Článek
Když se stal, do té doby pro českou veřejnost neznámý španělský kouč Santi Denia novým trenérem české fotbalové reprezentace, bylo to v situaci, kdy byl český národní tým zcela na dně po totálně nepovedeném vystoupení na světovém šampionátu v USA, Kanadě a Mexiku.
Tam Češi zcela propadli nejen výsledkově, ale především herně. Ztratili důvěru i sympatie české fotbalové veřejnosti. Vše nakonec vyústilo v odstoupení trenéra Miroslava Koubka. Reprezentace se také vzdali někteří hráči, jako útočník Patrik Schick, stoper Tomáš Holeš či záložník Vladimír Darida. Opět začalo hledání nového trenéra.
Tím se nakonec stal první cizinec u české fotbalové reprezentace v její dosavadní historii - Španěl Santi Denia, kterého doporučil manažeru národního týmu Pavlu Nedvědovi a vedení asociace bývalý český reprezentant Radek Bejbl. Ten se také posléze stal jedním z Deniových asistentů.
Marketingový tým Fotbalové asociace ČR zvolil při nástupu nového trenéra také nový slogan, s kterým šel do prvních bojů Ligy národů. Slovní spojení „Vamos, Česko!“, které lze volně přeložit jako „Do toho, Česko!“.
Tento slogan, odkazující na původ nového trenéra české fotbalové reprezentace a jeho kolegů z realizačního týmu, byl veřejností přijat se značnými rozpaky i ironií. Některým lidem se vyloženě nelíbil. Spojení španělského citoslovce s českým názvem státu označovali za laciné, umělé a „křečovité“ naroubování identity nového trenéra na celý národní tým.
Někteří mluvili o tom, že kampaň postrádá hlubší provázanost s českou fotbalovou identitou. Jiní natvrdo říkali, že je to „importovaný nesmysl“.
V diskusích mezi fanoušky, ale třeba i podcastery, zaznívalo, že český fotbal má dostatek vlastních tradičních pokřiků, přes trochu archaické „Hrdí lvi“ ke klasickému „Do toho!“ až po trochu povrchní, ale veskrze oblíbené rytmické ”Kdo neskáče není Čech”). Importování cizojazyčných výrazů fanoušky spíše rozděluje a dráždí, než aby je spojovalo.
Proč máme fandit španělsky?
Podcasteři i fotbaloví experti, například v pořadech jako Vládci fotbalu od Deník.cz nebo v epizodě podcastu Druhý dotek Zdeňka Folprechta nazvané výmluvně „Vamos, Česko?“, poukazovali na absurditu situace. Slogan přirovnávali k tomu, jako kdyby si Španělé dali do motta český ekvivalent „Pojďme España“, což asi také nedává příliš smysl a ve Španělsku by je to také jistě nikdy nenapadlo.
Osobně jsem nebyl až tak kritický. Bral jsem slogan jako fór, nadsázku a úvodní podporu nového španělského kouče a týmu pro první reprezentační sraz. Jako něco pro jednorázové použití. To jsem se ale šeredně mýlil.
Proč „Vamos, Česko“ pokračuje?
Českou fotbalovou reprezentaci čeká pod španělským koučem druhý reprezentační sraz v listopadu. V Lize národů se 12.listopadu střetne v Praze na Letné se Španělskem a o tři dny později uzavře své účinkování v této soutěži duelem v Osijeku s chorvatským národním týmem.
V dosavadních třech utkáních odešla česká reprezentace ze soubojů se silně favorizovanými soupeři poražena. Nejblíže k zisku bodů měla v prvním utkání s Chorvaty v Praze, které prohrála po boji 1:2.
Proto se také naděje na možný zisk bodů upínají spíše k poslednímu utkání v Chorvatsku, jehož reprezentace už není tím týmem, jakým býval. Dosavadní prohry českého mužstva nejsou samozřejmě nijak překvapivé. Česká reprezentace je v elitní skupině Ligy národů tak trochu „na návštěvě“. Vlastně poněkud „omylem“. Svoji dlouhodobou i aktuální výkonností do této kategorie evropských TOP týmů skutečně nepatří.
Cílem ve zbylých zápasech by mělo být ukázat slušnou herní tvář a budovat novou osu týmu. Tým by měl potvrdit, že dokáže hrát organizovaný kombinační fotbal. O to se, se střídavými úspěchy, snažil i v prvních třech utkáních. Zápasy s Chorvatskem a ve Španělsku mužstvo sice prohrálo, ale nezklamalo. Jisté pozitivní snahy o nový způsob hry byly z jeho projevu patrné.
Poslední duel v Anglii ale velmi oslabený tým nezvládl. To zase náladu bohužel trochu „hodilo o krok zpět“. Celkově ale první cyklus pod novým koučem nedopadl, i přes tři porážky, špatně.
Chytli se znovu i fanoušci. Po prvním duelu s Chorvatskem, který český tým sice prohrál, ale příkladně odbojoval a měl šanci na remízu či dokonce výhru, se česká fotbalová veřejnost zase naladila na pozitivnější vlnu a začala více fandit. Snad to vydrží i dál. Nejdůležitější roli v tom samozřejmě budou hrát výkony a výsledky českých reprezentantů.
Snad to bude s řadou uzdravených hráčů v listopadu zase o něco lepší. Utkání elitní skupiny Ligy národů jsou pro nového trenéra české reprezentace možností pro zkoušení. Zdá se, že hráče to pod ním v novém herním stylu baví. Ještě, aby to přinášelo také výsledky. Ty bude třeba dodávat v bojích o postup na EURO 2028, které vypuknou na jaře. V těch už se český tým potká také se sobě rovnými soupeři i těmi, které by měl porážet.
Marketing FAČR je bohužel v rámci propagace české reprezentace poněkud odtržený od reality. Místo toho, aby stavěl na skutečných příbězích hráčů, komunikoval otevřeně v době krizí a budoval hrdost skrze tradiční české motivy, uchyluje se (z mého pohledu) k povrchním, často až úsměvným výstřelkům, které také část fotbalové veřejnosti i podcasteři pravidelně podrobují ironii a kritice.
Mezistátní utkání fotbalové reprezentace mají dle mého názoru velmi mizernou propagaci. Mnoho lidí ani dopředu pořádně netuší, kdy a s kým se vlastně hraje. Ač jsem člověk, který se o fotbalové dění denně zajímá, musím si to také zjišťovat. A když už na mě konečně vykoukne někde na netu reklama na zápas české reprezentace, pak je to slogan „Vamos, Česko!“.
Marketing FAČR novému sepětí a spojení reprezentace s fanoušky napřed příliš nejde. Slogan se španělským citoslovcem, který opět zve na listopadová utkání se Španělskem a Chorvatskem, je dle mého názoru zcela „mimo mísu“.
Pro jedno použití při nástupu nového španělského kouče se dal ještě pochopit jako fór a gesto. Ale znovu? Proč? Už jako děti jsme říkávali, že opakovaný vtip přestává být vtipem. Marketéři fotbalové asociace jakoby na to zapomněli. A také zapomněli na českou identitu. Vždyť jde o podporu české reprezentace. Proč tedy španělský výraz? Jedno je navíc jisté, „světový“ slogan z české reprezentace světový tým neudělá.
Vraťme se proto, prosím, raději k našemu osvědčenému tradičnímu pokřiku: „Češi, do toho!“ Ten je tím, pod čímž se většina z nás dokáže spojit a s nímž se umí ztotožnit.
Zdroje: Instagram FAČR, podcasty Vládci fotbalu, Druhý Dotek, MVP
