Článek
Sparta odehrála obě ligová utkání lépe než řadu podzimních. To je nesporný fakt. Na druhou stranu, po podzimu byla laťka opravdu hodně nízko. Sparťanské výkony byly často velmi špatné a tým se propadl do dlouhodobé hluboké krize. Nyní se tedy Sparta zvedla. Pomohl jí k tomu bezesporu návrat Jana Kuchty.
Jan Kuchta, jak řekl kouč Sparty Lars Friis, prý poznal, že jinde není tráva zelenější. V tom má asi sparťanský kouč pravdu. Když říká A, měl by ale také říct B. Kuchta si opravdu vytrucoval v srpnu minulého roku odchod do dánského Midtjyllandu, kde mu však „pšenka nekvetla“. Důvodem Kuchtovy nespokojenosti byl ale fakt, že ho Friis na počátku sezony „zametl“. Dával na jeho místě přednost nigerijskému útočníku Victoru Olatunjimu.
To se ale neukázalo být dlouhodobě dobrým řešením. Olatunji v průběhu podzimní sezony nepřesvědčil a nepřesvědčuje dosud. Výrazněji se nezaskvěl ani nikdo z nově příchozích, tedy Tuci, Krasniqi a Rrahmani. Kuchta už v týmu nebyl a rázem Spartě chyběl. Není to sice typický ostrostřelec, ale gól dát také umí. Především je to fyzicky disponovaný, velmi nepříjemný, běhavý, soubojový hrotový útočník, který si dokáže vynutit na obraně chyby. Dělá také prostor ostatním hráčům Sparty, kterým dokáže získané míče sklepnout do výhodné pozice. To bylo zřejmé i při posledním utkání s Hradcem Králové. Kuchtův důraz a presink na zadáky hostujícího týmu platil. Nejsou na něco takového v tomto tempu z české ligy zvyklí. Rázem se jim nedostávalo času na rozehrávku a chybovali v ní. Sparta tak díky Kuchtovi snadněji získávala míče.
Kuchtův návrat se Spartě vyplácí. Friis a spol. si jen mohou „drbat hlavy“, proč ho v srpnu s tak lehkým srdcem pustili. Kuchta se sice předtím netajil, že by si možná rád ještě zahraniční angažmá vyzkoušel, ale dánská liga a Midtjylland, to určitě nebyla vysněná destinace, která se neodmítá. Kuchta tehdy spíš z Letné znechuceně utíkal, než že by šel za výrazně lepším.
Kuchta je zpět a jeho současný přínos je zřejmý i v jeho nastavení. Dokázal opět dodat do hry trochu „bláznovství“. Umí strhnout ostatní hráče, vyhecovat diváky v ochozech. To Spartě na podzim po odchodu kapitána Ladislava Krejčího výrazně chybělo. Když odešel i Jan Kuchta, nikdo tuhle pomyslnou štafetu nepřevzal. Najednou byli v týmu jen samí „hodní kluci“. To je další věc, kterou Rosický, Friis a spol. nedomysleli a na podzim za to tvrdě zaplatili.
Sparta využila ve dvou ligových zápasech na jaře šest útočníků. V základní sestavě se objevili v obou případech Lukáš Haraslín a Jan Kuchta. Není to překvapením. Fungovalo jim to spolu výborně i před Kuchtovým odchodem. Lukáš Haraslín byl jedním z mála hráčů, kteří snesli měřítko i na podzim, i když ho limitovalo zranění. Sparta na jaře také změnila svůj systém hry. Už to není útočný trojzubec Birmančevič - Kuchta - Haraslín, před kterým se v minulé sezoně třásli ligové obrany. Kuchta s Haraslínem hrají nyní vepředu pouze ve dvojici. Slovenskému reprezentantovi návrat českého útočníka evidentně prospěl. Kuchta mu toho hodně oběhá a Haraslín, který není takový „vytrvalec“, má trochu více volnosti. Může číhat na příležitost.
Další z původního tria, Veljko Birmančevič, měl skvělou minulou sezonu, kdy byl jednu dobu nejlepším hráče celé ligy. V 32 ligových utkáních vstřelil 16 gólů. V této sezoně se ale od jejího začátku herně trápí. Navíc mu zřejmě neprospěl ani příchod balkánských fotbalistů jiných národností, kterým se poměry ve sparťanské kabině v průběhu podzimu změnily. Nakonec byl také zraněný. A nyní je prý nemocný.
Trochu tak došlo na slova některých, kteří upozorňovali na to, že srbský fotbalista takovou sezonu, jako tu minulou, předtím nikdy v kariéře neměl. Před příchodem do Sparty nastoupil v sezoně 2022/23 ve francouzském Tolouse k 25 ligovým zápasům, ale nevstřelil jediný gól! Birmančevičova minulá sezona byla tedy v jeho dosavadní kariéře naprosto výjimečná. Je otázkou, jestli ji bude schopen ještě někdy zopakovat. Mluví se už delší dobu o jeho možném odchodu ze Sparty. Hráč by asi nejspíš nebyl proti. Stejně tak Sparta by se asi už nebránila, pokud dostane své. Nabídka tureckého Besiktase ale byla údajně nízká. Sparta ji prý odmítla a vyšší nedorazila.
Také další útočník Victor Olatunji zůstal výrazně za očekáváním. V úvodu sezony vstřelil čtyři góly v šesti zápasech a vypadalo to, že Kuchtu nahradí. Alespoň Lars Friis si to tak nejspíš maloval. Proto také Rosický a Friis českého reprezentanta s lehkým srdcem pustili do Dánska. Olatunji ale zklamal na celé čáře. V 19 zápasech 6 gólů by ještě nebylo tak špatné, ale horší je, že v zápasech nepředvádí potřebné zaujetí pro hru. Někdy to doslova „odflákne“. To je velký rozdíl oproti Kuchtovi, který „není líný na krok“. Řada sparťanských fanoušků už má na Olatunjiho proto trochu averzi. Jestli se nigerijský útočník rychle nevzpamatuje, je na nejlepší cestě, aby se s ním na Letné v létě rozloučili.
Od stomilionového útočníka Albiona Rrahmaniho se čekalo určitě také více. Svezl se po příchodu se špatnou hrou celého týmu. Také si musel zvykat na odlišný způsob hry v české lize. Více taktiky, soubojů, větší intenzita než v Rumunsku. Měl ale momenty, kdy ukázal, že v sobě „něco“ má. Je to střelec. Může být pro Kuchtu svým způsobem konkurentem, i když je to typově jiný fotbalista. Spíše ho ale může nahrazovat jako střídající hráč na závěrečných dvacet minut. Pro Kuchtu hovoří jeho lídrovství, zaujetí pro hru, nasazení, kondice.
Podobně je na tom Ermal Krasniqi. Také on si musel po příchodu z Rumunska zvykat na vyšší tempo hry a soubojovost v české lize. Proti Hradci Králové ukázal, že jistý potenciál zejména jako rychlý, brejkový hráč má. V současné konkurenci ale jen jako střídající hráč.
Mezi sparťanská jarní pozitiva je možné určitě zařadit „objevení“ Martina Suchomela, který se chytnul na pozici pravého wing beka, kde Spartu při dlouhodobém zranění Angela Preciada „tlačila bota“. Sparta na tento post v zimě kupodivu nikoho nekoupila, což se jevilo jako chyba. 22 letý Suchomel, který sbíral ligové minuty už na podzim, ale zatím ve dvou jarních utkáních, která odehrál takřka celá, ukázal, že to možná může zvládnout. Do technických kvalit Preciada mu samozřejmě leccos chybí, ale zajímavý hráč s potenciálem to určitě je. Otázkou je, jestli si vysokou výkonnost udrží po celé jaro. To je někdy u mladých hráčů problém. Těžší utkání teprve přijdou.
Lars Friis sestavu zatím stabilizoval. Dvakrát za sebou poslal na trávník stejnou základní jedenáctku. Změnil rozestavení z 3-4-3, které praktikoval Priske a Friis ho převzal, na současnou verzi 3-5-2. Je to dáno i okolnostmi, že Brimančevič není v takové formě jako vloni a navíc je nyní zdravotně mimo hru. Spartě teď asi také více vyhovuje mít zahuštěnější záložní řadu. V té na sebe pozitivně upozornil také Lukáš Sadílek. Na jaře nechyběl zatím ani minutu. Hrál oba zápasy v Lize mistrů i v Chance lize. Na Slovácku skóroval. Prožívá dobré období. Stejně tak se v obou ligových duelech poměrně dařilo Quazimu Lacimu. V novém rozestavení má trochu volnější roli, což mu spíše vyhovuje.
Sparťanští hráči i fanoušci díky dvěma ligovým výhrám rázem pookřáli. To, co by se před časem bralo takřka jako samozřejmost, je nyní pod vlivem tragického podzimu oslavováno. Slyšíme jak Martin Vitík mluví na tiskové konferenci po utkání s Hradcem Králové, jak to byl nejlepší výkon za poslední dobu, jak týmu pomohl návrat Kuchty a také, že týmu pomohlo, že hraje pouze jednou týdně a může se tak na zápasy připravit. Ve stejném duchu hovořil v talk show O2 TV Tiki Taka televizní moderátor a sparťanský fanoušek Libor Bouček. Také zmiňoval, že Spartě moc prospívá, že hraje jen jednou týdně.
Hrát jednou týdně je určitě jednodušší. Je víc času na regeneraci. Sestavu lze více stabilizovat. Klíčoví hráči nejsou tak unavení. Viděli jsme to i v minulých sezonách, kdy to byl jeden z faktorů, který Spartě pomohl k titulům. Hrála na jaře pouze českou ligu, zatímco Slavia tehdy bojovala část jara na dvou „frontách“. Letos to bude jiné. Obě pražská „S“ jsou z evropských pohárů venku. U Sparty to příliš nepřekvapilo. O postupu do další fáze velmi těžké Ligy mistrů uvažovali asi jen ti největší optimisti. Slavia naopak s účastí v další fázi Evropské ligy celkem najisto počítala. Doma však ni jednou nezvítězila. Vypadnutí je pro ni velkým zklamáním a nelze ho hodnotit jinak než jako její obrovský neúspěch. Jediným týmem, který bude hrát na jaře českou ligu i evropský pohár, je tak plzeňská Viktoria v Evropské lize. Postup je pro ni velkým úspěchem. A nemusela by to být pouze dvě utkání navíc. Maďarský Ferencváros je určitě soupeřem, přes kterého lze postoupit dál.
Zpět ke Spartě. Libovat si, že se jí teď daří, protože hraje pouze jednou týdně a má čas na odpočinek, se mi zdá od obránce Vitíka i sparťanského fanouška-moderátora Boučka přece jen trochu krátkozraké. Chápu, jak to mysleli, že to Spartě po špatném podzimu, kdy hrála každé tři čtyři dny a šla od nezdaru k nezdaru, v její situaci momentálně pomáhá, když může v týdnu doléčit šrámy z víkendového utkání, potrénovat a na další zápas se důkladněji připravit. Hráči jsou čerstvější. Nehrozí tolik zranění. Malý počet utkání lze hrát snadno v malém počtu hráčů. Malé změny v sestavě přinášejí lepší souhru. Více automatismů ve hře.
Z dlouhodobého hlediska je ale špatné si na to zvyknout. Vždyť jaro uteče a na podzim tu pro klub jako je Sparta budou znovu evropské poháry a liga současně. Dle aktuálního stavu ligové tabulky se dá předpokládat, že Sparta bude hrát zřejmě Evropskou ligu. Její ambicí by mělo být dojít v této soutěži co nejdále. Chce-li Sparta (ale i další české kluby) v Evropě něco znamenat, musí brát jako běžnou záležitost, že se ligový „kolotoč“ střídá s tím evropským. To je pro větší kluby, které hrají evropské poháry pravidelně a postupují v nich trochu dál, zcela normální jev.
V pozici hráče velkoklubu, jakým je v českých poměrech Sparta, není možné být spokojený s tím, že hraji jednou týdně proti Hradci Králové či Teplicím. Tím spíš, když jsem mladým reprezentantem s ambicemi hrát v ještě větším klubu v západní Evropě. To je, při vší úctě k k ostatním českým ligovým klubům, fakt málo. Sparta, Slavia a Viktoria musí učinit maximum pro to, aby byly v Evropě konkurenceschopnými celky. Aby se v evropských pohárech v budoucnu dokázaly udržet co nejdéle a zvládaly hrát českou ligu i Evropu současně. To jde jen tak, že k sobě budou nároční. Říkat si, že „je dobře, že hrajeme jen jednou týdně“, tudy cesta nevede.
Zdroje: přímé přenosy O2 TV z Chance ligy, talk show Tiki Taka, statistiky Livesport
