Článek
Předesílám, že nejsem žádný mladík a mám už méně než deset let do důchodu. Tedy lidově řečeno, mládí „v čudu“ a do penze (pořád) ještě daleko. Nad sobeckostí některých dnešních důchodců mi ale rozum zůstává stát. A nad populistickými sliby některých politiků jakbysmet.
Znám řadu seniorů. Nikdo z nich se nemá vyloženě finančně špatně. Často jsou už roky v důchodu. Celý život poctivě pracovali. Celý život byli běžnými zaměstnanci, dnes mají důchod dohromady v páru mezi 45-50 tisíci korun. Velmi často byt či dům v osobním vlastnictví. Mnohdy mají také chatu či chalupu k tomu. A auto. Většinou mají také něco naspořeno. Mají tedy majetek v řádu jednotek či desítek milionů korun.
Přesto mají někteří z nich pocit, že jsou chudáci, kterým by měl stát pomáhat, neboť při růstu cen mají (opět ve skutečnosti jen někteří) problém náklady ufinancovat. Přitom by řešení často i bylo, přestěhovat se do menšího bytu či domu, tím získat miliony korun na financování svých dalších životních potřeb. Jak se to často běžně děje v jiných zemích. V Česku zatím minimálně. Často vidím, že v bytě či domě, kde v minulosti žila velmi početná rodina, tedy minimálně čtyři lidé, spíše více, jsou dnes sami dva senioři či pouze jeden. A přitom všude slyšíme, že je málo bytů a byty pro mladé jsou finančně nedostupné.
Každý na to má samozřejmě právo. Je to jeho majetek. Má ke svému velkému domu či bytu vztah. Prožil v něm třeba celý život. Postavil si dům kdysi sám. Nebo ho má po rodičích. Mnozí senioři drží velký dům či byt pro děti a vnuky, kterým je chtějí odkázat. Když takovému senioru odejde partner(-ka), je příjem z důchodu nižší, ale výdaje poloviční pochopitelně nejsou. Pokud na to senior nemyslí dopředu, může mít poté problémy. Chápu to, jen asi nemůže očekávat, že mu bude ve financování jeho velkého domu či bytu pomáhat stát.
Jen podotýkám, že nikomu ani náznakem nezávidím. Jsem přejícný. Avšak stále nechápu, jak se chování některých lidí odchodem do důchodu už po pár měsících či letech změní. Zdůrazňuji slovo některých, avšak zároveň se obávám, že takových není zrovna málo. Alespoň osobní zkušenost mi to ukazuje.
Přestože se valná část seniorů v současnosti nemá zdaleka špatně, mají stále pocit, že důchodce je chudák, kterému se pořád ubližuje. Tomuto pocitu poměrně rychle propadnou i ti, kteří byli ještě nedávno zaměstnáni a rozhodně neškudlili. V důchodu ale částečně změní zvyky, začnou se stýkat při venčení psů, v čekárnách lékařů a při dalších příležitostech s jinými seniory, kteří už jsou v penzi déle a jen láteří, že se mají špatně, všechno je drahé, vláda na ně kašle. Takový nový důchodce, který se přitom rozhodně špatně vůbec nemá, se často poměrně rychle zařadí mezi ty, kteří jen nadávají.
Samozřejmě tací nejsou všichni. To raději znovu zdůrazňuji. Znám i takové seniory, kteří jsou velmi pozitivní, aktivní, nenadávají na všechno kolem, užívají si života v rámci svých možností a těší se z každého prožitého dne. U ostatních ale bohužel vítězí „blbá nálada“. Jak říká jedna moje slovenská kamarádka, pro většinu Čechů je typické, že říkají, že se mají hůře, než jaká je skutečnost. Pro české seniory to platí dvojnásob.
Jak už bylo řečeno, někteří populističtí politici seniorům slibují nereálné benefity, když budou zvoleni. Uvědomují si, že senioři bývají ve značné míře disciplinovanými voliči, kteří do volebních místností opravdu přijdou. Na rozdíl od mnoha mladých voličů. A volby mohou zásadně ovlivnit. Proto si politici seniory předcházejí a někteří jim slibují „hory doly“.
Kupříkladu SOCDEM slibuje ústy předsedkyně Jany Maláčové pro jistotu „všechno a všem“. Tedy 100 tisíc nových bytů v průběhu příštího volebního období či minimální mzdu 31 tisíc korun v roce 2028. Důchodci by podle SOCDEM měli dostat každý rok před Vánoci mimořádný třináctý důchod 10 tisíc korun. Celé to zní jako „dopis Ježíškovi“. A to v době, kdy se stále šušká o spolupráci této strany s Andrejem Babišem. Tedy, že by někteří lídři SOCDEM měli kandidovat na volebních lístcích hnutí ANO.
SPD Tomia Okamury a hnutí ANO Andreje Babiše chce zase vrátit věk odchodu do důchodu na 65 let. K prodlužování hranice věku odchodu do důchodu má přitom docházet velmi pozvolna. Odchod do důchodu v 67 letech je, dle současného českého modelu, platný pro lidi ročníku 1989 a mladší. A logiku to rozhodně má. Ostatně hranice se už zvyšuje i v některých jiných evropských zemích. Například před pár dny rozhodl dánský parlament, že se od roku 2040 bude chodit do starobního důchodu v 70 letech.
Třinácté důchody
Proč by měl český senior dostávat třináct důchodů, když rok má pouze dvanáct měsíců? Leckdo namítne, že některé evropské země přece mají třináctý důchod. Ano, to je pravda. Ale to ještě neznamená, že je to tak správně. Jsou to v některých případech země, jejichž stav státních financí si to (zatím) ještě může dovolit, neboť je ve výrazně lepší kondici než ten český.
Anebo jsou to země, které právě kvůli takovým záležitostem už také mají velké deficity státního rozpočtu a problémy, které také budou muset dříve či později řešit. Třinácté důchody jsou třeba také na Slovensku. Avšak i po jejich započítání je průměrný roční slovenský důchod výrazně nižší než ten český ve dvanácti dávkách.
Obrovské výdaje Babišovy vlády v covidových časech roztočily kolo, které se dosud nezastavilo. Přitom téměř 90 procent meziročního nárůstu celkových výdajů státního rozpočtu nesouviselo s výdaji vynaloženými v souvislosti s bojem proti pandemii nemoci covid-19. Pokračoval enormní nárůst běžných výdajů, zatímco výdaje na investice se zvýšily jen málo. To vedlo k rekordnímu finančnímu schodku, jak uvedl ve své zprávě v roce 2022 Nejvyšší kontrolní úřad.
Následná energetická krize, spojená s válkou na Ukrajině a inflací, způsobila, že český státní rozpočet rozhodně není v dobrém stavu. Končí opakovaně velkými deficity. V roce 2025 tomu nebude jinak. Značný schodek je plánován Fialovou vládou i na rok 2026. A to hnutí ANO slibuje voličům další změny, tedy výdaje státního rozpočtu, pokud bude opět vládnout.
Mandatorní výdaje, tedy výdaje zákonem stanovené, tvoří v současnosti už takřka 80 procent státního rozpočtu. Patří sem výplata důchodů a dalších sociálních dávek, výdaje na dluh či odvody do rozpočtu Evropské unie. Důchody tvoří největší část z nich. Každá vláda, která bude v Česku vládnout, se bude muset s tímto stavem vypořádat. Bude tedy ve skutečnosti hospodařit s pouhými zhruba 20 procenty. Vše ostatní takřka neovlivní. Anebo jen za cenu nepopulárních opatření, které bude muset prosadit ve Sněmovně a posléze Senátu. A do toho se nikomu příliš nechce. Víme, jak to s vládami, které učiní nepopulární opatření, pak dopadá.
Čeští senioři dostávají každý měsíc důchod, jenž je vyplacen v čistém. České důchody se tedy, na rozdíl od některých jiných evropských zemí, nedaní. Na to se při srovnáních někdy zapomíná a porovnává se hrubý důchod z jedné země s českým čistým.
Měl by být zaveden v Česku třináctý důchod?
Českým seniorům se důchody pravidelně valorizují. Na rozdíl od zaměstnanců jejich mzdy. Je celá řada firem, které letos svým zaměstnancům měsíční mzdy vůbec nezvýšily. Také o třináctých platech si zaměstnanci v těchto firmách mohou nechat jen zdát. Proč? Protože to ekonomická situace jejich zaměstnavatelům neumožňuje. Nevydělají na to. A nemohou za to. Je to vlivem celosvětových změn, které nelze ovlivnit. Kdyby chtěl takový zaměstnavatel zaměstnancům zvýšit mzdy, musel by výrazně zvednout ceny svých výrobků či služeb, což si bohužel v konkurenčním boji často nemůže dovolit. To je prostě fakt. Někdo namítne, že jsou i jiné firmy, které mzdy zvedají a třinácté platy vyplácejí. Ano, protože jsou ziskové. V jejich odvětví je jiná situace. Mají na to.
„Firma“ český stát zisková není. Je opakovaně, už několik let, ve vysoké ztrátě. A bude tomu tak i letos, příští rok a nejspíš i roky následující. Proč by měli tedy dostávat nově senioři třináctý důchod, když stav státních financí není dobrý a trend je nepříznivý?
Jen pro představu, co by znamenalo zavedení třináctého důchodu, pokud by každý starobní důchodce obdržel kupříkladu jednorázový mimořádný 13. důchod ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že seniorů je zhruba 2,3 milionu, zvýšil by se schodek státního rozpočtu skoro o 57,5 miliard korun. Samozřejmě každoročně. Pokud takovou dávku jednou zavedete, těžko ji někdy zrušíte, neb je to velmi nepopulární. Takže mandatorní výdaj navíc.
Seniorů by to udělalo radost a mnozí z nich by část těchto prostředků nejspíš použili na to, aby podstrčilo nějakou tu bankovku jako vánoční dárek svým dětem či vnoučatům. Ať už to potřebují či nikoliv. Chtějí jim udělat radost. Mají na to právo. Nebudu raději řešit, že si tím někteří kupují jejich přízeň. To je bohužel leckdy smutná skutečnost.
Nechci nikoho soudit, ale někdy slyším pyšné dědečky a babičky, jak láskyplně mluví o svých vnoučatech. Zároveň ale ve volbách podporují ty, kteří populisticky slibují neúměrné a nesmyslné navyšování všeho možného, tedy i důchodů, což prakticky znamená další zadlužování země a „projídání“ budoucnosti našich dětí a vnoučat. Ti to totiž budou muset později splácet.
Současní senioři, kterým opravdu záleží na jejich dětech a vnoučatech, by si měli tyto skutečnosti uvědomit. Dnešní mladí lidé mají sice otevřený svět a svobodu, o které dřívější generace mohli jen snít. Zároveň je ale čeká mnohem náročnější a složitější život, pokud chtějí mít děti a rodinu.
Mnozí se proto raději životem baví, závazné vztahy a rodičovství odkládají. Neboť to často znamená zhoršení životní úrovně. Nesoudím to. Být mladý, na jejich místě, možná bych jednal také tak. Má to ale své dopady. Mladých bude ubývat a nás seniorů výrazně přibývat. Demografická křivka je neúprosná. Aktivně pracujících bude méně. Proto bude také méně peněz na důchody.
Český důchodový systém funguje na mezigenerační solidaritě. Současní senioři jsou vypláceni z toho, co do něj nyní odvedou v současnosti pracující lidé. To co do něj odvedli v minulosti dnešní senioři, ve státní pokladně už dávno není. To se spotřebovalo na důchody jejich předchůdců.
Český statisticky úřad uvádí, že podíl seniorů v populaci neustále roste. Na konci roku 2024 představoval už 20 %, přitom v roce 1993 to bylo jen 13 %. Od roku 2006 mají senioři trvale početní převahu nad dětmi mladšími 15 let. V prosinci 2024 připadalo na 100 dětí 133 seniorů. Očekává se, že v roce 2040 tento poměr přesáhne hodnotu 200.
Většinu politiků to nijak zásadně netrápí. Řeší především současnost, maximálně, co bude v příštích čtyřech letech, kdy by chtěli vládnout. Co bude za patnáct či dvacet let už není jejich starost. Někdy mám pocit, že stejně se chovají někteří senioři. Na jednu stranu milují své děti a vnoučata, na straně druhé podporují, aby se „všechno projedlo“ už teď. Tedy populisty, kteří jim slibují výhody, které bude možné realizovat jedině, když se stát (tedy my všichni) ještě více zadluží (me). Takovou zemi chceme předat svým dětem a vnukům?
Dnešní důchodci šli do důchodu ještě relativně mladí a mohou si ho užít, přivydělat si, když mají zájem a zdravotní stav jim to umožňuje. Mají výbornou zdravotní péči. I když si mnozí myslí opak a na české zdravotnictví nadávají. České zdravotnictví je na západní úrovni a pořád ještě za „východní“ ceny. Jsou k dispozici léky a přístroje, které za socialismu nebyly. Daří se léčit onemocnění, u kterých to nebylo možné. Zastavit či zpomalit nemoc. Ostatně věk dožití se v naší zemi za posledních třicet let výrazně zvýšil. Mnozí by se možná divili, že v řadě tradičních západoevropských zemí je zdravotnictví na horší úrovni. A pro pacienty také dražší.
Je takřka jisté, že v budoucnu to tak nebude. Česká populace stárne, zároveň se prodlužuje průměrný věk dožití. Lidé jsou v průměru déle v důchodu. To bude vytvářet větší tlak na zdravotnický systém. Ten bude mít problém nejen s financováním, ale i personální, neboť celá řada lékařů a sester odejde v příštích letech do penze a dostatek mladých nástupců na jejich místa nebude.
Mladých je méně. Navíc jich více a déle studuje, často začínají později pracovat. Systém důchodového pojištění se propadá do stále větší ztráty. Na pojistném na důchody se vybere mnohem méně peněz, než kolik na ně stát v současnosti vydá. Nepoměr mezi příjmy a výdaji je už teď rekordní.
Proto je nutná důchodová reforma, proto se hranice věku odchodu do důchodu musí postupně prodlužovat. Je to logické a před lety to podporoval také Andrej Babiš. „Systém, který dnes máme, kdy se posouvá věk podle průměrného věku života, je v pořádku,“ uvedl předseda hnutí ANO v roce 2016.
Pan Babiš však časem zjistil, že to je nepopulární stanovisko. Takže je nyní proti. Andrej Babiš v současnosti říká, že změnil názor a mluví o tom, že když bude opět ve vládě, vrátí hranice odchodu do důchodu zpět. V této souvislosti je zajímavé, že proti této změně hranice mnohdy protestují současní senioři, kterých se to přitom vůbec netýká.
Andrej Babiš slíbil důchodovou reformu už před deseti lety. Základem důchodové reformy měl být rovný starobní důchod ve výši 30 % průměrné mzdy a také druhý pilíř. Tehdejší ministr financí Andrej Babiš to oznámil v roce 2015 s tím, že návrh reformy má v podstatě hotový. Dodnes jsme ho neviděli. A to byl ve vládě osm let.
Nyní před volbami Andrej Babiš opět slibuje. Mimo jiné také návrat valorizaci důchodů na dřívější úroveň, což ale naopak schodek rozpočtu ještě zvýší. Není vůbec jasné, kde na to vezme. Nejspíš to tedy ještě více zadluží stát do budoucna. Tedy naše děti a vnoučata. K nápadu Jany Maláčové ohledně 13. důchodu se zatím Andrej Babiš nevyjádřil. Pokud však půjde jeho hnutí do voleb ve spolupráci se SOCDEM, pak to bude muset dříve či později učinit.
Přeji dnešním seniorům, aby se měli dobře a užili si života v co nejlepší kvalitě, co nejdéle to půjde. Zároveň je mi jasné, že stav se bude zcela jistě postupně zhoršovat. Nějaké důchody budou vždy. Otázka je, na co budou stačit. Určitě to bude méně, než na kolik stačí seniorům současným. Proto je nutné myslet na „zadní vrátka“ a spořit na stáří. Samozřejmě, pokud je z čeho. A to jsme zase u toho, jak je na tom dnešní mladá generace, jaké má perspektivy, možnosti bydlení a podobně.
Za pár let budu také důchodcem. Na celou záležitost budu pohlížet už z jiného úhlu. Přesto doufám, že ze mě nebude zapšklý toxický stařec, co se bude litovat, chtít žít na úkor kvality života mladých a volit politické strany podle toho, kdo mi naslibuje o pár stovek korun více. Rád bych se přiřadil k těm pozitivním seniorům, co si to chtějí v důchodu ještě užít, dokud to jenom trochu jde. Snad se mi to podaří.
Autorský článek s využitím zdrojů:
https://www.mfcr.cz/assets/attachments/2025-03-27_Statni-rozpocet-2025-v-kostce.pdf
https://csu.gov.cz/seniori
https://www.cssz.cz/starobni-duchod-podrobne
https://www.denik.cz/ekonomika/duchody-reforma-odchod-do-penze-vek-andrej-babis.html
https://www.idnes.cz/volby/spcdem-programova-konference-priority-bydleni-sektorova-dan-volby-malacova.A250322_062407_volby_kop
https://www.spd.cz/hnuti-spd-durazne-odmita-navrhy-zvysujici-hranici-veku-k-odchodu-do-duchodu/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-v-dansku-se-bude-chodit-do-duchodu-v-70-letech-rozhodl-parlament-277362
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/nejvyssi-kontrolni-urad-zadluzovani_2204040802_pj
https://zpravy.aktualne.cz/finance/babis-sestreli-duchodovy-strop/r~5e64b8f8693a11e6bff10025900fea04/
https://ceskeduchody.cz/zpravy/pred-10-lety-andrej-babis-slibil-duchodovou-reformu
