Článek
V prvním díle jsem psal o tom, kolik práce je za kampaní vidět i nevidět. Teď přichází to, co vás asi zajímá nejvíc: jak to dopadlo a jaké to vlastně je.
Děčínská ODS vyšla z voleb skvěle. Ze dvou mandátů jsme udělali čtyři. Já jsem skončil pátý a do zastupitelstva mi chybělo pouhých 26 hlasů. Takže jsem nadšený a zároveň to bolí, a obojí je pravda.
Ale takové jsou volby.
Volební sobota: Horská dráha
Sčítání se táhlo dlouho a výsledky létaly nahoru a dolů. Já byl na kandidátce čtvrtý, takže jsem sledoval: teď máme tři mandáty, teď zase čtyři, zase tři, zase čtyři. Jízda na horské dráze, kterou bych nikomu nepřál, ale ani bych ji nevyměnil.
Byl jsem nervóznější, než jsem čekal. Deset měsíců práce a nakonec rozhodne pár hodin sčítání a několik čísel na obrazovce.
Jak fungují hlasy v komunálních volbách
Tohle je část, kterou lidé zvenku většinou neznají. V komunálních volbách se pořadí na kandidátce po sečtení hlasů přeskládá podle toho, kolik hlasů dostal každý jednotlivý kandidát. Jasně, je to složitější. Aby kandidát skočil, musí mít alespoň o 10 % více hlasů, než je průměrný počet hlasů na jednoho kandidáta… ale to je celkem komplikované a ne moc zajímavé.. Kdo je tedy na papíře čtvrtý, může nakonec skončit pátý. A přesně to se stalo mně.
Co je zvláštní a na první dobrou ne tak úplně zřejmé je, že všichni na kandidátce táhneme za jeden provaz, protože každý hlas pro někoho z nás je i hlasem pro stranu. A zároveň jsme tak trochu soupeři, protože na zastupitele je místo jen pro některé z nás. Jak se s tím tedy žije?
Upřímně: až do konce sčítání jsem to vůbec neřešil. Chtěl jsem, aby se do zastupitelstva dostalo co nejvíc z nás, a samozřejmě včetně mě. Jeli jsme jako tým a makali jsme jako tým. Právě proto se s tím hůř srovnává. Neprohrál jsem v souboji, který bych sám chtěl vést. Prohrál jsem o kousek v týmu, kterému jsem přál, aby uspěl. A uspěl!
Kandidátku jsme navíc sestavovali vědomě tak, aby bylo jasné, že nabízíme mladý a kompetentní tým. Myslím, že se nám to opravdu povedlo. Ostatně je to vidět i na tom, že k velkému přeskakování po sečtení hlasů nedošlo.
Až do konce sčítání jsem proto nijak zvlášť neřešil, kdo z nás nakonec usedne v zastupitelstvu. Samozřejmě jsem doufal, že budu mezi nimi, ale mnohem důležitější bylo, kolik mandátů společně získáme.
A těch 26 hlasů? To je číslo, které si budu ještě nějakou dobu pamatovat. Je to rozdíl, který by možná smazalo pár dalších lidí u volebních uren nebo několik dalších zazvonění u dveří. Proto říkám: každý hlas opravdu váží, i když to zní jako fráze.
Výsledek, který stojí za společnou prací
Díky skvělému výsledku kolegy Jana Kmínka jsme nakonec získali čtyři mandáty místo tří. Honza získal spoustu hlasů a zaslouženě se stal zastupitelem. Mám z toho radost a věřím, že odvede skvělou práci.
Přesně o tom totiž týmová politika je. Nejde o to, kdo z nás osobně získá nejvíc, ale o to, co dokážeme společně. A nám se podařilo počet mandátů zdvojnásobit.
To je výsledek deseti měsíců práce celého týmu a všech lidí, kteří nám pomáhali. A rozhodně máme na čem stavět.
Co se řeší u dveří
Nejčastější reakce se netýkala žádného konkrétního tématu. Bylo to překvapení, že jsme vůbec přišli. Odhadem 90 % lidí nám řeklo něco ve smyslu: „Tady se v životě nikdo z města nezastavil.“ A lidé to opravdu oceňovali.
My v tom chceme pokračovat. Ne nutně klasicky od dveří ke dveřím, to už by mohlo být otravné. Chceme ale vytvořit formát pravidelných setkání, který dokážeme udržet po celé čtyři roky volebního období.
Je to něco, co se ve městě dlouhodobě přehlíží. Komunikace města s obyvateli byla ostatně jednou z mých největších výtek. Její dosavadní úroveň je podle mě tristní.
Žádné velké překvapení v tématech nepřišlo. Udělali jsme si důkladnou rešerši a navíc tu sami žijeme, takže jsme byli připravení a o spoustě problémů, které lidi trápí, jsme věděli.
Nejvíc mě ale zaujala reakce obyvatel Boletic. Říkali nám, že se svými romskými sousedy problém nemají, že se tu už naučili společně žít a Boletice vnímají jako svůj domov. Největší problém je podle nich jinde: mají pocit, že jsou už třicet let popelkou Děčína.
A to je něco, co by se mělo změnit.
A co dál?
Za čtyři roky půjdeme zase o sto procent výš. Osm zastupitelů, to je plán. Říkám to s úsměvem, ale myslím to vážně. :)
A tenhle blog je jedním z dalších kroků. Chceme se s vámi dál potkávat, mluvit s vámi a nechat si říkat, co děláme špatně, ale třeba i co dobře.
Prostě vám dát prostor. Protože tohle město je tu pro nás všechny. A pokud se o něm nebudeme pravidelně společně bavit, těžko ho můžeme posouvat správným směrem.
