Článek
Potkaly se týmy z TOP 3 české ligy. Dva týmy s nejlepší defenzivou. Týmy, kterým se daří. Oba čeká už za pár dní první utkání v nové Evropské lize. Také jsou to týmy, které mají stabilizovanou sestavu. U Plzně nic neobvyklého, ale u Slavie poměrně velká novinka, že trenér Trpišovský sestavu nyní tolik nerotuje. Oba trenéři se výborně znají. Miroslav Koubek má lepší vzájemnou bilanci a v minulosti byl po utkáních několikrát opěvován, že na slávistického soka vyzrál a takticky ho předčil. Trpišovský ukázal, že z toho „mindrák“ nemá. Vsadil na poměrně jednoduchou taktiku, která tentokrát vyšla maximálně.
Plzni se podařilo rychle vyřešit odchod stopera Robina Hranáče způsobem „kus za kus“, když na jeho místo koupila 24 letého Srba Svetozara Markoviče, kterého trenér okamžitě začlenil do základní sestavy. Čekalo se, jak zvládne opravdový „křest ohněm“ v Edenu. Dalším otazníkem bylo, jestli se v pražském utkání prosadí klíčový hráč plzeňské sestavy Pavel Šulc, jemuž se dařilo i v nedávném utkání Ligy národů proti Ukrajině, které se hrálo také na stadionu Slavie. Právě pokrytí plzeňského podhrotového hráče, který je v poslední době ve velké formě, se jevilo jako jedna z podstatných záležitostí pro vývoj celého utkání.
Na straně druhé byl hlavním tématem první start bývalého útočníka Viktorie, Tomáše Chorého v dresu Slavie proti svým ještě nedávným spoluhráčům. Snazší pro něj v tom, že ho první duel čekal v Edenu, nikoliv ve Štruncových sadech. Trenér Trpišovský vsadil opět, jako v Mladé Boleslavi, na spolupráci dvou „věží“ CH+CH na hrotu útoku.
Jasný signál, že se Slavia bude snažit od první minuty o nátlakovou hru a centry do šestnáctky. Vletět na soupeře a pokud možno brzy vstřelit gól. Šla i trochu do risku, když postavila oba „hroťáky“ Chorého a Chytila, do základu a připravila se tak o možnost jejich prostřídání, neboť na lavičce, při zranění Daniela Fily a po odchodu Václava Jurečky, dalšího podobného hráče nemá. Trpišovskému ale tento risk vyšel a poměrně jednoduchá taktika tentokrát slavila proti Plzni úspěch.
Slavia nastoupila v naprosto stejné sestavě, jako v úterní dohrávce v Mladé Boleslavi, kde jí utkání náramně vyšlo. Od trenéra na jeho zvyklosti a poměry nezvyklá stabilizace, po níž mnozí kritici dlouho volali.
Čekal se taktický boj, při kterém bude „hořet“ tráva. Jasná obava byla z toho, aby se utkání nezvrtlo v nechutnou podívanou plnou ostrých zákroků a nevraživosti na hřišti i u střídaček. Milovník dobrého fotbalu si přál, aby padl brzký gól na jednu či druhou stranu, který by „odšpuntoval“ taktické utkání, z kterého by mohl být pěkný fotbal nahoru-dolů. Favoritem byla Slavia, která v domácím utkání „musela“, kdežto plzeňská Viktoria venku pouze „mohla“.
Utkání začalo svižně. Plzeňský stoper Dweh lehce přistrčil Chorého v pokutovém území. Ten si ochotně „ustlal“, ale penalta se nepískala. Podle mě správně. Takové „soft“ penalty nechci, i když se někdy někde pískají. Dvoumetrový fotbalista Chorého váhy by měl také něco ustát a ne hned spadnout jako legendární slávistický útočník František Veselý, který měl „padesát kilo i s postelí“.
Situaci neunesl tradičně impulsivní slávistický asistent Zdeněk Houštecký, známý to cholerik, který po kritice rozhodčího viděl už ve 4.minutě červenou kartu. Musel se tak přemístit nedobrovolně z lavičky na tribunu. V té chvíli to vypadalo, že se bude spíše opakovat scénář některých nepěkných utkání těchto dvou klubů z nedávné minulosti. Naštěstí se tak nestalo.
Slavii taktika „vlítneme na ně“, totiž vyšla už v 10.minutě, když po centru do vápna střílel pohotově Diouf, brankář Tvrdoň nebezpečnou střelu výborně vyrazil, ale Bořil pohotově a přesně vrátil míč z úhlu do sítě - 1:0. Brzký gól umožnil fotbal. Hosté už nemohli hrát takticky jen na 0:0 a čekat v „zaparkovaném autobusu“ na brejk. Museli se také snažit tlačit dopředu.
Slavia dál usilovala o nátlakovou hru. Nenechala obranu Viktorie oddechnout. Po jednom z rohů ale přišla ve 21.minutě o stopera Ogbua, který se zranil na hlavě při srážce před plzeňskou brankou se stoperem Markovičem. Místo Igoha Ogbua přišel na hřiště David Zima. Zranění slávistického stopera bude asi vážnějšího charakteru. Pro Slavii problém. Nejspíš bude chybět delší dobu. Zima sice jeho post tentokrát zastal, ale s Ogbuem působí obrana jistějším a pevnějším dojmem.
Další klíčový okamžik přinesla 43.minuta, kdy plzeňský brankář Tvrdoň špatně zasáhl. Střelu, kterou by měl snadno chytit, vyrazil pouze před sebe a svoji chybu pak řešil faulem na Chytila. Penaltu posvětil VAR a Chorý se z ní nemýlil - 2:0. Pro mě správné rozhodnutí. Tvrdoň slávistického útočníka rukama trefil do nohou a podrazil ho ve snaze vypíchnout mu míč. Šance Plzni pak definitivně vzal závěr nastavení první půle, kdy Provodovu střelu srazila do sítě nešťastná teč obránce Jemelky - 3:0.
Slavii vyšla první půle naprosto ideálně. Ve stylu alá Lille. Tedy maximální nátlaková hra, která tentokrát přinesla navíc tři góly. Silná podpora útoku od zálohy v čele se Zafeirisem a oběma wing beky Dioufem a Douděrou, kteří posílali míče do vápna. K tomu výborný, velmi aktivní Provod, jenž střídal obě strany hřiště. Nelze zapomenout také na tradičně velmi dobře hrajícího Oscara Dorleye a také na velmi aktivního Bořila.
Viktoria působila zaskočeným dojmem. V obraně od začátku hodně nejistě, což překvapovalo zejména u jindy dobře hrajícího obránce Dweha. Také nový stoper Markovič v prvním ostrém zápasu v Chance lize proti týmu z první trojky nepřesvědčil. Brankář Marián Tvrdoň, bohužel pro hosty, potvrdil problém, který ho provází dlouhodobě. Dokáže sice chytit „nemožné“, ale také leccos nečekaně pustit a selhat v klíčovém okamžiku a důležitém utkání. V Edenu působil od začátku nervózně. Začal špatným odkopem, po kterém se pokoušel o lob Douděra. Pak vytáhl sice pěkné zákroky, ale v zápětí jiné míče jen nejistě vyrážel. Až fatálně selhal.
Tvrdoň se mohl na Slavii „udělat“ nebo „oddělat“. Stalo se to druhé. Miroslav Koubek, sám kdysi ligový brankář, už ho nepodržel jako při nedávném kiksu v Liberci. Tentokrat šel Tvrdoň z placu už o půli dolů. Do branky se vrátil uzdravený Martin Jedlička. Tvrdoňovy dny v pozici plzeňské jedničky jsou tak, nejspíš už navždy, sečteny. Osudy v profesionálním sportu bývají kruté. Velká příležitost se už nemusí nikdy opakovat.
Viktoria se v první části hry vůbec neprosadila. Pavel Šulc byl „neviditelný“. Šanci měl jen Erik Jirka, ale nedal. Po první půli bylo rozhodnuto. Bylo víceméně jasné, že druhou část hry se už nebude pokračovat ve stejném duchu. Slavia, vedoucí o tři góly, se už nemusela za každou cenu tlačit do útoku a mohla hlavně hlídat výsledek a kontrolovat hru.
Trenér Trpišovský si tak mohl dovolit nechat odpočinout lehce zraněného Oscara Dorleye, místo kterého nastoupil v 46.minutě “nechtěný”Petr Ševčík. V červnu ještě český reprezentant na Euru. Často zraněný fotbalista ale v poslední době ztratil ve Slavii přízeň. Bylo mu prý naznačeno, že si už může hledat nové angažmá.
Nakonec v Edenu zůstal, ale nebyl zapsán na soupisku pro Evropskou ligu. Může tedy hrát jen českou ligu a MOL Cup. A toho Trpišovský využil a poslal Ševčíka poněkud překvapivě na hřiště už v 46.minutě, když mu dal přednost před Prebslem, Wallemem, Lingrem, Bužkem, Juráskem a dalšími. Zdá se, že trenér má na Petra Ševčíka, svého letitého oblíbence, poněkud jiný názor než vedení klubu. Nezatratil ho a jeho vyřazení z evropské soupisky tedy nejspíš není z trenérovy hlavy a má zřejmě jiné pozadí.
Viktoria poslala na hřiště v průběhu druhé půle čerstvé borce. Přišli Vydra, Slončík, Cadu a Vašulín. Na obrazu hry to ale nic moc nezměnilo. V pohodě hrající Slavia mohla přidat další góly. Proti střele Chorého se vyznamenal Jedlička. Hlavičku Holeše po rohovém kopu zastavila tyč. Na hřiště se dostala i nová kamerunská posila Simion Michez. S ním také Wallem a Jurásek. Už před nimi pak navrátilec Lingr. O všem podstatném se ale rozhodlo už v první části hry. Druhá půle byla jen pohodovou oslavou pro domácí fanoušky v příjemné atmosféře na vyprodaném stadionu.
Rozhodčí Černý utkání zvládl. Nebyl to sice výkon zcela bez chybiček, ale také nic zásadního neovlivnil. Nebyl opatrný a úzkoprsý. Snažil se nechávat hře spád. Nekouskovat ji. Nepískat drobné záležitosti. Měl to tentokrát snazší, nahrál mu brzký gól a vývoj utkání. Oba týmy chtěly hrát fotbal.
Slavia tentokrát Viktorii jednoznačně přehrála. K nátlakové, fyzicky náročné hře přidala i fotbalovost, jejímiž nositeli byli především Dorley, Provod, Zafeiris a Diouf. Dobře zahrála obrana. Tentokrát to byl výborný zápas také od kapitána Jana Bořila, který obstál dozadu a mocně podporoval útok. Navíc vstřelil důležitou „otvírací“ branku. Slavia přehrála Viktorii v záloze, kterou nepustila do hry, a dokázala zásobovat své hroty kvalitními míči do šestnáctky.
Viktoria si připsala první letošní ligovou prohru. V Edenu zklamala. Zápas hodně ovlivnil první gól, který zamezil takticky vedené bitvě. A pak dva další góly v rychlém sledu v závěru půle, které definitivně rozhodly o osudu utkání. Slavia opět ukázala, že doma je výrazně silnější. Dokáže vytvořit velký tlak na soupeře. Měla v utkání nakonec „jen“ 55% držení míče. Tedy nic dramatického, ale opticky to působilo jako mnohem více, což je dáno hlavně jejími 20 střelami na branku a 14 rohovými kopy. A především třemi góly. Na ty se nakonec fotbal vždy hraje.
Tyto výkony ale musí potvrdit v utkáních venku, tak jako v Mladé Boleslavi. V zápasech na venkovních stadionech, někdy i s papírově slabšími soupeři, v minulosti dokázala poztrácet body, které ji pak stály mistrovské tituly. Ve středu ji čeká utkání v Evropské lize v bulharském Razgradu a hned poté vršovické derby na Bohemians. Tedy dvakrát venku. Bez podpory vyprodaného Edenu. Zejména v Bulharsku to asi nebude úplně zápas v přátelské atmosféře. Nebude to o nátlakové hře. Slavia bude muset najít jiné prostředky. Právě v takových zápasech ale Slavia musí přesvědčit, že její tým je psychicky i herně odolný a schopný vítězit a obstát i mimo vyprodaný Eden.
Zdroje: přímý přenos O2TV, statistiky Livesport
