Článek
Justice za dob “ socialismu“ byla platově výrazně podhodnocena. Zákony, s výjimkou politicky ovlivňovaných kauz ( na co byli u každého soudu vybraní soudci), v ostatních byly soudy aplikovány soudci na základě vázanosti jimi a nejlepším vědomím a svědomím.
Dvojinstanční soudní systém spolu s mimořádnými opravnými prostředky byl funkční.
Bližší ( s různou motivací) jsou pracovní a osobní vazby mezi soudci samotnými, mezi soudci a státním zástupci, soudci a advokáty.
Nebudeme si nalhávat. Reálný korupční potenciál, jaký je ve společnosti, existuje i v naší justici.
V současnosti soudci jsou v kategorii vysokopříjmových profesí. Bývalý předseda Ústavního soudu v televizi uvedl, že :“ Soudcům se nechce soudit“.
K tomu jim „pomohlo“ mimo “ finanční blahobyt“ zavedení funkcí asistentů soudců, soudních kandidátů, vyšších soudních úředníků. Pomocní zaměstnanci, o co mají nižšími platy, o to mají vyšší ambice a sebevědomí, ovšem bez kontroly soudců. Ta je soudci vnímána jako vícepráce.
Ano. V nepřímé úměře se zvyšováním platů soudců se reálně snižuje jejich osobní odpovědnost pod mantrou absolutní nezávislosti a nekritizovatelnosti, což si v praxi zavedli do úplné dokonalosti, tj. nezávislosti i na zákonech.
A TO UŽ JE HOZENÁ RUKACE PRÁVNÍMU STÁTU.
Nyní dvojinstanční systém je nefunkční.
Odvolací soudy souzní se soudy I. stupně téměř bez výhrad. Přehlíží jejich nevyzrálost odbornou i praktickou, ač by jim a společnosti naopak důsledným přezkumem jejich postupů a rozhodnutí byly nápomocny v zájmu posílení postavení právního státu.
K tomu navíc je činnosti soudců „nápomocné“ současné zákonodárství s postupným zužováním možnosti přípustnosti opravných prostředků, včetně mimořádných. V poslední době dokonce rozšířením zpoplatnění přístupu občana k soudu, tedy komercionalizace justice !!!
Soudní dvojinstančnost splývá ve vzájemné podpoře soudců (zákon, ne zákon ), zatímco Nejvyšší soud a Ústavní soud jsou pro zahlcení prakticky paralyzovány.
Absentuje důsledná kontrola činnosti soudců v rámci instanční posloupnosti, tak i kontrola soudních funkcionářů nad podřízenými ( nezřídka kamarády) mimo vlastní rozhodovací činnost.
Do rozhodovací činnosti soudce by v právním státě nemělo být zasahováno zevnitř ani zvenčí.
To však za předpokladu důsledné instanční kontroly a řádného výkonu dozorčí funkce předsedů a místopředsedů soudů rovněž i v úrovní instanční nadřízenosti a podřízenosti.
V uvedeném ohledu však přetrvává varovná praxe “ ruka ruku myje“.
Nejsem volič ANO, ale premiér v dané věci má, podle mého názoru a letitých znalosti zákulisí justice, pravdu a jistě ji zná ze své advokátnbí praxe i ministr spravedlnosti v jeho vládě.
Je co v naší justici řešit…
