Proč je Sparta momentálně ve velkých problémech? Desatero důvodů, co všechno jí přestalo fungovat

V létě odešel neplánovaně hlavní trenér, plánovaně také kapitán týmu a nakonec překvapivě reprezentační útočník.

Sparta měla i tak slušný vstup do sezony. Nehrála výborně, ale bodovala, vítězila. Probojovala se, i díky příznivému losu do Ligy mistrů. Po dvou měsících je ale všechno jinak. Sparta se potácí v těžké krizi. Co za ní stojí?

Dánský kouč Brian Priske to s hráči uměl. Byl velmi dobrým psychologem. Získal kvalitní posily. Výborně obměnil tým. Sázel na jasnou základní sestavu, kterou si sám z převážně nových hráčů vytvořil. Nerotoval s ní. Když se o to jednou dvakrát pokusil, zjistil, že to nefunguje. Poučil se z toho.

Ladislav Krejčí byl výrazným lídrem týmu. Silnou osobností na hřišti i v kabině. Sparta o jeho letním odchodu věděla dlouho dopředu, ale nedokázala ho nahradit. V kombinaci s náhlým a nečekaným koncem Priskeho to byl velký zásah do fungovaní týmu. Odešli dva vůdci „smečky“. Spartě nyní lídr chybí. Kapitán Filip Panák je „hodný kluk“, a tak si slovo v pozápasovém kolečku bere Albánec Laci. Ten však sám dobře momentálně nehraje a nemá na to ani tu správnou pozici.

Jan Kuchta možná nehrál vždy skvěle, ale byl to bojovník. Nepříjemný hráč pro obrany soupeřů. Navíc uměl také v utkání „přiložit pod kotel“, komunikovat se sparťanskými ochozy, ještě víc je vyhecovat. Měl „své mouchy“, ale když šlo do tuhého vždy zabral. S Priskem dobře vycházel, ten zřejmě věděl, jak na svérázného Kuchtu působit. Jeho nástupce Friis českého reprezentanta posadil v úvodu nové sezony na střídačku. Začal dávat přednost Olatunjimu. Kuchta brzy ztratil trpělivost a u vedení si vybojoval odchod do Dánska, i když FC Midtjylland určitě nebyla jeho vysněná adresa. Spartě se ale v té době dařilo, a tak odchod Kuchty proběhl poměrně v poklidu. Nikdo to ani moc neřešil. Nikomu možná ani nedošlo, jak moc může chybět.

S nástupem Priskeho éry přišla nová kostra týmu - Kairinen, Laci, Preciado, Vindahl, Sorensen, Birmančevič. Cizinci, kteří nebyli drazí, byli vesměs v nejlepším věku a hladoví po úspěchu. Většina z nich se ihned začlenila do základní sestavy. Bez Priskeho ale Sparta už v úspěšných nákupech nepokračuje. Duo bratrů Rosických se zaměřilo na Balkán. Přivedlo zejména Albánce a Kosovany, kteří však zatím nejsou výraznými posilami.

Když se daří, vždy a všude slyšíme, jaká je v týmu skvělá parta. Když to nejde, ještě jsem neslyšel, že by někdo řekl, „my sice hrajeme mizerně, ale jsme výborná parta“. Možná tak v okresním přeboru, kde se hraje „pro žízeň“, ale ne ve vrcholovém fotbalu, který je pro hráče zaměstnáním. Sparta je v krizi, a tak, jak to tak bývá, začínají kolovat zvěsti o tom, co se v týmu nedobrého děje. Kdo s kým se pohádal, a tak podobně. Faktem je, že týmu chybí po odchodu Krejčího a Kuchty silné české osobnosti, které by jimi byli na hřišti i v kabině. Velký počet Balkánců několika národností také nejspíš není tím „pravým ořechovým“. Zdá se, že toto Rosický a spol. poněkud nedomysleli.

Nejlepším hráčem minulé sezony byl srbský útočník Veljko Birmančevič. Měl sezonu snů. Takovou, jakou nikdy předtím v jiných působištích nezažil. Vynesla ho také do srbské reprezentace na Euro. V této sezoně hraje mnohem hůře. Je otázka, jak by hrál, kdyby Priske s Kuchtou zůstali. Dokázal by výkony zopakovat? To už se nikdy nedozvíme. Důvodů pro pokles výkonnosti může být více. Malý odpočinek po dlouhé sezoně. Uspokojení, pokles motivace po úspěších, spojený s odchodem Priskeho. Příchod Albánců a Kosovanů do týmu. Každopádně Birmančevič proti Baníku nenastoupil. V kuloárech se hovoří o jeho údajném konfliktu s Tomášem Sivokem, manažerem klubu a „pravou rukou“ Tomáše Rosického. Sparta oficiálně hovoří o zranění třísla a několikatýdenní absenci. Ať je to tak či onak, nemilé je, že „Birma“ bude delší dobu citelně chybět.

Kaan Kairinen je velmi důležitým článkem sestavy. Není to žádný „fofrník“, ale kopat umí. Je to takový „Horváthovský typ“. Má horší pohyb, ale přehled ve hře, výbornou přihrávku i na delší vzdálenost. Využíval náběhy Birmančeviče, Kuchty a Haraslína, kteří těžili z jeho skvělých přihrávek. Tato spolupráce se však v nové sezoně rozpadla. Kairinen sám také není v herní pohodě. Měl na konci jara vážné zranění. Vrátil se nečekaně rychle zpět, ale do bývalé formy mu leccos chybí. Zápas s Baníkem, který Fin kvůli karetnímu trestu nehrál, znovu ukázal, že Sparta za Kairinena nemá adekvátní náhradu. Markus Solbakken ani David Pavelka ho zastoupit nedokážou.

Lars Friis zpočátku vsadil na Priskeho základní sestavu. Pouze Krejčího nahradil na stoperu Jaroslav Zelený a Kuchtu uprostřed útoku z kraje sezony Victor Olatunji. Pak ale Friis začal sestavu rotovat a přišly problémy a ztráty bodů. Na Manchesteru se do značné míry k Priskeho sestavě vrátil. To ale nebyl zrovna zápas na „chytnutí“ pro ofenzivní kreativce. Sparta se celé utkání jen bránila a nakonec dostala „bůra“. Lars Friis postavil o čtyři dny později v důležitém ligovém mači o druhé místo v tabulce v Plzni zcela jinou sestavu. Méně kreativní. A Sparta prohrála i tam.

Proti Baníku se základní sestava už zcela rozpadla. Tedy záloha a útok. Scházeli Birmančevič, Haraslín, Kairinen a Preciado. Pryč jsou Krejčí a Kuchta. Chybělo šest hráčů obvyklé Priskeho základní sestavy z minulé sezony, kteří nemohli proti Baníku nastoupit. Noví je nahradit nedokázali.

Spartě to nefunguje především směrem dopředu. Obrana také není skálopevná. Občas chybuje, dostane lacinější gól. To je ale i vlivem současného rozpoložení celého týmu. Obrana nebyla bez chyb ani v minulých sezonách, ale Sparta měla, na české poměry, fantastickou ofenzívu. Dokázala na Letné soupeře zmáčknout a utkání (většinou brzy) rozhodnout. Když tým náhodou gól obdržel, uměl zápas v druhé půli otočit. Měl k tomu sílu a sebevědomí. Venku dokázal udeřit zejména z brejků útočného „trojzubce“ či ze standardních situací, kdy se prosazovali stopeři. Hlavně Krejčí.

Teď Sparta většinu času bezradně obehrává pokutové území. Nevytváří si ani velké šance. Chybí jí větší kreativita ve hře. Působí tak trochu jako Slavia ještě nedávno. Role se obrátily. Je až s podivem, jak málo k tomu stačí.

Spartě se dva roky mimořádně dařilo. S výsledky přišly zajímavé finance pro klub i hráče, účast v Lize mistrů. Logicky tak u některých mohlo přijít také jisté uspokojení.

Roli hrají i jiné důvody. Někdo třeba měl atraktivní nabídku, jako kupříkladu Martin Vitík, a mohl odejít do velkého klubu v zahraničí. Sparta ho nepustila. Neměla rychle adekvátní náhradu. Vitíkovi se v posledních utkáních nedaří. Proti Baníku zapříčinil zcela zbytečnou penaltu. Kdyby byl v herní a psychické pohodě, k takovému zákroku by se nejspíš vůbec neuchýlil.

Mluvilo se také o možném odchodu Angela Preciada do Anglie. I on zůstal, ač by se asi rád viděl jinde. Také Veljko Birmančevič po skvělé sezoně možná doufal v přesun na prestižnější adresu v západní Evropě. V srbském národním týmu se potkává s fotbalisty, kteří v takových klubech hrají.

Sparta vsadila po odchodu Priskeho na jeho prvního asistenta, věkem vrstevníka. Pod vedením nového hlavního kouče Larse Friise postoupila do Ligy mistrů. Zdálo se, že to bude fungovat. Ale osobnost se pozná, až když je tým v krizi. Priske je zvládat umí. Friis to teď musí prokázat. Zatím o tom nepřesvědčuje. Některé jeho tahy v sestavě vzbuzují otazníky. Často ji měnil, i když nemusel. Na druhou stranu mu chybí rozhodnost při koučování. Opakovaně při nepříznivém vývoji utkání vyčkává. V Plzni střídal až v 60.minutě, s Baníkem v 55.minutě. V obou případech Sparta v poločase prohrávala a Friisův „kartáč“ v kabině o půli na hráče nezapůsobil. Nic se nezlepšilo. Když se Spartě nepovedla první půle v dobách Priskeho, „vletěla na to“ v druhé půli zcela jiná Sparta. To teď nefunguje.

Povýšení asistenta na hlavního trenéra je vždy rizikem. Asistent je v odlišné pozici než hlavní trenér. Hráči ho vnímají jinak. Nemusí povýšení asistenta na prvního trenéra akceptovat. Nemá u nich takový respekt.

Je otázka, zda je Lars Friis pro Spartu v roli hlavního kouče tím pravým. Každý kvalitní asistent není vždy stejně výborným hlavním trenérem. To je prostě fakt, na který jsem upozorňoval už při jmenování Friise. Na druhou stranu chápu, že Sparta neměla v létě narychlo prakticky jinou možnost.

Někteří asistenti o sobě vědí, že se na pozici hlavního nehodí, dokáží si to přiznat a nabídky na prvního kouče odmítají. Stačí vzpomenout Stanislava Hejkala, který si to vyzkoušel v Teplicích, zjistil, že to pro něj není a roli hlavního v Hradci Králové později odmítl. Málokdo je ale takto soudný.

Každopádně, na pozici hlavního je trenér pod mnohem větším tlakem a musí rozhodovat. Včas reagovat na vývoj událostí. Dělat rychlá a někdy také nepopulární rozhodnutí. To každému člověku nesedí. Mnoho lidí ví, jak na to, když jsou jako experti v TV studiu, ale při vedení týmu jim to pak v praxi příliš nejde. Nedokáží týmu vtisknout herní styl, vybrat systém hry a vhodné hráče do sestavy. A především získat hráče pro naplnění svých vizí. Pokud tedy nějaké mají.

Odvolat Larse Friise teď není na pořadu dne. I když je otázka, jak dlouho bude mít management klubu trpělivost. Do zimní přestávky však nejspíš ano. Případná změna na postu trenéra není snadnou záležitostí. Realizační tým současného kouče je silně mezinárodní. Kromě Čechů v něm působí několik cizinců. První asistent Jens Askou, kterého si přivedl Friis, je také Dán. Druhý asistent Tim Sparv je Fin, hlavní analytik Stephen Foyston a datový analytik Kirk Phillips jsou Britové, vedoucí fyzické přípravy Christian Clarup je krajan Friise. Do týmu si ho přivedl už Priske.

Těžko si lze představit, že by do tohoto realizačního týmu Sparta dosadila místo Friise jako jeho novou hlavu nějakého českého trenéra. Při změně by někteří odešli s Friisem. Nový kouč by si chtěl přivést některé své lidi.

Složení realizáku hraje pro Friise. Sparta ho nemůže jen tak snadno a rychle vyměnit. Pokud k tomu sáhne, bude to až když krize dosáhne vrcholu a nebude jiné cesty. A bude nejspíš opět hledat v zahraničí. Ale třeba se Sparta z krize zvedne a Friis u týmu vydrží. Příští týdny nám řeknou více.

Další zdroje: statistiky Livesport, Sparta.cz