Článek
Fotbal dosud stál na docela pevných základech. Celosvětově ho zastřešuje FIFA. Jednou za čtyři roky Mistrovství světa. V Evropě jednou za čtyři roky EURO. Klubový evropský fotbal má Ligu mistrů, pod ní Evropskou ligu a pak třetí soutěž Evropskou konferenční ligu. Kromě toho fungují ligy v jednotlivých zemích. Proběhly různé snahy některých evropských velkoklubů vytvořit vlastní Superligu, kde by měly účast jistou, a hlavně výrazně vyšší garantovaný příjem. Z takové ligy by se nikam nesestupovalo a účast v ní by se dala koupit. Setkalo se to s velkou nelibostí domácích fandů klubů a šéfové museli plán opustit, či alespoň o pár let odložit. Nicméně dosáhli tím alespoň toho, že Liga mistrů dozná v blízké budoucnosti organizačních změn, které budou velkoklubům garantovat vyšší počet zápasů v ní.
Liga mistrů je čím dál víc soutěží pro evropské velkokluby. Dostat se do ní je pro ostatní snem. Ale jde to, při troše štěstí a dobrém losu, jak je vidět na nedávném případu Viktorie Plzeň. Jak tam pak uspějete, je věc jiná. Liga mistrů je velmi úspěšná. Sportovně, marketingově, finančně. Je to takové fotbalové „zlaté vejce“. Někteří marketéři dokonce tvrdí, že je to nejúspěšnější sportovní produkt na světě. V Lize mistrů se točí obrovské peníze. Hraje se v ní fotbal na jiném levelu. Kluby v ní zastoupené, mají nejlepší hráče z celého světa. Letos se o splnění tohoto snu bude ucházet pražská Sparta.
Evropská liga se stala cílem snažení pro ostatní evropské kluby, i ty z TOP 5 ligy. Byla původně nectěnou „Popelkou“ a jakýmsi „Pohárem útěchy“. Kluby z velkých evropských lig do ní dříve posílali často náhradníky a kombinované sestavy. Přednost dostávaly národní ligy. Doba se ale změnila, dnes je Evropská liga už poměrně prestižní soutěží. Vyhrát ji touží i evropské velkokluby, které se ten rok nedostanou do Ligy mistrů či z ní vypadnou. Finanční ohodnocení je sice výrazně nižší než v Lize mistrů, ale špatné rozhodně není. Soutěž postupně získala na významu, je hodně sledovaná. Pro středně velké evropské kluby je to hodně zajímavá soutěž. Hráči se v ní mohou „ohrát“, zviditelnit a pak přestoupit do některého z velkých klubů, které hrají pravidelně Ligu mistrů.
Evropská konferenční liga převzala zatím roli „Popelky“. Významem je to až třetí evropská soutěž. Původně se říkalo, že to bude soutěž pro „ty z Východu“. Zdá se ale, že docela rychle získává na významu a mnoha klubům stojí za to ji hrát. Bylo to zřejmé i z toho, jak moc chtěl třeba West Ham United, klub z Premier League, trofej v minulé sezoně vyhrát.
V posledních dvaceti letech došlo k velkým změnám. Globalizace zasáhla i evropský klubový fotbal. Evropské velkokluby byly dříve vlastněny většinou bohatými rodinami, podnikateli, finančními skupinami či velkým množstvím malých akcionářů ze země, kde působí. Postupně však došlo k tomu, že do Evropy přišly peníze z USA, Ruska a především Asie. Evropské velkokluby začaly měnit majitele a začaly se „globalizovat“. Týká se to zejména Anglie, ale je to znát i v dalších zemích. Má to své dopady. Velkokluby kupují nejlepší hráče z celého světa. Mají vlastní akademie, kam přicházejí hráči z celého světa ve velmi mladém věku. Hodně z nich z Afriky a jižní Ameriky. Akademie produkují mnoho hráčů. Jen zlomek z nich se samozřejmě uplatní v A“ týmu. Velká část po dosažení dospělosti odchází do menších klubů. Kvalitní akademie, po vzoru těchto velkoklubů, dnes mají i středně velké a dokonce i menší kluby. Vliv velkých financí, zejména z asijských zemí, je nejvíce vidět v anglické Premier League, která se velmi změnila po všech stránkách. Fotbal s hvězdami z celého světa má vyšší kvalitu. Hra vypadá jinak, než před lety. Soutěž se stala celosvětové sledovanou. Přímé přenosy z Premier League jsou vysílány nejen v Evropě, ale i Americe, Asii či Austrálii. Finance za televizní práva také vyskočily do astronomických hodnot.
Nůžky mezi velkokluby a ostatními se ještě více otevřely, ale to je daň za to celé. Je prostě jiná doba, padla většina omezení. Hodně se vzpomíná třeba na slavná utkání Sparty před léty s Barcelonou či Juventusem nebo Realem. Byly to určitě výborné týmy s mnoha tehdejšími reprezentanty, ale dnes je to jiné. Tehdy bylo v takovém týmu v základní sestavě 8 „domorodců“ a dva-tři cizinci. Mohli se střídat dva hráči, později tři. Dnes je takový tým složený z mimořádně kvalitních hráčů, nakoupených z celého světa a může v utkání střídat pět hráčů, což zvýhodňuje bohaté kluby se silnou lavičkou.
Asijské peníze, většinou „petrodolary“ šejků, přišly do Evropy. Vlastní některé velké evropské kluby. Na finančních možnostech takových klubů je to hodně znát. Stačí jen připomenout třeba Manchester City a Paris Saint Germain a jejich nákupy. Na druhou stranu je na příkladu těchto dvou klubů vidět, že samotné obrovské peníze nestačí. Důležité je, jak se s nimi hospodaří, jaká je strategie klubu. Vždy je to o lidech. Zatímco Citizens mají velké sportovní úspěchy, PSG se stále nedaří proměnit velké finance ve velký sportovní úspěch.
Až potud se zdá, že je celkem všechno v pořádku, nebo alespoň v přijatelné podobě. Nejlepší klubový fotbal se stále hraje v Evropě. Soutěže zde mají (zatím) pevný řád. TOP soutěže jsou sledované i mimo Evropu, zejména Premier League. TOP kluby z Premier League pořádají předsezonní turné po asijských zemích či USA. Je to pro ně finančně zajímavé, přináší to další popularizaci. Peníze z evropských velkoklubů tečou díky přestupům do středně velkých klubů, z těch do menších a nejmenších. Díky tomu je systém dlouhodobě udržitelný a funkční.
Evropští hráči odcházeli dosud hrát fotbal mimo Evropu v omezené míře. Do USA, Japonska, Číny, Austrálie. Jednalo se v produktivním věku spíše o hráče druhé kategorie a nižších úrovní. U superhvězd to byly vždy odchody až na sklonku kariéry. Ostatně takové jsou i nedávné případy Cristiana Ronalda do saúdskoarabského klubu An-Nassr FC, Lionela Messiho do amerického klubu Inter Miami CF či Karima Benzemy do arabského klubu Al Ittihad FC. To je v pořádku. Takoví hráči mají v Evropě své odehráno, dosáhli všeho, čeho dosáhnout mohli a svým působením přispějí k popularizaci fotbalu v těchto mimoevropských zemích. Tak jako legendární Pelé, který kdysi v sedmdesátých letech přestoupil z brazilského FC Santos do New York Cosmos. Následoval ho tam Franz Beckenbauer z Bayernu Mnichov, mistr světa 1974 a dvojnásobný nejlepší fotbalista Evropy. Oba ale měli nejlepší roky za sebou.
V poslední době se však objevuje nová hrozba, že kromě hvězd na konci kariéry, mohou z Evropy do Asie odcházet i nejlepší hráči v nejlepším věku. A to už by byl velký problém! Mluví se o tom, že klub al-Hilál ze Saudské Arábie poslal do Paříže rekordní nabídku 300 milionů eur na přestup útočníka Kyliana Mbappého z PSG. Tedy hráče, který patří mezi největší hvězdy současného světového fotbalu. Je mu teprve 24 let a měl by mít nejlepší roky kariéry před sebou. Mbappé by samozřejmě v takém případě v Saudské Arábii inkasoval plat, který mu nejspíš v Evropě nikdy nikdo nedá. Je otázka, jestli u něj a PSG převáží finanční otázka či hlad po sportovních úspěších. Zatím se zdá, že čím dál více hrozí to první. Navíc u Mbappého to samozřejmě nemusí skončit. Arabové mohou lanařit další evropské hvězdy. A zdá se, že tak už činí.
Do Asie zamířili v létě další hráči. Do stejného klubu jako Benzema, odešel z londýnské Chelsea N'Golo Kante, už tedy 32letý. Portugalský záložník Rúben Neves z Wolverhamptonu je ale teprve 26letý. Údajně jednal s Barcelonou, ale nakonec skončil v Al-Hilál, tedy v klubu, který se teď uchází o Mbappého. Navíc stejný klub lanařil údajně také Neymara, kterému je 31 let. Zatím, zdá se, neúspěšně. Odchodů z Chelsea do arabského světa je více. Do Al-Hilál už zamířil 32 letý stoper Kalidou Koulibaly. V Al-Ahli už je 31letý gólman Edouard Mendy. Zatím se tedy nejedná o odchody superhvězd. Ale i tak to začíná být alarmující. Spekuluje se o možných přestupech dalších hráčů z Evropy do arabského světa.
Hrozba odchodu velkých hvězd světového fotbalu z Evropy do arabských soutěží se, bohužel, zdá být čím dál více reálná. Stane-li se to skutečností, jak pak bude vypadat Liga mistrů bez nejlepších hráčů? Budeme se na ně dívat, tak jako je to možné na Ronalda, v přenosech ze saudskoarabské ligy? Já tedy ne. Zajímá mě souboj Manchesteru City s Realem Madrid, Liverpoolu s Barcelonou nebo Bayernu s Chelsea. Nikoliv dvou klubů z arabského světa, jež pořádně neznám, jejich tradice mi nic neříká a jejich jména neumím ani vyslovit, natož si je zapamatovat.
