Článek
Roman Kukleta byl rodákem z Řícmanic. Za Zbrojovku debutoval v lize v 18 letech a třech měsících. 2.dubna 1983 v domácím utkání proti Plastice Nitra. Jeho spoluhráči tehdy byli například Josef Mazura, Karel Jarůšek, Jindřich Svoboda, Štefan Horný či František Mikulička. Rychle si získal obdiv fanoušků. Poté zamířil na vojnu do RH Cheb. Tam hrával například s Jaroslavem Šilhavým, Peterem Herdou, Miroslavem Sivou, Radkem Drulákem, Lubomírem Pokludou, Milanem Lindethalem či Michalem Bílkem. V útoku s ním řádil Tomáš Skuhravý. Tým vedl Dušan Uhrin starší, s kterým se pak potkal i ve Spartě.
Z Brna zamířil na Letnou. V letech 1988-92 tu odehrál 84 ligových utkání a další v evropských pohárech. V dresu Sparty získal tři mistrovské tituly a v sezóně 1990/1991 se stal nejlepším střelcem československé ligy se 17 góly. Ve slavných sparťanských časech s ním dres oblékali například Jan Stejskal, Michal Bílek, Julius Bielik, Ivan Hašek, Václav Němeček, Jiří Novotný, Petr Vrabec, Tomáš Skuhravý, Stanislav Griga, Lumír Mistr, Horst Siegl, Petr Kouba, Martin Frýdek či Pavel Černý. V dresu pražského kluby zažil i slavné zápasy tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí.
Sparta v prvním kole nultého ročníku Ligy mistrů vyřadila Glasgow Rangers. Ve druhém kole Olympique Marseille, finalistu předchozího Poháru mistrů evropských zemí, s velkou hvězdou Jean-Pierre Papinem. Po zápasech s Barcelonou, Benfikou a Dynamem Kyjev skončila Sparta na jaře ve čtvrtfinálové skupině druhá. Do finále proti Sampdorii postoupila Barcelona. U toho už Roman Kukleta nebyl. V zápasech s „Barcou“ svou technikou a šikovností uchvátil činovníky jiného španělského klubu - Betisu Sevilla. A tak se brzy stěhoval.
V Betisu vydržel necelé dva roky. Tým vedl český kouč Josef Jarabinský, který Romana Kukletu dobře znal už ze společného působení ve Spartě. Betis ale nepostoupil z baráže zpět do nejvyšší soutěže a Jarabinský se musel poroučet. S ním končili i čeští hráči Michal Bílek a Alois Grussmann. Roman Kukleta mohl zůstat, ale nechtěl být v klubu sám a hrát pod jiným trenérem. Špatně prý také snášel letní vedra. Navíc ho to táhlo zpět do Brna. Později toho litoval. „V Betisu jsem měl smlouvu na tři roky, ale po dvou letech jsem se nepohodl s trenérem a řekl, že chci zpátky. To byla velká blbost. Byl jsem tvrdohlavý, nenechal jsem si nic říct, a od té doby jsem šel dolů. Místo toho, abych sklopil hlavu, jsem všem říkal, ať mi vlezou na záda,“ říkal v jednom pozdějším rozhovoru.
Roman Kukleta v dresu Zbrojovky Brno
Vrátil se domů do Brna. Odehrál ještě čtyři prvoligové sezony. Poslední ligový duel sehrál v pouhých 30 letech a deseti měsících. 17. listopadu 1995 hostilo Boby Brno pražskou Slavii a prohrálo 0:2. V první lize odehrál Kukleta 152 zápasů a vstřelil 58 branek.
Po ukončení profesionální kariéry působil v nižších soutěžích v řadě klubů nejprve jako hráč, později hrající trenér a nakonec jen jako trenér.
V reprezentaci sehrál pouhá čtyři utkání pod trenérem Milanem Máčalou, bez vstřeleného gólu. První tři byla přátelská. Čtvrtým, posledním, startem byla kvalifikace na Euro 1992 v Albánii, kde reprezentace vyhrála 0:2. Branky stříleli Luboš Kubík a Pavel Kuka. Všechny Kukletovy starty v národním týmu se vážou do roku 1991, kdy mu bylo 26 let. Je to překvapující. Hráč jeho talentu a kvalit měl určitě na mnohem víc.
Roman Kukleta byl obrovský talent. „Brněnský Maradona“. Mimořádně technicky vybavený. Skvělý ve hře jeden na jednoho. Vynikající střelec. Byl to však také svérázný člověk. Mluvil brněnským hantecem. Říkalo se mu „Kuki“ a byl to pohodář. Možná až moc velký. V Brně to byla velká hvězda. Když měl náladu a den, nikomu nepůjčil míč. Dokázal rozhodnout zápas sám a spoluhráči byli rádi. Díky němu vyhráli. Vydělal jim peníze. Když náladu a dobrý den neměl, tak na hřišti nebyl moc vidět.
Byl společenský, oblíbený. Rád se bavil. Hodně kouřil i v dobách profesionální kariéry. Často prý bezprostředně před i po utkání. Na toaletách či za autobusem. Dostával za to pokuty. Byl to talent od pánaboha, fotbal miloval, ale nebyl to dříč, který by byl ochotný profesionálnímu fotbalu obětovat všechno. Marně do něj trenéři i spoluhráči hučeli, aby dával fotbalu víc.
Cigárko a kafíčko k němu patřilo. Byl požitkář, měl rád pohodu a klídek. Ale pamětníci z řad spoluhráčů se shodují, že v nejlepších dobách své kariéry ve Spartě alkoholu nijak nadměrně neholdoval. To přišlo až později. Po návratu ze Španělska do Brna. Občas se prý na kafíčku zdržel a na odpolední trénink se už na stadion nevrátil. Také proto nebyla jeho vrcholová kariéra tak dlouhá. Jeho životospráva byla poněkud volnější a později to bylo znát i na jeho fyzické kondici. „V noze“ to měl pořád, ale fyzických sil se mu už tolik nedostávalo.
Zemřel 26. října 2011 v pouhých 46 letech. „Ještě v neděli jsme spolu mluvili. Omlouval se, že bude v týdnu v zaměstnání chybět, protože má zdravotní problémy. V nemocnici prý byl uveden do umělého spánku, ale dnes jeho životní orgány selhaly,“ řekl tehdy pro agenturu ČTK Roman Svoboda, Kukletův zaměstnavatel a bratr bývalého ligového fotbalisty Brna a Sparty Zdeňka Svobody. Podle dostupných informací skonal náhle na selhání životně důležitých orgánů, což zřejmě mělo souvislost s jeho špatným životním stylem.
Nejslavnější gól Romana Kuklety je z české ligy. Na podzim 1986 při vítězství 3:0 nad Slušovicemi vstřelil všechny tři góly. Jeden z nich „nůžkami“ přes hlavu, které si později vysloužily ocenění Gól roku v televizní anketě. Tuto výhru v druholigovém jihomoravském derby na lužáneckém stadionu oslavovalo 23 tisíc fanoušků Zbrojovky. Kdo si chce připomenout nejslavnější gól tohoto mimořádně talentovaného hráče, může se podívat zde.
Na závěr oblíbená hláška Romana Kuklety, na kterou vzpomínají jeho spoluhráči, a která ho prý dokonale vystihovala:„Nevymýšléte tam, déte to mně a běžte se vobjímat!“
V Brně na Romana Kukletu nezapomínají. U příležitosti nedožitých šedesátin ho připomněla na svém facebookovém profilu také fotbalová Zbrojovka. Byl to prostě PAN fotbalista. Kdo si ho pamatuje, ví své. Škoda, mohl toho dokázat mnohem víc a být tu mnohem déle.
