Článek
Dle informací z tohoto týdne vláda rozhodla, že z úsporného balíčku budou vyjmuty zaměstnanecké benefity s daňovým zvýhodněním státu. Měly by tedy zůstat zcela či z velké části zachovány. Finální verze ještě není veřejně známá.
V této souvislosti je třeba zmínit fakt, že o rušení či výrazné omezení zaměstnaneckých benefitů s daňovým zvýhodněním se opakovaně zasahoval v letech 2008-2010 Miroslav Kalousek, ministr financí Topolánkovy a později Nečasovy vlády. O zrušení daňové výhody se Kalousek pokoušel nejdříve v Topolánkově vládě. Média ale tehdy zveřejnila smlouvy podnikatele z okruhu Marka Dalíka, Topolánkova přítele a spolupracovníka, který uzavřel s největší stravenkovou firmou smlouvu, že za tři miliony korun její byznys zachrání. Za stravenky se postavily i dva klíčové hlasy trojkoaliční vlády, někdejší poslanci ČSSD Melčák a Pohanka. Proti rušení byly mohutně také odbory.
V roce 2012 ministr financí Kalousek opět navrhl zrušit některé dosavadní daňové výhody pro stravenky a firemní stravování. Změny měly platit od roku 2013. Tehdejší vládnoucí koalice v čele s ODS však nakonec rozhodla, údajně pod tlakem odborů, o odkladu až na rok 2015. Nakonec se nic z toho nestalo, Nečasova vláda brzy padla. Benefity zůstaly zachovány.
Nastoupila Sobotkova vláda a ta pochopitelně benefity rušit nechtěla. Sociální demokraté byli vždy maximálně pro zachování benefitů. I když byli ve sněmovně v opozici. Následná vláda Andreje Babiše o rušení benefitů také neuvažovala. Logicky, je to nepopulární krok u značné části voličů, a takové Andrej Babiš nedělá.
Vláda Andreje Babiše však skončila. Po covidu přišla válka na Ukrajině a ekonomická krize. Nová vládá Pětikoalice musela začít hledat možné úspory, a tak se opět na scénu vrátily zaměstnanecké benefity. Někteří ekonomové radili vládě omezit účast státu na zaměstnaneckých benefitech.
Vláda tedy zahrnula do úsporného balíčku zaměstnanecké benefity, respektive úsporu, týkající se jejich daňového zvýhodnění. Ale nyní ji z finální verze úsporného balíčku vyjmula. Mluví se o tom, že vláda opět ustoupila tlaku odborů. Tedy polooficiálně stejná situace, která tu už nejednou v minulosti byla. Teď se k odborům přidaly i někteří zaměstnavatelé. Je nízká nezaměstnanost a zaměstnavatelé využívají benefity s daňovým zvýhodněním k udržení a motivování zaměstnanců.
Už méně se mluví o tom, že zaměstnanecké benefity jsou obrovský business. Zaměstnanecké benefity nejsou jen všem dobře známé stravenky, ale také další benefity týkající volnočasových aktivit, kultury a sportu, ale třeba také vzdělávání a zdraví. V celém systému zaměstnaneckých benefitů se tedy jedná o miliardy korun.
Už to dávno nejsou jen papírové stravenky. Dnes už jsou to plastové karty s dvěma účty. Stravenkovým a volnočasovým. A plastové karty určitě brzy nahradí platba virtuální kartou v telefonu či hodinkách.
Benefity dnes lidé využívají nejen ke stravování v restauracích a fast foodech či nákupu potravin, ale také ty „volnočasové“ k uhrazení vstupného do fitness center, bazénů a dalších sportovních aktivit, návštěv divadel či koncertů, nákupu knih, možnosti vzdělávání či jazykových kurzů pro sebe nebo své děti, možnosti využívat rehabilitace, masáže, dentální hygienu, lékařskou péči, nákup vitaminů a léků, nákupu dioptrických brýlí, k úhradě pobytů a některých služeb v hotelech či penzionech.
Z toho je zřejmé, že na využívání zaměstnaneckých benefitů je závislých mnoho firem a institucí. Pokud by byly benefity zrušeny či, díky menší podpoře státu, výrazně omezeny, mělo by to na všechny tyto poskytovatele služeb a výrobků dopad. Každý den tyto služby a výrobky využívají a používají statisíce zaměstnanců v celé republice. Firmy a instituce jsou na těchto příjmech z větší či menší části závislé. Pokud by si zaměstnanci museli vše platit sami, řada z nich by si rozmyslela, na co své peníze použije. Někteří by nejspíš tyto výdaje výrazně omezili.
V neposlední řadě jsou zaměstnanecké benefity obrovský business pro „stravenkové“ firmy, které je zprostředkovávají. A to je možná to nejpodstatnější. I když nejméně viditelné. Jedná se o velké nadnárodní firmy, které mají uzavřené desítky tisíc smluv s příjemci karet a poukázek po celé zemi. Tyto firmy působí v řadě zemí Evropy. Už z toho je zřejmé, že systém zaměstnaneckých benefitů s větším či menším přispěním státu funguje v řadě zemí.
Tyto firmy samozřejmě o svůj výnosný business nechtějí přijít. Je to logické a není na tom nic špatného. A to je asi také nakonec jednim z hlavních důvodů, proč zaměstnanecké benefity s podporou státu nakonec vždy všechny turbulence přežijí.
Je otázka, jak moc to mysleli a myslí pravicoví politici vážně, když vždy znovu otevřou otázku zaměstnaneckých benefitů. Jestli to tak trochu není jen taková hra. Výsledek je totiž vždy stejný. Benefity nakonec zůstanou. Když současná vláda představila úsporný balíček, byl jsem skoro na sto procent přesvědčený, že zaměstnanecké benefity v něm v této verzi určitě nevydrží. A teď se zdá, že tomu tak nakonec bude.
Moc se o tom nemluví. Je to logické. Lobbing už ze své podstaty nikdy není veřejnou záležitostí. Dá se předpokládat, že v tomto případě musí být značný. Těžko si lze představit, že by jen tak „stravenkové“ firmy seděly se založenýma rukama a čekaly, až jim někdo jejich letitý, mimořádně úspěšný business zruší či výrazně omezí.
Soukromě se domnívám, že je to až takto prosté. I když verze, že zachování benefitů bylo dosaženo pod tlakem odborů, aby se měli zaměstnanci dobře, zní pochopitelně ušlechtileji.
Zdroje:
