Zažil šikanu, vyhazovy. Prekop umí i provokovat. Odehrál super sezonu. Čeká ho debut v reprezentaci

Ostravský útočník Erik Prekop pochází z Trenčianské Turné, obce na severovýchodě Slovenska, u Trenčína. Je odchovanec prvoligového fotbalového klubu AS Trenčín.

Pod hradem Matúše Čáka v sezóně 2016/17 zažil v krátké době velkou radost a neuvěřitelné zklamání. Byl fotbalistou, o jehož talentu se vědělo. Před jedním z tréninků byl tehdy ohledně možné nominace kontaktován členem realizačního týmu slovenské reprezentace U21. Není bez zajímavosti, že slovenskou jednadvacítku v té době vedl Pavel Hapal.

K nominaci však nakonec nedošlo. Přišel nečekaný zvrat. Z AS Trenčín totiž mladík povinně zamířil do třetiligové Nemšové. Místo reprezentačního kempu tak absolvoval „sešup“ mezi amatérské fotbalisty.

Nebylo to poprvé, co se nepohodl s trenéry. Jeden z nich si na něj „zasednul“ a chtěl se ho zbavit, poslat už v šestnácti letech z juniorského týmu Trenčína na hostování do seniorské páté slovenské ligy, což ale Erik Prekop odmítl.

„Řekl jsem mu, že si nemyslím, že jsem ten, kdo by měl odejít. Povýšeně mi řekl, že druhý den hrajeme zápas, takže byl zvědavý, co budu dělat. Dal mě na levého obránce, i když jsem byl vždycky útočník. Hrál jsem jako o o život. Dal jsem gól a nakonec jsem se v týmu udržel,“ vzpomínal pro tvnoviny.sk. Prý věděl, že v mužstvu jsou mnohem horší fotbalisté. Byl to první zlomový okamžik v jeho kariéře.

Osud však tomu chtěl, aby se jejich cesty brzy znovu zkřížily. „Přesunul jsem se do kategorie U19, kam přišel stejný trenér. Když viděl, že se ve mně zmýlil, přiznal svou chybu a omluvil se mi. Pod jeho vedením jsme se stali mistry Slovenska, byl jsem dokonce kapitánem a nejlepším střelcem týmu,“ říkal k tomu později pro stejný web.

Po skončení juniorské kategorie s ním mateřský Trenčín podepsal první profesionální smlouvu. Ligový tým tehdy podruhé v řadě vyhrál mistrovský titul a byl „nabitý“ mnoha cizinci.

Erik Prekop dokonce nastoupil v úvodu sezony 2016/17 v předkole Ligy mistrů proti NK Olimpija Ljubljana a Legii Varšava a následně v kvalifikaci Evropské ligy s Rapidem Vídeň. V konkurenci zahraničních fotbalistů, kteří byli v Trenčíně preferováni, byl ale poté nečekaně „odvelen“ na už zmíněné hostování do třetiligové Nemšové, která byla farmou trenčínského klubu.

Pro klubový web FC Hradec Králové k tomu po letech uvedl: „Najednou jsem opustil komfort, ve kterém jsem do té doby vyrůstal. Nevěděl jsem, co mě čeká. To byl moment, který mě probudil. Šel jsem do Nemšové, do třetí ligy, kam jsem za žádnou cenu nechtěl. Ani jsem to doma neřekl rodičům…

„Ale skončil jsem tam a otevřel oči. Ten kolektiv byl neskutečný, do té doby jsem nic takového nezažil. V Trenčíně byly skupinky různých národností, v Nemšové kluci z vesnice, kteří hráli fotbal, protože je baví. Fotbalově mi to prospělo jen v tom, že jsem pravidelně hrál mužskou soutěž, která mě zocelila. To bylo asi jediné.“

Před ročníkem 2017/18 se posunul z Nemšové aspoň o soutěž výš a odešel na další hostování. Tentokrát do bratislavského Interu, tehdejšího nováčka druhé ligy. Během sezony ve 23 duelech osmkrát skóroval a stal se nejlepším střelcem týmu. V červenci 2018 v rámci druhé ligy, a Bratislavy, změnil opět angažmá a znovu formou hostování posílil nováčka z Petržalky. Celkem si v ročníku 2018/19 připsal 26 startů v druhé lize a dal v nich 12 gólů, čímž se, stejně jako v Interu, stal nejlepším střelcem týmu Petržalky.

Vrátil se do domovského Trenčína. V týmu ale bylo mnoho cizinců. Velkou šanci zase nedostal. Došla mu trpělivost a v červnu 2019 ho po skončení smlouvy definitivně opustil. Odešel zadarmo do Česka. Upsal se jako volný hráč klubu FC Hradec Králové, hrajícímu druhou nejvyšší soutěž. Vyhlédl si ho tehdejší hradecký trenér Zdenko Frťala, rodák z Nitry. Slovák, působící dlouho jako hráč a trenér v českých klubech.

Tím začala Prekopova „česká cesta“. V Hradci se mu pod trenérem-krajanem dařilo velmi slušně. Během první sezony nastoupil k 25 druholigovým utkáním, v nichž vstřelil 6 branek. „Votroci“ si vybojovali postup do první ligy.

Svůj první prvoligový zápas v české nejvyšší soutěži odehrál ve své druhé hradecké sezoně, 24.července 2021, proti pražským Bohemians. Trenérem hradeckého týmu už byl Miroslav Koubek, který vystřídal na lavičce „Votroků“ úspěšného Zdenka Frťalu, jenž v klubu skončil po postupu do ligy z rodinných důvodů.

Pod trenérem Koubkem mu ale „pšenka nekvetla“. Sice nastoupil do 25 ligových utkání, ale často jen střídal a sezonu uzavřel bez vstřelené branky. Koubek sázel na jiné fotbalisty a odlišný herní styl než trenér Frťala. Důvěru od něj necítil. Vyžádal si proto přestup a na konci srpna 2022 se přesunul do Bohemians Praha. Ve vršovickém Ďolíčku si rychle získal místo v základní sestavě a stal se oporou týmu. V první sezoně stihl 31 utkání a 5 branek. V druhé o jedno utkání a tři góly více.

V Bohemians prožil dvě diametrálně odlišná období. Nejprve skvělou sezonu a naprosto šokující postup s malým pražským klubem do evropského poháru, kde však měla Bohemka smůlu, neboť narazila v předkole Konferenční ligy na výborné norské mužstvo FK Bodø/Glimt. Oba zápasy skončily ve prospěch norského klubu. Doma zvítězili Norové 3:0, v Praze pak zápas skončil 2:4. A pak přišlo v další sezoně vystřízlivění z úspěchu a pro Bohemians obvyklejší záchranářské práce.

Eriku Prekopovi se individuálně po celou dobu v pražských Bohemians dařilo. Před EUREM 2024 se proto dostal do širší nominace trenéra slovenského národního týmu Francesca Calzony. Do Německa ale nakonec s reprezentací neodcestoval. Prahu poté vyměnil za rázovitou Ostravu. Dostal nabídku od ambicióznějšího klubu - ostravského Baníku, který už vedl trenér Pavel Hapal, s kterým se měl už kdysi potkat ve slovenské reprezentaci U21.

V úvodu této sezony byl útočníkem Baníku s nejlepší formou. Herní i střeleckou. Posadil konkurenty na lavičku. Trefil se proti Urartu, Kodani i Liberci. V Karviné ale obdržel červenou kartu a zadělal spoluhráčům na problém. Od té doby se v utkání už jen bránili a nakonec byli v malém slezském derby rádi aspoň za bod. Stopku vyfasoval ale pouze na dvě utkání. Po zbytek sezony už takřka „neslezl ze hřiště“. Vypracoval se v osobnost týmu. Patřil mezi klíčové muže Hapalovy základní sestavy.

Prožil nejlepší sezonu v kariéře. Nastoupil do 32 ligových utkání, v kterých vstřelil 8 branek a u dvou asistoval. Má průměr více než 75 odehraných minut na zápas, což je u středního útočníka vysoké číslo. Kromě zmíněné červené karty vyfasoval v celém průběhu ligové sezony už jen tři žluté, z čehož je zřejmé, že se z pochybení v úvodu ročníku poučil a v ostrých soubojích s obranami soupeřů dokázal už udržet nervy na uzdě.

Další 4 zápasy, bez vstřeleného gólu, přidal v národním MOL Cupu. Čtyři utkání, a v nich 2 góly, si připsal na konto také v Konferenční lize. Odehrál tak v sezoně 2024/25 na hrotu ostravského útoku velmi slušnou porci 40 utkání.

185 cm vysoký Erik Prekop je soubojový útočník. Rány rozdává i přijímá. Úspěšnost v osobních soubojích, ať už zády k brance, nebo čelem k ní, je pravděpodobně jeho nejsilnější stránkou. Dokáže být velmi nepříjemný pro obrany, umí je donutit k chybám, získávat míče, z čehož často těží jeho spoluhráči Šín, Kohút, Rigo, Boula či Ewerton.

Možná se, vzhledem ke vztahům na trase Baník-Sparta, vydávám na příliš „tenký led“, ale snad to všichni správně a v dobrém pochopí, když napíšu, že Erik Prekop je takový „ostravský Jan Kuchta“. Prostě velmi důrazný, běhavý, nepříjemný pro obránce, nesmírně pracovitý a užitečný pro svůj tým, soubojový útočník podobného typu jako jeho pražský soupeř.

Do Baníku ho to prý táhlo už dříve, když byl v Trenčíně a pak v Hradci Králové. Kontakt s tehdejším sportovním šéfem Aloisem Grussmannem prý proběhl, když byl v hradeckém angažmá, ale vyšlo to až mnohem později, když už byl sportovním šéfem Luděk Mikloško a trenérem Pavel Hapal, jenž sleduje Erika Prekopa už od juniorských let.

Vyhovuje mu, že z Ostravy je to blízko na Slovensko a je tu silná fanouškovská základna. Má rád, když má fanoušky „v zádech“. Ti jsou svérázní, nároční, ale spravedliví. Na nic si nehrají, co na srdci, to na jazyku. Buď vás milují, nebo nenávidí. Baník mocně podporují.

Sám říká, že jeho hra se po příchodu do Ostravy změnila. Baník má kvalitní kádr. Má tu spoluhráče, kteří mají myšlenku i techniku. V minulých klubech nebyla kvalita taková a přechod do útoku stál i na něm. V Bohemians měl úloh víc, když hrával na hrotu, ale i na podhrotu. Buď vytvářel šance, nebo přečíslení.

V Baníku se může soustředit jen na to, co se od hrotového útočníka očekává. Dostávat se do šancí, být v dobrých prostorech, vyhrávat souboje, prodlužovat hlavičky, střílet góly. Není na první pohled takovou hvězdou sestavy, jako třeba Brazilec Ewerton, přesto je pro současnou hru Baníku prakticky nepostradatelný a těžko nahraditelný.

Nikdy nehrál v národním týmu ani v mládežnických výběrech. Ted' se mu konečně s vysokou pravděpodobností splní jeden velký sen: první reprezentační start. Obdržel pozvánku do slovenského národního týmu. Nominace trenéra Francesca Calzony pro červnové přípravné zápasy s Řeckem a Izraelem zahrnuje tři nováčky. Povolal do sestavy duo Tadeáš Hájovský a Adrian Fiala z AS Trenčín a debut by měl také absolvovat právě Erik Prekop z Baníku Ostrava.

Vychutnával si už první chvíle na dovolené na Mallorce a netušil, že ještě není všem dnům c této sezoně konec. Zrovna prý mířil z letiště na hotel, když se dozvěděl, že byl povolán do reprezentačního týmu Slovenska. Poprvé v životě. Na jednu stranu tato zpráva znamenala předčasný konec dovolené, na druhou stranu je to splnění snu, v jehož naplnění dlouho doufal.

Většinu volného času tráví se svým pse, maďarským ohařem, v přírodě. Chodí do lesů a parků. Velmi rád do Černého lesa. Kvůli psovi, který dříve s bývalou přítelkyní závodil, si prý také pořídil kolo, aby mu pohyb, a dřívější závody, alespoň nějak vynahradil. Mezi jeho záliby patří také muzika. A to nejen v pasivní formě. Hraje řadu let na heligonku. Občas i při oslavách nebo svatbách přátel. V poslední době přidal též kytaru, na kterou prý zahrál už několikrát i spoluhráčům z Baníku.

V civilu je pohodář. Na hřišti ale dovede občas také trochu provokovat. Jak v jednom z rozhovorů přiznal: „Dělám to účelově, před zápasem si vytipuji pár hráčů, kteří jsou mi nesympatičtí, jsou trochu náchylní, že když se s nimi někdo takhle baví, dají se vykolejit. Je to kvůli tomu, abych pomohl mužstvo strhnout, možná někoho vyprovokovat, aby třeba dostal kartu. Pak se soustředí na jiné věci a mě to prospívá. Tím se dostanu do zápasu, a když proti mně hrají tvrději, tak to mám radši,“ říkal možná až trochu překvapivě otevřeně Erik Prekop.

Životní sezonu shrnul po posledním utkání na Slavii pro Oneplay TV takto: „Kdybych to měl hodnotit jako vysvědčení, tak je to dvě mínus. Před sezonou jsem měl osobní cíl, který jsem úplně nesplnil, ale na druhou stranu jsem rád za úspěch týmu. Dávám přednost týmu, kterému se snažím dát všechno. Z tohoto pohledu to hodnotím jako krásné a fantastické. Možná nám ještě nedošlo, že jsme překonali klubový rekord v počtu bodů, ale myslím, že některým lidem to po čase dojde.“

Čekají ho poslední dvě utkání sezony, v kterých by měl zažít také kýžený debut ve slovenské reprezentaci. V sobotu se výběr trenéra Francesca Calzony utká v Heraklionu s Řeckem a v úterý sehraje přátelské utkání na neutrálním stadionu v maďarském Debrecenu proti Izraeli. Zápas se bude hrát bez diváků.

Na reprezentační debut na domácím stadionu před slovenskými fanoušky si tedy bude muset ještě počkat. Když mu však forma vydrží a trenéra Calzonu o svých kvalitách přesvědčí, mohl by být parádní. Slovensko totiž bude hostit 4.září v Bratislavě v kvalifikaci Mistrovství světa národní tým Německa. Erik Prekop by u toho určitě rád nechyběl.

V Baníku je prý spokojený. Chtěl by si s ním zahrát základní skupinu Evropské ligy, nebo aspoň Konferenční, a zopakovat poslední úspěšnou sezonu v Chance lize. Před rokem byla, dle známého fotbalového portálu, jeho tržní hodnota zhruba 400 tisíc eur. Do Baníku ale přestupoval z Bohemians za vyšší částku. Údajně (dle stejného zdroje) 480 tisíc eur. Tedy zhruba 12 milionů korun.

Po sezoně v Baníku už jeho cena stoupla na zhruba 700 tisíc eur. Tedy 17,5 mil. Kč. A není to jistě konečná. Když se prosadí ve slovenské reprezentaci a ukáže se Baníkem v dobrém světle v evropském poháru, jeho „cenovka“ půjde znovu výrazněji nahoru.

Smlouvu v Baníku Ostrava má do léta 2027. Dodrží ji, anebo se dříve přesune na ještě zvučnější adresu? Útočníci často dozrávají později. V 27 letech má pořád nejlepší roky kariéry před sebou a ty problémové už snad za sebou.

Další zdroje: webové stránky FC Baník Ostrava a FC Hradec Králové, statistiky Livesport a CS Fotbal