Článek
Slavia devatenáct let v Lize mistrů nevyhrála. Přesto to nebyla ostuda. Nehrála ji totiž každý rok. Když už se jí, na rozdíl od většiny ostatních českých klubů, podařilo do ní postoupit, potkávala v ní nesmírně těžké soupeře.
Liga mistrů je prostě jiný svět. Prohrát s Barcelonou, Arsenalem Londýn, Interem Milán, to prostě není ostuda. Dokonce ani s Bodo/Glimt či Lens, když je to po vyrovnaném průběhu a po vítězství opravdu reálně saháte.
Tentokrát to však bylo jiné. V Baku Slavia prohrála ostudně. Po velmi špatném výkonu. Se soupeřem, který neměl kvalitu úrovně Ligy mistrů. A to nejen papírově, ale též reálně. Kvalita zápasu tomu také odpovídala. Tohle skutečně nebyla pravá Liga mistrů. Spíše zápas o dva levely níže. Tedy úroveň Konferenční ligy.
Slavia se v utkání nepovedlo vůbec nic. Vyhrála v něm na držení míče, vyšší počet střel, velké šance, doteky ve vápně. Ve všech těchto ukazatelích byla dle statistik Livesportu lepší. Nic to ale nemění na tom, že její výkon vůbec dobrý nebyl.
Slavia do utkání špatně vstoupila. Prospala prvních třicet minut. Mohla inkasovat. Také se tak stalo. Gól však pro těsný ofsajd neplatil. Zasáhl VAR. Ač bychom se asi skoro všichni u televize vsadili, že to byl regulérní gól, záběr z ofsajdové kamery ukázal opak. Pro Slavii velké štěstí.
Pak se Slavia přece jen dostala více do hry a v závěru prvn půle si vytvořila šance, které však neproměnila. Kdo čekal, že bude ve zlepšeném výkonu pokračovat po změně stran, byl notně zklamán. Brzy po přestávce slávisté inkasovali a jejich výkon se znovu propadl.
Přišla střídání, které trošku pomohla a Slavia se znovu objevovala před domácí brankou. Převahu však nedokázala efektivně využít. V době, kdy se nadechovala k závěrečnému tlaku přišla chyba brankáře Markoviče při vyběhnutí. Mohl ji ještě poměrně snadno napravit vracející se David Moses. Ten však nepochopitelně situaci nezvládl. Zřejmě z přemíry snahy „po Coufalovsku“ zazmatkoval a dílo vlastním gólem dokonal.
Z téhle rány se už Slavia nevzpamatovala. Odešla z utkání Ligy mistrů opět poražena. Tentokrát ale ostudně. Se soupeřem, kterého porazit rozhodně měla. Co bylo důvodem neúspěchu?
Slavia předvedla po všech stránkách špatný výkon. Ano, měla řadu absencí (Chaloupek, Ouanda, Jurásek, Konečný, Ogbu, Schranz, Piták, Kačor), což poznamenalo zejména složení obrany. Na to se ale nelze vymlouvat.
Slavia by měla být proti takovému soupeři schopná obstát i v jejím náhradním složení. Nestalo se tak. Jindy pevná obrana její doménou tentokrát nebyla. Bránila velmi laxně. Slávisté špatně dostupovali hráče, nechávali jim prostor, pozdě je atakovali.
Když míč získali, brzy ho špatnými přihrávkami ztráceli. Nedokázali si pomoci kombinací. Nakopávané míče vepředu neudrželi. Souvisí s tím i zvolená sestava a taktika trenéra Trpišovského. Před sezonou se očekávalo, že Slavia do ní půjde s trochu odlišným pojetím a personálním složením v Chance Lize a jiným v Lize mistrů.
V české nejvyšší soutěži bude nadále více využívat při nátlakové hře proti „zaparkovanému autobusu“ soupeře urostlého Tomáše Chorého a pomáhat si nákopy na něj, v Lize mistrů, kde bude hrát více na brejky, ho nechá na lavičce a přednost od začátku dostanou více rychlostně vybavení fotbalisté.
V Baku se tak nestalo. Vysoký Tomáš Chorý byl, pro mnohé možná trochu překvapivě, od úvodní minuty v základní sestavě. V té naopak chyběli Nowak, Chytil, Isife či Suleiman.
Trenér se zřejmě domníval, že soupeře zaskočí nátlakovou hrou a využije výškové převahy. Tato taktika však hrubě nevyšla. Znovu se ukázalo, že zjednodušená hra na Chorého na této úrovni (i když byla tentokrát nižší) nestačí. A tak úterní ostudná prohra jde i za trenérem Slavie.
Zdroje: přímý přenos Nova Sport, statistiky Livesport
