Článek
Jeho otec byl slovenský rodák z obce Korňa na severozápadním Slovensku, v Žilinském kraji a okrese Čadca. Jeho příjmení bylo Srniček.Tedy s krátkým „i“. Syn Pavel je však pro českou fotbalovou veřejnost všeobecně známý jako Srníček. Tak se jeho příjmení dlouze vyslovovalo, tak se o něm často psalo, tak ho uvádí většina médií. Jednou z čestných výjimek je Wikipedia, která správně píše příjmení Srniček v krátké verzi. Pavlův otec byl dřevorubec. Život trávil v lesích s motorovou pilou. Prý velký pruďas, jak vzpomínal v jednom rozhovoru Pavlův mladší bratr Milan. Otec viděl syna chytat ve fotbalové brance naživo jen jednou jedinkrát. Když mu bylo osm let. Byl zrovna u „karambolu“ malého brankáře se soupeřem. Pak prý se už nikdy na hřiště podívat nepřišel, aby se nemusel koukat, jak mu mrzačí děcko.
Pavlova maminka Bernadette pocházela z Francie. Její otec, francouzský voják, padl ve druhé světové válce. Budoucí otčím si její mámu našel ve Francii, kam z Moravy jezdil. Když se vyřídily všechny formality, mohly se obě přestěhovat do Československa. Bernadette musela už ve dvanácti letech dřít na statku otčíma. Dostávala prý bičem, když neposlouchala. Ve čtrnácti utekla. Potkala tak svého budoucího manžela. Pavlův táta ale později dost pil. Maminka byla na pět dětí věčně sama. Chudá rodina žila velmi skromně. Od výplaty k výplatě.
Fotbal byl pro Pavla Srnička možností na lepší život. Dělal pro to všechno. Pracoval na sobě a už v mládežnické kategorii zamířil z Bohumína na ostravské Bazaly, kam si Baník stahoval talentované žáky a dorostence z celé severní Moravy a Slezska pod svá „křídla“. Ostravský klub byl známý výbornými mládežnickými týmy. Brankářská škola Baníku měla dlouholetou tradici. Stačí vzpomenout jména jako František Schmucker, Pavol Michalík, Pavel Mačák či Luděk Mikloško.
Vojnu strávil nejprve ve VTJ Tábor a poté na Julisce. Do prvoligové branky pražské Dukly se ale neprobojoval. Vládl v ní Petr Kostelník, záda mu kryl Josef Novák. Pavel Srniček byl talentovaný a pracovitý v tréninku. Předpovídala se mu velká budoucnost. Bylo však jasné, že v Dukle nezůstane a po vojenské základní službě se vrátí do Ostravy. Proto na Julisce sázeli na jiné.
O poznání lépe se mu vedlo po návratu do Baníku. Z něj odcházela tehdejší jednička, reprezentační gólman Luděk Mikloško, do anglického West Ham United. Místo v ligové brance tak bylo volné. Pavel Srniček toho okamžitě využil a z dvojky se stal jedničkou. Ligový debut prožil v revoluční době. 12.prosince 1989 nastoupil za ostravský Baník, pod trenérem Milanem Máčalou, zrovna proti pražské Dukle. Bylo mu 21 let a devět měsíců.
Utkání řídil známý rozhodčí Jiří Stiegler. Srničkovými spoluhráči byli kupříkladu Viliam Hýravý, Ivo Staš, Radim Nečas, Dušan Vrťo či Karel Kula (dnes starosta Českého Těšína). Za Duklu nastoupil například Jan Suchopárek (dnešní trenér reprezentace U21), Pavel Hapal (současný trenér Baníku) a další známí reprezentanti Jiří Němec (dnes trenér Brozan) a Milan Luhový. Baník prohrál 0:1, ale Luhový nepřekonal Srnička ani z penalty. Ten už v brance zůstal. Ve zbytku sezony si připsal dalších sedmnáct startů. V té následující odchytal v podzimní části 13 utkání.
V brance Baníku na sebe upozornil tak výrazně, že se už v zimě 1991, po pouhém roce v české lize, stěhoval do Newcastle United. Klub ho koupil za 350 000 liber (tehdy zhruba 13 milionů korun československých). Peníze to na anglické poměry pochopitelně nebyly velké, ale pro Baník ano. Také Srničkův první plat byl, jak zjistil později, oproti spoluhráčům směšně nízký. I tak byl o několik řádů výše, než na co byl zvyklý. Na první návštěvu rodiny do Bohumína přijel s mnoha dárky jako Ježíšek.
Získat ve Velké Británii pracovní povolení nebylo snadné. Existovala ještě omezení počtu cizinců v jednom týmu a fotbalista ze země mimo EU musel splňovat určité podmínky, včetně počtu startů za reprezentaci své země. A to mladý brankář pochopitelně neměl. Pavel Srniček ale využil maminky, která pocházela z Francie. Díky tomu nebyl považován za cizince ze země mimo EU. Realizaci přestupu to výrazně usnadnilo.
Newcastle United FC nepůsobil v nejvyšší soutěži. Vrátil se do ní až v sezóně 1993/94. Pavel Srniček odchytal 21 utkání Premier League, v následující dokonce 38 zápasů. Konkurence byla veliká. Zpočátku působení v Newcastlu se dělil o místo v bráně s Johnem Burridgem, Tommy Wrightem, Stevem Harperem a Mikem Hooperem. Později s Shakou Hislopem. Období se střídala. Jednou chytal více ten, pak zase onen. V sezoně 1995/96 sehrál ostravský rodák 15 duelů v PL. Tým hrál výborně, překvapivě vedl ligu od srpna do poloviny března. Jednu dobu měl už 12 bodový náskok před Manchesterem United, který měl kádr našlapaný hvězdami a vedl ho slavný sir Alex Ferguson. Výkony Manchesteru šly ale s návratem skvělého útočníka Erica Cantony výrazně nahoru, zatímco Newcastle se nevyhnul krizi. I tak bylo druhé místo Newcastlu jeho nejlepším umístěním za posledních 69 let.
Pavel Srniček si udělal na ostrovech velké jméno. Když fantastickým zákrokem vychytal šanci Anderse Limpara z Evertonu, legendární anglický brankář Gordon Banks, mistr světa z roku 1966, mu složil poklonu: „To byl jeden z deseti nejlepších zákroků, jaké jsem v životě viděl.“ Od slavného Bankse to byla obrovská pochvala. Sám byl mimořádně skvělým brankářem. Je fotbalovými historiky řazen mezi nejlepší fotbalové brankáře všech dob. Jeho zásah při MS 1970 proti Pelého hlavičce, kterým odvrátil jistý gól, je dodnes považován za jeden z nejlepších zákroků brankáře v historii fotbalu. Stojí za to učinit malou odbočku. Podívat se na něj lze zde.
Vzestup Newcastlu měl přímou spojitost s příchodem nového kouče, bývalého skvělého anglického útočníka Kevina Keegana, nejlepšího fotbalisty Evropy 1978 a 1979, který hrával zejména za FC Liverpool a Hamburger SV. Ten převzal Newcastle ve velké krizi po argentinském mistru světa z roku 1978 Osvaldu Ardilesovi. Kevin Keegan vyvedl tým ze suterénu až na výsluní. Ke dvěma po sobě jdoucím druhým místům v Premier League v letech 1995/96 a 1996/97. Do mužstva patřili kupříkladu kapitán Rob Lee, Peter Beardsley, Les Ferdinand, Faustino Asprilla, David Ginola, Keith Gillespie a Steve Watson.
V létě 1996 do něj přišel další slavný útočník, anglický reprezentant Alan Shearer, který se stal v dalších letech velkou osobností a legendou klubu. Do této éry patří slavný zápas, který se konal 3.dubna 1996 na Anfieldu před 40 tisíci diváky a FC Liverpool v něm porazil Newcastle United 4:3. Utkání je anglickými pamětníky považováno za jedno z nejlepších v historii Premier League. V bráně hostujícího týmu ho celé absolvoval Pavel Srniček. Nebyl to tehdy ale úplně jeho den. Čtyřem gólům ve své síti nezabránil. Sestřih z této strhující podívané pro fotbalové „fajnšmekry“ je k vidění zde.
Klubové výkony Pavla Srnička nemohly uniknout pozornosti kouče české reprezentace. 12.října 1994 debutoval v české reprezentaci pod trenérem Dušanem Uhrinem v utkání kvalifikace na Euro 1996 na Maltě. Český tým v něm překvapivě pouze remizoval 0:0. Na evropské mistrovství se ale nakonec probojoval a v roce 1996 na něm došel nečekaně až do finále, když podlehl v prodloužení Německu. Pavel Srniček strávil vítěznou cestu vícemistrů Evropy na lavičce náhradníků.
V bráně dostával přednost jeho rival Petr Kouba, kterého trenér Uhrin znal lépe z působení v pražské Spartě. Kouba byl hrdinou penaltového rozstřelu s Francií v semifinále. Před finálovým utkáním měl však zdravotní problémy. Vynechal i předzápasový trénink. Už to vypadalo, že by ve Wembley mohl chytat Srniček, který byl v Anglii jako doma. Nakonec ale v bráně zůstal Kouba. Utkání mu však úplně nevyšlo. V prodloužení pustil nešťastný gól po tečované střele a Češi skončili druzí.
Pavel Srniček působil v Newcastlu United do roku 1998. Po příchodu brankáře Shay Givena však chytal málo. Poměry se změnily. Kouč Kevin Keegan odešel, nahradil ho Kenny Dalglish, bývalý slavný střelec Liverpoolu, který sázel na irského brankáře. Proto Pavel využil krátkého hostování v Baníku Ostrava, kde se objevil v sezoně 1998/1999 v šesti utkáních české nejvyšší soutěže. Poté přestoupil z Newcastlu do Sheffieldu Wednesday FC. Tam opět restartoval svoji kariéru v Premier League. I když klub patřil k těm, co hrají o sestup, Srniček byl opět jedním z nejlepších brankářů ligy. Za dvě sezony odchytal 44 ligových utkání. Sheffield ale z nejvyšší soutěže sestoupil.
Po Euru 2000 změnil dres, přestoupil do týmu nováčka italské Seria A Brescia Calcio. Poté působil v dalším italském klubu Cosenza Calcio. Pak se znovu vrátil do Anglie, byl krátce v Portsmouth FC a také ve West Ham United FC, kam ho doporučil krajan Luděk Mikloško, legenda nejen Baníku, ale také Kladivařů. S Mikloškem se jejich dráhy několikrát protnuly. Nejdřív dělal Pavel Luďkovi v Baníku dvojku, později se potkali v reprezentaci a nakonec ve West Hamu, kde Luděk Pavla trénoval. Pavel tam šel už ale v pozici druhého brankáře a chytal jen občas. Pak vzal překvapivě angažmá v Portugalsku. V klubu SC Beira-Mar byl opět jedničkou. Odchytal za dvě sezony 61 utkání.
Když už to vypadalo, že se s profesionální kariérou rozloučí, vyslyšel volání staré lásky Newcastle United FC, aby vypomohl v 38 letech jako rezervní brankář při zdravotních patáliích gólmanů „A“ týmu. V sezoně 2006/2007 si připsal ještě poslední dva starty v Premier League za klub svého srdce. Odehrál svůj 150. ligový zápas za United, asi devět let po 149. zápase, když se objevil na hřišti na posledních pár minut z lavičky při domácím vítězství 3:1 nad Tottenhamem Hotspur v prosinci 2006.
Když Petr Kouba odešel ze Sparty do španělské La Coruni a nechytal tam pravidelně, stal se Pavel Srniček pod vedením nového kouče Josefa Chovance reprezentační jedničkou. Měl však smůlu na slabší období, tým se neprobojoval na MS 1998. Zachytal si pak na Euru 2000 v Nizozemsku a Belgii, kde ale čeští fotbalisté nepostoupili ze základní skupiny. Svůj poslední zápas v české reprezentaci odchytal, když mu bylo 33 let a osm měsíců, 14.listopadu 2001 na Letné v nešťastném duelu kvalifikace MS 2002 s Belgií, v kterém byli vyloučeni Milan Baroš a Pavel Nedvěd. Český výběr, za který nastoupili také například Karel Poborský, Marek Jankulovski či Tomáš Rosický, zápas prohrál 0:1 a nikam nejel. I přes uvedené nepříznivé okolnosti odehrál Pavel Srniček za českou reprezentaci 49 zápasů.
Hodně prý stál o jubilejní start. Jak píše ve své autobiografii, Karel Brűckner mu prý snad i přislíbil povolání k 50.utkání. Dokonce od něj Pavel našel v telefonu před prvním reprezentačním zápasem nové sezony nepřijatý hovor. Když mu volal zpět, trenér mu řekl, že se spletl a omylem vytočil jeho číslo. Pak už se nikdy neozval. Brűckner viděl jasnou jedničku v nastupující brankářské hvězdě, Petru Čechovi, kterého si přivedl z reprezentace U21. Tím se reprezentační kariéra Pavla Srnička definitivně uzavřela.
Aktivním ve fotbalovém prostředí byl i po skončení hráčské kariéry. V Ostravě založil brankářskou školu, s Jaroslavem Hřebíkem působil u reprezentace U19. Byl u památného stříbra na mistrovství Evropy U19 2011 v Rumunsku. V prosinci téhož roku si ho Hřebík vzal do Sparty jako trenéra brankářů. Pavel byl v nové trenérské pozici znám svou náročností až pedantností, ale také přátelskou a veselou povahou.
V osobním životě nebylo vždy vše zalité sluncem. Manželka Pavla byla jeho láskou od teenagerských let. V roce 1988, když byl v Dukle na vojně, se jim narodila dcera Vendula. Přáli si početnější rodinu, ale dlouho se to nedařilo. Pomohla až operace manželky u specialisty v italské Bologni. Když už nedoufali, narodil se jim syn Maxim, 15 let a 3 měsíce po své sestře. Rodinná idyla ale nevydržela. Jak otevřeně popsal ve své autobiografii, manželka ho podvedla s instruktorem lyžování, jehož přitom týden hostil jako rodinného přítele ve svém domě. „Tenhle borec se mi za pohostinnost odvděčil tím, že zradil mou důvěru. Nectil mravní zásady a zachoval se jako krysa,“ uvádí Pavel Srniček ve své knížce. Manželství se pak rozpadlo.
Rodina pro něj byla přitom nesmírně důležitá. Když hledal nové angažmá, měl jasnou prioritu. Nebyly to peníze nebo jistota pozice brankářské jedničky v novém klubu. „Podstatné pro mě je, aby Vendulka mohla chodit do anglické školy,“ zdůrazňoval prý, jak na to později vzpomínal novinář Luděk Mádl. Tehdy mu to prý splnila italská Brescia. V Itálii se mu velmi líbilo. Koupil velký dům u Lago di Garda. Vyhovoval mu větší počet slunečných dní, uvolněný životní styl, zamiloval se do italské kuchyně i vín, která nejen ochutnával, ale také o nich rád četl.
Po fotbalové stránce mu vyhovoval důkladný italský přístup k přípravě. Například specializované brankářské tréninky, které v Anglii tehdy ještě nebyly běžné. Také další angažmá, v portugalském Beira Mar, prý vzal jen s podmínkou, že bude moci jednou týdně létat za rodinou. Navzdory tomu se mu rodina nakonec rozpadla. Při rozvodu ztratil velkou část majetku. Víc ho ale trápilo, že jej osud odstřihl od dětí. Nesl těžce, když jel přes půl republiky za synem a ani ho neviděl. Vztahy s bývalou manželkou Pavlou se silně narušily. Poslední roky žil v Praze s přítelkyní. Ve volnu se vracel do Bohumína za rodinou. Jedna taková návštěva se mu nakonec bohužel stala osudnou.
21.prosince 2015 celým Českem otřásla zpráva, že bývalý reprezentační brankář Pavel Srniček o den dříve zkolaboval a leží v ostravské nemocnici v kritickém stavu. Zpráva se rychle dostala také na Britské ostrovy. Fanoušci Newcastlu se rozhodli Pavla Srnička hned při následujícím domácím utkání Premier League podpořit. V poločase utkání s Evertonem na výzvu jeho rodiny skandovali „Pavel is a Geordie.“ Tak se také jmenovala životopisná kniha, kterou Pavel sepsal a nedlouho předtím v Newcastlu pokřtil. Podporu mu vyjadřovali také slavní hráči: „Ať zazní křik 52 tisíc Geordies …Bojuj Pavle!!!“ napsal na twitteru bývalý hráč Newcastlu a asistent trenéra Terry McDermott. „Bojuj, všichni se za tebe modlíme, parťáku,“ dodal. Výzvu „Zpívej pro Pavla“ přeposlala i největší legenda Newcastlu, Alan Shearer. Pavlův bývalý spoluhráč.
Kolem nečekaného úmrtí Pavla Srnička dodnes kolují nejasnosti. Šel si v Bohumíně, kde byl v době fotbalové vánoční pauzy u rodiny, večer zaběhat. Možná měl výčitky svědomí z nicnedělání a porušení životosprávy o vánoční pauze. Kdo ví… „On ale neměl ve zvyku chodit sám běhat. Ano, udržoval se ve formě, ale aby takhle sportoval sám, to vůbec nepamatuju,“ říkal potom Igor Bruzl, dlouholetý místostarosta Bohumína, jenž Pavla léta osobně znal, v jednom rozhovoru. Ostatně Pavel Srniček se v minulosti vyjádřil, že jako brankář nemá kondiční běhání příliš rád. Dával přednost speciálním brankářským tréninkům.
Poté, co mu při běhu selhalo srdce, ležel v temné boční ulici. To se mu stalo osudným. Kdyby se mu zdravotní indispozice stala na frekventovaném místě a pomoc přišla dřív, mohl tu možná dodnes být. Našel ho až náhodný chodec. Přivolaní záchranáři jeho srdce znovu rozběhli. Jak se později ukázalo, mozek byl, po více než dvaceti minutách bez okysličené krve, nenávratně poškozený. Díky napojení na přístroje dýchal Pavel Srniček v ostravské nemocnici ještě devět dní. Poté rodina v bezvýchodné situaci na doporučení lékařů souhlasila s odpojením od přístrojů. Cesty zpět na tento svět už nebylo. Bylo mu pouhých 47 let.
Je tak trochu symbolické, že Pavel zemřel v bundě milovaného klubu. „Volal mi kamarád, že na zemi leží někdo v bundě Newcastlu, tak jsem tam hned běžel,“ popsal osudné okamžiky Srničkův mladší bratr Milan v již zmíněném rozhovoru. „Skoro jsem Pavla nepoznal. Ležel na zemi a tvář měl pokrytou krví. Bylo to vážně hrozné,“ dodal sourozenec.
Brzy to bude už devět let. Odkaz skvělého brankáře, trenéra a zejména dobrého člověka však zůstává. „Byli jsme s Pavlem konkurenti v reprezentaci, ale vždy byl mezi námi velmi dobrý vztah. Později jsme byli i kolegové trenéři. Pamatuji si, jak jednou v reprezentaci na tréninku řekl, že bude chytat přímé kopy jen nohama. Proti němu stáli Nedvěd, Poborský, Kubík a on z 16 pokusů dostal asi jeden gól,“ říkal o něm v jednom z rozhovorů později jeho velký reprezentační rival Petr Kouba.
S uznáním o Pavlu Srničkovi hovořili i další lidé z fotbalového prostředí. Na dotaz, jak na Pavla vzpomíná, řekl trenér Jaroslav Hřebík: „Jako na fantastického člověka. Byl to chlap se vším všudy. Neprošel si jednoduchým dětstvím. Pocházel z chudé rodiny, brzy musel pracovat. Neměl to zkrátka lehké, a možná proto byl správným chlapem. Všechno, čeho dosáhl, si musel vybojovat sám. Nikdo mu v podstatě nepomohl, nikdo mu jeho cestu neusnadnil.“
Pavel Srniček byl vážený a oblíbený. V zahraničí, v Anglii zvláště, mnohem více než v Česku. Možná i proto, že tak brzy, velmi mladý, odešel a ligu tu chytal jen krátce. Po jeho nečekaném skonu zveřejnili vzpomínky na sociálních sítích a v médiích velcí hráči minulosti a Pavlovi přátelé: Alan Shearer, Andy Cole, David Ginola, slavní spoluhráči z Newcastlu. Samozřejmě také Kevin Keegan, bývalý trenér. Na Pavla zavzpomínal také dlouholetý trenér londýnského Arsenalu Arséne Wenger či bývalý skvělý dánský brankář Peter Schmeichel, legenda Manchesteru United, který napsal na sociální síti: „Když jsem se dozvěděl, že Pavel zemřel, zasáhla mě obrovská lítost. Byl to gentleman a skvělý sportovec. Odpočívej v pokoji, kamaráde.“ V podobném duchu se vyjadřovali mnozí další hráči a trenéři.
„Staral se o sebe, nepil, nekouřil a trénoval tak tvrdě, jako málokdo. Byl jeden z nejzdravějších a nejlepších lidí, jaké jsem poznal,“ napsal ve své vzpomínce dlouholetý záložník Newcastlu Rob Lee, který působil v klubu v letech 1992-20022. „A nikdy jsem ho neviděl naštvaného, on byl skutečně pořád veselý.“
„Když poprvé vešel do kabiny, byl vlastně ještě kluk. Stydlivý, tichý, nic neřekl, bylo vidět, jak těžké pro něj je zvykat si na novou zemi. Ale časem jsme poznali, jak skvělou má povahu. Měl senzační smysl pro humor, často se smál a celá kabina s ním.“ vzpomínal dle stejného zdroje Pavlův spoluhráč Mick Quinn, který hrával za Newcastle v letech 1989-92.
Pavla měl v oblibě také slavný Pep Guardiola, dnešní kouč Manchesteru City, který na jeho adresu kdysi řekl: „Bylo to milé překvapení, že jsme se tady s Pavlem potkali. On je fantastický člověk. V Brescii mi hodně pomohl, abych se začlenil do týmu.“ Guardiola takto hovořil v roce 2011, když se s Pavlem po letech potkal při utkání „jeho“ Barcelony s Plzní v Lize mistrů. V italském klubu Pep Guardiola působil jako Srníčkův spoluhráč. Přišel tam po svém dlouholetém působení z Barcelony.
V Brescii se Pavel potkal v jednom týmu také s dalším hvězdným spoluhráčem, italským útočníkem Robertem Baggiem, který tam po letech ve Fiorentině, Juventusu či Miláně pomalu končil kariéru. „Jednou jsem si před ním zpíval písničku: U stánků na levnou krásu… Baggio poslouchal a broukal si ji se mnou,“ vzpomínal na slavného spoluhráče později Pavel. „Ptal se, jestli má dobrý rytmus, tak jsem ho učil Stánky.“
Pavel Srniček byl u fanoušků Newcastlu nesmírně populární. Měli ho moc rádi. Pavel byl jejich. Tak to také sám cítil a v angličtině proto pojmenoval knihu o svém životě: „Pavel is a Geordie!“ (pozn.: Geordie je označení pro obyvatele rázovitého kraje v okolí Newcastlu). Pavel je samozřejmě v klubové „Hall of fame“, tedy síni slávy. Hovoří o tom také internetové klubové stránky, které připomínají slavná utkání, která za místní klub odchytal. Vše však vystihuje poslední věta: „V Tyneside na něj budeme vždy s láskou vzpomínat.“
Srničkovo poslední působení bylo v pražské Spartě. „Rovnej chlap. Dělali jsme si z něj srandu, že je to chachar z Ostravy, protože mluvil s ostravským přízvukem. On to ale bral, nestyděl se za to a dělal si srandu z našeho pražského přízvuku. Byl to tvrdej chlap, chlap s velkým CH,“ tak ho charakterizoval v jednom rozhovoru Jakub Otava, člen představenstva klubu. „Jako trenér brankářů byl absolutní špička. Práci věnoval velkou energii, a to nejen u áčka. Připravoval tréninky všem kategoriím, dělal individuální jednotky. Neskutečný pracant a profík. Brankáři pod ním dřeli, měl opravdu tvrdé tréninky, ale nikdo neodmlouval. Byl pro kluky velkou autoritou.“
Za všechny stačí vzpomenout vyznání Tomáše Vaclíka, jednoho z jeho nástupců v reprezentační bráně, jehož kariéru Pavel pozitivně ovlivnil právě při společném působení ve Spartě: „Trenére, díky za vše! Jen škoda, že Vám už to nebudu moci říci osobně. Čest Vaší památce,“ uvedl Vaclík na sociálních sítích poté, co se dozvěděl, že Pavel zemřel. Tomáš Vaclík na Srnička nezapomněl ani v den jeho nedožitých padesátin: „Dneska by oslavil 50 let jeden z nejdůležitějších trenérů mé kariéry, Pavel Srníček… Nikdy nezapomenu, trenére!“, napsal Tomáš Vaclík na síti X 10.března 2018, i s tím chybným dlouhým „í“, jak byl zvyklý trenérovo jméno vyslovovat.
V Česku byl Pavel Srniček trochu ve stínu jiných. „V Newcastlu byl ceněný pokaždé, když tam přijel. Považují ho za ikonu. Ale jak to v Česku chodí, tady byl nedoceněným brankářem, trenérem i člověkem. U nás je bohužel zvykem, že takové velikány neumíme docenit… Pavlova lidská kvalita byla hodně vysoká.“ řekl na adresu Pavla Srnička Jaroslav Hřebík. V Bohumíně na Pavla však nezapomněli. Sportoviště ve městě, kam se vždy rád vracel, nese jeho jméno - Fotbalový areál Pavla Srnička. Součástí je také pamětní deska.
Svoji životní cestu shrnul v autobiografické knize, kterou napsal s britským novinářem Willem Scottem. Později vyšla, už po Pavlově smrti, v roce 2016 v češtině pod názvem „Pavel Srniček - Vlastními slovy“. Nabízí v ní upřímnou zpověď. Například náhled do slavné éry Newcastlu „Entertainers“, jejíž hlavním strůjcem byl Kevin Keegan. Zajímavé je například také vyprávění o vztahu s jinou legendou a dalším koučem Kenny Dalglishem, působení v Portugalsku, Itálii a opětovný návrat do Anglie. Nevyhýbá se ani choulostivým rodinným záležitostem. Dle mého názoru je to jedna z nejlepších autobiografických knih ze sportovního prostředí.
Čas hrozně rychle utíká. Od nešťastné události z 20. prosince a odchodu Pavla Srnička z tohoto světa 29. prosince 2015 uplyne v příštích dnech už devět let. Vzpomínky zůstávají. Slavné okamžiky a mimořádné brankářské zákroky tohoto vynikajícího brankáře si můžeme připomenout v krátkém klubovém videu.
Další zdroje: statistiky Premier League, webové stránky Newcastle United FC, kniha Pavel Srniček - Vlastními slovy
