Článek
Prezident Petr Pavel odjel do Saúdské Arábie, kde v pátek 3.ledna startuje slavná Rallye Dakar. Dle informací medií prezident přímou účastí podpoří velmi početnou skupinu českých závodníků. Mezi ně patří motocyklisté Michek, Brabec, Engel, Prokeš, Pabiška, Brož, Drdaj, Romančík či Peschel. Závodníci v autech Prokop - Chytka a Trněný - Pritzl. Početná je účast kamioňáků v čele s posádkami Macíka, Lopraise či Tomečka. Dakar jedou ale také české ženy. Jednou z nich je i zpěvačka Olga Lounová v roli navigátorky. Česká účast čítá celkově osm motocyklistů, dvě automobilové posádky, sedm posádek kamionů a šest posádek v rámci kategorie Klasik.
V závodním konvoji se prý Petr Pavel zdrží pět dní. Přesuny absolvuje v novinářském voze. Nechtěl prý žádné speciální zacházení. Odmítl lepší ubytování. Spát bude s ostatními v bivaku ve stanu. Všeobecně se ví, že současný prezident má k motosportu vztah. Je náruživým motorkářem. Má v tomto prostředí řadu přátel. Nyní využil možnosti, možná i volnějšího pracovního programu v prvních dnech nového roku, který mu to umožňuje, a rozhodl se podpořit české závodníky svoji účastí. A možná si také sám pro sebe přitom alespoň částečně splnit nějaký ten svůj klukovský sen. Když se nemůže zúčastnit jako závodník, může dát svoji náklonnost a podporu najevo aspoň takto. A být chvíli takzvaně „u toho“. První fotky z facebookového profilu českého závodníka Martina Prokopa ukazují, že si to český prezident náramně užívá.
🫡🦁🇨🇿 Děkujeme za vzácnou návštěvu!
Posted by Martin Prokop on Thursday, January 2, 2025
Na sociálních sítích je však nemálo kritických hlasů, že si prezident dělá výlet za státní prostředky, že si plete úřad s bezplatnou cestovní kanceláří, že to je arogance a pohrdání hlavy státu občany země, že přitom využívá státem placenou ochranku. Prostě, že prý mrhá penězi daňových poplatníků. Tedy utrácí „naše peníze“. A na to jsou někteří čeští spoluobčani zvláště citliví.
Je to tak opravdu?
Předně, návštěva českého prezidenta na slavném závodě je prezentována jako takzvaně soukromá. Tedy mimo jeho oficiální program. Pochopitelně, když je člověk v aktivní funkci prezidenta, asi nikdy není nic zcela soukromé. Jakmile je to na veřejnosti, vždy ho přitom více či méně sledují média, která o tom informují. Vždy a všude ho nutně doprovází ochranka. Ta by ho doprovázela kdyby jel kdykoliv a kamkoliv. Ostatně na ochranku má nárok nejen současný prezident, který je v úřadě, ale i prezidenti bývalí, kteří již činní nejsou. Tedy Václav Klaus a Miloš Zeman, kteří využívají doživotně vozidla s řidičem-ochráncem, byť stupeň takové ochrany je logicky výrazně nižší než u prezidenta, který je právě ve funkci.
Za Miłoše Zemana jsme si museli zvyknout na to, že jeho výkon prezidentské funkce byl velmi úsporný. Bylo tomu tak zejména v druhém volebním období, kdy mu jeho zdravotní stav už asi ani více nedovoloval. Miloš Zeman byl někdy i řadu týdnů až měsíců prakticky „neviditelný“. Vše bylo omezeno na minimum. V posledním období už nejezdil takřka nikam. Po prezidentovi nebylo na veřejnosti ani vidu ani slechu. Pokud se zrovna nespekulovalo o jeho zdravotním stavu.
Po takovém Zemanově pasivním působení je akční a zdravím kypící Petr Pavel, který je na svůj věk evidentně ve výborné kondici, kterou mu může většina jeho vrstevníků závidět, zrychlením takřka z nuly na sto. Pokud však srovnáme Petra Pavla s Václavem Klausem v jeho prezidentském období, zvláště v tom prvním, kdy byl mladší a vitálnější, tak to až tak velký rozdíl v přístupu není.
Také Klaus, bývalý basketbalista a vášnivý hráč tenisu, rád a často navštěvoval velké sportovní akce, kde podporoval české sportovce. A pochopitelně mezi nimi byly soutěže či turnaje, kde měl také své přátele, kteří ho na tyto akce zvali. Byli z jiného ranku než přátelé Petra Pavla, ale tak to bývá. Někdo má kamarády mezi tenisty, jiný mezi motorkáři. Pravda, představa, jak prezident Václav Klaus bivakuje ve stanu, je více než úsměvná a jistě by tuto formu ubytování nezvolil. Možná by mu přišla málo důstojná, moc levicová. O Miloši Zemanovi nemluvě. Když pomineme jednu zveřejněnou fotku, na které stál na běžkách, tak jeho vrchol jediné celoživotní „sportovní“ aktivity zřejmě spočíval v „plavbě“ v nafukovacím člunu na rybníce.
Návštěva Petra Pavla na slavném Dakaru je nejspíš spojením příjemného s užitečným. Chápu ji. Prezident si udělá sám pro sebe radost, přitom svou přítomností podpoří početnou skupinu českých závodníků. Z jejich dosavadních reakcí na sociálních sítích je zřejmé, že jsou za přítomnost hlavy státu vesměs rádi. Navíc, o neformální účasti českého prezidenta na slavném závodě se bude chvilku mluvit a psát po celém světě. Vždyť, který jiný prezident bude bivakovat na Dakaru ve stanu? To je přece veskrze pozitivní reklama pro Česko, která nejspíš mnohonásobně vrátí finance, které výlet našeho prezidenta na Dakar stojí.
A jak moc to tedy zatíží státní kasu? Asi nijak zvlášť nad obvyklý rámec. Tím spíše, že se jedná o pár dní a při samotném závodě si český prezident žádného luxusu užívat rozhodně nebude. Nejspíš tedy budou náklady menší, než kdyby jel Petr Pavel na „normální“ zahraniční dovolenou nebo několikadenní výlet, který by nebyl tak viditelný, a z kterého by mediální vystup takového rozsahu nebyl. Všude jinde by ho ochranka také pochopitelně provázela. Pokud bychom přistoupili na to, že Petr Pavel svou účastí na Dakaru „vesele mrhá“ státními prostředky, dělá si ze státu cestovku, pak je „na stole“ otázka, co vůbec smí český prezident dělat?
Měl by být zavřený celé týdny a měsíce na zámku v Lánech bez styku se světem a okolní realitou? V poklidu pasivně popíjet alkohol a „oduševněle“ si číst? Jen občas něco podepsat či nepodepsat nebo „prokádrovat“ nového kandidáta na ministra? Měl by dehonestovat bezdůvodně lidi, zejména novináře? A to nejen žijící, ale dokonce dávno nežijící? Měl by být takový náš vrcholný představitel vysoce servilní k Rusku a Číně? Být obklopen pochybnými lidmi s pochybnými vazbami? Takového prezidenta chceme? Který bude „neviditelný“ a jen párkrát za rok vyvine nějakou aktivitu, když pronese novoroční projev, položí věnec k památníku či předá vyznamenání? Ano, takový by na Dakar určitě nejel.
Doufám, že většina z nás už by ale nic takového zažívat nechtěla. A snad už nikdy taky nebudeme. Proti tomu je výlet současného prezidenta na Dakar naprosto nevinná záležitost. Nakonec, proč by prezident Pavel nemohl zajet podpořit české závodníky? Co je na tom vlastně tak špatného, že dá svojí účastí najevo, že ho to zajímá, a že českým závodníkům drží palce, aby uspěli? To opravdu vadí těch „pár korun“, co to stojí? Nebo je to jen záminka a „hůl“, která se prostě jen hodí k jeho kritice? Zdá se, že „B“ je správně.
Petra Pavla každý nemusí mít v oblibě. Mnozí mu nemohou zapomenout jeho předlistopadovou minulost v československé armádě a studium „na rozvědčíka“, které nejspíš jen díky sametové revoluci nedokončil. Nikdy se už nedozvíme, co by dělal dál, kdyby nepřišel listopad 1989. Někdo namítne, že „převlékl kabát“. Možná… Petr Pavel si ale svoji třicetiletou službou pro naši demokratickou vlast a armádu „hříchy mládí“ odpracoval a odčinil. Na rozdíl od mnohých jiných. Za působení v zahraničních misích obdržel nejvyšší francouzské vojenské vyznamenání a „za nevšední odvahu“ i nejvyšší státní vyznamenání – Řád čestné legie. Český prezident Václav Havel mu udělil Medaili Za hrdinství.
Pro mě je Petr Pavel prezidentem, za kterého se ve světě rozhodně nemusíme stydět. A to je po letech s Milošem Zemanem opravdová úleva. Současný prezident je prozápadní a prodemokratický. Přitom pevně hájí české národní zájmy. V zahraniční politice má zcela jasno. Má dobré jméno a přirozený respekt v Evropě i strukturách NATO. Nemusí se nám líbit každý jeho krok, každé jeho rozhodnutí, zvláště vnitropolitické, avšak ve srovnání s érou Miloše Zemana a jeho hradní garnitury, zažíváme nyní skvělé časy. Neměli bychom na to zapomínat.
