Článek
Konci tiskové mluvčí prezidenta se věnují všechna média. Rozebírají ho v televizních diskuzích dokonce politologové a různí mediální odborníci. Řeší, jestli prezident udělal či neudělal chybu. Co kdy paní Řeháková řekla či neřekla. Jaké vztahy panují na pražském Hradě. Pitvá se to ze všech stran, přitom paní Řeháková je jen obyčejná zaměstnankyně, úřednice. Není politička. Nebyla nikým zvolena. Pokud je její odchod hlavním tématem dnešního dne, pak je to s naší zemí ještě velmi dobré. Je vidět, že zase tolik velkých starostí tedy nemáme.
Markéta Řeháková končí, tak jako končí v zaměstnání řada jiných lidí, které nikdo neřeší. Prostě odvedla svoji práci, ale další působení není pro obě strany vhodné a přínosné. Z toho, co je veřejně známe, tak Markéta Řeháková velmi dobře fungovala v prezidentské kampani, kde byla z velké části navázána na jiné lidi. Rutina, úředničina a oficialita na Hradě nejspíš vyžaduje jiný přístup a jiný typ lidí. Možná je pro trochu „usedlejší“. Řeháková si také třeba lidsky nesedla s šéfovou kanceláře Vohralíkovou. Je to jen spekulace, ale i na tom není nic zvláštního. To se přece děje běžně. Šéf si lidi vybírá podle svých kritérií. Pokud nějaké „zdědí“, ale nefunguje to, mění je.
Také jsem to kdysi před lety zažil. Byl jsem vyměněn. Měl jsem velmi dobré pracovní výsledky. Pracovně nebyl důvod, ale přišel nový šéf, který byl evidentně „z jiného těsta“ než já. Takže po čase přišel, že bude budovat nový tým s novými tvářemi a já u toho už nebudu. Moc se mu to nepovedlo. Za krátký čas vyměnili jeho, ale to je jiná story. Přesto na něj zpětně nevzpomínám ve zlém. Dokázali jsme se rozejít na úrovni. Šéf nevymýšlel nesmysly a zástupné důvody. Nehledal, jak mě vyhodit „na sílu“. Nebylo to pro mě i tak příjemné. Ale nabídl mi velmi přijatelné podmínky odchodu, nadstandardní odstupné. Proběhlo to bez problémů. Odešel jsem po dohodě. Předal jsem také svoji agendu, jak jsem nejlépe uměl. Dnes, když se náhodou s bývalým šéfem někde potkáme, tak se dokážeme bavit jako dva normální lidé. Žádná nevraživost mezi námi není, přestože jsme každý „jiná krevní skupina“.
Co tím chci říct? Lidi si nemusejí v zaměstnání rozumět. Mohou se rozejít. Rozhoduje vždy ten, kdo je momentálně šéfem. Ten má pravomoc a zodpovědnost. Důležité je, jakým způsobem to učiní. Markéta Řeháková určitě získala v práci pro Petra Pavla mnoho zkušeností a kontaktů. Udělala spoustu dobré práce. Udělala určitě i chyby. Některé byly i veřejně viditelné. O jiných ví třeba jen ona sama či lidé z jejího pracovního okolí. Chyby ale děláme všichni. Důležité je, jestli se z nich Markéta Řeháková poučí. Řeháková odchází po dohodě. Určitě jí to teď není příjemné. Zvláště, když to pitvá celá republika. Ale to čas zahojí. Myslím si, že nabyté zkušenosti v budoucnu zúročí. Určitě se v dalším profesním životě neztratí.
