Článek
Pomoc Ukrajině je pro Českou republiku velmi důležitá. Má mnoho aspektů. Humanitárních i ekonomických. Česku se navíc vyplácí. Podpora Ukrajině loni výrazně pomohla také české ekonomice. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka při listopadové rozpravě v Poslanecké sněmovně uvedl, že Ukrajinci do té doby odvedli za rok 2024 na daních a odvodech na zdravotní a sociální pojištění 17,1 miliardy korun. Na pomoc uprchlíkům bylo ve stejné době vyplaceno jen 11,4 miliardy korun. Běženci tedy vydělávají České republice výrazně více, než kolik námi poskytnutá humanitární pomoc stojí.
Pomoc Ukrajinským uprchlíkům stála jednorázově hodně peněz na začátku v roce 2022, kdy do Česka dorazily naráz statisíce běženců bez domova a bez práce. Dnes je ale situace zcela jiná. Ukrajinci výrazně pomohli českým firmám i dalším organizacím zaplnit díry na dlouhodobě nenasyceném trhu práce. Není pravda, že Čechům berou práci. Obsadili pracovní pozice, na nichž Češi dělat nechtějí, anebo prostě nejsou.
Ukrajince dnes v Česku potkáme nejen na stavbách, jako tomu bylo v minulosti, ale také v obchodech, logistice, gastronomii a hotelnictví, školství, zdravotnictví, sociálních službách a dalších oborech. Častý argument, že přece pracují načerno a neodvádějí daně také neobstojí. Jisté tací v malé míře jsou. Ostatně mezi Čechy jsou takoví lidé také.
Jisté procento šedé ekonomiky existuje v každé zemi. Většina ekonomů se však shoduje na tom, že v naší zemi není nijak vysoké. Těžko si lze představit, že zaměstnávání Ukrajinců načerno by bylo masovým jevem a lidé v nemocnicích, sociálních službách či obchodních řetězcích by pracovali načerno, bez odvodu daní. Ukrajinci, kteří v Česku legálně pracují, tak výrazně finančně přispívají do českého systému. Tedy i na důchody dnešním seniorům.
Řada vedoucích pracovníků z firem a organizací, které zaměstnávají Ukrajince, také mluví o tom, že kdyby se všichni Ukrajinci dnes naráz zvedli a vrátili zpět do vlasti, byl by to velký problém pro jejich fungování. Leccos by se muselo uzavřít či omezit. Prodloužily by se čekací lhůty.
Také ministryně obrany Jana Černochová uvádí, že jsme v plusu z hlediska toho, co jsme na Ukrajinu poslali a co jsme díky ní získali. Nehledě na to, že máme i spoustu užitečných informací z bojiště. Víme, co je v případě konfliktů funkční technika či jakým způsobem bychom se měli v budoucnu ubírat i z hlediska vyzbrojování naší armády. Válka na Ukrajině i poslední vývoj situace v Polsku ukázala, že se neobejdeme bez kvalitní protivzdušné obrany. I tyto informace jsou cenné.
Přesto někteří populističtí politici pomoc Ukrajině neustále zpochybňují a říkají, že se tak děje na úkor českých občanů. Jejich starostlivost o blaho Čechů zní na „první dobrou“ velmi líbivě. Někteří se dokonce k situaci stavějí tak, že se jedná o konflikt dvou zemí, který se nás přece netýká a má si ho vyřešit Ukrajina s Ruskem.
Je tomu tak? Jedno je třeba zdůraznit. Pomocí Ukrajině si kupujeme především bezpečnost naší země a čas na posílení vlastní obrany. V této souvislosti je třeba zmínit důležitost našeho začlenění ve strukturách NATO. Někteří politici, zejména ti z SPD a STAČILO, naše členství v NATO zpochybňují a požadují referendum o vystoupení. Mluví o tom, že NATO je pro Česko drahé. Už ale neříkají, co by mělo naše členství v NATO nahradit.
Poslední vývoj situace v Polsku přitom růst bezpečnostní rizika a nutnost spolupráce při obraně potvrzuje. Kdybychom nebyli v NATO, sami bychom se neubránili. Nehledě na to, že bychom na takovou samostatnou obranu museli nejspíš vynakládat výrazně vyšší finanční prostředky.
Pokud bychom Ukrajině nepomáhali, obětovali ji, co by to způsobilo?
V první řadě nejspíš mnohem větší migraci obyvatel Ukrajiny směrem na Západ. Je pravděpodobné, že by nemalá část Ukrajinců nechtěla nadále žít pod ruskou nadvládou. Z vlasti by velmi pravděpodobně odešli i mnozí z těch, co tam dodnes vytrvali nebo se tam dokonce znovu vrátili zpět žít a pomáhat s vírou, že se Ukrajina ruskému agresorovi ubrání. Pokud by Ukrajina zcela kapitulovala, neměli by už za co bojovat. Ztratili by důvod na Ukrajině nadále setrvávat.
Tak jako část Čechoslováků utíkala ze země v roce 1968. Bezprostředně po okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy emigrovalo podle historiků až 150 tisíc československých občanů. V období mezi roky 1968 až 1989 to pak bylo až 300 tisíc lidí. Odcházely hlavně intelektuální elity. Lidé kvalifikovaní a vzdělaní, kteří už nevěřili, že se za ně svobodný svět postaví. V případě skoro 40 milionové, válkou sužované Ukrajiny by se ale jednalo o mnohem vyšší čísla.
Přestat pomáhat Ukrajině v jejím boji by tedy nejspíš přineslo pravý opak toho, o čem dnes vyprávějí někteří populističtí politici typu Tomia Okamury či Kateřiny Konečné, kteří v naší zemi nechtějí migranty a pomoc Ukrajině by nejraději zcela stopli. Z Ukrajiny by v případě její kapitulace prchalo směrem na Západ násobně více lidí, než tomu bylo v roce 2022. Část z nich jistě i do Česka. Takovou masu milionů uprchlíku by bylo nereálné zastavit a zvládat. A to by byl teprve opravdový problém.
Zdroje:
www.businessinfo.cz/clanky/podpora-ukrajiny-loni-vyrazne-pomohla-ceske-ekonomice/
https://www.ods.cz/clanek/26793-jana-cernochova-podpora-ukrajiny-musi-pokracovat-nezmenim-nazor-abych-se-zavdecila-populismem
https://www.idnes.cz/volby/okamura-pozadavek-revize-povoleni-k-pobytu-vsech-ukrajincu-valka-na-ukrajine-volby-2025.A250523_103842_volby_kop
https://www.worldometers.info/cs/svetova-populace/ukrajina-populace/
