Článek
Václav Koloušek je odchovanec mladoboleslavského fotbalu. V sedmnácti přišel do kabiny áčka, které tehdy hrálo jen 3.ligu. V roce 1995 přestoupil jako devatenáctiletý do pražské Dukly, která hrála stejnou soutěž.
Některé zdroje uvádějí, že šel do Dukly na vojnu, ale to není pravda. Ve skutečnosti měl modrou knížku. Pražská Dukla ho tehdy koupila jako běžného hráče do třetí ligy, kterou v té době hrála a chtěla z ní postoupit výš.
Proto mocně posilovala. Z „Bolky“ získala, vedle Václava Kolouška, také dalšího talentovaného mladíka Petra Papouška. Majitelem Dukly byl tehdy kontroverzní podnikatel Bohumír Ďuričko, později odsouzený za vraždu Václava Kočky mladšího po křtu knihy politika Jiřího Paroubka.
Václav Koloušek na pražské Julisce potkal v týmu například brankáře Antonína Kinského staršího, zkušené stopery Karla Krejčího a Jiřího Jeslínka staršího. Záložní čtveřice nastupovala nejčastěji ve složení Koloušek-Papoušek-Janů-Michalík. Tým vedli nejdříve trenéři Sokol a Fiala. Poté ho převzal velezkušený Ladislav Škorpil, s kterým se měl potkat i později. Dukle, která se posléze sloučila s Příbramí, se podařilo v brzké době navrátit až do nejvyšší soutěže.
Působil v reprezentaci do 21 let. Patřil k velkým talentům českého fotbalu. Výborně kopal standardky. Zvládal to skvěle oběma nohama. Byl na české poměry výrazně nadprůměrně technicky vybavený. Dokázal vymýšlet originální řešení herních situací. Vědělo se o něm i v zahraničí. Sledoval ho i italský trenér s českými kořeny Zdeněk Zeman se svým synovcem Zdeňkem Šestákem.
V 21 letech v roce 1997 proto přestoupil do italského klubu Salernitana Sport, s kterým posléze postoupil do Série A. V sezóně 1999/2000 hrál druhou italskou ligu za Fermana Calcio, kde byl na hostování. Prosadit se v Itálii nebylo snadné. Česko ještě nebylo v Evropské Unii a v italských soutěžích existovaly přísné kvóty pro cizince ze zemí mimo EU. V druhé lize směl v jednom klubu nastoupit jen jediný takový hráč.
Italský fotbal je také tradičně silně svázaný detailně propracovanou týmovou taktikou, která se do omrzení na trénincích nacvičuje. A to nebylo vůbec atraktivní pro bohémsky založeného fotbalového hračičku, který miloval míč a bezstarostný ofenzivní fotbal. Mnohem méně pak defenzivní úkoly.
V Salernitaně se Václav Koloušek v sezoně 1998/99 potkal v jednom týmu s jiným mladíkem, dvacetiletým Gennarem Gattusem, jenž už byl přes své mládí velkou hvězdou místního týmu. Už tehdy to byl lídr a „rafan“, který dokázal tým strhnout. Gatusso se v Salernitaně zdržel krátce. Po konci ročníku odešel do AC Milán, kde se stal za třináct sezon legendou světového formátu.
Václav Koloušek se vrátil zpět do Česka. Na hostování ho získala pražská Sparta. Vyhrál s ní hned ligový titul. V týmu ještě zastihl například legendárního sběratele titulů Jiřího Novotného či vicemistra Evropy z roku 1996 Michala Horňáka. Jeho mladými spoluhráči pak byli například Jiří Jarošík nebo Tomáš Rosický, který v polovině sezony odešel do německého Dortmundu.
Ve Spartě ve 24 letech debutoval v české nejvyšší soutěži. S Duklou se do ní předtím nestihl podívat. Odešel do Itálie. Ligový debut v dresu Sparty byl vítězný. Porazila v září roku 2000 tým Drnovic 3:0. Václav Koloušek střídal svého spoluhráče z mladoboleslavské líhně Petra Papouška. Ve sparťanské sestavě se tehdy objevili třeba také Tomáš Rosický, Zdeněk Grygera, René Bolf či Marek Kincl.
Na Letné ale dlouho nezůstal. Trenér Ivan Hašek ho v týmu chtěl a kdyby zůstal, pokračování by nejspíš nic nebránilo, pokud by se Sparta dohodla se Salernitanou. Hašek ale po sezóně, v které s týmem získal titul, odešel trénovat do francouzského Štrasburku.
Novým koučem Sparty se stal Jaroslav Hřebík, který byl z jiného „těsta“. O fotbalu Sparty měl zcela odlišné představy než jeho předchůdce, do kterých mu „volnomyšlenkář“ Václav Koloušek nepasoval.
„Přišel Hřebík a prohlásil, že mě nezná. Takže jsem zaregistroval, že na Letné asi moje budoucnost nebude. Absolvoval jsem přípravu, ale nedomluvili jsme se,“ uvedl později Koloušek.
Podle jiné verze sparťanské vedení sice Kolouška chtělo udržet i pro další ligový ročník, jenže se s italským klubem nedohodlo na podmínkách prodlouženého hostování. Salernitana prý prostřednictvím Kolouškova manažera Pavla Zíky žádala, aby výměnou za něj odešel na roční hostování do italského týmu Radek Šírl. S tím prý Sparta nesouhlasila.
Kdo ví, jak to tehdy přesně bylo. Avšak obě verze tohoto příběhu ukazují na to, že Koloušek nebyl pro Jaroslava Hřebíka tím, koho by chtěl mít v týmu.
Nakonec to byla pro Kolouška výhra! Nebýt příchodu Hřebíka do Sparty, asi by se nikdy nedostal do libereckého Slovanu a nezažil by skvělé liberecké časy. Do klubu ho zlákal manažer Josef Jinoch a také trenér Ladislav Škorpil, starý známý z působení v pražské Dukle. Italská Salernitana ho uvolnila zase jen na hostování.
A přišla i malá osobní satisfakce. Hned v druhém kole podzimní části sezony jel Slovan Liberec na Letnou a porazil Hřebíkovu Spartu 2:1. Obě branky Jaromíru Blažkovi vstřelil „nepotřebný“ Václav Koloušek!
Václav Koloušek v dresu staré gardy Sparty, za ním Jiří Novotný
Liberecká kabina, vedená trenéry Škorpilem, kterého později doplnil Josef Csaplár, byla plná vyzrálých osobností, které za to uměly vzít na hřišti i jinde. Vytvořila se výborná parta, která spolu držela. Stačí připomenout jména jako Antonín Kinský, Petr Johana, Jan Nezmar, Tomáš Janů, Miroslav Holeňák, Petr Papoušek či Jiří Štajner.
Václav Koloušek v životní sezoně 2001/02 patřil mezi hlavní strůjce překvapivé liberecké jízdy za titulem, vůbec prvním v historii klubu. Pro Kolouška to byl druhý český titul v řadě. Nejprve se Spartou a hned v další sezoně s Libercem. Skvělé klubové výkony mu také vynesly pozvánku od nového kouče české reprezentace Karla Brücknera.
Liberecký tým měl také fantastickou sezonu v Poháru UEFA. Nejprve vyřadil Slovan Bratislava. Ve 2. kole přešel přes španělskou Celtu Vigo. V 3. kolo mu byl nalosován další soupeř ze Španělska – RCD Mallorca. Slovan ho však dokázal vyřadit, když obě utkání vyhrál.
V osmifinále čekal další zvučný soupeř - francouzský Olympique Lyon. Ve Francii vybojoval Slovan remízu. V odvetě vyhrál 4:1! Skvělou jízdu libereckých fotbalistů zastavil až ve čtvrtfinále německý velkoklub Borussia Dortmund, za který nastoupila i česká dvojice Tomáš Rosický a Jan Koller.
Chtěl v Liberci zůstat. Pokusit se s ním o Ligu mistrů. Po oslavě titulu ale musel na letní přípravu do Salernitany. K dohodě mezi kluby v létě nedošlo. Vrátit do Slovanu se mohl až po půl roce. Už to ale byl trochu jiný tým.
Liberecký majitel Ludvík Karl se rozhodl přehodnotit smlouvy hráčů. Snížit pevné částky na úkor motivačních. Fotbalistům se nový úsporný režim logicky příliš nelíbil. Vyměnili se také trenéři. Duo Škorpil-Csaplár nahradil Slovák Stanislav Griga, bývalý vynikající útočník Sparty. Někteří hráči ze slavné éry z klubu odešli. Václav Koloušek byl mezi nimi.
Měl nabídku od pražské Slavie. Prsty v tom měli staří známí z Liberce, kteří se do Prahy přemístili. Josefové Jinoch a Csaplár. Manažer a trenér sešívaných. Slavia slíbila, že splní finanční požadavky Slovanu. Měla zaplatit libereckému majiteli Karlovi 19 milionů korun. Václav Koloušek podepsal v Edenu smlouvu na tři a půl roku. Měl být jednou z hlavních hvězd Slavie.
Brzy ale bylo vše jinak. Delší dobu cítil po utkáních i trénincích velkou únavu. Také měl častější modřiny a vyšší krvácení i drobných ran. Absolvoval sérii vyšetření. V květnu 2004 mu lékaři zjistili akutní leukémii.
Zpráva v mediích šokovala fotbalovou veřejnost. Prý přišel za pět dvanáct. Kdyby se s někým při utkání srazil, tak mohl umřít přímo na trávníku. Musel okamžitě přerušit kariéru vrcholového sportovce. Nebo spíše ukončit, neboť na možný návrat to tehdy vůbec nevypadalo. Musel vybojovat mnohem důležitější zápas - o svůj život!
Povedlo se! Boj se zákeřnou nemocí vyhrál! Měl štěstí v neštěstí. Chemoterapie zabraly velmi rychle. Už v listopadu téhož roku byla oznámena skvělá zpráva: Vyléčení. „Podtyp leukemie, kterým onemocněl, má při léčení vysoké procento úspěšnosti,“ řekl tehdy v médiích jeho ošetřující lékař Petr Cetkovský, přednosta Ústavu hematologie na pražském Karlově náměstí.
„Stalo se, leukemie bohužel potká hodně lidí, ale já měl štěstí. A jsem rád, že jsem mohl zůstat u fotbalu, který mi vlastně pomohl. Podle lékařů bylo důležité, že jsem byl trénovaný sportovec,“ říkal po čase Václav Koloušek.
Když končil v Liberci, měl prý atraktivní nabídku z belgického Anderlechtu Brusel, ale nakonec šel do pražské Slavie. Prý toho nikdy nelitoval. Díky špičkovým lékařům, kteří spolupracovali s pražským klubem, i těm, kteří se o něj starali ve VFN na Karlově náměstí, přežil a uzdravil se.
Vyšel mu i návrat do velkého fotbalu. V jarní části sezóny stihl nastoupit v dresu sešívaných do osmi ligových zápasů. Radost z návratu na ligové trávníky ale netrvala dlouho. Slavia nehrála dle představ fanoušků i klubového vedení.
Oblíbený trenér Josef Csaplár ve Slavii na konci jara skončil. Jeho nástupce Karel Jarolím byl zcela jiného ražení. Extrémně přísný kouč se svéráznými metodami, který neměl rád, když se mu kdokoliv postavil na odpor.
Pedantský Karel Jarolím byl „neláskou“ ke zkušeným starším fotbalistům pověstný. Stačí připomenout jiné velké osobnosti českého fotbalu, které na společné působení se svérázným koučem nevzpomínají v dobrém ani po dlouhých letech.
Například bývalého kapitána Slavie Ericha Brabce. Vicemistra Evropy a vítěze Ligy mistrů Vladimíra Šmicera. Oba se s koučem potkali ve Slavii. Anebo dalšího reprezentanta Jiřího Štajnera. A také semifinalistu Eura 2004 a vítěze Ligy mistrů Milana Baroše. Ti zase potkali Karla Jarolíma později v Mladé Boleslavi.
Trenér Jarolím a hráč Koloušek, to nešlo dohromady.
„Když skončil trenér Josef Csaplár, jehož jsem znal z Liberce a přišel Karel Jarolím ze Slovácka, byl mi jasné, že nemám šanci. Od začátku dával najevo, že mě nechce, podle mého připravoval půdu pro syna Lukáše. Bylo to evidentní“, uvedl později Václav Koloušek.
Dle vyjádření hráče v médiích vedl trenér kampaň, která ho prý ponižovala. Jarolím dle hráče v tisku naznačil pochyby, zda fotbalista, který se vyléčil z leukémie, může absolvovat letní přípravu v plné zátěži. Koloušek navíc dal arbitrážní komisi fotbalového svazu k projednání svou stížnost na Slavii za nevyplacené prémie z minulého období.
Vedení Slavie ho v reakci na to nejdříve v červnu 2005 stáhlo z přípravného soustředění na novou sezonu. Poté ho prodalo. „Nebyly peníze, nezaplatili za mě Liberci, já pak onemocněl (leukemií) a hledali způsob, jak se mě zbavit,“ řekl k tomu s odstupem času sám hráč.
Václav Koloušek se později vyjádřil na adresu trenéra Jarolíma v médiích, když kouč neslavně skončil u české reprezentace, kterou vedl v letech 2016-18:
„Potvrdil jsem si jen to, jaký byl. Jeho metody, tedy extrémní dril, neustálé pozorování, kontrolování a podezřívání, se v klubu ještě daly připustit, jako zaměstnanci musí fotbalisti něco od nařízeného snést, ale v nároďáku? Výsledky podle toho vypadaly.“
Koloušek odešel do Příbrami. Byla to ale jen přestupní stanice. Strávil tam pouze půl roku. Přestoupil do rakouského FC Wacker Tirol Innsbruck. Tam ho krátce vedl jako trenér také František Straka. Innsbruck měl ale finanční problémy a horší kvalitu kádru. Po roce a půl Kolouškova působení z rakouské Bundesligy sestoupil.
Působil dál v rakouských soutěžích. Později hrál také ještě druhou ligu za Zbrojovku Brno, odkud se přesunul do Jihlavy, kam ho opět zlanařil manažer Josef Jinoch, který tam tehdy dělal sportovního ředitele. V jihlavském klubu si znovu zahrál nejvyšší českou soutěž. Svůj poslední ligový mač tu odehrál v 38 letech v září 2014 proti Příbrami (prohra 0:1) pod trenérským vedením Petra Rady.
V české nejvyšší soutěži nastoupil do 157 utkání v dresech Sparty, Liberce, Slavie, Příbrami a Jihlavy. Vstřelil v nich 26 prvoligových branek. Jeho nejčastějším spoluhráčem byl Miroslav Holeňák (59 utkání), dále Miroslav Janů (54) a Antonín Kinský (53). Nejvíce toho v české lize odehrál pod Josefem Csaplárem (65 utkání) a Ladislavem Škorpilem (57).
V seniorské reprezentaci debutoval v únoru 2002 proti Maďarsku na turnaji na Kypru a hned po sedmi minutách vstřelil gól. Český tým zvítězil 2:0. Bohužel to byl také jediný gól Václava Kolouška v národním týmu. Jeho krátká reprezentační kariéra skončila už v září téhož roku v utkání proti Jugoslávii (výhra 5:0) po pouhých pěti utkáních. Tehdy to ale určitě netušil.
Přispěly k tomu tři faktory. Když byl ve skvělé formě, členem národního týmu, v létě 2002 se musel vrátit z Liberce do Itálie, kde však nenastupoval a vypadl z české reprezentace.
Jména jako Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Vladimír Šmicer, Karel Poborský, Štěpán Vachoušek či Jaroslav Plašil. To byla obrovsky silná konkurence vynikajících ofenzivních fotbalistů, kteří hráli na prestižních evropských adresách.
On nastupoval „jen“ ve Spartě, Liberci, Slavii či Innsbrucku. Později mu navíc kariéru přerušila vážná nemoc. V národním týmu už více příležitostí nedostal. Útěchou mu může být, že v pěti reprezentačních startech nepoznal prohru.
Během kariéry říkával, že trenérem být nechce. Nakonec to přece jen zkusil. Na studium profi licence se mu ale nechtělo. Pracoval nejprve jako asistent u béčka v Jihlavě a poté u mládeže v Humpolci. Jako trenér však skončil.
Z Vysočiny se přestěhoval ku Praze. Má civilní zaměstnání. Ve volnu pro radost občas nastupuje v exhibičních utkáních za starou gardu Sigi teamu, Sparty či Bohdanče. Volný čas rád tráví na chalupě. Miluje prý saunování a jízdu na kole.
Stále hraje také v „pralesní lize“. Po štacích v AFC Humpolec, TJ Karlovy Vary-Dvory, Sokolu Červené Janovice a Sokolu Paběnice v poslední době nastupuje v 7.lize za středočeský klub SK Bělá pod Bezdězem v okrese Mladá Boleslav.
Říkalo se, že se po skončení kariéry dostal do složitější finanční situace. Prý před lety propadl automatům a nechal v nich veškeré své peníze. Jak moc je tato informace pravdivá, není zcela jasné. Avšak ani on sám ji veřejně nevyvrátil. Na dotazy novinářů se k tomu vyjadřuje nerad a neurčitě.
„Nechtěl bych se k tomu vracet. Takový je život. Byla v tom moje špatná rozhodnutí, to nepopírám, také mi uškodili jiní, ale je to pryč. Z takových potíží se ale člověk dostane, to není nepřekonatelné… Nějak se uživím. Jestli se dožiju důchodu, tak mi budou chodit i nějaké peníze z Itálie a Rakouska, kde jsem rovněž hrál,“ řekl na toto téma před pár lety.
Vždy byl svéhlavý a svérázný. Sám to přiznává. V jednom rozhovoru před lety řekl: „Býval jsem paličák, prostě beran, ale ničeho nelituju. Neumím být úlisný, vnucovat se, lézt někomu do zadku. Ani jsem nikdy nevolal agentovi, proč nehraju. To by mě hanba fackovala.“
13. dubna oslaví Václav Koloušek padesátiny.
Sluší se popřát hodně zdraví! Když se díváme na současnou českou reprezentaci a jsme rádi, když v její sestavě najdeme stěží jednoho jediného kreativního záložníka, je zřejmé, že dnes bychom za obounohého tvořivého fotbalistu, jakým byl Václav Koloušek, byli moc rádi.
Další zdroje: web Slovanu Liberec, web SK Slavia Praha, ligové a reprezentační statistiky Fotbal.cz
