Článek
Když Slavia 10.prosince 2017 na galavečeru v pražském Obecním domě slavila 125 výročí svého vzniku, jméno (stále ještě) hlavního trenéra Jaroslava Šilhavého v oficiálním programu, který přenášela televize, nezaznělo snad ani jednou. To byl poměrně jasný signál, který se brzy potvrdil.
Jaroslav Šilhavý přitom v sezoně předtím dovedl Slavii k mistrovskému titulu. Ale ani to nestačilo, aby po podzimu další sezony svoji pozici na trenérské lavičce sešívaných uhájil. Slavia se z kvalifikace neprobojovala do Ligy mistru, pak nepostoupila ani ze skupiny Evropské ligy a přezimovala na druhém místě české nejvyšší soutěže.
Nový trenér Jindřich Trpišovský si do vršovického Edenu přivedl i svůj realizační tým – asistenty Jaroslava Köstla, Zdeňka Houšteckého a trenéra brankářů Štěpána Koláře. K nim přibral dva „domorodce“ - slávistické odchovance a bývalé ligové hráče Pavla Řeháka a Radka Černého. První se stal dalším asistentem. Druhý spolu s Kolářem trenérem brankářů. Takto „realizák“ funguje dodnes. Pouze Köstla vystřídal Milan Kerbr, který pod Trpišovským hrál v Liberci.
S přibráním Řeháka a Černého do realizačního týmu to byl od Trpišovského chytrý tah. Jednak tím vyřešil otázku chybějící profesionální licence u asistentů, neboť Köstl ani Houštecký ji tehdy neměli (Houštecký ji nemá dodnes). Zato Řehák ano. Navíc tím „zavřel ústa“ ortodoxním slávistům, kteří nelibě nesli odvolání slávisty Šilhavého a příchod „no name“ trenéra z Liberce, který se Slavií dosud neměl nic společného a v minulosti působil u juniorských týmů v Bohemians a Spartě.
Jindřich Trpišovský do Edenu přicházel s renomé ambiciózního a náročného kouče, který za sebou neměl hráčskou profi kariéru, ale stihl si už „udělat jméno“. Pořád ještě mladý a energický, přitom už zkušený. Jako trenér totiž začal velmi brzy. Po „učednických“ letech v menších klubech a u mládeže pražských ligových klubů na sebe výrazněji upozornil v druholigové Viktorii Žižkov. Klubu, který neměl dostatek financí a tak bral „každého“.
Třeba i tehdy neperspektivního Tomáše Součka. Když se ze začátku Trpišovskému příliš nezdál, sportovní ředitel Horník argumentoval jasně: Souček byl prakticky zadarmo, proto musí dostat šanci! Ivan Horník, kontroverzní to postava českého fotbalu, ale také bezesporu člověk, který mu rozumí, tak možná svým způsobem zachránil Součkovi kariéru. Kdo by to byl tehdy řekl, že jednou bude hrát se Slavií Ligu mistrů, stane se historicky nejlepším českým střelcem v Premier League a čtyřnásobným Fotbalistou roku ČR.
Viktoria Žižkov, i přes bídné finanční zázemí a čekání hráčů na výplaty, hrála v popředí druhé ligy. O práci Trpišovského se mluvilo se stále větším uznáním. Po dvou úspěšných sezónách se stěhoval do prvoligového Slovanu Liberec. I tam se mu vedlo dobře. S podještědským klubem se mu dvakrát podařilo postoupit do základní skupiny Evropské ligy a v prosinci 2017 se přesunul do Slavie.
„Cílem je, aby Slavia pod Jindřichem Trpišovským a jeho týmem co nejdříve budila respekt soupeřů, hrála agresivní a útočný fotbal a měla vůli a sílu vítězit do posledních okamžiků každého ligového nebo mezinárodního zápasu,“ uvedl dle klubového webu k příchodu nového trenéra předseda představenstva Slavie Jaroslav Tvrdík.
Jindřich Trpišovský jeho slova dokázal naplnit. Byť začátky nebyly jednoduché. Hned první ligový zápas v Jihlavě zdaleka nevyšel dle představ. Trpišovský přesto vyprávěl v televizních rozhovorech o touze hrát se Slavií „tempo fotbal“, což u mnohých vzbuzovalo údiv a škodolibé úsměvy.
Šilhavého titul neobhájil. V sezoně 2017/2018 dovedl Slavii k vítězství v domácím poháru a v lize ke druhému místu. Slavia vybojovala účast ve třetím předkole Ligy mistrů 2018/2019, kde sice vypadla s Dynamem Kyjev, ale zahrála si základní skupinu Evropské ligy. Ve vyřazovací části si poradila s belgickým Genkem, poté v prodloužení porazila favorizovanou FC Sevilla a postoupila do čtvrtfinále, kde ji vyřadila až londýnská Chelsea FC. Odveta v Londýně patří mezi nezapomenutelná utkání. Včetně děkovačky fanoušků.
V sezoně 2018/2019 získal Jindřich Trpišovský se Slavií poprvé mistrovský titul, vyhrál dokonce i domácí pohár a mohl tak slavit „double“. Třetí získanou trofejí byl Česko-slovenský Superpohár.
Ve 4. předkole Ligy mistrů v sezoně 2019/2020 Slavia vyřadila rumunský klub CFR Kluž a po dvanácti letech postoupila do základní skupiny, kde utkala v mimořádně těžké skupině s Interem Milán, Borussií Dortmund a Barcelonou, za kterou nastoupil i slavný Messi. Sezonu 2019/2020 završila ziskem 20. mistrovského titulu.
Ve 4. předkole Ligy mistrů sezony 2020/21 Slavia vypadla s dánským Midtjyllandem (doma 0:0, venku 4:1), který vedl Brian Priske, dnešní trenér Sparty. Slávisté pak hráli základní skupiny Evropské ligy, kterou zakončili druhým místem a postupem. V jarním šestnáctifinále si poradili s Leicestrem City a v osmifinále s Rangers. Ve čtvrtfinále Slavia vypadla po dvojzápase s londýnským Arsenalem. Venku slávisté remizovali 1:1, ale doma prohráli 0:4 a byli vyřazeni.
V domácí lize Slavia, s Trpišovským na lavičce, čtyři kola před koncem opět oslavila mistrovský titul. Třetí titul v řadě! V květnu 2021 pak Trpišovský získal potřetí v řadě ocenění pro nejlepšího trenéra sezóny.
V sezoně 2021/22 hrála Slavia pod Trpišovského vedením kvalifikaci o Ligu mistrů. Nestačila však na maďarský Ferencváros. Neuspěla ani v kvalifikaci o Evropskou ligu s Legii Varšava. Slávisté postoupili do základní skupiny nové Evropské konferenční ligy. Tam se jim podařilo postoupit ze skupiny a prošli až do čtvrtfinále, kde vypadli ve vyrovnaném utkání s nizozemským Feyenoordem, který nakonec postoupil až do finále. V lize slávisté skončili na druhém místě.
Sezona nebyla neúspěšná, ale znamenala začátek jistého ústupu ze slávy. Do značné míry to souviselo také s tím, že kostra dříve úspěšného týmu se postupně rozpadla. Čínští majitelé výrazně omezili přísun finančních prostředků, a tak prvořadým úkolem bylo vydělat na náročný provoz klubu především prodejem hráčů.
Slavia tedy jela v módu „levně nakoupit, ohrát v Evropě a draze prodat“. Soustředila se zejména na nákup mladých cizinců, které se jí poměrně často dařilo výhodně zpeněžit. Trpěla tím ale kvalita kádru, v kterém chyběla stabilní česká kostra. Původní - s Kolářem, Součkem, Coufalem, Bořilem, Kúdelou či Škodou - se rozpadla a nová se nevytvořila. Slavia často nastupovala se sedmi či osmi cizinci v sestavě. Sestava také často rotovala. Někdy se zdálo, že tak trenér činí až zbytečně moc, což má negativní vliv na výkony a výsledky týmu.
Na začátku sezony 2022/23 se Slavii podařilo postoupit přes tři soupeře v předkolech až do základní skupiny Konferenční ligy. Ze skupiny ale překvapivě nepostoupila. Poprvé od sezóny 2019/20 nehrála na jaře v Evropě. V dubnu 2023 prodloužil Trpišovský smlouvu s klubem o další tři roky do léta 2026. V domácí soutěži skončil s týmem opět na druhé příčce za mistrovskou Spartou, kterou porazil alespoň ve finále MOL Cupu.
V sezoně 2023/24 se Slavia probojovala do Evropské ligy. V základní skupině skončila na 1. příčce před italským AS Řím a postoupila přímo do osmifinále soutěže. V úvodním utkání osmifinále Slávisté prohráli na San Siru s AC Milán 2:4. Podlehli i v domácí odvetě (1:3), když ráz utkání ovlivnilo vyloučení Tomáše Holeše už ve 20. minutě.
Brzy se mělo ale začít blýskat na lepší časy. 21.prosince 2023 uhodila jako blesk z čistého nebe v médiích zpráva, že český miliardář Pavel Tykač kupuje pražskou Slavii! Slávisté doufali, že to znovu přinese také větší možnosti a lepší výsledky. Jarní útok na titul Slavii ještě nevyšel. Mistrovský titul svému novému majiteli k jeho květnovým šedesátinám nenadělila. Potřetí skončila v lize druhá. Jisté změny ale byly už zřejmé.
Pavel Tykač ke klubu koupil do svého vlastnictví i stadion a dostal tak vše opět pod jedno vedení. Navíc postupem času začal uvažovat o jeho přestavbě a rozšíření. Změna je patrná při pohledu na kádr. Slavia už nemusí hráče za každou cenu prodávat. Z klubu odcházejí pouze hráči, kteří mají „nabídky, které se neodmítají“, jako Antonín Kinský, Malick Diouf či Christos Zafeiris, anebo ti, kteří nemají jisté místo v základu. Slavia si naopak může dovolit „podržet“ některé české (Lukáš Provod) i zahraniční hráče oproti průměrným nabídkám zahraničních klubů.
Slavia si se změnou majitele mohla dovolit výrazně změnit také svoji strategii. Může občas koupit i jiné hráče, než pouze mladé perspektivní, zejména cizince. A tak udělala zdánlivě dva „nesmyslné“ přestupy. Nejdříve přišel gólman Jindřich Staněk. Po něm útočník Tomáš Chorý. Oba z Plzně, oba za „velké“ peníze, které už Slavia vzhledem k jejich věku (platí hlavně u Chorého) nejspíš jejich dalším přestupem nikdy zpět nezíská. Ale může vydělat (a také vydělává) jinak. Tím, že ji tito hráči pomáhají k vítězstvím. Tedy i financím, jiným způsobem.
A to se podařilo. Staněk s Chorým se stali důležitou součástí základní kostry týmu, která se opět po letech stabilizovala. Tvoří ji s nimi uzdravení Bořil a Provod, dále Holeš, Zima či Douděra. Na domácí scéně to bezesporu „nese ovoce“. V minulé sezoně Slavia českou ligu suverénně ovládla a vybojovala si přímý postup do základní fáze Ligy mistrů. V Evropě ale její styl hry nefungoval. Překvapivě vypadla už v základní skupině Evropské ligy. V euforii z mistrovského titulu se to ale snadno přešlo. Vydávalo za to, že Slavia Evropu obětovala kvůli úspěchu v lize.
Také v podzimní části nového ročníku je Slavia na domácí scéně znovu úspěšná, i když rozjezd byl hodně těžkopádný. Dokáže však to, co se jí v minulých letech někdy nedařilo. Tedy vyhrávat i „nezajímavá“ ligová utkání proti papírově slabším, ale urputně bránícím soupeřům, hlavně na venkovních stadionech.
Daří se to i díky stabilnímu jádru týmu, v kterém je silné české zastoupení. Trenér, když nemusí, velmi málo rotuje základní sestavou, i když zápasů je mnoho. To je změna oproti minulosti. Slavia se v české lize často prosazuje nátlakovou silovou hrou s centry na hlavičkáře do pokutového území, z které si je schopna většinou vytvořit velké množství šancí.
Slavia je v pohodě. Na druhou Spartu má po 19 kolech sedmibodový náskok. Na třetí Jablonec 10 bodů a na čtvrtou Plzeň 13 bodů. V pohodě je tak logicky i její trenér, který má v Edenu (na české poměry) luxusní finanční podmínky a jistotu dlouhodobé smlouvy, kterou v nedávné době znovu prodloužil. Proto ani nemá „zaječí úmysly“ směrem do zahraničí.
Proto ani netoužil stát se nyní trenérem národního mužstva, byť ho do této pozice někteří delší dobu nesmyslně tlačili. Trpišovský ale nyní ještě neměl důvod a nechtěl ze Slavie odcházet. Vést současně Slavii a reprezentaci, byl od samého začátku totální nesmysl z „banánové republiky“ a je dobře, že tomu učinili pánové Tykač s Trpišovským svým nedávným vyjádřením konec. Jen to mělo přijít výrazně dříve. Ostatně trenér Koubek mohl být jmenován už začátkem listopadu a vedení FAČR by si ušetřilo ostudu. Ale to je jiný příběh.
Mohlo by se zdát, že v Edenu je nyní opět vše „sluncem zalité“. Trenér Trpišovský slaví osmý rok ve Slavii, což je na postu hlavního trenéra, zvláště u tak exponovaného klubu, jakým je v českých poměrech historicky Slavia, mimořádné. Samo o sobě oceněním jeho práce.
Slavii čeká zdánlivě klidnější jaro. Účast v Lize mistrů ukončí na konci ledna zápasy s Barcelonou a Pafosem. Pak se bude moci soustředit už jen na Chance ligu a MOL Cup, což je při sedmibodovém náskoku poměrně příjemná pozice. Ještě sice není nic vyhráno. Na jaře tým čeká ještě 14 ligových utkání (včetně nadstavby) a i o takový náskok se dá přijít. Slavia už se ale naučila, jak českou ligu hrát.
Zjednodušený styl, který Trpišovský týmu ordinuje, a do něhož koupil Tomáše Chorého, v českých podmínkách funguje. Jednu dobu se sice zdálo, že i čeští ligoví soupeři si s ním už vědí rady, ale pak se zase vše, s návratem Chorého a Douděry do sestavy, vrátilo do starých kolejí. Chorý je produktivní, ve 12 zápasech (v šesti měl stopku kvůli červené, jednou nehrál pro zranění) vstřelil 9 gólů. Z nátlakové, silové hry se dokáží prosadit i někteří další hráči. Jako Mojmir Chytil (7 gólů).
Jiné je to v Evropě. Ukázala to už Evropská liga v minulé sezoně. Potvrzují to ještě více podzimní utkání Ligy mistrů, která je „jiným světem“. Tam je Slavia po 6 kolech na 33.místě z celkových 36, se skóre 2:11 a třemi body. Pod Trpišovským na výhru v Lize mistrů stále čeká. Zatím se jí to nikdy nepodařilo.
Fotbal s TOP kluby v Lize mistrů je jiný než v české Chance lize. Méně soubojový. Naopak výrazně rychlejší s míčem, náročnější na individuální schopnosti hráčů. Velké týmy praktikují kombinační fotbal, na vše je méně času, chyby a zaváhání se často rychle trestají rychlými góly. Silový a zjednodušený způsob hry Slavie tu zdaleka tolik nefunguje.
Evropa také, na rozdíl od slávistického prvního působení v Lize mistrů, už nemluví o hře Slavie s obdivem. Tehdy sešívaní praktikovali „běžecký fotbal“, který měl do jisté míry smazávat jejich technický herní hendikep, ale zároveň se snažili hrát odzadu opravdu kombinačně. Hráli atraktivní fotbal, jak říkával Jindřich Trpišovský „tempo fotbal“, byť to proti vynikajícím soupeřům nevedlo k výhrám.
Z tohoto způsobu hry ale trenér v posledních dvou sezonách slevil. I když se na podzim snažil do Ligy mistrů přece jen postavit více hráčů, kteří se lépe přizpůsobují rychlejší hře, teď působí Slavie na mezinárodní scéně výrazně horším dojmem. Zdá se, že je to daň za její ligové úspěchy a zjednodušený způsob hry, který praktikuje. Kvalitnější obrany v Lize mistrů prostě jednoduché centry na Chorého a spol. dokáží odvracet a Slavia se takto prosadí jen výjimečně.
Dalo by se říct, že by Slavia potřebovala dvě mužstva. Jedno na domácí ligu, v které často nátlakově dobývá „zaparkované“ autobusy a potřebuje důrazné soubojové hráče do pokutového území. Druhé do Evropy, kde se hraje více otevřený „rychlostní“ a techničtější fotbal „nahoru-dolů“. To ostatně není nic nového. O podobném zjištění mluvil už před lety trenér Pavel Vrba, když postoupil poprvé s Plzní do Ligy mistrů. Jen se od té doby bohužel asi „nůžky ještě více rozevřely“.
Zjednodušená slávistická hra současnosti není mnohdy úplně pěkná na pohled, ale přináší úspěchy a výhry. Byť jen na domácí scéně, kde jí to také pravda v současnosti docela usnadňují její konkurenti. Slavia opět míří za titulem a (snad) i do Ligy mistrů. Domácí titul je logicky opět prvořadý cíl.
Liga mistrů „jen návštěvou do jiného světa“, byť výborně zaplacenou. Při pohledu na utkání českých zástupců v ní se někdy nelze ubránit dojmu, že jim přece jen více „sluší“ Evropská liga, kde si nejen zaběhají bez míče, ale občas zahrají též pěkná utkání.
Takže se na jednu stranu nelze divit, že Slavia asi svoji strategii nijak zásadně nezmění. I když nějaký plán B by se do budoucna hodil. „Nakopávaná“ na Chorého a Chytila nebude fungovat věčně. Ani v Chance lize. Výraznější změny v kádru Slavii zřejmě čekají až v létě, kdy by na ně měla mít také více času. Někteří hráči budou odcházet. Jisté „okysličení“ bude určitě potřeba.
Další zdroje: statistiky Livesport, web SK Slavia Praha
