Článek
Dominik Hašek byl skvělým hokejovým brankářem. Jedním z nejlepších brankářů světové historie tohoto sportu. Je také jedním ze strůjců „Naganského zázraku“. Byl oporou českého národního týmu, který v roce 1998 zvítězil v „Turnaji století“, kterého se poprvé v historii zúčastnili všechny tehdejší hvězdy světového hokeje, včetně takových kanadských velikánů, jakými byli Wayne Gretzky, Eric Lindros, Steve Yzerman, Brendan Shanahan, Raymond Bourgue, Patrick Roy, Joe Nieuwendyk a další.
Dominik Hašek byl velmi zarputilým sportovcem, který, když se do něčeho dal, tak to dělal vždy na absolutní maximum. Stejně zarputilý je také v jiných činnostech po sportovní kariéře. S velkou zarputilostí třeba „vydupal“ před léty hokejovou síň slávy. K původním výběrům jejich členů byly velké výhrady. Nejmenování některých legend (kupříkladu Jaroslava Holíka) vyvolávalo pobouření. Dominik Hašek se do toho vložil a inicioval vytvoření skupiny, která stanovila jasná pravidla pro uvádění hráčů do Síně slávy. To se mu podařilo prosadit a uvést v život.
Stejně zarputile Hašek působil v podnikání. Tam se mu však zdaleka nedařilo, jak si představoval. Možná si vybral špatné rádce a také velmi obtížné obory podnikání se silnými nadnárodními značkami a velkou konkurencí. Přesto řadu let statečně bojoval, i když za to sklízel i posměch a stálo ho to nemálo peněz. Svědčí to ale o tom, že se nerad vzdává. Ti, kteří Dominika Haška dobře znají, říkají, že stejně zarputile přistupuje ke všemu, do čeho se pustí, tedy třeba k novým koníčkům a zájmům.
Dominik Hašek se vždy zajímal o politiku a celospolečenské dění. Nikdy nebyl běžným hokejistou. Už jako vysokoškolák, který vystudoval Pedagogickou fakultu, měl historii jako koníčka. Na rozdíl od řady jiných sportovců není alibista. Nebojí se říkat otevřeně své názory na mimosportovní témata. I k politickým otázkám. Udělal si tím však logicky také řadu nepřátel. Po Naganu lidé hojně volali „Hašek na Hrad“. Dnes už by to někteří z nich určitě neřekli. Hašek je ve svých názorech razantní, kategorický, nekompromisní. Svět vidí dost černo-bíle. Buď jsi přítel nebo nepřítel.
Dominik Hašek se od počátku jednoznačné postavil ve prospěch Ukrajiny. Za obranu proti ruské okupaci. Za pomoc Ukrajině. Kritizuje veřejně každého, kdo toleruje Rusko a ruské sportovce. Kritizuje české a slovenské hráče, kteří odešli hrát do Ruska poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a ty hráče, kteří z této země po okupaci Ukrajiny neodešli. Jiní k tomu namítají, že Hašek sám jako hráč v Rusku na sklonku kariéry působil a nezdráhal se tam vydělávat velké peníze. Na obranu Haška je však třeba zdůraznit, že to bylo za zcela jiné situace. Hašek působil ve Spartaku Moskva pouze v jedné sezoně 2010/2011. Bylo to tedy dávno před ruskou anexí Krymu, která přišla až v roce 2014. V době, kdy chytal Hašek v Moskvě, se s Ruskem „kamarádil“ kde kdo. Byla tam řada jiných hráčů a trenérů, kteří by tam za současné situace také už nejspíš nešli.
Dominik Hašek začátkem ledna kritizoval také Jaromíra Jágra, když jeho Kladno podepsalo smlouvu se slovenským brankářem Júliem Hudáčkem, který působil v minulé sezoně v ruské KHL. Tedy už po napadení Ukrajiny Ruskem. Kladno následně po tlaku vlastních fanoušků kontrakt s Hudáčkem zrušilo. Ten následně získal angažmá v německém Frankfurtu. Logicky může kdokoliv namítnout, „tak vidíte, že to nevadí“. Pravda, v Německu to zdaleka tolik lidí nepobouřilo. Není to pro tolik lidí citlivé téma, jako u nás. Celé Německo, ale také nebylo čtyřiceti let okupováno ruskými vojsky, jako naše země. Frankfurt nad Mohanem, kam Hudáček přestoupil, je v části Německa, která byla před rokem 1990 součástí kapitalistické Německé spolkové republiky. Tam nebyli přítomni ruští vojáci, ale američtí.
Jaromír Jágr nosí dodnes v jeho úctyhodné kariéře dres s číslem 68. Jágrova rodina byla za komunistického režimu perzekvována. „Oba mí dědové přišli o majetek, zavřeli je, protože odmítli vstoupit do JZD,“ řekl dříve Jágr. Po sametové revoluci si nadějný kladenský útočník na přilbu nalepil číslo 68 a písmena DA. „Nikoho nenapadlo, že jsou to iniciály Alexandra Dubčeka, v obráceném pořadí,“ objasnil Jágr v knize Z Kladna do Ameriky. Na Kladně nosil původně dres s číslem 15. V reprezentaci 22. Po přestupu do Pittsburghu v létě 1990 si vzal jako symbol protikomunistického odporu dres s číslem 68, z něhož se stala kultovní značka. Když Jágr v 2004 přestoupil do ruského Omsku, měl číslo 68 také na dresu Avangardu. K celé záležitosti tehdy na tiskové konferenci řekl: „Já jím nemířil na Rusy, spíš na komunisty.“
Pro Čechy je ale rok 1968 jednoznačně symbolem ruské okupace. Proto s ní i dres Jaromíra Jágra s číslem 68 symbolicky úzce souvisí. Tak to evidentně cítí i kladenští fanoušci, kterým angažování Hudáčka vadilo a brali ho jako popření hodnot, které Jágrovi předci vyznávali. To kritizovala, vedle Dominika Haška, i další legenda, Jiří Hrdina. Kriticky se vyjádřil i uznávaný komentátor Robert Záruba, když řekl: „Kladno nedocenilo význam toho kroku. Myslím společenský význam, nikoliv sportovní… Hráč, který si vybral na dres tohle číslo, tak ho tímto znehodnotil, zradil. Je dobře, že to vzal zpátky.“
Dominik Hašek kritizoval v nedávné době také NHL. Nikoliv samotné hráče, ale vedení soutěže. Sám k tomu řekl před časem v podcastu Marie Bastlové „Ptám se já“ na Seznam Zprávách: „Nedovedu si představit, že bych se před 10 lety tvrdě postavil proti NHL. Pro hráče je to práce, proto ani ti kluci nevystupují. Takže hráče NHL do jisté míry omlouvám, ale nebudu omlouvat šéfy a vedení NHL. To jsou funkcionáři, kteří mají ta pravidla postavit tak, aby NHL nebyla reklamou na ruskou válku. A budu dělat všechno pro to, aby NHL zaplatila miliardy Ukrajině za ten jejich postoj.“
Postoj vedení NHL ale není tak kategorický jako Haška. Je to svým způsobem logické. NHL je především sportovní business. Ten by neúčastí ruských hráčů utrpěl. Pro Kanaďany a Američany také současná ruská okupace Ukrajiny není zdaleka tak citlivé a blízké téma, jako z historických důvodů pro mnohé Čechy. V NHL navíc hrají jen jednotlivci, ruští hráči, kteří v Severní Americe působí často i mnoho let. Nejsou to celé reprezentační či klubové týmy z Ruska. Proto by bylo velmi problematické takovým jedincům najednou zakázat výkon jejich profese.
Dominik Hašek se minulý týden v Buffalu zúčastnil slavnostního zahájení zápasu NHL. Navštívil po čase opět město, kde v minulosti sklízel obrovské ovace. Doba, kdy byl Hašek členem místního klubu, patří mezi nejúspěšnější v jeho dlouhé historii. Dominik Hašek se vrátil do hokejové arény KeyBank Center, kde v dresu Buffala hrál finále Stanley Cupu v roce 1999. Před utkáním s Chicagem Blackhawks vhodil slavnostní buly.
Byl za to na sociálních sítích některými lidmi kritizován, že je pokrytec když nejdříve NHL kritizuje a následně při utkání NHL vhazuje slavnostní buly. Následně se za tuto účast omluvil. „Svoji účast na zápase a na jeho zahájení považuji za moji obrovskou chybu. Tímto se chci velmi omluvit především všem ukrajinským vojákům a všem ukrajinským lidem, kteří hrdinně brání nejen svoji vlast, ale i celou Evropu proti imperialistickému nepříteli,“ napsal Hašek ve svém prohlášení.
Podle mého názoru se Dominik Hašek omlouvat neměl. Svoji omluvou ze sebe udělal tak trochu „popletu“. Jeho omluva je přehnanou a trochu nepovedenou snahu o maximální korektnost. Učinil svojí účastí v Buffalu něco špatného? Nikoliv! Navštívil město a klub, kde je legendou a kde má mnoho přátel. Vhodil slavnostní buly při hokejovém utkání. To je všechno. Tím Ukrajincům rozhodně nijak neuškodil. Ani tím nepodpořil Rusko a proruské chování. Hašek už dříve řekl, že není proti hráčům NHL. Určitě také není proti jejím fanouškům. Nelíbí se mu pouze fakt, že se vedení NHL jasně nevyhranilo proti Rusku a ruským hráčům a dovoluje hrát i těm, kteří veřejně neodsoudili okupaci Ukrajiny. Tím, že Dominik Hašek vhodil při utkání slavnostní buly, rozhodně nepodpořil vedení NHL. Nedostal za to ani žádné peníze. Pouze tímto způsobem veřejně pozdravil fanoušky v Buffalu, kteří ho jako hráče kdysi milovali, zbožňovali. Proto se nemá za co omlouvat.
