Článek
Autor původního článku s názvem „Prý naše dvacítka rozdrtila Kanadu, já asi viděl jiný hokej“, na který reaguji, píše: „kanadský a americký, mládežnický hokej je na naprosto jiné úrovni než u nás. A velký podíl na tom má rozdílné financování, ale i sledovanost. Kvalita mládežnického hokeje je nesrovnatelná.“
To je obecný fakt, s kterým lze souhlasit. Koneckonců bylo to tak (skoro) vždy. A přesto jsme i v minulosti Kanadu občas porazili.
„To jakým způsobem Češi vlétnuli na Kanadu v první třetině byla slast pro oči, krásný, rychlý hokej, očividně byl soupeř zaskočen, škoda toho neproměněného trestného střílení.“ píše dále autor původního článku.
I v tomto případě souhlasím. Stejně tak s tím, že později, když se Kanaďané vzpamatovali z úvodního podcenění českého týmu, už to tak nebylo.
Proč tedy vůbec reaguji?
Protože nesouhlasím s celkovým vyzněním článku. Nikde jsem se v seriózních médiích na internetu nedočetl to, co autor uvádí v titulku. Tedy, že bychom „rozdrtili Kanadu“. Takto to nikdo fundovaný nepopisuje. Ani televizni komentátoři v tomto duchu nemluvili. Je to tedy zřejmě jen autorova snaha o senzaci. Vadí mi také jeho podceňování českých hráčů, popisování, že výhra je jen dílem náhody a predikování, že v prodloužení bychom bývali prohráli. Jak to může vědět?
Týmový výkon, taktika, skvělý gólman a kus štěstí. Jako v Naganu.
Že jsme měli štěstí? Ano měli. Rozhodující gól byl šťastný. Ale štěstí přece ke sportu a hokeji patří. Není to tak poprvé ani naposledy, že vyhraje šťastnější tým. Ten puk se tam nevystřelil sám. Náš hráč šel tomu štěstí naproti.
A že nás podržel brankář? Ano, chytal skvěle. K vítězství outsidera nad favoritem je to, obzvláště v hokeji, nezbytný předpoklad. To přece víme už od dob Jiřího Holečka či Dominika Haška. Osmnáctiletý Michael Hrabal, pro mnohé do včerejška neznámý junior z univerzitního týmu Umass Minutemen, zachytal skvěle. Pochytal 28 střel. Navíc měl štěstí. Tak jako kdysi štěstí přálo skvělému Dominiku Haškovi na olympiádě v Naganu.
Že to nelze srovnávat? Tohle je „jen“ MS dvacítek. Proč ne? I tehdy jsme v Naganu byli outsideři. Nedávali se nám velké naděje. Nevyhráli jsme olympiádu díky ofenzivní smršti. Nebyli jsme ve většině utkání herně lepším týmem. Stejně jako včera.
V obou případech jsme vyhráli díky týmovému, poctivému obětavému výkonu a správné taktice. Kdybychom včera srovnávali jednoho hráče po druhém, dospěli bychom k tomu, že Kanada má individuálně lepší hokejisty. Hokej je ale kolektivní sport. Někdy vyhraje tým složený z menších individualit, kteří se však obětují pro společný cíl. K tomu je potřeba správně zvolená taktika. Je potřeba zdůraznit, že trenérovi Augustovi včera vyšla dokonale a hráči ji příkladně plnili.
Když je takový přístup podpořen skvělým výkonem brankáře a kusem štěstí, dostaví se úspěch. Jako včera. Jako před 26 lety v Naganu. Naši mladí hokejisté předvedli skvělý výkon. Ano, měli k tomu i potřebný velký kus štěstí. To ale nijak nesnižuje hodnotu jejich vítězství. Jistě, když budou hrát s Kanadou deset zápasů, vyhrají možná jeden jediný. Ale ten byl právě včera. Hokej se hraje na góly a právě teď. Nikoliv na šance, herní převahu či „umělecký dojem“. Historie se neptá, kdo byl herně lepší. Historie si pamatuje výsledky. A naši mladíci (a my s nimi) si budou do konce života pamatovat, jak nečekaně porazili Kanadu.
Buďme na naše mladíky hrdi
Ano, nečekaně. V tom je sport krásný, že je nepředvídatelný. Dnes ze všech stran slyšíme, že už nemáme takové hráče jako dřív, že nemáme dost kluků, kteří by byli hokeji schopni hodně obětovat, proto, aby něco dokázali. Proto bychom na „naše kluky“ a tento jejich úspěch měli být hrdi, nikoliv ho shazovat a podceňovat, že za něj může „jen“ štěstí. Není to pravda. Ti kluci si mákli a výhru si zasloužili.
Přejme si, aby jejich tažení neskončilo ani ve čtvrtečním semifinále se Švédskem. Opět nebudeme favority, ale můžeme překvapit. Role outsiderů nám vždy ve sportu sedí více. Snad se tedy překvapení opět podaří. Ale ať už to v semifinále dopadne jakkoliv, krásný pocit z čtvrtfinálového vítězství s Kanadou už našim mladíkům nikdo nikdy nevezme.
