Článek
V prosinci loňského roku slovenští důchodci poprvé obdrželi svůj 13. důchod podle nové legislativy. Dle nových pravidel je výše 13. důchodu závislá na typu důchodu. Nejvyšší třináctý důchod budou pobírat příjemci starobního důchodu a předčasného starobního důchodu. Někteří invalidní důchodci, vdovci nebo sirotci dostanou nejméně. Třináctý důchod již není sociálním důchodem, ale plnohodnotnou důchodovou dávkou. Slovenský stát také stanovil nejnižší možnou částku a zastropoval nejvyšší. O její výši rozhoduje výše průměrných důchodových dávek za předchozí rok.
Nejvyšší 13. důchod budou pobírat starobní důchodci. Bude na úrovni 677,50 eur. To je průměrná výše starobního důchodu na Slovensku v loňském roce. Stejnou částku obdrží také příjemci předčasného důchodu. Ve skutečnosti by měli téměř o 60 eur více, ale na podnět ministerstva práce slovenský parlament loni schválil změnu, podle které se nejvyšší třináctý důchod odvíjí od starobních důchodů. Maximální výše je tak omezena na úrovni průměrné výše starobního důchodu, která je uvedených 677,50 eur. Pokud by tomu tak nebylo, předčasný třináctý důchod by letos činil více než 745 eur.
Zákon také na Slovensku zavedl nejnižší 13. důchod. Stanoví, že pokud je průměrná měsíční výše daného typu důchodu nižší než 300 eur, bude výše třináctého důchodu pro tento typ důchodu činit 300 eur. V letošním roce se toto pravidlo bude vztahovat pouze na sirotčí důchody. Příjemci vdoveckého důchodu obdrží 310,20 eur. Pro invalidní důchod do výše 70 procent bude částka činit 304,70 eur. Pro invalidní důchod nad 70 procent bude třináctý důchod činit 552,50 eur a vdovský třináctý důchod bude činit 374,40 eur.
Třináctý důchod se nyní ale také v určitých případech snižuje. To platí pro starobní důchodce a předčasné důchodce, kteří na Slovensku čerpali důchodové pojištění kratší než deset let. Někteří lidé získali nárok na slovenský důchod jen díky tomu, že minimální počet odpracovaných let zohledňoval i dobu získanou v zahraničí. Snížení třináctého důchodu se tak týká především cizinců, kteří na Slovensku pracovali. Počet získaných let určí, jaké bude snížení třináctého důchodu. Za každý rok důchodového pojištění obdrží důchodci desetinu celkové částky třináctého důchodu. Aby tedy důchodce mohl pobírat 13. důchod v plné výši, je nutné, aby na Slovensku pracoval alespoň deset let.
Třinácté důchody by si jistě rádi nechali líbit také čeští senioři. V Česku zavedené dosud nejsou. Jak však vypadá srovnání českých a slovenských starobních důchodů? Jsou na tom slovenští senioři, kteří pobírají 13.důchod, lépe než jejich čeští vrstevníci?
Průměrný slovenský starobní důchod v roce 2024 činil 677,50 eur, tedy zhruba 16.940 Kč za měsíc. Když k tomu připočítáme 13.důchod v maximální výši, tak má slovenský senior dle průměrného důchodu roční příjem ve výši (v přepočtu) 220.220 Kč.
Průměrný český starobní důchod v roce 2024 byl 20.633 Kč. V Česku 13.důchody neexistují, takže se uvedená částka násobí pouze 12 krát. Český senior si dle průměrného důchodu přijde ročně zhruba na 247.600 Kč.
Porovnáním roční výše průměrného slovenského a českého důchodu docházíme k tomu, že slovenský důchod je o 11 % nižší než český (i se započtením 13.důchodu na Slovensku).
Samozřejmě to není jen o tom, jaký je průměrný důchod v jedné a druhé zemi, ale také o životních nákladech. Kupříkladu, kolik stojí seniory bydlení, včetně energií, jaké jsou ceny zejména základních potravin v obchodech, jak je dostupná zdravotní péče.
Náklady na bydlení je velmi těžké porovnávat. Nejen mezi českými a slovenskými seniory, ale obecně. Mohou mezi nimi být skutečně značné rozdíly. Velmi záleží, v jaké typu bydlení senior pobývá, jestli žije v bytě či domě, jestli je v soukromém vlastnictví či v pronájmu, jak je velký, čím je vytápěný, jestli senior žije single či v páru, a tak podobně.
Ceny potravin jsou na Slovensku v průměru vyšší než u nás, i když existují samozřejmě i případy, kdy u našich sousedů jsou některé potraviny levnější. Podle Seznam Zpráv se srovnání slovenských cen s okolními státy nedávno věnoval analytik UniCredit Bank Ľubomír Koršňák. Nejvýhodněji podle něj nakoupí Slováci v Polsku, kde jsou v průměru ceny nižší až o téměř čtvrtinu. To jistě není překvapením. Do Polska jezdí nakupovat potraviny nejen Slováci, ale i mnozí Češi. Vždy tam byly levnější. Někdy více, jindy méně. Dle aktuální situace, kterou ovlivňuje více faktorů. V průměru o čtyři až sedm procent jsou dle uvedeného průzkumu než na Slovensku potraviny levnější také v Česku a Maďarsku.
Pokud jde o přístup obyvatelstva ke zdravotní péči, je na tom Česko stejně dobře jako všechny země, které mají 100 % obyvatel zdravotně pojištěných. Patří mezi ně například Austrálie, Portugalsko či Japonsko. Sto procent pojištěných obyvatel má také Švýcarsko, ale v jeho případě jde o komerční pojištění. Na sousedním Slovensku je z veřejného zdravotního pojištění hrazeno 95 % péče. Spokojenost se zdravotní péčí je nejvyšší ve Švýcarsku, kde dosahuje 94 %. Česko je se 77 % nad průměrem zemí OECD, který je 67 %. Slovensko je na 54 %. Tedy má opět horší výsledek než Česko.
Když porovnáme jednu zcela konkrétní záležitost, tedy náhrady kyčelního a kolenního kloubu, které patří k nejčastěji prováděným plánovaným výkonům, lze z nich také ledacos vyčíst o stavu zdravotnictví v jednotlivých zemích. Na čele žebříčku je Švýcarsko s počtem 323 náhrad kyčelního kloubu na 100 tisíc obyvatel, následované Německem (301). Česko je na 14.místě se 198 výkony na 100 tisísc obyvatel. Slovensko je na tom opět výrazně hůře, je až na 30.pozici s 99 náhradami na 100 tisíc obyvatel. Z výše uvedeného lze vyvodit, že zdravotní péče je v Česku na vyšší úrovni než u našich slovenských sousedů.
Část důchodců mívá také pocit, že údaj o průměrném důchodu není relevantní a dostatečně neodráží realitu pobíraných důchodů. Na rozdíl od průměrné mzdy je ale údaj o průměrném důchodu docela přesný, protože důchody v Česku jsou stále ještě poměrně dost rovnostářské. Samozřejmě se vyplácejí také vysoké důchody, které jsou velmi výrazně nad průměrem. Nebo naopak zase velmi nízké důchody. Jde ale spíše o zanedbatelná čísla ve srovnání s tím, kolik lidí pobírá důchod pohybující se kolem průměru.
Údaj o průměrném důchodu se téměř shoduje s mediánem, což znamená, že počet důchodců pobírajících nadprůměrný a podprůměrný důchod je prakticky stejný. Dlouhodobě to ukazují i statistiky České správy sociálního zabezpečení o vyplácených důchodech. Těsně kolem průměru, tedy v rozmezí 18 až 22 tisíc Kč, se pohybuje zhruba 1 milion důchodců.
Výše průměrného důchodu v dalších letech poroste. Je to dáno valorizacemi a také generační obměnou. Důchodový systém budou postupně opouštět velmi staří lidé, kteří prožili pracovní život zejména minulém režimu, a část z nich má opravdu nízké důchody (i když existují i opačné případy). Naopak do důchodu již vstupují a v dalších letech vstupovat budou noví senioři, z nichž řada měla už výrazně vyšší výdělky, než jejich předchůdci. Jejich důchody tak jsou a budou na zcela jiné úrovni, což bude zvedat jejich průměr. Ten pak možná nebude až tak vypovídající, jako je tomu v současnosti.
Mandatorní výdaje státu na důchody porostou. To samozřejmě bude důchodový systém a státní rozpočet stále více zatěžovat. Když si k tomu přidáme, že mladých lidí bude méně a seniorů bude přibývat, protože do penze bude odcházet generace lidí z konce 60. a ze 70. let, tak to není úplně růžová vyhlídka.
Porodnost klesla a lék na její zvýšení není tak jednoduchý. Nejde totiž jen o dostupně bydlení a finanční stránku, jak nám na videích na internetu a v televizních diskuzích často říká k tomuto tématu Andrej Babiš, který to prý všechno zařídí až bude opět premiérem. Tak snadné to bohužel není. Dostupné bydlení je pouze jeden z mnoha faktorů. Vždyť v dobách socialismu bylo bydlení také často problémem, někteří lidé čekali na byt i řadu let, ale děti mezitím měli, ač žili ve skromných podmínkách. Brzy se ženili, vdávali, ženy kolem dvacítky rodily děti. Protože měli celkově omezené možnosti, malé vyhlídky na seberealizaci, cestování.
Dnes je porodnost nízká zejména proto, že mladí lidé žijí jinak. Mají jiné možnosti. V průměru také déle studují. Později se v průměru zařazují do pracovních procesu. Více cestují, protože svět je otevřený. Část z nich jde na zkušenou do zahraničí. Nechtějí se brzy vázat. Chtějí žít svobodný život. Nežení se a nevdávají kolem dvacítky. A také většinou nemají tak brzy děti. Děti jsou sice radost, ale také starost, závazek, omezení dosud svobodného života. Proto mladí lidé děti mnohdy odkládají na pozdější dobu. Když už spolu žijí, často si místo dítěte nejdříve pořídí kočku nebo psa. Po takovém odkladu o řadu let už může být taky někdy pozdě, ač moderní medicína má oproti dřívějšku lepší možnosti. Jsou tu samozřejmě i další faktory, jako zhoršení bezpečnostní situace ve světě, obecně nejistota. To je realita, kterou nikdo jen tak snadno nezmění nějakým jednoduchým opatřením. Ani pan inženýr Babiš. A není to jen česká realita. Podobný problém řeší i ostatní vyspělé evropské země.
Pro stát bude v budoucnu stále více obtížné průběžný důchodový systém financovat. To je ostatně všeobecně známou skutečností. Jelikož je porodnost nízká, mladých je a bude méně, dlouho studují a do pracovního procesu vstupují v průměru později, je nutné také posunout (ač se nám to všeobecně nelíbí) také věk odchodu do důchodu. Vědí to jistě i politici, kteří populisticky dnes říkají něco jiného. Je jim totiž jedno, co bude za deset, dvacet či dokonce třicet let. Zajímá je jen letošní volební výsledek a možná ještě tak další jedno volební období. Důchodci jsou silnou voličskou skupinu, disciplinovanou, neboť chodí ve značné míře k volbám, a tak jim někteří politici „mažou med“ kolem úst. Slíbí za hlas cokoliv.
Seniorů bude přibývat, a tak budou u voleb jejich hlasy rozhodovat čím dál více. Proto je jasné, že k tomu budou muset politici stále více přihlížet. Na důchody se tedy peníze budou muset vždy najít. Může to ale také znamenat, že sice budou důchody, ale méně financí na jiné záležitosti. Může se třeba zhoršit kvalita a dostupnost zdravotní péče, na kterou jsme dnes zvyklí. Je otázkou, na co budou pak budoucím seniorům státní důchody stačit. Kdo se nebude s předstihem jistit také jiným způsobem, nebude „myslet na zadní kolečka“, a bude pak žít v penzi jen ze starobního důchodu, bude mít nejspíš problém.
P.S. Za pár let budu také důchodcem
Zdroje:
