Článek
Na internetových diskuzích a v některých článcích je to v poslední době poměrně časté téma, které se opakovaně vrací. Je to pravda? Vyrábí se opravdu v Plzni pivo dvojí kvality? Jiné pro tuzemský trh a lepší na export?
Rozdíl v chuti skutečně někdy může být. Stejně jako u jakéhokoliv jiného výrobku. Není to však způsobeno odlišnou výrobou a její dvojí kvalitou, ale jinými faktory, které na výrobu posléze navazují. Mezi ty hlavní patří odlišný obal. Dalším důležitým faktorem bývá datum trvanlivosti. Každý potravinářský výrobek po vyrobení v obalu „pracuje“. Jinak chutná na začátku trvanlivosti, jinak uprostřed a jinak na jejím konci.
Dalším velmi důležitým faktorem je také skladování. Způsob skladování, zejména ten nevhodný, může vlastnosti výrobku v průběhu doby výrazně změnit k horšímu. Obecně samozřejmě platí, že čím je pivo v lahvi déle, a čím hůře je skladováno, tím horší je jeho chuť. Stejně ostatně „pracují“ i jiné potravinářské výrobky.
Také proto jsou někdy zveřejňované výsledky jejich srovnávacích testů zavádějící, neboť se občas porovnávají výrobky s velmi různorodou dobou čerpání trvanlivosti a různou kvalitou skladování, což vytváří nerovné podmínky a poskytuje zkreslený obraz výsledků.
Přes všechno výše uvedené by však zásadní chuťový rozdíl mezi exportní a tuzemskou chutí stejného výrobku neměl být. Přesto mnozí hovoří o tom, že je.
Jak je to možné?
Na plzeňském pivu prodávaném v Německu je na etiketě uvedeno odlišné složení oproti tomu, které známe u piva Pilsner Urquell u nás. Česká etiketa Pilsner Urquell má na etiketě uvedeny tři složky: vodu, ječné slady a chmelové výrobky. Německá etiketa stejného výrobku má ve složení složky čtyři. Oproti české verzi lahve je na ní uveden také doslova „chmel“.
Mohlo by se tedy zdát, že Plzeňský Prazdroj vaří v plzeňském pivovaru odlišné pivo pro Čechy a jiné na export. Důvod různých popisků etiket je ale jiný. Je jím odlišná legislativa v jednotlivých zemích. Ta prostě stále není stejná, i když jsme na jednotném trhu EU. Co vyžaduje jedna země, jiná nikoliv a obráceně. Proto u nás musí být na lahvi označení „chmelové výrobky“, ale v Německu může být „chmel“, i když složení je shodné.
Jistou záležitostí je psychologický efekt. Pivo má jinou etiketu. Jiný tvar a někdy i velikost lahve. Zvláště u piva v třetince v exportním lahvi má prostě konzument pocit, že je lepší než to „obyčejné“ pivo z tuzemského obchodu ještě dříve, než se vůbec napije. Dělá to ten „tuzexový“ pocit výjimečnosti, že do lahve na „Západ“ je přece stáčeno něco lepšího.
Ve skutečnosti to tak není. Pivo je stejné, jen lahev a její etiketa jsou trochu jiné. Přesto tomu asi leckdo nebude pořád věřit. Lidé jsou logicky ovlivnění kauzou „dvojí kvality výrobků“. Tedy výrobků, které se navenek tvářily stejně, ale měly jinou kvalitu kupříkladu v Německu a jinou v Česku.
To byly ale zcela jiné případy. Jednalo se o výrobky, které se vyrábějí sice pod stejnou firmou, stejnou značkou, ale v jiných fabrikách. V jiných zemích. Pak se stávalo, že výrobek, vyrobený kupříkladu v Německu, měl opravdu jiné složení a byl kvalitnější, než velmi podobně vypadající výrobek stejného nadnárodního výrobce, vyrobený pod stejnou značkou v Polsku, Česku, Slovensku či Maďarsku.
To ale není případ Plzeňského pivovaru. Ten veškeré pivo pro tuzemský i evropský trh produkuje na jednom místě - v Plzni. Takzvaně „na jedné lince“. Jako člověk, který se v potravinářství dlouhodobě pohybuje, mohu čtenáře ujistit, že je poměrně nereálné, aby Plzeňský Prazdroj vyráběl v jednom provozu jinou kvalitu pro český trh a jinou na export. Receptura musí být stejná.
Může se lišit, ale to je v tomto konkrétním případě jen moje spekulace a netvrdím, že to v Plzni dělají, finální úpravy stabilizace, důkladnější pasterizace. Obecně platí, že se to může dělat a má to jediný důvod: aby pivo na export vydrželo transport na výrazně větší dálku a delší období a zůstalo stále čiré. To však nezpůsobí, že je chuťově výrazně lepší než to, které se prodává v Česku. Navíc by se to obecně mělo týkat spíše exportu do zámoří, než prodeje v sousedním Německu.
Měnit složení surovin a vyrábět v jednom pivovaru dvojí kvalitu stejného výrobku by bylo pro pivovar dokonce ekonomicky značně nevýhodné. Tím spíš, že podstatný objem výroby pivovar prodá v Česku, kde má stálou klientelu. Jakákoliv změna ve výrobě během výrobního cyklu, tedy i ve složení výrobku, znamená vždy „prostoj“, tedy ztrátu času a financí. Taková výroba je neefektivní, výrobků se za stejný čas vyrobí méně. Daleko jednodušší a ekonomičtější je na robotické výrobní lince vždy vyrábět vše v jedné kvalitě, v jednotné technologii výroby. A měnit pouze obaly, tedy odlišné lahve či plechovky.
Tak to ostatně dělají nejen pivovarníci, ale i jiní potravinářští výrobci. Plzeňský pivovar má majitele, který chce logicky především vydělávat. Nedávalo by tedy vůbec smysl, aby si jinou kvalitou na export „komplikoval život“ a snižoval profit.
Je zajímavé, že to není tak dlouho, co se na českém internetu řešila údajná opačná zkušenost. Tehdy někteří tvrdili, že plzeňské pivo, zakoupené v Německu, je sice levnější, ale chuťově jiné, prý horší. Mluvčí pivovaru už tehdy nařčení vyvracel, když řekl: „Receptura piva Pilsner Urquell je pro všechny trhy stejná, pro Česko i pro zahraničí, přičemž se vaří a stáčí do všech typů obalů pouze a jenom v Plzni. Odtud ho dodáváme do českých hospod a obchodů a vyvážíme do více než 50 zemí světa.“
Fámy o dvojí kvalitě plzeňského piva se vrací „do oběhu“ už léta. Už před takřka jedenácti roky, v prosinci 2013 odpovídal sládek pivovaru Václav Berka v reakci na článek "Není Plzeň jako Plzeň": „Rád bych Vás však ujistil, že pivo Pilsner Urquell určené pro domácí trh i pivo pro export z České republiky je stejné pivo, teda jediná „plzeň“, kterou vaříme pouze v Plzni. V Polsku už několik let žádné pivo nevyrábíme a ani po krátkou dobu omezené licenční výroby určené výhradně pro polský trh jsme nikdy nepřivezli z Polska do ČR jedinou láhev.“
„Bublina tedy nejspíš opět splaskla“, i když mnozí asi budou pořád tvrdit, že exportní plznička chutná prostě lépe. A proč ne… Zvláště, když se dá koupit v Německu někdy i výrazně levněji než v Česku. To už je ale jiný příběh.
