Článek
Slavia měla před utkáním s Pardubicemi na kontě po pěti kolech tři výhry a dvě remízy. Byla na druhém místě ligové tabulky se ztrátou pouhých dvou bodů na vedoucí Spartu. To samo o sobě rozhodně není špatný výsledek, ale na obhájce titulu to je přece jen málo. Koneckonců to byl zatím nejhorší vstup do sezony v éře Jindřicha Trpišovského.
Porazit v domácím prostředí Pardubice, poslední tým tabulky, papírově největšího kandidáta na sestup, je v pozici Slavie povinnost. Vítězství se nerodilo tak lehce, jak se asi všeobecně čekalo. Pardubice, které minulé kolo nehrály a měly čas potrénovat, odstraňovat nedostatky, připravit se důkladně na zápas, se v Edenu představily překvapivě ve velmi dobrém světle. Byly daleko těžším protivníkem než kupříkladu nedávno Teplice.
Slavia sice začala očekávaným tlakem, ale už ve 12. minutě pardubický Vojtěch Patrák nečekaně zmrazil diváky na stadionu ve vršovickém Edenu, když se po přihrávce Konečného otočil kolem Oscara Dorleye a trefil se mezi nohy brankáře Staňka - 0:1.
Slavii gól nabudil. Vytvořila si silný tlak, který přinesl vyrovnání. Ve 23. minutě si Jan Bořil na levém křídle šikovně zasekl míč do hřiště a pravačkou odcentroval na nabíhajícího Tomáše Holeše. Jeho náběh hostující obrana nezachytila a slávistický stoper se trefil hlavou přesně - 1:1. Další gól ale domácí mužstvo do půle už nepřidalo.
Kapitán Slavie Jan Bořil měl prsty i v druhém gólu. V 54. minutě obrana Pardubic mohutnému tlaku, který po přestávce zesílil, podlehla podruhé. Centr Davida Mosese hostující obránce v pokutovém území podskočil, za ním nabíhající Jan Bořil hlavičkoval přesně - 2:1.
Výkon Slavie byl dominantní. Hosté postupně fyzicky odcházeli. Přesto nebylo stále jasno. I když se Pardubice v druhé půli před bránu Staňka prakticky nedostávaly. Všichni v Edenu si dobře pamatovali na první kolo nového ročníku, v kterém stejně Slavia otáčela zápas s Hradcem Králové. Když už to vypadalo, že má výhru v kapse, obdržela v samém závěru vyrovnávací branku.
Uvědomoval si to jistě i domácí trenér Trpišovský, který na hřišti dlouho držel základní sestavu. Střídal až v 69. minutě, kdy Zafeiris, Schranz a Fully přišli místo Bořila, Mosese a Chytila. Naopak útoční „tahouni“ Kušej s Provodem dohráli až do konce. I to svědčí o tom, že zápas nebyl pro domácí procházkou.
Tentokrát byl závěr utkání plně v režii domácích. Slavia měla obrovskou převahu, ale velké gólové šance si nevytvářela. V první minutě nastavení nakonec výhru definitivně stvrdil třetí brankou Vasil Kušej, který po skvělé individuální akci z levého křídla prostřelil brankáře Šeráka a zpečetil vítězství - 3:1.
To už Pardubice hrály o deseti. V 82. minutě byl vyloučen Abdullahi Tanko, který tvrdě došlápl kotník Ivana Schranze. Po červené kartě šel předčasně do sprch. Tanko, který přišel hry v 56.minutě a oživil ji, to proti Slavii opět nezvládl. Byl potřetí v kariéře v české nejvyšší soutěži vyloučen. A potřetí proti Slavii!
Tentokrát to asi nebyl od Tanka úmysl. Chtěl si nejspíš jen „přidupnutím“ vytvořit prostor, aby si pokryl míč, ale nezvládl to a místo země trefil nohu slávistického hráče. I když to úmyslný zákrok nejspíš nebyl, vyloučení bylo jednoznačně správné. Hráč je zodpovědný za svůj pohyb. Tanko trefil důrazně nohu soupeře až v oblasti kotníku. Kdyby mu pouze přišlápl špičku nohy, vyvázl by se s vysokou pravděpodobností se žlutou. Takhle rozhodčí neváhal a ihned tasil červenou. Ke cti mu slouží, že rozhodl sám, nečekal na rady VARu.
Slavia v utkání dominovala, přesto to od ní stále nebylo herně na potřebné úrovni. Měla drtivou převahu, 68 procent držení míče, 26 střel, 10 krát trefila bránu, kopala 18 rohových kopů. Jejímu výkonu ale stále chybí lehkost a větší podíl kreativity. Soupeře udolala velkým fyzickým výkonem, přeběhala ho, unavila. Utkání ji stálo hodně sil. Bylo to vybojované, hodně upracované.
Schází více „fotbalovosti“. Tým z čela tabulky by měl s outsiderem na vlastním stadionu vyhrávat jiným způsobem. Měl by ho fotbalově přehrát. Kombinační hrou, individuálními průniky. To výkonům Slavie (zatím) schází.
Z domácího týmu zaslouží uznání kapitán Jan Bořil, který se podílel na dvou brankách. U první asistoval, druhou vstřelil. Jako správný kapitán byl lídrem týmu, neustále ho burcoval, sám byl velmi aktivní, neustále nabíhal dopředu. Jeho výsadní postavení v týmu dokládá fakt, že po vystřídání ihned přepnul do neformální asistentské pozice a u střídačky konzultoval s trenérem Trpišovským nad magnetickou tabulkou další taktiku pro zbývajících dvacet minut.
Kombinace a spolupráce Slavii vázne. Ve hře chybí větší kreativita. Průnikové přihrávky, častější střelba ze střední vzdálenosti. Ze stran přichází do pokutového území sice mnoho přihrávek a centrů, chybí jim však přesnost. Často je to na náhodu. Zejména Douděrovy centry končily vesměs na kopačkách a hlavách soupeřů. Ze dvou centrů nakonec góly padly, ale těch nepodařených bylo příliš.
V obraně hrála Slavia tentokrát na čtyři, Douděra vpravo a Bořil vlevo hráli zejména po lajně dopředu. Střed obrany jistili stopeři Ogbu a Holeš, kteří se také střídali v zakládání a podpoře útoku. Tým nastoupil opět bez Christose Zafeirise, který se dostal na hřiště až v 69.minutě místo Mosese. V trojčlenné záloze hráli Moses, Sadílek a Dorley. Docela dlouho se hledali. Nejlépe z nich se jevil David Moses, který ale odstoupil pro zranění.
Oscar Dorley stále není ve formě, na kterou jsme od něj zvyklí. Šel přes něj gól Pardubic, kdy nechal otočit a vystřelit Patráka. Ani v dalších situacích nepřesvědčil. Není v herní pohodě. Nevolí vhodná řešení, jako dříve. Michal Sadílek odvedl poctivý, běhavý výkon. Potvrdil však, že kreativní složka není jeho doménou a při překonávání důsledné obrany není tím, kdo by ji „uměl otevřít“. Je především pracovitým „běžcem“.
Nejlepším útočníkem Slavie, a pro mě osobně též nejlepším hráčem celého utkání, byl Vasil Kušej. Fakt, že je to driblér, který umí v rychlosti jeden na jednoho, v čemž je jiný, než ostatní slávisté, a proto je pro současné mužstvo tak důležitý, je všeobecně známý.
Pozitivním překvapením bylo, kolik toho Vasil Kušej naběhal, a v jaké intenzitě. Kolik sprintových náběhů absolvoval. Odehrál naplno celý zápas. Byl neúnavný, což dokumentoval v samém závěru výbornou individuální akcí, kdy šel s míčem ve sprintu od půlky až do brány. Věřil si, vzal to na sebe. Tak skvělý fyzický výkon i přístup jsem od něj nečekal. Navíc ve vysoké intenzitě a rychlosti dokázal výborně pracovat s míčem. A to v české lize není zrovna běžné.
Také druhý křídelník Lukáš Provod předvedl nadprůměrný výkon, v kterém byla znát obrovská snaha vzít to „na sebe“, když to týmu nejde kombinačně. Nastřelil také břevno.
Opět se neprosadil hroťák Mojmír Chytil. V sezoně zatím gól nevstřelil. Nelze mu upřít snahu, ale od středního útočníka Slavie člověk prostě čeká víc. Znovu se bohužel potvrdilo, že současná Slavia je - při zvoleném jednodušším způsobu hry s mnoha centry do pokutového území - silně závislá v nátlakové hře na fyzicky mimořádně disponovaném Tomáši Chorém.
Mojmír Chytil je slušným střídajícím „žolíkem“, ale Tomáše Chorého v základu adekvátně nenahradí. Ve vzduchu tak stále visí otázka, zda Slavia přivede ještě jednoho kvalitního útočníka. Dle mého názoru ho potřebuje.
Pozitivní je, že byl uzavřen „případ Zafeiris“. Někteří slávističtí fanoušci na sociálních sítích dávali Zafeirisovi co proto. Postoj řeckého záložníka brali jako zradu, vyloženě nefér přístup ke klubu. Já si to nemyslím. Fotbalová kariéra je krátká. Hráč se chce finančně zabezpečit. Má atraktivní nabídku, navíc z vlasti. Je pochopitelné, že ji chce využít.
Faktem je, že se to časově nesešlo. Ale to se stává. Dobrou zprávou je, že se Zafeiris dokázal se Slavií domluvit. A ta s PAOKem. Bude za ni hrát ještě do konce podzimu. Až poté se přesunu do Soluně. Slavii pomůže v Lize mistrů. Ta získá čas na získání adekvátní náhrady.
Utkání v Jablonci a s Pardubicemi ukázala, že bez „Zafiho“ je to v takových zápasech těžší. V prvních utkáních sezony měl velmi dobrou formu a teď jeho ofenzivní schopnosti ve středu zálohy chyběly.
Zdroje: přímý přenos Oneplay TV, statistiky Livesport
