Článek
Začalo první kolo nadstavbové části nejvyšší české fotbalové soutěže. Pražská Slavia má na čele tabulky velký náskok před Spartou. Titul ji prakticky nemůže uniknout. To by musela zcela zkolabovat. Slovan Liberec je šestý. Hraje především o dobré jméno a zkušenosti. Bylo krásné počasí. Mohl to být pěkný ofenzivní fotbal. Kdyby ho chtěly oba týmy hrát. Kdyby…
Slavia si přijela do Liberce pro tři body a má je! Zvítězila 2:1. Přiblížila se tak na dohled mistrovského titulu. Jistě, o ligový primát se v závěru soutěže nehraje fotbal na krásu. Historie se neptá, jestli tým hrál pěkný kombinační fotbal, ale co vyhrál. Podstatný je výsledek. A ten Slavia má. Druhý domácí ligový titul v řadě a další přísun stamilionů do pokladny za přímou účast v základní fázi Ligy mistrů jsou na cestě. To je bezesporu úspěch, pro nějž evidentně leccos obětujete.
Trenér Trpišovský před časem obětoval své dřívější představy o „totálním kombinačním fotbalu“. Pražská Slavia současnosti volí velmi zjednodušený fotbal. Je s ním na domácí scéně úspěšná. Tomu přizpůsobuje i typologický výběr hráčů. Avšak není tohle už přece jen trochu moc? Můžeme se pak divit, že český mistr není s takovým stylem své hry konkurenceschopný v evropských pohárech? A to nejen v Lize mistrů. Vždyť Slavia „vyhořela“ před časem i v Evropské lize.
Mnoho fotbalu jsme v sobotu v Liberci neviděli. V první půli se nastavovalo šest minut. V druhé dokonce minut dvanáct. Celkem rozhodčí vyměřil hráčům 108 minut. Dle statistik Oneplay však byla čistá hra pouhých 38 minut! A to je katastrofální výsledek. Takhle se moderní velký fotbal opravdu ve světě nehraje.
Po utkání se oba trenéři, liberecký Radoslav Kováč a slávistický Jindřich Trpišovský, pozastavovali v televizních rozhovorech nad tím, že se hrálo velmi málo. A více či méně svalovali vinu na svého soupeře. Ale nalijme si čistého vína! Vinu nesou stejnou měrou oba týmy a též oba trenéři, kteří své svěřence k takovému způsobu hry jednoznačně vedou. Pokud svádějí vinu jeden na druhého, je to čirý alibismus.
Ostatně slávistický kouč Trpišovský je nářky na nízký počet minut čistého času v ligových utkání dlouhodobě pověstný. Rád na toto téma v pozápasových rozhovorech občas diskutuje. Říkává, že on chce, aby se hrálo více. Avšak pro nápravu stavu nic nečiní. Není divu. Slavii agresivní styl na domácí scéně funguje a vyhovuje. Přináší výhry, body, tituly. To pak leckterý fanoušek odpustí, že se na její fotbal „nedá koukat“.
A že se hraje v utkáních Slavie obvykle málo čistého času? To logicky vyplývá ze způsobu hry, v kterém se velmi málo kombinuje po zemi, za to se často nakopávají míče a vhazují dlouhé auty, na jejichž provedení se čeká, a také akce soupeře se „za každou cenu“ přerušují fauly. Hra je rozkouskovaná. Pak se mnohdy víc nehraje, než hraje.
Hlavní rozhodčí Jakub Wulkan se v Liberci snažil hru pouštět. Řadu zákroků na hraně, a často i za ní, ještě neodpískal, protože to už by se nehrálo skoro vůbec. I tak odpískal za celé utkání celkem 35 faulů. Z toho 17 zavinili domácí hráči. 18 fotbalisté pražské Slavie. Tedy vyrovnaná bilance.
Zcela jinak to však vypadá v případě udělení žlutých karet. Slovan Liberec jich má na kontě po utkání sedm. Slávisté pouze jednu, když ji až v samém závěru obdržel stoper Tomáš Vlček za strčení do útočníka domácích po přerušení hry. Poté, co ten nedovoleně atakoval gólmana Markoviče.
V úterý jsme mohli vidět nádherné utkání Ligy mistrů PSG - Bayern (5:4), které bylo ódou na fotbalovou krásu, a které též ukázalo, že i velké zápasy, v kterých jde o strašně moc, mnohem víc než v české Chance lize, lze pojmout jinak než boj a válku! Může se hrát fotbal…
Skvělé ofenzivní kombinace, driblingy, přesná střelba bez přípravy. A to vše ve sprintu. Zápas nahoru-dolů. Obrovské tempo. Minimum přerušení. Devět gólů. K tomu ještě další šance. To je „šmakulajda“! Člověk ani nechce, aby to skončilo. To si pak říkám: Jak je možné, že se to jmenuje oboje stejně?
Ano je to tak. Oboje je „fotbal“. I když, v Liberci se spíš hodil český název „kopaná“. Pokusů o kombinační hru jsme totiž viděli od obou týmů poskrovnu. Obě mužstva volila zejména dlouhé nákopy a centry „na náhodu“ do pokutového území. Vystřelila shodně pouze dvakrát za celé utkání na branku soupeře.
Zápas byl provázen velkým množstvím soubojů a nedovolených zákroků. Často slýcháme, jak je dnešní fotbal fyzicky náročný. To bezesporu je. Alespoň v podání PSG a Bayernu, které jsme viděli v úterý. Ale za 38 minut čistého času se hráči v libereckém duelu snad ani nemohli příliš unavit.
Nezávidím takový mač hlavnímu rozhodčímu. Tím spíš, když je mladý, ve velkém fotbalu stále ještě nezkušený, první ligu píská teprve rok. Navíc je z Prahy, přesto je poslán Komisí rozhodčích řídit utkání pražské Slavie do Liberce, u něhož je dopředu jasné, že to bude vypjaté emoční šílenství z obou stran. Nejen na hřišti, ale i obou lavičkách a (možná) i v zákulisí.
Vždyť Slavii vede bývalý kouč Liberce Jindřich Trpišovský. Slovan zase šéfuje staronový ředitel Jan Nezmar, který působil též ve Slavii a s jejím trenérem i klubovým šéfem Jaroslavem Tvrdíkem se nerozešel v nejlepším. A k tomu všemu se majitel Slovanu Ondřej Kania netají sympatiemi k pražské Spartě, jejíž zápasy dříve, než koupil liberecký klub, jako fanoušek navštěvoval.
Takový zápas je na rozhodování nesmírně těžký i pro mnohem zkušenějšího arbitra, jenž má u hráčů a trenérů respekt, jaký nám předvedl zkušený Polák Szymon Marciniak, když před pár lety v jednom utkání Slavie hostoval v české lize. Ten se jen zle podíval a hráči si víc nedovolili.
Takové osobnosti mezi rozhodčími ale v Česku nemáme. Čeští arbitři bohužel velký respekt nemají. Když dá mladý český sudí karet mnoho, začne i udělovat červené, je to špatně. Zápas zkazí. Když ho naopak více pustí, s kartami hodně šetří a nezvládne to ukočírovat, dopadne to nakonec podobně.
Statistika žlutých karet 7:1 v libereckém duelu vyznívá podivně jednostranně pro Slavii. Někdo možná namítne, že jen chytřeji, méně okatě, faulovala. Má zkušenější fotbalisty, kteří v tom prostě „umějí chodit“. Proto neinkasovala tolik žlutých karet jako liberecký tým, který je složen převážně z méně zkušených, mladších fotbalistů. Osobně bych se však spíše přiklonil k tomu, že mladý pražský rozhodčí měl přílišný respekt před velkými slávistickými jmény.
Nepoměr žlutých karet by se dal ještě omluvit. Na udělení žluté karty vždy existuje mnoho názorů a v řadě nejednoznačných případů ji lze tasit stejně jako ji ponechat ještě v kapse. Hráči slovně domluvit, protože vždy záleží na nastaveném metru a situaci v konkrétním utkání. Ve dvou jiných případech ale hlavní sudí sobotního libereckého duelu, dle mého názoru, hrubě chyboval a VAR mu bohužel nepomohl.
Hrubky rozdělil „spravedlivě“ na obě strany. Jeho kolegové u videa, kteří jsou v pražském studiu Oneplay na Brumlovce přítomni, aby taková zjevná pochybení opravovali, a někdy máme pocit, že do jiných zápasů vstupují až nadbytečně a přezkoumávají a intervenují leccos, co by ani neměli, tentokrát kupodivu svorně mlčeli.
Případ první: slávista Lukáš Provod byl faulován v pokutovém území domácích obráncem Janem Mikulou, jenž má též slávistickou minulost. Mikula mu zjevně zablokoval dráhu pohybu za míčem a vrazil do slávistického hráče kolenem, který přes něj poté přepadl. Rozhodčí zákrok jako faul neposoudil. Hrálo se dál. VAR neintervenoval. Dle mého názoru to měla být penalta.
„Hráč Provod postupoval do pokutového území a následně přišel kontakt s Mikulou. Hráč Provod podle mého úsudku pád zveličil, moje rozhodnutí nepískat penaltu následně potvrdil i VAR,“ obhajoval mladý sudí svůj výrok po utkání pro Oneplay.
Případ druhý: nevyloučení slávisty Davida Mosese v 57.minutě. Fotbalista Slavie ve vzdušném souboji ve výskoku tvrdě trefil loktem do hlavy domácího hráče Petra Hodouše, který musel okamžitě střídat s podezřením na zranění vážnějšího charakteru. Od Mosese to velmi pravděpodobně nebyl úmysl, ale hráč je zodpovědný za to, co činí a za dopady svého jednání. A v kontextu toho, jak se tyto zákroky, v zájmu ochrany zdraví hráčů, v současnosti posuzují, měl být vyloučen.
„Z mého postavení hráč Slavie sledoval dráhu míče, následně jej odehrál a pak došlo ke srážce s hráčem Hodoušem. Vyhodnotil jsem to jako srážku dvou hráčů,“ opět osvětlil své rozhodnutí rozhodčí Wulkan po utkání pro Oneplay.
Tiskový mluvčí Slovanu Tomáš Čarnogurský na síti X později oznámil, že fotbalista Liberce má zlomeninu čelisti, což nejspíš znamená stopku na několik měsíců.
Hlavní rozhodčí, nejen že neudělil červenou kartu, anebo alespoň žluto kartu, ale zákrok ani neposoudil jako faul! To by se ještě dalo pochopit. V reálu to byla poměrně těžká situace na posouzení, rozhodčí ji vidí pouze jednou, ze svého úhlu, který nemusí být zrovna ideální. Může proto vyvodit chybný závěr.
Ale co dělali rozhodčí u VARu? Proč ti neintervenovali? Vždyť mají možnost si situaci několikrát zpomaleně přehrát? Jak to, že neviděli to, co soudná většina fotbalového národa? Tomu opravdu nerozumím.
Tyto dva případy byly, asi nejen dle mého názoru, hlavním rozhodčím posouzeny špatně. VAR také nevyhodnotil tyto situace jako zjevná pochybení hlavního rozhodčího, při nichž by měl zasáhnout. Jsem velmi zvědavý, jak se k celé záležitosti postaví ve svém pondělním komuniké Komise rozhodčích.
Na druhou stranu, je to stejná komise, která už v tomto ligovém ročníku vydala nejedno kontroverzní stanovisko. Stačí připomenout vyjádření k „případu Chorý“ a jeho údajného plivnutí na hráče plzeňské Viktorie Dweha. A je to také stejná komise, která nominovala mladého pražského rozhodčího Wulkana k řízení utkání pražské Slavie v Liberci.
Jediné vyloučení v utkání tak postihlo v 83. minutě domácího obránce Augustina Drakpeho, který šel předčasně pod sprchy po druhé žluté kartě. Nutno konstatovat, že hlavní sudí v tomto případě rozhodl zcela správně.
Zdroje: přímý přenos Oneplay, statistiky Livesport
