Článek
František Jakubec (12. 4. 1956 - 27. 5. 2016)
V Bohemce byl od juniorských let. Zažil v ní skvělou éru, která je dodnes naprosto mimořádnou etapou ve více než 120 leté historii klubu. Zahrál si tu v jednom týmu se skvělými fotbalisty. Stačí vyjmenovat obvyklou sestavu z mistrovské sezony 1982/83: Zdeněk Hruška – František Jakubec, Přemysl Bičovský, Zdeněk Prokeš, Jiří Ondra – Pavel Chaloupka, Peter Zelenský, Jiří Sloup – Jaroslav Němec, Milan Čermák, Vladimír Hruška.
Do kádru Klokanů v této nejúspěšnější éře patřili též Vladimír Borovička, Jaroslav Marčík, Stanislav Levý, Zdeněk Koukal, Tibor Mičinec, Miroslav Příložný, Petr Novák, Jiří Doležal, Josef Hrabovský a třetí brankář Jan Poštulka. Trenérem byl Tomáš Pospíchal, vicemistr světa z Chile 1962. Jeho asistentem Josef Zadina.
Protřelému funkcionáři Klokanů Zdeňku Svobodovi a trenéru Tomáši Pospíchalovi se tehdy povedlo dát dohromady skvělý tým. Pospíchalovi se nepodařilo do Bohemky získat svého oblíbence Jana Bergra, kterého si předtím „piplal“ v Břevnově i Plzni. Ten dal nakonec přednost Spartě. V lednu 1981 z Bohemky navíc odešel její špílmachr a miláček tribun Antonín Panenka do Rapidu Vídeň. Klokani i tak váleli. A dokonce ještě lépe! Bez Panenky hráli trochu jiný fotbal. Fyzicky náročnější, rychlejší a důraznější.
Zásluhu na tom měla také nová posila do zálohy, vysoký Jiří Sloup. Fotbalista, kterému už táhlo na třicet a byl považován za neperspektivního. Pospíchal ho ale velmi dobře znal ze společného působení v Plzni a věděl, co v něm je. Sloup byl bojovník a srdcař. Trenérovi důvěru vrátil skvělými výkony. V dresu Klokanů se okamžitě stal jedním z nejlepších záložníků ligy a v 29 letech debutoval i v reprezentaci.
Bohemka v těch časech patřila k absolutní československé špičce. Neztratila se ani v Evropě. Obránce František Jakubec byl jednou z výrazných opor týmu. Tehdejší styl hry Klokanů byl svým způsobem podobný tomu, co mnohem později začal praktikovat Jindřich Trpišovský se Slavií. Tomáš Pospíchal ho s Klokany předběhl o více než 30 let!
Fotbal Bohemky byl založen na enormním nasazení celého týmu. Skvělé fyzické kondici všech hráčů, bojovnosti, důrazu, agresivitě, maximální týmové spolupráci, ale i nesporném fotbalovém umění klíčových borců. V mužstvu byli nejen bojovníci, ale i hráči, kteří to s míčem uměli.
František Jakubec byl ofenzivním pravým obráncem. Jako mladík prý obdivoval slávistu Jana Lálu, vicemistra světa z Chile 1962, který byl asi prvním opravdu ofenzivním bekem v tehdejším Československu. Klokan Jakubec hrál stylem, který byl spíše podobný pojetí hry slavného německého beka Manfreda Kaltze. Ten byl také vyšší postavy a z pravé strany neúnavně podporoval útok a centroval na góly v Hamburgeru SV a německém nároďáku zejména legendárnímu kanonýru Horstu Hrubeschovi.
Bohemák s číslem 2 na dresu byl fotbalistou, který neměl tak veliký talent jako někteří jiní, neuměl s míčem mimořádné technické kousky, nad kterými by žasly tribuny, ale dokázal vytěžit maximum ze svých schopností. Na ofenzivního krajního obránce, jak se dnes říká wing beka, měl potřebné předpoklady. Byl rychlý, přímočarý, tvrdý, důrazný. Měl skvělou kondici. „Brousil“ lajnu tam a zpět. Podporoval útok svými častými ofenzivními výpady a při návratech „hasil“ nebezpečné situace před vlastní brankou.
František Jakubec se často dokázal jednoduchou kličkou přes soupeře uvolnit či si jen míč předkopnout podél něj a prostě ho přesprintovat. Zprava od lajny pak posílat kvalitní centry před bránu soupeře, které nabíhající Chaloupka, Čermák, Hruška, Sloup a další hráči dokázali proměnit v góly. Na levé straně sestavy Bohemky to podobně praktikoval o rok mladší Jiří Ondra.
Nepatřím mezi skalní fanoušky Bohemky, ale její hra mě tehdy hodně bavila. Viděl jsem v té době mnoho ligových i pohárových utkání Klokanů. Některá přímo z hlediště vršovického Ďolíčku. Jako student protějšího gymnázia jsem ve volném čase občas také navštívil tréninky „A“ mužstva Klokanů. Stály za vidění.
Jakubec a spol. na nich pod dohledem přísného kouče „do padnutí“ trénovali útočné akce. Jednoduché kombinace, úniky po křídle a centry do pokutového území, kam nabíhali „kladiváři“ Chaloupka, Čermák, Sloup či Hruška a bez přípravy hlavou či nohou nekompromisně zakončovali. Dril to byl vskutku důkladný, takže o sobě hráči věděli už „poslepu“.
Podstatné bylo, že Bohemka tvrdé tréninkové návyky uměla přenést do utkání. Hrála ve velkém nasazení. Její fyzicky náročný fotbal byl účinný a pro soupeře nepříjemný. V Ďolíčku dokázali Klokani svou agresivní nátlakovou hrou udělat soupeřům z utkání doslova peklo. Vyhrávali často i vyšším brankovým rozdílem.
Bohemka bojovala o československý titul několik sezon za sebou. Získat se jí ho podařilo pouze jednou. V roce 1983 Klokani, s Františkem Jakubcem v sestavě, vyhráli zatím jediný mistrovský titul v klubové historii. Definitivní rozhodnutí padlo kolo před koncem sezony. Bohemka zvítězila v 29. kole v Ďolíčku před více než 13 tisíci diváky nad Žilinou 4:1.
Skóre otevřel v 15. minutě Pavel Chaloupka a do konce první půle další dva góly přidali Zdeňkové Prokeš a Koukal. Po přestávce hosté snížili, ale v 86. minutě přidal Jaroslav Němec čtvrtou branku. Oslavy mohly naplno propuknout. Bohemka se stala 11. klubem v historii československého fotbalu, který získal mistrovský titul!
František Jakubec si zahrál s Klokany též semifinále Poháru UEFA. Bohemka nejprve vyřadila rakouský klub Admira Wacker Vídeň, v 2. kole francouzský AS Saint Etienne, o kolo později švýcarský tým Servette Ženeva. Ve čtvrtfinále skotský Dundee United. Vypadla až v semifinále s Anderlechtem Brusel. Pražský duel prohrála 0:1 a v odvetě v Bruselu odešla v dubnu 1983 poražena 3:1.
Výborné výkony v dresu Klokanů zajistily Františku Jakubcovi místo v národním týmu. Patřil mezi nejlepší pravé beky Evropy. Byl o něj zájem z Bundesligy a španělské La Ligy. Být to dnes, putoval by zcela jistě na nějakou prestižní klubovou adresu v západní Evropě. Za socialismu ale musel, jako mnozí jiní, na zahraniční angažmá v nejlepších letech zapomenout.
Do ciziny se tehdy odcházelo až po třicítce, pokud se to podařilo hráči vyřídit. Záleželo na libovůli komunistických pohlavárů. V zahraničí proto působil až v závěru kariéry na skromnější úrovni v řeckém PAE Veronia. Ve Švýcarsku pak hrál za AC Belinzona.
V československé nejvyšší soutěži nastoupil do 260 ligových utkání. V 216 z nich ho jako trenér vedl Tomáš Pospíchal. Všechny ligové zápasy odehrál v dresu Bohemians. Vstřelil v nich 17 branek. Další řadu utkání přidal v českém a československém poháru a evropských pohárech.
První ligový start si připsal jako 21 letý, v únoru 1978. Klokani porazili Trnavu gólem Zdeňka Prokeše. Mužstvo tehdy vedl trenér Pospíchal a v sestavě byli například Antonín Panenka, Karol Dobiaš, Zdeněk Hruška, Přemysl Bičovský či Jiří Kotrba.
Poslední ligový zápas odehrál za Bohemku, když mu táhlo na 34. rok. Bylo to už po jeho návratu ze zahraničí, kdy Klokanům ještě vypomáhal. V prosinci 1989 byl u výhry 3:1 ve vršovickém derby se Slavií. V utkání byl ale už v 11. minutě vyloučen. Paradoxně to bylo jeho jediné vyloučení v nejvyšší soutěži za celou kariéru. V úplně posledním prvoligovém zápasu kariéry.
Jeho nejčastějším spoluhráčem v ligovém dresu byl stoper Zdeněk Prokeš (198 společných utkání), následován levým bekem Jiřím Ondrou (188), univerzálem Stanislavem Levým (157) a ofenzivním záložníkem Pavlem Chaloupkou (155).
V československé reprezentaci odehrál 25 oficiálních mezistátních zápasů v letech 1981 - 1984. Gól nevstřelil. Nechyběl v nominaci na MS ve Španělsku 1982, ale na světovém šampionátu, kde Čechoslováci vypadli v základní skupině, kvůli zdravotním problémům nakonec nemohl nastoupit.
Vynahradil si to v památných zápasech proti Itálii v kvalifikaci na Euro 1984. Československá reprezentace nejprve remizovala před 80 tisíci diváky na milánském San Siru 2:2 (góly vstřelili Klokani Chaloupka a Sloup). František Jakubec zaskakoval netradičně na levém beku. V základní sestavě bylo sedm fotbalistů Bohemians!
Sestava Československa (hráči Bohemians zvýrazněni velkým písmem): Mikloško - Kapko, PROKEŠ, Fiala, JAKUBEC - CHALOUPKA, ZELENSKÝ, SLOUP - NĚMEC, ČERMÁK (90. K.Jarolím), Janečka (70. Vízek).
Národní tým pak dokonce italské mistry světa v listopadu 1983 před 35 tisíci diváky na Strahově porazil 2:0 (oba góly vstřelil Petr Rada). Sestava Československa, v které bylo šest Bohemáků: HRUŠKA – JAKUBEC, PROKEŠ, Fiala, Rada – CHALOUPKA, ZELENSKÝ, Štambacher – Vízek, Daněk (88. Luhový), JANEČKA.
Vyděláno fotbalem na zbytek života pochopitelně neměl. Po konci ligové kariéry hrál ještě nižší soutěže. Nějakou dobu se živil jako taxikář. Pro radost roky hrával exhibiční utkání za tým Amfory, staré gardy Bohemians i reprezentace.
Věnoval se trenérské činnosti. Asi však neměl povahu a „ostré lokty“ na to, aby se prodral jako trenér výš. Nějakou dobu působil u mládeže v Bohemians a posledních patnáct let strávil v AFK Slavoj Podolí Praha. V menším pražském klubu dělal trenéra dospělých, ale věnoval se zároveň i mládeži. Těm úplně nejmenším.
Byl zakladatelem systému kroužků klubu, fotbalových škol a mateřských školek, kde mohou sportovat všechny děti bez rozdílu talentu a finančních možností na Praze 4. Roky také pořádal fotbalové prázdninové kempy pro děti v Letohradě.
„Mám vždycky radost, když vidím kluky, které jsem vedl na trénincích a měl jsem je na kempech, jak hrají, když dospějí vyšší soutěže. Ten můj podíl na jejich výkonu je jenom taková kapička, vedou je i jiní trenéři, ale vždycky to potěší. S dětmi je to příjemná práce,“ říkal v roce 2008 v médiích.
27. května to bude už deset let, co František Jakubec dobrovolně odešel z tohoto světa. Nedlouho po šedesátce spáchal sebevraždu skokem z okna sedmého patra bytového domu v pražské Troji.
Z tragické smrti legendy Bohemians byl fotbalový národ v šoku.
„Ježíš, Jakubec spáchal sebevraždu? Proč to udělal, proboha? Je mi to moc líto,“ reagoval prý tehdy frontman kapely Olympic a dodnes veliký fanoušek Klokanů Petr Janda.
„Je to pro mě naprosto nepochopitelný! Když jsem se to dozvěděl, hned jsem volal jeho synovi a ten mi to, bohužel, potvrdil. Strašný! Těžko se z toho vzpamatovávám… On byl vždy takový tichý typ, který o sobě ani svém okolí vůbec nevyprávěl,“ řekl dle stejného zdroje šéf Amfory, moderátor a diskžokej Petr Salava.
„Je to tragédie. Věděli jsme, že nějaké problémy má… Když jsme se v létě sešli s Amforou, tak se u něho žádné známky deprese neprojevovaly. Byl to spíš takový tichý, bezproblémový a příjemný kluk, který nezkazil žádnou legraci. Rozhodně jsem nepředpokládal, že by to mohlo vzít takový konec,“ doplnil Antonín Panenka, který s Jakubcem v Bohemce odehrál 83 společných ligových utkání.
Jak tehdy psala média, za jeho sebevraždou zřejmě nebyly existenční problémy. Neměl dluhy a neřešitelné finanční potíže. „Měl psychické problémy, delší dobu se léčil v Bohnicích. Bohužel, v osudný večer byl chvíli sám, jeho paní odešla na nákup, a když se vracela, už ležel na zemi,“ popsal tehdy Blesku údajnou situaci jeho známý, který si nepřál uvést jméno.
S Františkem Jakubcem trávil v poslední době jeho života více času bývalý hráč Sparty Josef Jarolím. Bývalí ligoví soupeři spolu trénovali tým AFK Podolí, hrající 1.A třídu.
„Poslední dobou měl těžké deprese, občas měl den, že třeba dvě hodiny nepromluvil. Zavřel se ve svém světě a už nechtěl pomoci,“ říkal dle médií Josef Jarolím, který se snažil kamarádovi pomoci, ale nešlo to.
„Copak ty tu s námi nechceš být? My tě potřebujeme a ty chceš umřít?!“ On mu prý ale bez emocí odpověděl: „Ano, už nechci žít.“
„Takhle to s ním bylo,“ líčil Jarolím později. „Byl to zlatej chlap a je ho hrozná škoda,“ dodával o svém kamarádovi a trenérském kolegovi.
„Nebyl blázen, a pokud ano, tak jedině do fotbalu. V Podolí působil jako profesionální trenér mužstva dospělých i dětí a nejvíce se věnoval nejmenším, kteří se sportem teprve začínali. Dalo by se vyjmenovat mnoho jeho dalších zásluh o sport, ale já bych vyzdvihl také jeho povahu. Byl to rovný, usměvavý a férový člověk s mezinárodními zkušenostmi, které rád předával dalším. Právem patří do fotbalového nebe,“ řekl tehdy místopředseda AFK Podolí Karel Dvořáček.
Zanedlouho, přesně 12. dubna, si připomeneme nedožité 70. narozeniny Františka Jakubce. Starší fanoušci Bohemky, ale i dalších klubů, ho jistě mají v paměti jako velkého bojovníka, který se na hřišti nikdy nevzdával a vždy makal až do konce. Svůj životní boj bohužel prohrál předčasně.
Další zdroje: vzpomínky autora, web AFK Podolí, web Bohemians Praha, statistiky Fotbal.cz
