Článek
Nemá smysl pitvat sestavu trenéra Koubka. Jestli zvolil pro první duel s Jižní Koreou správné muže. Jestli měl hrát místo určitého hráče jiný. Dvě či tři změny v sestavě by stejně nejspíš nic zásadního nezměnily. Navíc, to už se stejně nikdy nedozvíme. Už to budou navždy jen spekulace.
Domnívám se, že ve zvolené sestavě hlavní problém ani není. Trenér totiž nějaké zásadní nevyužité příležitosti k dispozici ani nemá. Český kádr je totiž tvořen především „nosiči vody“. To nemyslím nijak zle. Je to konstatování faktu. Máme dobré hráče, ale to na této úrovni už nestačí.
Souček a Krejčí sice hráli Premier League, ale v klubech, které sestoupily. Navíc jsou to defenzivní fotbalisté. Chybí nám skutečné herní osobnosti, které by hře dodaly kreativitu. Čekalo se to aspoň trochu od Pavla Šulce, který se prosazuje ve francouzské lize, ale s Korejci byl neviditelný. Kombinace českého výběru v utkání byla nulová.
Jediný český ofenzivní hráč evropského formátu, který o tom na klubové úrovni dlouhodobě přesvědčuje, útočník Leverkusenu Patrik Schick, se v národním týmu už dlouho trápí. Je to útočník, který se umí střelecky prosadit. Prokazuje to roky v Bundeslize. Potřebuje k tomu ale kvalitní servis spoluhráčů. V reprezentaci ho nemá. Sám si do šance nepřihraje. Místo toho běhá většinu utkání bez míče. A to není jeho parketa.
Českému týmu chybí v ofenzívě kvalita. Nemáme už dlouho kreativní fotbalisty typu Rosického, Poborského, Nedvěda či Šmicera, jako tomu bylo kdysi. Není to nic nového. Trenér Koubek o tomto stavu ví. Věděli to i jeho předchůdci. Není kde brát.
Tým se místo toho uchyluje k dlouhým nákopům. V ofenzívě se dokáže prosadit často jen po standardních situacích. Tedy rohových a přímých kopech či dlouhých autových vhazováních. V tom je síla současného mužstva. Má vysoké a výborné hlavičkáře Součka, Krejčího, Schicka, Chaloupka, Chytila či Chorého.
Na některé soupeře to skutečně může fungovat. Také jsme se díky tomu nakonec na světový šampionát kvalifikovali. Na vyšší kvalitu soupeřů to ale už nestačí. To zjistila pražská Slavia, která s tímto stylem hry dominuje v české lize, kde získala dva tituly za sebou, ale v Lize mistrů, a předtím dokonce i Evropské lize, jen paběrkovala a na vyspělé soupeře herně nestačila. Zjednodušený styl hry Slavie dokázali bez problémů eliminovat.
Prohra s Jižní Koreou o gól není z pohledu výsledku ostudou. Někdo dokonce namítne, že jsme při troše štěstí mohli i vyrovnat. Součkův gól nám byl pro ofsajd neuznán a v závěru mohli skórovat Hložek i Sadílek. To je pravda.
Také je ale třeba vidět, že jsme mohli předtím inkasovat, když tým při šancích Korejců opakovaně podržel gólman Kovář. Češi neprohráli proto, že jim nepřálo štěstí, ale proto, že byli jednoznačně horším týmem.
Utkání bylo pro české hráče fyzicky hodně náročné. Více než pro Korejce, kteří sice rychle běhali, ale také kombinovali a nechali běhat míč. Naproti tomu Češi běhali celý zápas mnoho minut bez míče. A to vždy výrazně více vyčerpává. Korea měla dle statistik 61 procent držení míče. Patnáct střel. Češi jen sedm. Také další statistické údaje vyznívají pro našeho soupeře.
Na tom, že vítězství Koreje bylo zcela zasloužené, se shodli po utkání i bývalí reprezentanti Michal Kadlec a Karel Poborský. Také oni při svém televizním hodnocení přímo z dějiště šampionátu mluvili o tom, že českému týmu schází výrazně lepší herní projev. Vlastně skoro ani nedává góly ze hry. Po vypracovaných akcích. Pouze z autů, rohů či přímých kopů.
Co lze změnit do druhého utkání? Nějaké personální změny jistě proběhnou, ale nedělejme si iluze. Jiné, výrazně lepší hráče prostě nemáme. Můžeme se snažit být aktivnější. Něco málo změnit. Způsob hry ale ze dne na den nijak zásadně nepřebudujeme. Nemáme na to ani potřebnou hráčskou kvalitu.
Zase to bude o tom, zda se prosadíme ze standardních situací. A také o kvalitě soupeře. Ta bude podstatná. Jihoafričani ukázali s Mexikem, že hrají „od podlahy“, ale v defenzivě chybují. Presování na jejich obránce platí. Je to soupeř, který by měl být slabší úrovně než Korejci.
Kapitán Krejčí mluvil po utkání s Koreou v TV rozhovoru o tom, že „turnaj bude dlouhý“. To bylo docela odvážné a překvapivé vyjádření, protože nebude-li druhý zápas s JAR pro český tým za tři body, může se s turnajem po třetím duelu také rychle rozloučit.
V něm totiž na český výběr čeká domácí Mexiko. A to je fotbalově technicky vyspělý tým, který bude mít výhodu v domácím prostředí i vysoké nadmořské výšce, v které je zvyklý hrát. Lze předpokládat, že českým hráčům míč moc nepůjčí. Ti budou zase běhat hodně bez něj.
Malá šance je v tom, že Mexiko už může mít po dvou zápasech postup případně jistý a může duel s českým týmem trochu vypustit a poslat do hry náhradníky. Před domácím vyprodaným hledištěm ale do toho půjde nejspíš i tak naplno.
Ve čtvrtek je tu ale nejdříve zápas s Jihoafričany. Dopředu tušíme, že nás nejspíš opět nějaký velký herní koncert českého týmu nečeká. Upínáme se tedy jen k zisku tří bodů.
Zdroje: ČT Sport, Nova Action, statistiky Livesport
