Článek
Předesílám, že osobně jsem se s Pavlem Chaloupkou, na rozdíl od řady jiných, zejména pražských ligových fotbalistů sedmdesátých a osmdesátých let, bohužel neznal. Nebyl jsem nikdy ani ryzím fanouškem pražské Bohemky. Moje srdce odmala, díky rodinným vazbám, patřilo klubu, který sídlí také ve Vršovicích, ale o dvě tramvajové stanice dál.
Přesto mi byla Bohemka vždy sympatická. Chodil jsem na ni od dětství velmi často. Viděl jsem na vlastní oči na tribuně třeba nezapomenutelný rozlučkový zápas Antonína Panenky Bohemians Praha - Rapid Vídeň. V utkání nastoupila ve vídeňském dresu také legenda Slavie - František Veselý. Stejně jako Panenka, mistr Evropy z roku 1976. Ďolíček tehdy doslova „praskal ve švech“. Plno bylo také v oknech, na balkonech i střechách okolních domů. Byl jsem jako divák v hledišti Ďolíčku i na některých utkáních evropských pohárů a chodil jsem i na „obyčejné“ ligové zápasy. Utkání na Bohemce, kde bylo dění blíž než jinde, měla vždy „grády“.
Bohemka tehdy hrála velmi atraktivní fotbal. Dá se říct, že tak trochu předběhla dobu. Trenér Tomáš Pospíchal s asistentem Zadinou postavil výkony mužstva na vynikající fyzické připravenosti a běžeckých výkonech. Bohemka hrála podobně, jako o mnoho let později Trpišovského Slavia.
Krajní beci Bohemians František Jakubec a Jiří Ondra hráli podobně jako později slávisté Coufal a Bořil. „Pilovali“ lajnu nahoru-dolů a posílali do vápna jeden centr za druhým. Tenkrát se nepoužívali termíny jako „wing bek“ či „zavírat to na zadní tyči“. Přesto tak neúnavně sprintující Jakubec s Ondrou hráli. Zejména v domácích utkáních byli více útočníky než obránci.
Na jejich centry nabíhali skvělí hlavičkáři. Tedy hlavně střední útočník Milan Čermák, levé křídlo Vladimír Hruška, ale také střední záložník Jiří Sloup či stoper Zdeněk Prokeš. Tyto borce pak doplňoval v záloze Peter Zelenský a v útoku Jaroslav Němec. Velkou osobností mužstva byl Přemysl Bičovský, původně teplický záložník, který se ale v Ďolíčku časem přesunul k Prokešovi do stoperské dvojice.
Většinu mistrovské sezony odchytal Zdeněk Hruška, kterému kryl záda Vladimír Borovička. V obraně či útoku alternoval také Stanislav Levý. Na hřiště se dostávali také útočníci Miroslav Příložný a Tibor Mičinec a záložník Zdeněk Koukal. Pár utkání odehrál také dnešní uznavaný lékař-ortoped Petr Novák, tehdy ještě student medicíny.
Trenéru Pospíchalovi se povedlo skvěle namixovat tým ze zkušených, v některých případech jinde „odložených“ a „nepotřebných“ fotbalistů a dravých mladíků.
Jedním z tehdy mladých byl také fotbalista, kterého jsem ještě nejmenoval - Pavel Chaloupka.
Litvínovský rodák, jenž do třinácti hrál, jak jinak v tomto městě, také lední hokej. V československé nejvyšší soutěži debutoval v 18 letech, v červnu 1977 v dresu Sklo Unionu Teplice proti Slovanu Bratislava (3:0). Nastoupil po boku slavných teplických borců, kterými byli například brankář Jiří Sedláček, nekompromisní obrana Mixa-Weigend-Franke-Koubek a záložník Jaroslav Melichar.
V Teplicích zvládl Pavel Chaloupka prvních 14 ligových utkání a zamířil do Prahy. V Bohemians, kde stihl ještě jako spoluhráče Antonína Panenku, právě skládal trenér Tomáš Pospíchal, sám jako hráč vicemistr světa z Chile 1962, velmi zajímavý tým, který měl v příštích sezonách udávat trend.
Sice se mu do něj nakonec nepovedlo získat svého břevnovského oblíbence Jana Bergera, kterého nakonec zlanařil bývalý funkcionář Bohemians Jaroslav Houška, v té době už pracující ve stejné funkci na Letné, do pražské Sparty. Bohemka ale i tak dala dohromady výborné mužstvo. Mladý Pavel Chaloupka se stal brzy jednou z jeho hlavních osobností.
Mistři 1983 po 40 letech v Ďolíčku 🏆 Poznáte je ještě všechny? 👀 #BOHEMKADOTOHO
Posted by Bohemians Praha 1905 on Wednesday, May 3, 2023
Nebyl nijak vysoký, ale měl skvělou orientaci v pokutovém území, výborný výběr místa. Byl zdravě drzý a odvážný. Nebojácně vletěl do míče v pádu hlavou napřed, i když tam šel soupeř nohou. Dokázal se odpoutat od obránce a bez přípravy zakončit. Těžil z nátlakové hry Bohemians a centrů, které létaly z obou stran do pokutového území od Jakubce, Ondry a dalších hráčů.
Bylo to vše podložené velmi tvrdým tréninkem. Drilem náročného trenéra Pospíchala, který byl opravdu ras. Jako tehdejší student gymnázia Přípotoční, které je jen přes ulici, jsem občas, když nám odpadla vyučovací hodina, či jsem si udělal nějak jinak volno, zašel na stadion, kouknout se na trénink áčka Bohemky. V tehdejších dobách to nebyl žádný problém. Stadiony byl otevřené, volně přístupné. Kdo chtěl, mohl se zajít podívat. Nikdo to neřešil.
Po starém slávistickém Edenu si tak denně vykračoval velký houf důchodců, kteří sledovali tréninky „A“ týmu a na betonovém platě pak dlouze diskutovali. Samozřejmě nejlépe věděli, kdo má a nemá nastoupit. To na Bohemians bylo vše skromnější. Tedy i počty lidí sledující trénink. Většinou nás tam moc nebylo.
Bohemka sice tehdy patřila k ligové špičce, ale jiné travnaté hřiště, než to na hlavním stadionu, ani poblíž neměla. Když bylo vlivem počasí ve špatném stavu a muselo se šetřit (žádné vyhřívání pochopitelně neexistovalo), tak šlo áčko trénovat hezky pěšky, s míči v ruce, přes tramvajové koleje kolem budovy gymplu na škvárové hřiště místní Lokomotivy Vršovice. Umělá tráva byla tehdy také ještě „hudbou budoucnosti“. Tréninky byl tvrdé. Nebyly žádné sport-testery. Individuální přístup neexistoval. Nečinily se rozdíly. Všichni dostávali naloženo stejně a dávky byly někdy až nesmyslné.
To vše, spolu se špatnou kvalitou regenerace a zdravotní péče určitě mělo vliv na pozdější zdravotní stav a vysokou opotřebovanost hráčů, kteří v těchto podmínkách hráli. Také Pavla Chaloupku stál fotbal zdraví. Prodělal prý čtyři operace kolena, měl dvakrát zlomený kotník, šestkrát zlomený nos, proraženou lícní kost, endoprotézy kyčlí.
Ale zpět k herním tréninkům Bohemians. Viděl jsem na nich také, jak fotbalisté pod přísným dohledem trenéra Pospíchala do „zblbnutí“ nacvičovali křídelní náběhy, centry do vápna a zakončení bez přípravy ze všech možných pozic. Tyto tvrdě nacvičené záležitosti pak dokázali zužitkovat v ostrých utkáních. Právě Pavel Chaloupka v tom asi nejvíce vynikal.
Pavel Chaloupka nastoupil v nejvyšší soutěži k 233 utkáním a vsítil v nich 78 gólů. V Ďolíčku odehrál celkem deset sezon. Opustil ho s ligovou bilancí 219 utkání a 77 gólů. S Bohemkou získal jeden titul. Zpětně se nemohu ubránit dojmu, že toto mužstvo mělo na víc než pouhý jeden mistrovský titul. Ale nebylo mu přáno. Někdy byla možná na škodu i příliš velká přísnost a nevyzpytatelnost trenéra Pospíchala, který nesnášel v mužstvu klid a pohodu a konflikty sám, dle pamětníků, úmyslně vyvolával. Jindy byli proti zase rozhodčí a zákulisní záležitosti. Bohemka byla pořád malým klubem v lize velkých.
I tak toto mužstvo, v čele s Pavlem Chaloupkou, sehrálo nádherné pohárové bitvy proti nizozemskému Ajaxu Amsterdam, španělské Valencii, anglickému Ipswichi Town, rakouskému Rapidu Vídeň, západoněmeckému 1. FC Köln, francouzskému Saint- Étienne, skotskému Dundee United či belgickému Anderlechtu Brusel.
V sezoně 1982/1983 Klokani postoupili až do semifinále Pohár UEFA. Velký podíl na tom měl právě Pavel Chaloupka, který gólem hlavou rozhodl čtvrtfinálovou odvetu se skotským Dundee United.
Pavel Chaloupka debutoval v reprezentaci v přátelském utkání v Argentině (1:1). Na domácí straně nastoupili slavní mistři světa Passarella, Tarantini, Gallego či Kempes. Československý tým vedl Jozef Vengloš a vedle Bohemáků Hrušky a Jakubce, v něm byli kupříkladu Fiala,Vojáček, Kukučka, Berger, Kříž či Štambacher.
Za reprezentaci odehrál 20 zápasů a vstřelil v ní 2 góly. Jeden z nich v památném utkání před 80 tisíci diváky v Miláně na San Siru proti tehdy čerstvým mistrům světa z Itálie, v jejichž bráně stál slavný Dino Zoff. Československo uhrálo remízu 2:2, když v základní sestavě bylo sedm (!) fotbalistů Bohemians: Prokeš, Jakubec, Němec, Čermák a kompletní záloha Chaloupka - Zelenský - Sloup. Také druhý gól dal Bohemák - Jiří Sloup.
Pavel Chaloupka se zúčastnil také španělského MS 1982, které však skončilo neslavně. Na tak velkého hráče je porce reprezentačních startů poměrně nízká. Je to ale dáno také tím, že v těch letech národní tým neprožíval zrovna tučné časy. Neprobojoval se na EURO 1984 a 1988, ani MS 1986.
Poslední ligové utkání odehrál Pavel Chaloupka v listopadu 1988. V té době byly už podmínky pro odchod fotbalistů do zahraničí výrazně volnější. Odcházelo se už dříve, a tak dostal v 29 letech od socialistických úřadů souhlas k zahraničnímu angažmá. Zahrál si v Německu, konkrétně ve Fortuně Düsseldorf, s kterou postoupil do Bundesligy. Později působil jako hráč a trenér v Česku v nižších soutěžích.
Pavel Chaloupka zemřel v pátek 23.května ve věku 66 let. Čest jeho památce! Ze slavného týmu Bohemians už mezi námi bohužel nejsou ani jeho další skvělí spoluhráči František Jakubec, Jaroslav Marčík, Zdeněk Prokeš a Jiří Sloup.
Další zdroje: statistiky CS Fotbal
