Tomas Järvinen: obrovský talent a nástupce legend. Na jeho úspěších má velký podíl známá maminka

Tomas Mikael Järvinen, kterému bude 21. října 19 let, se narodil v Praze, první roky života prožil s rodiči převážně ve Finsku. Ve čtyřech letech se přestěhoval zpět do České republiky. Do Finska se stále vrací, i když v poslední době už Finsko navštěvuje méně, kvůli povinnostem na střední škole a aletickým tréninkům. Na sport byl odmalička velmi šikovný. Od tří let hrál tenis, a později také fotbal. Nakonec ho naplno zlákala atletika, ke které přešel. Je vysoký, a také světlovlasý. Vypadá jako Fin. Jinak je to ale Čech „jako poleno“.

Atletické geny má po obou rodičích. Tomasovou maminkou je rodačka z Prahy, Kateřina Nekolná, která prožila dětství na pražském Jižním Městě, kde také začala na Hájích s atletikou. Stala se čtyřikrát mistryní republiky v atletickém sedmiboji. V roce 1994 byla 16. na MS juniorů. Zúčastnila se seniorského ME 1998 (12. místo) a MS 1999 (16. místo). Jejím největším atletickým úspěchem bylo druhé místo na světové univerziádě 1999 na Mallorce. Kariéru předčasně ukončila už v 27 letech.

Stihla však vystudovat dvě vysoké školy, trenérství na FTVS UK a žurnalistiku na FSV UK. Nejdřív ji přijali na Fakultu tělesné výchovy a sportu UK. V roce 1999 si k tomu přidala ještě studium žurnalistiky. Jejím učitelem na Fakultě sociálních věd UK byl známý televizní komentátor a dlouholetý vysokoškolský pedagog Robert Záruba.

Kateřina patří mezi „odchovance“ Roberta Záruby, kteří se i díky němu dostali k práci v České televizi. Ještě dříve však byla také členkou rozhlasového Dismanova souboru. Recitovala básně, vystupovala v divadle. Věnovala se výslovnosti a fonetice, takže už přišla do televize po této stránce poměrně připravená. Nejdříve pracovala v televizi externě, stala se atletickou reportérkou, později moderovala sport v Dobrém ránu, vyzkoušela si i komentování, a také se stala moderátorkou prestižního pořadu Branky, body, vteřiny a dalších sportovních pořadů.

Na webu ČT uvádí, že mezi její největší sportovní zážitky v roli reportéra i diváka ČT patří světový rekord Usaina Bolta na 100 m při MS v Berlíně 2009. Mimo práci pro ČT a dalšího moderování ve volné čase ráda hraje golf, tenis, plážový volejbal, lyžuje.

Kateřina je také autorkou a tváří projektu „Vždycky přilba“. V roce 2022 ztratila v 76 letech otce Petra, jemuž se stala osudnou vyjížďka na kole. Po této tragické zkušenosti se snaží otevřít oči ostatním lidem. „Doufám, že tento projekt zachrání alespoň jeden jediný život. Kéž by jich ale bylo více,“ řekla vloni v jednom rozhovoru. Její aktivitu podpořili kolegové a kolegyně z ČT, jako např. Robert Záruba nebo Darina Vymětalíková, známí sportovci, např. Michal Krčmář nebo Jiří Ježek, a osobnosti ze showbyznysu, např. Eva Decastelo nebo Nela Boudová. Heslem kampaně je slogan „Vždycky přilba“.

Kateřina Nekolná má dva syny, Tomase a Filipa, ze dvou různých vztahů. Starší, dnes už takřka 19letý Tomas, má příjmení Järvinen. Jeho otcem je bývalý finský atlet a později trenér Mika Järvinen, s nímž však Kateřina Nekolná už déle nežije. Sama k tomu v jednom z dřívějších rozhovorů řekla: „Být mámou je v podstatě moje hlavní povolání, protože jsem na oba syny dlouhodobě sama. Musím se otáčet a snažit, aby kluci měli vše, co potřebují. Takže maminka na plný úvazek.“

Jak Kateřina Nekolná říká, Tomův otec se do výchovy syna nikdy moc nezapojoval. Do jeho sportovního života ale ano, protože je prý blázen do atletiky. Místo dětského hřiště spolu vždy chodili od Tomova dětství na to atletické. Není tedy divu, že Tomas nakonec u atletiky zakotvil. Tomas je teď prý pro svého otce největší talent, se kterým se kdy setkal, i když už teď syna sám netrénuje. Mika Järvinen by byl býval rád, kdyby jeho syn, který má české i finské občanství, reprezentoval v atletice Suomi.

Tomas se ale rozhodl, stejně jako před lety atletka Kristiina Sasínek Mäki, která má také finského otce a českou matku, a řešila tedy stejné dilema, že bude působit v českých barvách. A to je pro Česko moc dobře. Se synovým rozhodnutím se prý nakonec smířil i otec Mika. Vidí, že v Česku má syn v atletické přípravě větší podporu a chce pro něj to nejlepší.

Tomas měl od dětství problémy se zdravím, s imunitou. Byl také podvyživený, často nemocný. Měl dlouhodobé obtíže se zvracením. Hledání řešení a důvodu, proč se to děje, bylo prý, jak se svěřila Kateřina Nekolná v jednom z rozhovorů, hodně náročné. Trable Tomasovi pomohl vyřešit až lékař Jiří Dostál, a také přispěl svým přístupem nový trenér Josef Karas, do jehož tréninkové skupiny Tomas před časem přešel.

V roce 2023 se Tomas účastnil juniorského mistrovství Evropy v Jeruzalémě ještě pouze ve skoku vysokém. Umístil se na pěkném 4.místě. „Tomas Järvinen je výrazný typ. Trošku se potýká se zdravotními problémy. Jestli se vyřeší, tak to je další z těch našich výraznějších typů z mládeže, který by mohl pokračovat v dospělé atletice na vysoké úrovni. Uvidíme, jestli se bude soustředit na desetiboj. On je dobrý skoro na všechno,“ říkal tehdy reprezentační kouč Sluka.

Uplynul rok a na mistrovství světa v atletice do 20 let v peruánské Limě získal Tomas zlatou medaili už v juniorském desetiboji. A to dokonce v rekordu šampionátu 8425 bodů. Tento výsledek byl pouze o 10 bodů nižší než světový rekord v kategorii U20, což ho posunulo na druhé místo v historickém žebříčku světových desetibojařů do 20 let. Nejenže vyhrál celkové pořadí, ale získal nejlepší výsledky v pěti z deseti disciplín a vytvořil si osobní rekordy v disku a na 1500 metrů.

Nasbíraných 8425 bodů v mistrovském závodě je o 90 bodů více, než kdy v kariéře v závodě kupříkladu vybojoval špičkový český desetibojař Adam Sebastian Helcelet. V médiích se po závodě hojně spekulovalo, že Tomas byl „okraden“ o klíčové centimetry ve skoku dalekém. Sudí mu naměřili 766 cm, jenže z videa bylo patrné, že Järvinen dopadl mnohem dál. Kdyby mu naměřili jen o čtyři centimetry více, vyrovnal by juniorský světový rekord Niklase Kaula. Dalším centimetrem navíc by ho už překonal. Sám Tomas říkal po návratu, že měl ve svých výkonech ještě velké rezervy. V každé disciplíně prý třeba i 40 bodů.

Dle svých slov v jednom z rozhovorů má Tomas prý rezervy zejména v kouli a dálce, a také cítí možnost zlepšení ve sprintu na 100m. V dospělé kategorii ho čekají změny. Těžší disk a koule. Vyšší překážky. Těžší náčiní by mu ale nemělo činit problém. Tomas je vysoký, takže by měl zvládat i vyšší překážky. V příští sezoně by se rád kvalifikoval na seniorské mistrovství světa v japonském Tokiu. Limit pro přímý postup je ale vysoký, možností je kvalifikace přes ranking (světový žebříček). Každopádně do Tokia by jel především pro seniorské zkušenosti z velkého šampionátu, které by pak mohl zúročit v příštích letech. Tomase čeká také maturitní ročník na pražském gymnáziu.

Je evidentně, že v Tomasi Järvinenovi má současné česká atletika obrovskou naději pro blízkou budoucnost. Patří k největším objevům uplynulé sezóny. Je to dle odborníků obrovský talent, který má ještě veliké rezervy a značný potenciál se výrazně zlepšovat. Česko by opět mohlo mít už poměrně brzy v seniorské kategorii desetibojaře světové úrovně, jakými byli dnes už legendy české i světové atletiky Tomáš Dvořák a Roman Šebrle, kteří mají velké medaile z olympiád a mistrovství světa. Otec Tomase ostatně před lety, v závěru kariéry trénoval mistra světa Tomáše Dvořáka.

Je tedy na co navazovat. Ostatně Tomas v nedávném rozhovoru na Radiožurnálu Sport, na dotaz moderátorky Kateřiny Neumannové, bývalé slavné lyžařky, olympijské vítězky, zda jsou pro něj výkony a bodové zisky těchto velikánů výzvou, řekl: „Určitě a těším se ty výzvy zkusit pokořit.“