Článek
Předesílám, že nejsem žádný mladík a mám už méně než deset let do důchodu. Tedy lidově řečeno, mládí „v čudu“ a do penze (pořád) ještě daleko. Nad sobeckostí některých dnešních důchodců mi ale rozum zůstává stát. A nad populistickými sliby některých politiků jakbysmet.
Znám ve svém okolí i širší rodině řadu seniorů. Nikdo z nich se nemá finančně špatně. Často jsou už roky v důchodu. Celý život poctivě pracovali. Na druhou stranu, někteří také přiznávají, že za socialismu se zrovna nepředřeli. Celý život byli běžnými zaměstnanci, důchod mají často dohromady v páru mezi 45-50 tisíci korun. Velmi často byt či dům v osobním vlastnictví. Tam, kde v minulosti žili s rodinou, tedy minimálně ve čtyřech, jsou dnes dva či jeden. Nikdo se do menšího nepřestěhoval, ač by mohl ušetřit a získat miliony korun. Drží velké domy a byty pro děti a vnuky. Mnohdy mají také chatu či chalupu k tomu. A auto. Většinou mají také něco naspořeno.
Jen podotýkám, že to nikomu ani náznakem nezávidím. Jsem přejícný. Avšak stále nechápu, jak se chování některých lidí odchodem do důchodu už po pár měsících mění. Zdůrazňuji slovo některých, avšak zároveň se obávám, že takových není zrovna málo. Alespoň osobní zkušenost mi to ukazuje.
Přestože se valná část seniorů v současnosti nemá zdaleka špatně, mají stále pocit, že důchodce je chudák, kterému se pořád ubližuje. Tomuto pocitu poměrně rychle propadnou i ti, kteří byli ještě nedávno zaměstnáni a rozhodně neškudlili. V důchodu ale částečně změní zvyky, začnou se stýkat při venčení psů, v čekárnách lékařů a při dalších příležitostech s dalšími seniory, kteří jen láteří, že se mají špatně, všechno je drahé, vláda na seniory kašle. Takový nový důchodce, který se přitom rozhodně špatně vůbec nemá, se často poměrně rychle zařadí mezi ty, kteří jen nadávají.
Samozřejmě tací nejsou všichni. To raději znovu zdůrazňuji. Znám i takové seniory, kteří jsou pozitivní, nenadávají na všechno kolem, užívají si života v rámci svých možností a těší se z každého dne. U ostatních ale bohužel vítězí „blbá nálada“. Jak říká jedna moje slovenská kamarádka, pro většinu Čechů je typické, že říkají, že se mají hůře, než jaká je skutečnost. Pro české seniory to platí dvojnásob.
Jak už bylo řečeno, někteří populističtí politici seniorům slibují nereálné benefity, když budou zvoleni. Uvědomují si, že senioři bývají ve značné míře disciplinovanými voliči, kteří do volebních místností opravdu přijdou. A volby mohou zásadně ovlivnit.
Proto takoví politici slibují seniorům například třinácté důchody. Proč by měl však senior dostávat třináct platů, když rok má pouze dvanáct měsíců? Leckdo namítne, že některé evropské země na západ od nás mají třináctý důchod také. Ano, to je pravda. Ale to ještě neznamená, že je to tak správně. Buď to jsou země, jejichž stav státních financí si to může dovolit, anebo jsou to země, které právě kvůli takovým záležitostem mají deficity státního rozpočtu a problémy, které také budou muset dříve či později řešit. Třinácté důchody jsou třeba také na Slovensku. Avšak i po jejich započítání je průměrný roční slovenský důchod výrazně nižší než ten český ve dvanácti dávkách.
Po obrovských výdajích Babišovy vlády v covidových časech, následné energetické krizi spojené s válkou na Ukrajině a inflaci, není český státní rozpočet rozhodně v ideální kondici. Končí opakovaně velkými deficity. V roce 2025 tomu nebude jinak. Značný schodek je plánován i na rok 2026. A to hnutí ANO slibuje další změny, tedy výdaje, pokud bude opět vládnout.
Mandatorní výdaje, tedy výdaje zákonem stanovené, tvoří v současnosti už takřka 80 procent státního rozpočtu. Patří sem výplata důchodů a dalších sociálních dávek, výdaje na dluh či odvody do rozpočtu Evropské unie. Důchody tvoří největší část z nich. Každá vláda, která bude v Česku vládnout, se bude muset s tímto stavem vypořádat. Bude tedy ve skutečnosti hospodařit s pouhými zhruba 20 procenty. Vše ostatní takřka neovlivní. Anebo jen za cenu nepopulárních opatření, které bude muset prosadit ve Sněmovně a posléze Senátu. A do toho se nikomu nechce. Víme, jak to s vládami, které učiní nepopulární opatření, pak dopadá,
Senioři dostávají každý měsíc důchod, jenž je vyplacen v čistém, tedy se, na rozdíl od některých jiných evropských zemí nedaní. Na to se při srovnáních někdy zapomíná a porovnává se důchod z jedné země s českým čistým.
Měl by být zaveden v Česku třináctý důchod? Ne!
Seniorům se důchody pravidelně valorizují. Na rozdíl od v zaměstnanců. Je celá řada firem, které letos svým zaměstnancům měsíční mzdy vůbec nezvýšily. Také o třináctých platech si zaměstnanci v těchto firmách mohou nechat jen zdát. Proč? Protože to ekonomická situace jejich zaměstnavatelům neumožňuje. Nevydělávají. A nemohou za to. Je to vlivem změn, které nemohou ovlivnit. Kdyby chtěly zaměstnancům zvýšit mzdy, musely by výrazně zvednout ceny svých výrobků či služeb, což si bohužel nemohou dovolit. To je prostě fakt. Někdo namítne, že jsou i jiné firmy, které mzdy zvedají a třinácté důchody vyplácejí. Ano, protože jsou ziskové. V jejich odvětví je jiná situace. Mají na to.
„Firma“ český stát zisková není. Je opakovaně, už několik let ve vysoké ztrátě. A bude tomu tak i letos, příští rok a nejspíš i roky následující. Proč by měli tedy dostávat nově senioři třináctý důchod, když stav státních financí není vůbec dobrý?
Jen pro představu, co by znamenalo zavedení třináctého důchodu, pokud by každý starobní důchodce obdržel kupříkladu jednorázový mimořádný 13.důchod ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že seniorů je zhruba 2,3 milionu, zvýšil by se schodek státního rozpočtu skoro o 57,5 miliard korun. Samozřejmě každoročně, protože pokud takovou dávku jednou zavedete, těžko ji někdy zrušíte, neb je to velmi nepopulární. Takže mandatorní výdaj navíc.
Seniorů by to však udělalo radost a mnozí z nich by část těchto prostředků nejspíš použili na to, aby podstrčilo nějakou tu bankovku jako vánoční dárek svým dětem či vnoučatům. Ať už to potřebují či nikoliv. Chtějí jim udělat radost. Mají na to právo. Nebudu raději řešit, že si tím někteří kupují jejich přízeň. To je bohužel leckdy smutná skutečnost.
Nechci nikoho soudit, ale někdy slyším pyšné dědečky a babičky, jak láskyplně mluví o svých vnoučatech. Zároveň ale ve volbách podporují ty, kteří populisticky slibují neúměrné a nesmyslné navyšování všeho možného, tedy i důchodů, což prakticky znamená další zadlužování země a „projídání“ budoucnosti našich dětí a vnoučat.
Současní senioři, kterým opravdu záleží na jejich dětech a vnoučatech, by si měli tyto skutečnosti uvědomit. Dnešní mladí lidé mají sice otevřený svět a svobodu, o které dřívější generace mohli jen snít. Zároveň je ale čeká mnohem náročnější a složitější život, pokud chtějí děti a rodinu.
Mnozí se proto raději životem baví, závazné vztahy a rodičovství odkládají. Nesoudím to. Být mladý, na jejich místě, možná bych jednal také tak. Má to ale své dopady. Mladých bude ubývat a nás seniorů výrazně přibývat. Demografická křivka je neúprosná. Aktivně pracujících bude méně. Proto bude také méně peněz na důchody.
Český statisticky úřad uvádí, že podíl seniorů v populaci neustále roste. Na konci roku 2024 představoval už 20 %, přitom v roce 1993 to bylo jen 13 %. Od roku 2006 mají senioři trvale početní převahu nad dětmi mladšími 15 let. V prosinci 2024 připadalo na 100 dětí 133 seniorů. Očekává se, že v roce 2040 tento poměr přesáhne hodnotu 200.
Většinu politiků to nijak zásadně netrápí. Řeší především současnost, maximálně, co bude v příštích čtyřech letech, kdy by chtěli vládnout. Co bude za patnáct či dvacet let už není jejich starost. Někdy mám pocit, že stejně se chovají někteří senioři. Na jednu stranu milují své děti a vnoučata, na straně druhé podporují, aby se „všechno projedlo“ už teď. Tedy populisty, kteří jim slibují výhody, které bude možné realizovat jedině, když se stát (tedy my všichni) ještě více zadluží (me). Takovou zemi chceme předat svým dětem a vnukům?
Dnešní důchodci šli do důchodu ještě relativně mladí a mohou si ho užít, přivydělat si, když mají zájem a zdravotní stav jim to umožňuje. Mají výbornou zdravotní péči. I když si mnozí myslí opak a na české zdravotnictví nadávají. České zdravotnictví je na západní úrovni a pořád ještě za „východní“ ceny. Jsou k dispozici léky a přístroje, které za socialismu nebyly. Daří se léčit onemocnění, u kterých to nebylo možné. Zastavit či zpomalit nemoc. Ostatně věk dožití se v naší zemi za posledních třicet let výrazně zvýšil. Mnozí by se možná divili, že v řadě tradičních západoevropských zemích je zdravotnictví na horší úrovni. A pro pacienty dražší.
Přeji dnešním seniorům, aby se měli dobře a užili si života v co nejlepší kvalitě, co nejdéle to půjde. Zároveň je mi jasné, že stav se bude postupně zhoršovat. Nějaké důchody budou vždy. Otázka je, na co budou stačit. Určitě to bude méně, než na kolik stačí seniorům současným. Proto je nutné myslet na „zadní vrátka“ a spořit na stáří. Samozřejmě, pokud je z čeho. A to jsme zase u toho, jak je na tom hlavně dnešní mladá generace, jaké má perspektivy, možnosti bydlení, a podobně.
Za pár let budu také důchodcem. Na celou záležitost budu pohlížet z jiného úhlu. Přesto doufám, že ze mě nebude zapšklý toxický stařec, co se bude litovat, chtít žít na úkor kvality života mladých a volit podle toho, kdo mi naslibuje o pár stovek korun více. Rád bych se přiřadil k těm pozitivním seniorům, co si to chtějí v důchodu užít, dokud to jenom trochu jde. Snad se mi to podaří.
Autorský článek s využitím zdrojů:
https://www.mfcr.cz/assets/attachments/2025-03-27_Statni-rozpocet-2025-v-kostce.pdf
https://csu.gov.cz/seniori
