Proč Sparta vede ligu?

Ze Stramaccioniho krajně nepovedené „internacionalizace“ se klub z Letné těžce a dlouho vzpamatovával. Měnil trenéry „jako ponožky“. Pavel Hapal, Zdeněk Ščasný, Michal Horňák, Václav Jílek, Václav Kotal, Pavel Vrba… Nikdo u týmu dlouho nevydržel. Nikdo nedokázal dát mužstvu novou tvář, systém hry, dodat mu sebevědomí, zbavit tým hloupých chyb v defenzivě.

Trenéři zdědili nesourodý kádr hráčů, neměli odvahu a možná i pravomoci leccos změnit. Do funkce sportovního manažera navíc usedl Tomáš Rosický. Legendární fotbalista, s obrovskou kariérou, velkým jménem a kontakty v zahraničí, avšak bez větších manažerských zkušeností, které teprve získával. To vše dohromady způsobilo, že si sparťanští fanoušci museli na výraznější zlepšení situace dost dlouho počkat.

Až přišel v červnu 2022 tehdy 45letý Dán Brian Priske, kterého česká veřejnost znala z pohárových utkání Slavie s dánským FC Midtjylland, který tehdy vedl. Určitě to neměl po katastrofálním působení Andrea Stramaccioniho lehké. Navíc české fotbalové prostředí je nedůvěrou až odporem k zahraničním koučům známé. Stramaccioniho průšvih v tomto postoji některé „škarohlídy“ jen utvrdil.

Brian Priske ale dokázal majitele a managment Sparty přesvědčit, že on je tím pravým mužem. Měl prý špičkovou prezentaci, s kterou by uspěl i při výběrovém řízení na manažerskou pozici do korporátní firmy. Na rozdíl od Stramaccioniho, který Daniela Křetínského také okouzlil svojí výřečností, však Brian Priske jen pěkně nehovořil. Čas rychle ukázal, že také smysluplně koná.

Dostal velkou důvěru a pravomoci. To si nikdo z jeho českých předchůdců nedokázal na majiteli a vedení vybojovat. Předtím to byl pouze zmíněný Andrea Stramaccioni. Ten to však těžce nezvládl. Po něm už takovou pozici neměl nikdo. Všichni Češi byli především rádi, že budou trénovat Spartu. Tedy atraktivní místo za atraktivní peníze. O víc se ale nejspíš nezajímali. Víc si nevybojovali. Maximálně si s sebou přivedli jednoho asistenta a trenéra brankařů.

To Brian Priske si k týmu přivedl, stejně jako třeba Trpišovský do Slavie, do „realizáku“ větší počet svých lidi. Postupně došlo k některým změnám. Dnes tvoří realizační tým kromě asistenta Loučky a dvou českých trenérů brankářů Zítky a Ticháčka (zůstal po odchodu Vrby), také několik cizinců, které přivedl Brian Priske či Tomáš Rosický. Především je to Priskeho „pravá ruka“ a krajan Lars Friis, asistent. Dalším je krajan Christian Clarup, vedoucí fyzické přípravy. Hlavním analytikem je další Dán Lukas Balabola. Datovým analytikem je Brit Kirk Phillips. Nutriční poradcem je další Brit Tom Shaw.

Především se ukázalo, že není cizinec jako cizinec. Priske není Stramacconi. A když dva dělají totéž, není to totéž. Priske překonal počáteční nedůvěru i horší výsledky. Možná měl také štěstí v tom, že už byl několikátým trenérem Sparty v krátké době a majitel a vedení klubu už prostě museli vydržet a doufat, že si to „sedne“.

Priske tým postupně začal za chodu obměňovat. Stabilizoval ho a vhodně doplnil. Priske se pak začal významně podílet na příchodech vhodných zahraničních hráčů na posty, kde měla Sparta bolavá místa. Snažil se dát týmu nějakou tvář. Vtisknout mu svoji filozofii. Ukázal se jako velmi dobrý psycholog. Získal si poměrně rychle důvěru hráčů. Ti viděli, že je i při neúspěších pořád motivuje. Není pesimistický. Věří jim. Věří, že to společně změní. Hráči Priskemu uvěřili také, jdou za ním. Dokázal dostat do hráčů týmového ducha a větší sebevědomí. Dneska už se Priskeho hráčským „kolečkům“ a motivačním proslovům po utkáních nikdo neposmívá.

Za éry Stramaccioniho se nakoupilo hodně cizinců. V jednom přestupním termínu jich přišlo snad čtrnáct či patnáct. Většina z nich nebyla fotbalovým přínosem, někteří byli už za zenitem výkonnosti, jiní neměli natrénováno, byli často zranění. Mnozí z nich si to do Prahy přišli jen za pěkné peníze hezky „užít“. Na hřišti toho moc nepředvedli. Velkou zátěží ale byli pro finanční stránku klubu. Sparta se jich pak dlouho a velmi obtížně zbavovala. Proto také obměna jejího kádru probíhala tak dlouho.

Stačí připomenout jména jako Štětina, Vukadinovič, Kaya, Ben Chaim, Janko, Civič, Mandjeck, Mavuba, Biabiany, Plavšič, Ristič či Kanga. Všichni určitě nebyli špatnými hráči. Někteří za Spartu něco odehráli. Někteří ale vyloženě propadli. Především však Sparta v této době příliš nefungovala jako tým.

Současný stav je jiný. Brian Priske opět počet cizinců postupně zvýšil, avšak rozdíl je zásadní. Nově příchozí cizinci nejsou náhodnými nákupy. Nejsou to hráči za zenitem, ale hráči toužící něco se Spartou dokázat. S některými z nich má Priske osobní zkušenost z dřívějška či je má jinak velmi dobře vytipované. Zná jejich herní stránky i charaktery. Zásadní omyly v nákupech se za Priskeho na Letné nedějí. Hráči jako Vindahl, Sorensen, Birmančevič, Preciado, Kairinen či Laci patří mezi tahouny týmu.

S cizinci souvisí i další aspekt. Spartě dnes mix cizinců s českými hráči velmi dobře funguje. Za éry Andrey Stramaccioniho to byl velký problém. Cizinci měli výrazně vyšší platy než Češi, přitom na hřišti lídry většinou nebyli. Dnes to ve Spartě funguje a zdá se, že problém Češi versus cizinci už nikdo neřeší. Sparta má, kromě cizinců, také silné české jádro v čele s kapitánem Krejčím a dále Vitíkem, Sadílkem, Zeleným, Kuchtou, Rynešem, Wiesnerem, Peškem či Pavelkou. K nim ještě Slováka Haraslína.

Brian Priske měl své představy, co chce se Spartou hrát. Do tohoto systému pečlivě sháněl a doplňoval hráče. Zejména ty zahraniční. Tak přicházely Kairinen, Sorensen, Laci, Birmančevič, Vindahl či Preciado. Brian Priske však nelpěl na své představě za každou cenu. Když viděl na jaře, že to takto proti Slavii nepůjde, způsob hry upravil a nastavil defenzivnější pojetí. Nebyla to sice žádná krása, ale Spartě to přineslo titul. Priske také brzy zjistil, že týmu bude více vyhovovat hra se třemi stopery a dvěma wingbeky.

Brian Priske je hodnocen za současnost, za výsledky. Zajímá ho především, co je teď. Na to byl najat. To ho motivuje. Neřeší tolik rozvoj sparťanských odchovanců a dalších mladých hráčů. To je možná jeden z mála mínusů jeho působení. Ale je to z jeho strany pochopitelné. Sparta má silného majitele. Nepotřebuje za každou cenu mladé hráče „ohrávat“ v Evropě, jako Slavia, a pak je rychle výhodně prodávat, aby „zalepila díry“ v rozpočtu. Proto si Priske může dovolit poslat do Pardubic talentovaného Kryštofa Daňka či nechat sedět Adama Karabce, který se dostává do hry nepravidelně jako střídající.

Počet cizinců a Čechů v základní sestavě je nyní často zhruba půl na půl. Více Čechů pak častěji střídá. Sparta pořád v kádru odchovance i další mladé Čechy má. Podíl cizinců v základní sestavě Sparty je ale teď vyšší a někdy se blíží či dokonce překoná Slavii. Sparťanští fanoušci za velký počet cizinců Slavii před časem velmi kritizovali. Když to teď přináší výsledky Spartě, už jim to tak pochopitelně nejspíš nevadí.

Sparta ani před Priskem často nehrála špatně dopředu, ale srážely ji hrubé chyby v defenzivě. Zvláště stoperská dvojice byla velmi dlouho hodně bolavým místem sparťanské sestavy. Hráči se na stoperu střídali, ale hloupých gólů po minelách obránců dostávala Sparta stále hodně a opakovaně ji to sráželo. Dnes se to stává výjimečně.

Hodně pomohl příchod Priskeho poměrně nenápadného krajana Sorensena z Norimberku. Jako klidná síla velmi pomohl v minulé sezoně stabilizovat obranné řady. Vedle něj se zklidnil a vyrostl odchovanec Vitík. Uzdravil se a dostal do formy Panák, který předtím velmi dlouho marodil. Když je v pořádku, patří mezi nejlepší české stopery. Měl by být v reprezentaci. Bohužel pořád ho zřejmě limituje zdravotní stav. Vyplatilo se také stažení Krejčího do obrany.

Funguje také spolupráce s brankářem. Když nebylo možné prodloužit hostování Matěje Kováře z Manchesteru United, přivedl Priske dalšího krajana Vindahla z Norimberka a okamžitě ho dal do sestavy místo Vorla. Trochu riskoval, ale vyplatilo se. Vindahl chytá až na pár chybiček dobře. Rychle se stal oporou. Kromě jistoty v bráně je velmi dobrý ve hře nohama, což Spartě hodně pomáhá při zakládání útoků. Vindahl je schopný poslat dlouhý přesný míč na spoluhráče.

Sparta má dnes několik skutečně rozdílových hráčů. O kapitánu Krejčím, lídrovi týmu, který střílí i důležité góly, už byla řeč. V záloze je důležitým mužem kreativní Fin Kairinen, tvůrce hry, hráč s velmi dobrou průnikovou přihrávkou, kterému v poslední době sekunduje Albánec Laci. V ofenzivě je to pak především Slovák Haraslín. Když má den, je neudržitelný. Navíc střílí důležité góly. Je aktuálně druhým nejlepším ligovým střelcem s osmi góly. Do týmu výborně zapadl i Srb Birmančevič z Tolouse, který hraje nejčastěji v útoku zprava. Když má den, je - podobně jako Lukáš Haraslín - nadstandardním hráčem.

Už to bylo zmíněno výše, ale je potřeba to zdůraznit a podtrhnout. Brian Priske dostal do hráčů daleko větší týmový duch a sebevědomí. Spartu přestaly srážet naivní chyby v obraně a hloupé góly. Když dnes Sparta občas dostane gól a v průběhu utkání prohrává, nepanikaří, dokáže vývoj velmi často otočit ve svůj prospěch.

Naopak řada soupeřů z české ligy má ze Sparty opět velký respekt, jako tomu bývalo kdysi. Bojí se utkání na Letné. V nadsázce se dá říct, že některé kluby už na dálnici před Prahou prohrávají 0:1 a nejraději by měly zápas co nejrychleji za sebou, hlavně bez debaklu. Vědí, že na Letné těžko uspějí, proto někdy raději šetří hráče ohrožené žlutými kartami či ne zcela zdravé, pro jiné zápasy, v kterých se chtějí poprat o body.

Sparta překonala počáteční krizi v sezoně, postoupila dál v Evropě, hraje většinu podzimu velmi dobře. Jsou ale také utkání, kdy jí to úplně nejde. Na tom není nic divného. To se stává i těm nejlepším evropským týmům. Dříve by v takových zápasech body někdy ztratila. Teď už jen výjimečně. Zvládá i tyto zápasy, kdy to úplně nejde. Výhry v nich jsou cennější a zase zvyšují sebevědomí hráčů i celého týmu.

Sparta vede před posledním kolem roku 2023 v celkové tabulce o pět bodů před Slavií a o patnáct před Plzní. Má však o zápas více než oba pronásledovatelé. V tabulce „doma“ je Sparta v této sezoně naprosto bezkonkurenční. Má z devíti utkání plný počet bodů, tedy 27, a skore 28:4. Slavia naproti tomu ve stejném počtu domácích utkání už pět bodů ztratila. V tabulce „venku“ je na tom v současné době po devíti utkáních s dvaceti body Sparta shodně se Slavií. Ta má ale o zápas méně.

Ladislav Krejčí vyzrál a dnes je osobností týmu. Přijal roli levého stopera, i když ho to táhlo určitě více do zálohy. Vzadu je ale pro Spartu platnějším hráčem. V záloze ho naopak limitují menší kreativní schopnosti. Své ofenzivní „choutky“ dokáže realizovat i tak. Není „líný na krok“. Dokáže zezadu doběhnout až na hrot a zakončit hlavou i nohou. Platným je i při standardních situacích. Ve vápně má skvělý výběr místa. Jde za míčem jako buldok a střílí góly. Jako kapitán je výraznou postavou současné Sparty.

Příchod Jana Kuchty do Sparty, po předčasném ukončení ruského angažmá kvůli válce na Ukrajině, byl překvapením. Vědělo se, že Kuchta může být pro Spartu velkým přínosem, ale také to nemusí, při jisté složitosti jeho povahy, dobře dopadnout. Také se s napětím čekalo, jak dopadne jeho soužití s Tomášem Čvančarou, do té doby útočníkem číslo jedna. Čvančara musel na křídlo. Spolupráce mezi oběma fungovala, ale pak se Čvančara zranil a v létě využil možnosti odejít do Bundesligy. Kuchta Spartě po slabším podzimu, který ovlivnilo i jeho vyloučení, na jaře výrazně pomohl k titulu. Byl jedním z lídrů týmu. Letní období provázely dohady kolem jeho tréninkové morálky. I jindy decentní Brian Priske Jana Kuchtu veřejně lehce kritizoval. Zřejmě s cílem ho „probudit“.

Kuchta celý podzim pravidelně hraje. Zatím vstřelil šest ligových branek. Gólový výpadek měl dlouhý, ale také se nedá říct, že by byl herně špatný. Ve většině utkání si svých obvyklých sedmdesát minut poctivě odmakal a by platným. Jeho návštěvu olomoucké diskotéky před utkáním s Moldavskem a následné vyloučení z reprezentace Sparta zvládla s přehledem. Kuchta se omluvil a hned nastoupil v lize. Je to hráč, kolem kterého asi vždy bude trochu rušno. Pořád bude potřeba s ním individuálně pracovat. Ale to kouč Priske určitě už velmi dobře ví.

Brian Priske má v současné době poměrně jasno o sestavě. Když to program a zdravotní stav hráčů umožňuje, moc ji nemění. V užším základním kádru je zhruba 15 hráčů. Zbytek pouze občas dostřídává či je připraven na střídačce. A Spartě to svědčí. Větší rotace sestavy nastává pouze, když je program hodně nahuštěný a Priske chce nechat některé opory odpočinout.

Ustálená sestava může být ustálenou také díky tomu, že Sparta nemá větší počet hráčů na marodce. To je podstatný rozdíl oproti minulosti, kdy s tím mívala velké problémy. Je otázkou, co za zlepšením v této oblasti je. Důvodů může být více: příchod odolnějších hráčů, lepší tréninkový proces, kvalitnější regenerace a rehabilitace.

Nelze zapomenout na majitele, českého miliardáře Daniela Křetínského. Prokázal velkou trpělivost a vynaložil nemalé finanční prostředky. Dlouho bez výrazného úspěchu. Také za to byl terčem posměchu. Člověku, který je zvyklý z businessu na úspěchy, to bylo určitě krajně nepříjemné. Klub za jeho působení prošel různými etapami a chybnými kroky, kdy majitel vsadil na nevhodné lidi v managmentu i sportovním vedení.

Trvalo to všechno hodně dlouho, ale s novým managmentem a sportovním vedením v čele s Tomášem Rosickým a Brianem Priskem si nakonec všechno postupně „sedlo“. Dnes to Spartě funguje, přestože Rosickému nikdo moc nevěřil a Priskeho začátky ve Spartě nevypadaly také vůbec růžově. Brian Priske měl zpočátku horší výsledky než někteří jeho předchůdci. Na rozdíl od některých z nich, ale nepropadal pesimismu. Nebyl apatický, protivný. Stále tým burcoval, motivoval, pracoval na zlepšení.

S bohatým majitelem, který i v době finanční krize díky aktivitám v energetice a dalších odvětvích, ještě více bohatne, se žije Spartě příjemně. Daniel Křetínský opakovaně „zalepil“ ztrátové roky Sparty z vlastních zdrojů. Sparta ani nyní nemusí za každou cenu prodávat hráče. To je velký rozdíl oproti hlavnímu tuzemskému konkurentovi, pražské Slavii. Proto je také filozofie Sparty a Slavie trochu odlišná.

Slávistický trenér Trpišovský často rotuje se sestavou nejen proto, že „to má rád“, ale také proto, že Slavia potřebuje hráče ukázat, „ohrát“ v Evropě a výhodně prodat. Slavia nemá v zádech českého miliardáře, který rozpočet případně dorovná. Příspěvek majitelů Slavie je v posledních letech nejspíš velmi limitovaný. Chce-li Slavia naplnit každoroční vysoký budget, musí každý přestupní termín 2-3 hráče prodat za „velké peníze“. Proto je také fluktuace hráčů v současné Slavii výrazně větší než ve Spartě. Sparta si může dovolit, díky majiteli, některé nabídky odmítat. Hráči ze základní sestavy Sparty v poslední době odcházejí jen pokud je na ně super nabídka, a oni sami už by se chtěli posunout dál. Takovými případy byli v poslední době Dávid Hancko do nizozemského Feyenoordu či Tomáš Čvančara do bundesligového Mönchengladbachu.

Sparta si prošla dlouhým obdobím, kdy byli fandové na stadionu rozdělení. Kotel a zbytek stadionu. Kotel často víc nefandil, než fandil. A dělal problémy. Jeden čas na stadion ale nechodil. V poslední době je situace jiná. Pomohly k ní i výkony Sparty. „Kotelníci“ zjistili, že se bez nich klub obejde. Pokorně se do ochozů nakonec vrátili. Vedení Sparty také částečně ustoupilo a umožnilo dříve vyloučeným fanouškům návrat do ochozů za splnění určitých podmínek. Sparta má skoro pořád vyprodáno. I na méně atraktivní ligové soupeře je pomalu plný „barák“. A všichni fandí společně.

Obě „S“ dělají ostatně hodně pro své fanoušky. Nejrůznější akce a doprovodné programy při utkáních. Zlepšil se také výrazně merchandising obou klubů. Sparta je oproti Slavii trochu limitována starším stadionem. Ten přináší určitá omezení. Je otázka, jestli a kdy se podaří zahájit výstavbu nové sparťanské arény na Strahově.

Lize velmi prospívá, když Slavia a Sparta hrají dobře. Profitují z toho všichni. Slavia a Sparta mají takřka pořád vyprodáno. Na jejich venkovní utkání v rámci české ligy jsou také nejvyšší návštěvy. Oba kluby mají své příznivce po celé republice. Navíc i fandové ostatních klubů se rádi přijdou podívat na zápasy svého mančaftu proti pražskému „S“. Soupeření a výkony obou „S“ mají vliv i na přínos z televizních práv pro všechny kluby, který od příští sezony výrazně vzroste.

Touto poznámkou asi fanoušky Sparty nepotěším, ale musím ji zmínit. Po návštěvě velmi nespokojeného Daniela Křetínského, majitele Sparty, v šatně rozhodčích v poločase utkání v minulém ligovém ročníku, poté, co rozhodčí posoudil několik situací v neprospěch Sparty, se v českém ligovém fotbale leccos změnilo. Autor tohoto článku si rozhodně nemyslí, že by majitel Sparty rozhodčí snad uplácel. Avšak hodně komentátorů a fotbalových expertů se po minulé sezoně shodlo na tom, že ve zbytku jarní části minulého ligového ročníku bylo dost sporných situací posouzeno ve prospěch Sparty.

Patrná změna kurzu v rozhodování. Rozhodčí si zřejmě uvědomili, kdo je doktor Křetínský a co je Sparta. Podobně to běží i v novém ročníku. Nelze říct, že by Sparta byla nějak skandálně protežována. Je však zřejmé, že se ze strany rozhodcovského sboru vrátil jistý respekt ke značce AC Sparta Praha, který se ve sporných situacích v utkáních s menšími kluby projevuje v její prospěch. Je však třeba říct, že obdobně to funguje i v jiných zemích. Ve sporně situaci se prostě rozhodčí často přikloní k velkému, bohatému klubu oproti outsiderovi. A nemusí v tom být vůbec žádné úplatky.

Je velmi pravděpodobné, že Spartu jaro v Evropě čeká. Jestli to bude v Evropské lize či Konferenční lize, se teprve uvidí. Spartu sehraje ve čtvrtek důležitý zápas v Limassolu s Arisem, v němž potřebuje bodovat, nejlépe vyhrát. Následně bude čekat na výsledek souběžně hraného utkání Betis Sevilla - Glasgow Rangers.

Postup Sparty do jarních kol evropských pohárů si paradoxně nejspíš velmi přeje i Slavia. Ta už má (stejně jako Plzeň) evropské poháry pro jaro zajištěné. Jen ještě neví, zda půjde z prvního či druhého místa. Podle toho půjde rovnou do osmifinále či jen 16finále. Kdyby Sparta v Limassolu neuspěla a Evropu na jaře vůbec nehrála, byla by odpočatější pro ligu. Podobně jako v minulé sezoně, kdy hrála celou sezonu jen Fortuna ligu. V „jedné sestavě“ jeden zápas týdně. I to byl jeden z mnoha důvodů, proč ligu vyhrála. V této sezoně má Sparta výrazně nabitější program. Zatím ho zvládá výborně.

Ve srovnání se Slavií působí Sparta ve většině zápasů více fotbalovějším dojmem. Její hra je propracovanější a koukatelnější. Hráči o sobě více vědí. To má jistou souvislost s tím, že sestava Sparty se málo mění. Je ustálená. Slavia působí více upracovaným dojmem. Při častých změnách v sestavě vázne její souhra. Na góly se více nadře a dává jich také v podzimní části sezony výrazně méně.

Sezóna bude ale ještě dlouhá. Rozhodovat se bude až v jarní části. Čekají nás tři derby „S“. Jedno v základní časti ligy, druhé ve čtvrtfinále MOL Cupu a třetí v nadstavbové části ligy. Je na co se těšit.