současnosti naprosto normálním jevem. Věk přes třicet let není žádným problémem. Doby, kdy tribuny křičely na třicátníky, že „jsou starci, ať táhnou“, jsou už naštěstí pryč. Zlepšily se možnosti operačních zákroků, rehabilitace a regenerace. Mnoho fotbalistů o sebe také lépe pečuje. Uvědomují si, že si při rozumné životosprávě mohou o hezkých pár let prodloužit profesionální kariéru, což má pozitivní vliv také na jejich bankovní konto a život po kariéře.

Když je fotbalista zdravý a jeho výkonnost výrazně neklesá, může hrát na nejvyšší úrovní dlouho. Za všechny stačí jmenovat třeba chorvatského záložníka Luku Modriče z Realu Madrid, kterému táhne už na čtyřicítku a stále je přínosem a platným členem týmu, byť má pochopitelně už nejlepší roky za sebou.

Základní podmínkou ale je, že hráči drží zdraví. To se samozřejmě nepoštěstí každému. Leccos je dáno genetikou, i kdyby měl fotbalista zdravotní péči sebelepší, jsou záležitosti, které se těžko ovlivňují. Když ale zdraví funguje, není třicítka důvodem k nějakému pesimismu. Naopak, kupujete hotového fotbalistu, který, pokud bude ztotožněn se svojí rolí v novém týmu, může být velkým přínosem.

Proto jsem neměl problém s loňským přestupem Tomáše Chorého z plzeňské Viktorie. Neměl bych problém ani letos v létě s příchodem třicátníka Lukáše Kalvacha ze stejného klubu, o němž jsem psal v jiném článku, pokud by se realizoval. Oba jsou ve výborné formě. Nemají zdravotní výpadky. Hrají roky pravidelně na vysoké úrovni. „Neslezou ze hřiště“. Mají velké zkušenosti z evropských pohárů, včetně Ligy mistrů.

Jan Kliment v české nejvyšší soutěži debutoval v únoru 2013 v 19 letech v dresu Jihlavy pod trenérem Komňackým s Hradcem Králové (0:0). Do současnosti odehrál v české lize za osm sezon 117 utkání s průměrem 49 minut na zápas. Vstřelil v nich 33 branek, což je průměr 0,28 gólu na jeden zápas.

V české reprezentaci debutoval v 24 letech, ale nikdy se v ní naplno neprosadil. Na kontě má zatím devět reprezentačních startů a první gól v národním týmu vstřelil až letos.

Jan Kliment je rodákem z Jihlavy, kde také začal s fotbalem a propracoval se až do prvoligového týmu. V roce 2015 se stal nejlepším střelcem mistrovství Evropy do 21 let, což mu vyneslo angažmá v bundesligovém VfB Stuttgart. Neprosadil se tam. Zamířil proto na hostování do dánského klubu Brondby Kodaň. Ani tam nezářil. Vrátil se zase do Stuttgartu, ale v „A“ týmu se neuplatnil.

Poté se mu povedl restart kariéry ve Slovácku, kde nastupoval v sezóně 2020/21 pod trenérem Martinem Svědíkem a klubu pomohl do evropských pohárů deseti brankami. Následně odešel do Krakowa. S polským klubem uzavřel smlouvu na tři roky, ale už po jedné sezoně, v níž vstřelil jen dvě branky, se vrátil zpět do české nejvyšší soutěže.

Stal se hráčem plzeňské Viktorie. Objevil se s ním v Lize mistrů a čtvrtfinále Konferenční ligy. Za dva roky odehrál v dresu Viktorie 56 soutěžních zápasů a připsal si devět gólů. Hráčem základní sestavy se nestal. Provázela ho, stejně jako na předchozích zahraničních štacích, častá zranění.

Plzeňský klub o něj proto ztratil zájem. Na konci května minulého roku se stal v té době trochu „zapomenutý“ Jan Kliment překvapivě letní posilou Sigmy Olomouc. Přišel jako volný hráč skončení smlouvy. Kontrakt podepsal na dva roky.

V Olomouci se mu daří nad očekávání. Stejně jako ve Slovácku se mu tam znovu podařilo nečekaně „nakopnout“ kariéru. V 19 utkáních vstřelil 15 gólů. Je nejlepším ligovým střelcem. Obdržel také sedm žlutých karet a jednu červenou. Trest dostal na tři utkání. Dalších šest utkání chyběl pro zranění.

Zranění jsou častým problémem Jana Klimenta. Provázejí ho celou kariéru. S přibývajícím věkem to nejspíš lepší nebude. Slavia potřebuje odolné hráče, mezi které bude moct rozložit větší počet náročných zápasů, které ji na podzim čekají. Fotbalista může být vynikající, ale když je často na marodce a nezvládá „anglické týdny“, je to velký hendikep.

Takovým fotbalistou byl ve Slavii tvořivý záložník Petr Ševčík. Opakované zdravotní trable míval v poslední době také univerzál Lukáš Masopust. Ani jeden z nich už ve Slavii není a právě opakované výpadky ze zdravotních důvodů byly asi hlavním důvodem, že se byl nucen Jindřich Trpišovský se svými oblíbenci rozloučit. Proto údajný zájem Slavie o Jana Klimenta překvapuje.

Je otázka, jak by Kliment zvládal větší množství utkání, jejich rychlý sled, tedy časté „anglické týdny“, vysoké tréninkové dávky v přípravném období a běžecké požadavky Jindřicha Trpišovského na hráče v zápasech, a to včetně hrotových útočníků. Všichni víme, že Trpišovský takové to klasické, že hroťák se na pár minut „zašije“, odpočine a pak to týmu vrátí gólem, příliš neuznává a žádný útočník tohoto typu se za jeho působení v Edenu v sestavě nezabydlel. Slavia tak v Trpišovského éře velké kanonýry nemá, což je dané především způsobem její hry a výběrem hráčů.

Jindřich Trpišovský vyžaduje, aby hrotový útočník byl „celodvorcovým“ borcem. „Jezdil“ celý zápas nahoru-dolů. Proto v minulosti nasazoval na hrot útoku svého oblíbence Stanislava Tecla, ač „spaloval“ velké množství šancí. Měl rád také pracovitého Jana Kuchtu, ač také nebyl tak nejproduktivnějším útočníkem. Dnes sází na Tomáše Chorého, který též není rozeným kanonýrem.

Ale třeba takový Chorvat Petar Musa, talentovaný střelec, se v Edenu v základní sestavě nezabydlel, i když o něm Trpišovský původně „básnil“ jako o famózním střelci, kterého ještě netrénoval. Musa prostě nebyl „běžec“. Ve Slavii se hvězdou nestal. Odešel nakonec do slavné Benfiky Lisabon, kde se dokázal výrazně uplatnit. Dnes hraje americkou MLS za FC Dallas. A dobře.

Dalším faktorem, který hovoří proti tomu, že by mohl olomoucký útočník v pražské Slavii uspět, je skutečnost, že Jan Kliment se v mezinárodním fotbale nikdy opravdu výrazněji neprosadil. Neuspěl v Bundeslize, nezářil ani v dánské či polské lize. Nešlo mu to příliš ani v Plzni v evropských pohárech a boji o český titul. Svůj podíl na tom samozřejmě měla také častá zranění. Svá nejlepší utkání sehrál v české nejvyšší soutěži. Jako mladík v mateřské Jihlavě, později při prvním comebacku ve Slovácku a nyní zažívá další „jaro“ v Olomouci. Tedy menších klubech, kde není na hráče takový tlak.

Závěr: Možná se pletu, ale za mě je to špatný nápad.

Další zdroje: statistiky Livesport, CS Fotbal, webové stránky FAČR