Článek
Klára Cibulková se narodila v roce 1975 ve Znojmě fyzikálnímu chemikovi a stavební projektance. Po vystudování jazykové základní školy odmaturovala na humanitní větvi kladenského gymnázia. Rodiči jí byla dána do vínku hra na klavír a flétnu, tanec, jazyky a sama se od raného dětství zajímala o divadlo, k němuž si prý našla vášnivý vztah v dramatickém kroužku v umělecké škole v Kladně.
V pořadu České televize 13. komnata před dvěma lety promluvila o bolestech zad, které jí trápí už od útlého dětství. S rodiči jezdila na hory. Maminka jí prý říkala, že ji jednou nabral lyžař, který jel ze svahu šusem, a ona po tom nárazu odletěla pět metrů daleko. Na to si ale sama nevzpomíná. Ví jen, že na horách jednou bobovala a narazila si kostrč. A od té doby ji začala pořád bolet záda. Po nástupu do první třídy se začaly bolesti stupňovat. Lékaři ji diagnostikovali těžkou skoliózu – patologické zakřivení páteře.
Dostala korzet až ke krku. V šestnácti měla jít na operaci páteře. Věděla, že se rok nebude moct hýbat. Chtěla ale zkusit přijímačky na DAMU a věděla, že když půjde na operaci, je snu o herectví konec. Operaci nakonec odmítla a nastoupila samoléčbu. Našli ukrajinského doktora, za kterým jezdili s maminkou až do Ostravy. Dělal s ní různé cviky v náročných polohách. Byly to tlakové masáže, které strašně bolely, ale pomohly. Naordinoval jí také jiný způsob stravy. Zakázal například červené maso.
Po třech měsících samoléčby se Klára vrátila do nemocnice na kontrolu. Změřili jí stupně výchylky páteře. Z padesáti osmi stupňů bylo najednou třicet sedm. Pan primář říkal, že to snad není možné, že v tomto stadiu operaci už ani nepotřebuje. Budou prý vše dál sledovat. Od té doby už tam ale nikdy nešla.
Lékaři jí také předpovídali, že nebude moct mít děti, protože je s takovou postavou neunosí. To se naštěstí nevyplnilo. S hercem Tomášem Pavelkou má dnes děti dvě, syna Matyáše a dceru Magdalenu, které porodila přirozenou cestou. Celou dobu těhotenství cvičila. Bylo to prý náročné, ale zvládla to. Pravidelně denně cvičí stále, jak se svěřila v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojku.
Její zdravotní stav vyžaduje vůli a disciplínu. Tělo nesmí ztuhnout. Svaly povolit. Sestava na způsob Pěti Tibeťanů patří k jejím letitým rituálům. „Pro mojí profesi je tato diagnóza náročná. Prostě to bolí,“ přiznala herečka v rozhlasovém rozhovoru s Terezou Kostkovou.
Na DAMU se dostala, učila jí tam Věra Galatíková. Školu absolvovala v roce 1998. Po ní nastoupila do souboru CD 94. Poté působila ve Švandově divadle v Praze. Nyní je herecky na volné noze. Hostuje v Divadle Viola, Na Fidlovačce, v Kalichu, Švandově divadle, Divadlu Palace. K vidění je také v českých seriálech. Z poslední doby stačí jmenovat seriály Lovec, Specialisté, Extraktoři, Kukačky, Chlap. Známá je také jako doktorka Andrea Blechová ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Jak sama uvádí na svých webových stránkách, kromě divadla je její další vášní cestování a pohyb. Krátce po studiích nějakou dobu strávila ve Španělsku. Naučila se jazyk a získala novou životní zkušenost. Kromě plynulé španělštiny mluví anglicky, francouzsky a rozumí také rusky.
Kromě herecké práce má potřebu se zapojovat i do občanského dění, a to aktivně formou členství v komunitních spolcích, které produkují projekty pro děti i dospělé kulturního nebo sportovního zaměření a snaží se pomáhat i v sociální sféře.
Je předsedkyní spolku Dolní Holešovice, což je sdružení obyvatel pražských Holešovic, kde s rodinou žije, kteří se v roce 2015 spojili, aby společnými silami a tlakem na radnici Prahy 7 dosáhli otevření hřiště při ZŠ TGM na Ortenově náměstí veřejnosti a následně jeho rekonstrukce do podoby moderního dobře vybaveného sportovního hřiště.
Kromě toho pořádají sportovní a kulturní akce. Například Holešovický ples, Holešovický turnaj ve volejbale a fotbale, Divadelní festival. Ve spolupráci s dalším spolkem finančními výtěžky z akcí přispívají na projekty ZŠ TGM na Ortenově náměstí (venkovní učebna, úprava zahrady, horolezecká stěna) nebo je vrací do prostoru Holešovic (výsadba stromů).
„Baví mě být spíš prostředníkem, komunikátorem než člověkem, který někde sedí a pro něco zvedá ruku. Úřednické postupy by mě svazovaly. Když se dohodneme v rámci naší party, funguje to daleko pružněji,“, řekla Klára před pár lety v jednom rozhovoru.
Od října je také ředitelkou tradiční malé pražské scény - Divadla Viola na Národní třídě. Zvítězila ve výběrovém řízení a ve funkci nahradila Lenku Plavcovou, která divadlo vedla poslední tři roky.
„Do výběrového řízení jsem se rozhodla přihlásit proto, že k Viole mám velmi blízký a srdeční vztah a na její další existenci a rozvoji mi záleží,“ řekla k tomu nedávno v médiích Klára Cibulková. Ve Viole sama hraje od roku 2020, ale jako divačka ji navštěvovala již během studií na DAMU.
„Už tehdy jsem si zamilovala její nezaměnitelnou intimitu mezi jevištěm a hledištěm, a především možnost soustředit se na práci herců se slovem, jeho citlivé propojení s hudbou.“ Dramaturgii divadla prý chce vést ve třech směrech: komorní dramatické texty, nedramatické texty a hudební pořady.
Dovolím si jednu osobní poznámku. Před nedávnem jsem měl možnost vidět ve Viole představení Vděk, v kterém Klára Cibulková ztvárnila roli Michelle, zvané Myška. Jedná se o komorní, hluboce lidský, jímavý příběh staré ženy trpící afázií, poruchou produkce a porozumění řeči, která vzniká při ložiskovém poškození mozku. Myška, která už není schopná se o sebe doma starat, přichází do domu s pečovatelskou službou, kde jí navštěvuje její mladá přítelkyně (hraje ji Anna Kameníková) a logoped (Ladislav Hampl).
Představení je kratší, svižné, bez přestávky. Děj sice předvídatelný, bez zásadního zlomu či nepředvídatelného okamžiku, od začátku je víceméně jasné, kam vše směřuje, ale od Kláry Cibulkové je to bez nadsázky famózní herecký výkon. Výborně ji sekundují také oba zmínění kolegové.
„Lidé to popisují tak, že jim slova zůstávají na špičce jazyka. Vědí, co chtějí říct, ale nemohou, je to hrozná frustrace. Ta hra je nejen o afázii, ale také o odcházení z tohoto světa,“ řekla k tomuto představení Klára Cibulková před časem v rozhovoru pro DVTV.
Je obdivuhodné, jakou má v sobě tato sympatická, na pohled křehká a štíhlá žena velkou dávku energie. Jak se dokázala poprat s nepřízní osudu. Jak nefňuká jako mnozí jiní, denně bojuje. Čelí novým a novým výzvám. Vedle matky, manželky a herečky je také předsedkyní občanského spolku a nově též divadelní ředitelkou malé pražské scény.
Je příjemné vidět, že v dnešní době, kdy si mnozí jiní stále na něco stěžují, vše je podle nich špatné, nebo jen „honí peníze“ za každou cenu, existují pořád také lidé, kterým jde o něco víc. Snaží se dělat prospěšné věci a posouvat je k lepšímu. Klára Cibulková je bezesporu takovým inspirativním člověkem.
Jako letitý návštěvník Violy přeji Kláře Cibulkové, a nám s ní, aby se jí, vedle všech dosavadních činností a spokojeného rodinného života, vedlo úspěšně také v nové roli divadelní ředitelky. Abychom se mohli ve Viole těšit na další pěkná představení.
Další zdroje: webové stránky a FB profil Kláry Cibulkové, portál i-divadlo.cz
