Článek
Tajemství stíracích losů – prostá hra, která manipuluje s vaší myslí
Stírací losy představují na první pohled velmi primitivní hazardní hru, která má u nás dlouholetou tradici. Z dostupných dat víme, že minimálně jednou za rok si stírací los dopřeje přibližně 20 až 25 % dospělé populace, tedy zhruba 2 miliony Čechů.
Za jednoduchou herní mechanikou se však skrývá propracovaný trik postavený na psychologii a přirozeném fungování našeho mozku. Jde o takzvaný efekt těsné prohry (anglicky near-miss effect) a právě na něm stojí popularita losů. Pojďme si vysvětlit, v čem tkví onen háček a jak s naší myslí stírací hry manipulují.
Výhra, nebo prohra: Proč u stíracích losů neexistuje nic jako „těsně vedle“
Představte si situaci. Stíráte mincí papírový los, pole po poli, objeví se první symbol hlavní výhry, vzápětí druhý. Zrychlí se vám tep, napětí stoupá. Odhalujete poslední políčko… a je tam jiný symbol. Většina lidí si v tu chvíli řekne: „Sakra, chyběl kousíček!“
Zkuste si ale položit otázku: Jak často se vám stalo, že jste měli na losu velkou výhru (třeba i tu hlavní) schovanou pod číslem, které bylo jen o jedno vedle? Není to až podezřele často, nebo dokonce skoro pokaždé? Jak je možné, že vám výhra vždy doslova proklouzne mezi prsty?
Vše začíná už při samotném tisku stíracích losů, kde se pracuje právě s efektem těsné prohry. Tvůrci loterií ho cíleně využívají ke zvýšení atraktivity hry. Symboly na losech jsou algoritmicky rozloženy tak, aby velmi často vzbuzovaly dojem, že výhra byla na dosah ruky.
Jak to vypadá v praxi? Vaše výherní číslo je například 34 a na losu setřete 100 000 Kč pod číslem 33 a částku 500 000 Kč máte u čísla 35. Spousta lidí bude mít pocit, že jim výhra utekla o vlásek. Jak je to ale ve skutečnosti?
U stíracích losů nelze přesně vyčíslit, kolik vám reálně chybělo k výhře. Není to stejné, jako když hokejista vystřelí na bránu a trefí tyč. Tam se dá jasně říct, že chybělo pár centimetrů a byl by to gól. Stírací loterie takto nefungují – los je zkrátka buď výherní, nebo nevýherní. Nic mezi tím neexistuje.
Podle setřených symbolů to často může vypadat, že stačilo málo – přesněji řečeno jeden správný obrázek či vedlejší číslo. To je však omyl, který náš mozek automaticky vyhodnotí jako skoro výhru, což je pouhá iluze.
Z matematického a technologického hlediska nezáleží na tom, jestli jsou vaše symboly blízko, či daleko od velké výhry. Je to prohra jako každá jiná, bez ohledu na to, jak lákavě los po setření vypadá. To, co po odstranění stírací plochy vidíme, je pouhý kód „zabalený“ do symbolů, o kterém při výrobě rozhoduje výhradně generátor náhodných čísel (RNG).
Anketa
Naděje až do posledního políčka: Jak vás moderní los donutí věřit ve výhru
Pojďme si nyní ukázat, jak funguje efekt těsné prohry v praxi a jakým prošel v čase vývojem. Pohled na stírací losy z 90. let a na ty dnešní může vyvolávat dojem, že se toho vlastně příliš nezměnilo. Opak je ale pravdou.
Stírací loterie prošly v posledních letech nenápadnou, o to však významnější revolucí. A tím nemám na mysli pouze grafickou a vizuální podobu, ale především samotný herní princip, který dnes mnohem rafinovaněji pracuje s myslí hráče.
V 90. letech byl výherní systém velmi primitivní: tři stejné symboly (nebo částky) znamenaly výhru. Hra byla přímočará a trvala jen pár vteřin. Efekt těsné prohry nastal zpravidla pouze jednou – a to v případě, že se na losu objevily dva stejné symboly a vy jste s napětím odhalovali ten třetí.
Moderní stírací losy jsou oproti tomu postaveny na sofistikovanějším principu: setři svá výherní čísla (symboly) a ta pak hledej v rozsáhlé stírací ploše. K tomu se navíc často přidávají doplňkové minihry a násobitele výher. Co tím provozovatelé loterií sledují? Cílem je prodloužit dobu stírání a dostat do hry více herních prvků.
Už jen samotný fakt, že hledáte například mezi 30 čísly svých 5 výherních, vás přirozeně mnohem víc vtáhne do děje. Jednak jste nuceni neustále porovnávat svá čísla s tím, co právě stíráte, a současně se tím dramaticky zvyšuje počet momentů, kdy máte pocit, že jste od velké výhry jen krůček.
Herní mechanika losu je zkrátka navržena tak, že až do posledního setřeného políčka (bez ohledu na to, kde na ploše začnete stírat) vás neustále udržuje v naději, že můžete vyhrát.
Jak tvůrci loterií zneužívají biologii ve svůj prospěch
Jsou tedy stírací losy loterijní podvod? Z legislativního hlediska určitě ne. Jde o brilantně promyšlenou obchodní strategii, která je postavená na naší vlastní biologii. Jakmile totiž lidský mozek zaznamená, že jste byli blízko od obrovského úspěchu, nevyhodnotí to jako prohru. Vyplaví dávku dopaminu (hormonu odměny) a z neurologického hlediska prožívá vaše tělo v tu chvíli téměř identický pocit, jako byste skutečně vyhráli.
Výsledek? Opět jdeme a koupíme si další los v očekávání, že tentokrát to už určitě vyjde, protože naposledy nám chyběl jen ten pomyslný kousíček štěstí.
To všechno samozřejmě neznamená, že jsou stírací losy něčím špatným a měli bychom je přestat kupovat nebo je darovat svým blízkým pro radost. Jde o naprosto legitimní formu zábavy, pokud k ní přistupujeme zodpovědně a s vědomím, že se za zdánlivě obyčejným kouskem papíru skrývá poměrně důmyslný psychologický systém. Když už totiž víte, na jakém principu losy fungují, nepřijdete o napětí ze hry, ale už se nenecháte tak snadno chytit do pasti označované jako efekt těsné prohry.
Zdroje:
