Článek
Sparta nezačala v Teplicích dobře, ale postupně se do hry dostala. V druhé části první půle už byla lepším týmem. Nastřelila během jedné minuty dvakrát tyč teplické branky a nakonec otevřela skóre, když Kuchta s velkým přehledem šanci proměnil. Gól dal jen tak mimochodem, ani moc neslavil. Sám si asi myslel, že byl nejspíš v ofsajdu. Možná ano. Těžko říct. Asistent na lajně sice ofsajd nemávl, ale po akci zůstal stát, čímž vyjádřil názor, že dle jeho mínění to byl spíše ofsajd. Takto má asistent dle výkladu postupovat. Když si není jistý, že ofsajd byl, ale má pocit, že spíše ano, nemávnout a po gólu neběžet na půlku. Bez kalibrované čáry to ale nejspíš stejně nešlo jednoznačně určit, k čemuž se přiklonil také VAR. Gól tedy platil.
První sporná situace byla vyřešena pro Spartu. Druhý kontroverzní moment nastal v závěru první půle, kdy Krejčí špatně odhadl míč, který za něj propadl, dostal se k němu Fila. Krejčí ho rukou lehce zatáhl, Fila ochotně spadl a rozhodčí nařídil přímý kop a udělil žlutou kartu. VAR však intervenoval a rozhodčí po shlédnutí záznamu u monitoru také usoudil, že to byl zákrok v situaci, kdy byl Krejčí posledním hráčem sparťanské obrany. Fila by bez faulu mohl postupovat směrem na hostující branku. Další sparťan byl poměrně daleko a za situací. Změna na červenou kartu. Nejspíš správné rozhodnutí. Krejčí ani nijak moc neprotestoval. Sundal hned pásku a šel do sprch.
Vyloučení Krejčího poznamenalo Spartu. Čekal ji celý druhý poločas v oslabení. Přizpůsobila tomu hru. Dopředu už nebyla tolik aktivní. Postupně prostřídala. Doufala, že udrží jednogólové vedení. To se nakonec nepodařilo. Vachoušek velkou šanci ještě nedal, ale střídající Yasser v 85. minutě hlavou vyrovnal. V 92. minutě mohl dokonce stejný hráč rozhodnout zápas pro Teplice, hezky se uvolnil, ale pálil vysoko nad.
Remíza je asi spravedlivá. Teplice před pěknou návštěvou skoro 16 tisíc diváků předvedly bojovný, běhavý a agresivní výkon. Na favority, Spartu a Slavii, se jim navíc před vyšší návštěvou obvykle doma poměrně daří. Pod trenérem Frťalou šel tým nahoru už ve zbytku minulé sezony. V létě byl omlazen. Zdá se, že to pomohlo. Teplice by nemusely mít starosti, se kterými se potýkaly poslední roky, kdy bývaly pravidelně namočené do sestupu. Teď je to tým možná na prostředek tabulky.
Sparta nastoupila v pozměněné sestavě. Oproti Kodani na začátku utkání odpočívaly některé opory jako Birmančevič, Kairinen či Zelený. Sorensen nebyl ani na lavičce. Od začátku nastoupili například Ryneš, Minchev a Pavelka. Znát byla hlavně absence Kairinena. Spartě chyběla jeho rozvaha a kvalitní přihrávka na delší vzdálenost. Pavelka ho nenahradil. Předvedl to, jak hra Sparty vypadala před příchodem Kairinena. Také Sorensen v obraně chyběl.
Opět se ukázalo, jak je ve sportu tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem, mezi pohodou a trápením. Jak snadno se to může rychle změnit. Před pár dny měla Sparta plný bodový zisk v lize, v kombinované sestavě snadno rozstřílela Jablonec a ve velké pohodě šla na Kodaň. V zápase sice nejdřív prohrávala, ale pak dvakrát vedla a byla hodně blízko postupu do play off o vysněnou Ligu mistrů. Nevyšlo to. Vypadla na penalty. K těm ale vůbec nemuselo dojít.
Zvláště gól Claessons na 3:3 byl úplně zbytečný. Tahle chvilková ztráta koncentrace, podcenění situace několika hráči, stálá Spartu strašně moc! Bude mít dopady na celou sezonu. Jen ještě nevíme, jak moc velké.
Sparta mohla mít play off o Ligu mistrů proti „hratelnému“ soupeři, polskému mistru Raków Čenstochová, a jistotu minimálně účasti v Evropské lize. Mohla jet do Teplice ve výborné náladě, při které se únava snadněji vstřebává.
Místo toho Spartu čeká play off o Evropskou ligu s chorvatským Dinamem Záhřeb, tradičním klubem, „velkovýrobcem talentů“, nevyzpytatelným soupeřem, možná paradoxně těžším, než by byl polský Raków v play off Ligy mistrů.
Sparta tedy ani Evropskou ligu nemá jistou. Je teď v horší pozici než Slavia, která má papírově slabšího soupeře, ukrajinský klub Zorya Luhansk. Už ve čtvrtek Spartu čeká první duel na hodně horké půdě v chorvatském Záhřebu. Horké obrazně i doslova.
Ztráta dvou bodů v Teplicích asi tolik nebolí. I ten největší favorit v lize někdy ztratí body s papírově slabším soupeřem. Jen se to nesmí opakovat často. Ligová soutěž bude ještě hodně dlouhá. Leccos se dá dohnat. Jak ostatně ukázal minulý ročník.
Výrazně více určitě mrzí ztráta možnosti hrát o Ligu mistrů, ztráta pohody, pocitu, že se daří. Najednou to nejde „samo“ a únava, když se tolik nedaří, se násobí.
Utkání jdou v rychlém sledu, Sparta se z „týdne blbec“ bude muset hodně rychle oklepat, jestli nechce skončit až v třetím poháru, Evropské konferenční lize. To by určitě neodpovídalo jejím ambicím, s kterými do sezony šla. I když nevyšla snová Liga mistrů, je přece jen velký rozdíl hrát Evropskou ligu, druhou nejprestižnější soutěž, nebo skončit až v konferenční lize. A ztrácet častěji body v lize také moc nejde. Vloni se jí to podařilo zázráčně na jaře dohnat, ale to se nemusí znovu povést.
