Článek
Jedna ze streamovacích služeb před časem uvedla francouzskou sedmidílnou minisérii „Bernard Tapie je třída“, která je volně (část soukromého života je fiktivní) inspirována životem francouzského velkopodnikatele, miliardáře, majitelé slavné značky Adidas, ale také politika-ministra, poslance Evropského parlamentu a stejně tak moderátora, zpěváka, herce, prezidenta fotbalového velkoklubu či cyklistické profi-stáje, a dokonce odsouzeného vězně a bankrotáře. Tím vším byl ve svém životě Bernard Tapie.
Bernard Tapie byl bezesporu, se všemi svými klady i zápory, nepřehlédnutelnou osobností businessu a veřejného života Francie, především v osmdesátých a devadesátých let minulého století.
Bernard Tapie v seriálové minisérii střídá životní pády a vrcholy.
Jeho životní cíl je zpočátku prostý:
Zbohatnout a vést život krále, ať už se to má podařit jakýmkoli způsobem - zpěvem či obchodováním.
Za jakou cenu?
Neštítí se intrikovat, aby získal, co chce, lhát, manipulovat s lidmi nebo je jednoduše podvést. Je docela vzrušující sledovat, jaký život Tapie vede, bez víry a zákonů, a především beze strachu. Je to obchodní génius a „lotr“ v jednom. Má vše, co dělá fascinujícího tragického hrdinu.
Mladý Bernard Tapie je přesvědčivý řečník, charismatický, sebevědomý a ctižádostivý. Umí zaujmout, získat lidi, má cit pro pointu, ale v hloubi duše je to stále tak trochu levicový proletář. Pochází z chudé dělnické rodiny. Nechce však vést obyčejný život jako jeho rodiče. Není jen mladým živitelem rodiny, je schopen jít do všeho naplno. Chce prorazit, šplhat výš. Co nejvýš.
Když se mu to nepodaří se zpěvem, dá se na obchod. Začíná v malém, ale riskuje. Má nápady. Ne vždy se je daří realizovat. Je však odvážný, i když dělá chyby, vždy se zvedne a jde dál. Postupně roste. Kupuje firmy ve finančních problémech a následně je po čase prodává. Od malých po střední až k těm opravdu velkým. Takto se stává kupříkladu majitelem firmy na baterie Wonder či později slavné sportovní značky Adidas.
Tapie vlastnil několik let také značku Adidas
Tapie však nechce být jen bohatý. Když už bohatý je, nestačí mu to. Chce být slavný, obdivovaný. Chce být respektován. Moderuje televizní show. Láká ho politická kariéra. Jeho manželka nechce, aby šel do politiky. Měla by ho ráda dále ve své blízkosti, kde by se věnoval rodině a svým firmám. Tapie však touží po něčem jiném. Baví ho sice firmy kupovat. Nebaví ho však jejich „nudné“ každodenní řízení. Touží po něčem novém, slávě, uznání a obdivu davů. Chce veřejné věci ovlivňovat, měnit. Proto jde do politiky.
Jistá velmi vzdálená podobnost s jedním velkým českým businessmanem a vrcholným politikem se logicky v tomto směru nabízí. V jiných aspektech možná i s jiným českým velkopodnikatelem, který je také selfmademan. Navíc moderátor jako Tapie. Moderoval nejeden televizní pořad, uvažoval o vstupu do politiky a jeho firmy se také ocitly ve finančních problémech.
Tapie se stane dokonce ministrem v levicové vládě prezidenta Françoise Mitterranda, má navenek velké plány, co všechno údajně udělá pro obyčejné lidi, ale ve funkci je jen velmi krátce. Po skandálu je nucen podat demisi. Kvůli politice také zanedbává své firmy, které jsou ve velkých finančních problémech. Ani později však Tapie na politiku nerezignuje. Business už ho tolik neuspokojuje. Stále touží po návratu na politické výsluní. Pro změnu chce být starostou Marseille, druhého největšího města Francie.
Tapie se také stane prezidentem profesionálního fotbalového klubu Olympique Marseille, v kterém hrají skvělí hráči jako například Didier Deschamps (dnešní trenér francouské reprezentace), Enzo Francescoli, Jean-Pierre Papin a další. S Tapiem přichází nejslavnější éra klubu z francouzského přístavního města.
Tapie klub vede, jak je z businessu zvyklý. Chce o všem rozhodovat. Mluví trenérům do odborných záležitostí, škrtá a přepisuje jména v sestavě, chodí před zápasy do kabiny, kde hráče proslovy motivuje. Jindy jim zase po nevydařeném utkání nadává a vyhrožuje. Uděluje tresty. Olympique se i tak stává jedním z nejlepších týmů Evropy.
Stadion Olympique Marseille
Vyhrává Ligu mistrů, když ve finále poráží slavný italský AC Milán, v té době vlastněný jiným kontroverzním miliardářem, politikem a „slavomanem“, dokonce pozdějším předsedou italské vlády, Silviem Berlusconim (oba pány je možné vidět společně zde). Na domácí ligové scéně poté Olympique Marseille získává pátý titul v řadě. Tím však nejslavnější kapitola tohoto klubu nečekaně končí.
V následujících měsících propuká velký korupční skandál, který se týká Tapieho a jeho pravé ruky, generálního ředitele klubu Bernese. Tapie dal svému řediteli pokyn, aby „pojistil“ výsledek ligového utkání v závěru soutěže úplatkem. Když hráč soupeřícího týmu nevydrží výčitky svědomí a oznámí úplatek ve výši 250 tisíc franků, které předá policii, začne vyšetřování. Tapie si myslí, že z toho (jako vždy) „vybruslí“. Iniciativně sám navštíví prokurátora. Ten ho však vyvede z omylu. Uštědří Tapiemu lekci. Každý člověk se nezalekne. Každý člověk se nedá koupit.
Tím zdařilá sedmidílná miniserie francouzských tvůrců, inspirovaná životním příběhem Bernarda Tapieho, končí. V této souvislosti je třeba ocenit kvalitní zpracování, zachycení atmosféry doby. Velmi povedená je podoba hlavního představitele se skutečným Tapiem. Francouzský herec Laurent Lafitte podal velmi dobrý a uvěřitelný výkon.
Život Bernarda Tapieho však běžel dál. Od roku 1994 byl Tapie trestně stíhán v souvislosti s fotbalovým skandálem pro spoluúčast na korupci a ovlivňování svědků. V roce 1995 byl nakonec odvolacím soudem odsouzen ke dvěma letům vězení, z toho k osmi měsícům nepodmíněně a třem letům odnětí občanských práv.
Tapie byl v osobním bankrotu, nemohl podnikat, byl prohlášen za nezpůsobilého kandidovat na politickou funkci a měl zákaz působení ve fotbalu. Začal se, jako zamlada, opět věnovat uměleckým aktivitám. Hrál ve filmu, později i v divadle a zpíval.
Tapie se také řadu let soudil se státem. Od roku 1993 do roku 2008 probíhala dlouhá právní bitva mezi Tapiem a bankou Crédit Lyonnais (státem vlastněnou). Tapie tvrdil, že ho banka poškodila při prodeji akcií Adidasu. V roce 2008 bylo rozhodnuto, že Tapie má dostat odškodnění ve výši 404 milionů eur od francouzského ministerstva financí, které vedla Christine Lagardeová. Ta předtím předala nezvykle případ k arbitráži, čímž Tapiemu pomohla odškodnění získat. To bylo z její strany velmi problematické rozhodnutí.
Pozdější vyšetřování Lagardeové vedlo k jejímu obvinění, soud ji uznal vinnou, nicméně neudělil žádný trest. Nebylo prokázáno, že by jednala ze zištných důvodů. Soud to vyhodnotil jako nedbalostní čin. Lagardeová později udělala velkou kariéru. Byla generální ředitelkou Mezinárodního měnového fondu. V současné době je prezidentkou Evropské centrální banky.
Případ Tapie versus stát tím neskončil. Francouzská justice v roce 2016 arbitráž zrušila, jelikož Tapie měl prý skryté vazby na jednoho z arbitrážních soudců. Tapie musel 404 mil. eur vrátit. Nicméně soudil se dál, až do konce svého života.
V roce 2021 byl, už velmi nemocný Tapie, i s manželkou ve svém domě nedaleko Paříže přepaden lupiči, kteří ho ztloukli, svázali a okradli o peníze a šperky.
Poslední tři roky života bojoval se zákeřnou chorobou. V roce 2018 mu byla diagnostikována rakovina žaludku a jícnu. Byl léčen ve Francii a v Belgii. Zemřel v Paříži 3. října 2021 ve věku 78 let. Rodině kondoloval také francouzský prezident Emmanuel Macron, celoživotní fanoušek klubu Olympique Marseille.
Bernard Tapie byl milován a obdivován, ale také zároveň nenáviděn a odsuzován. V jeho kariéře je mnoho kontroverzních momentů. Tím si je také trochu podobný s některými českými businessmany, kteří velmi zbohatli a také toužili či ještě touží po uznání a obdivu davů. Proto někteří z nich vstupují do politiky nebo kupují fotbalové velkokluby.
