Článek
Ne, že bych souhlasil se vším, co Aneta Rahlová v článku na stránkách Médium.cz „Kramný : Presumpce viny“ uvedla.
Již samotný název článku, ale některé z jeho pasáží jsou a nutně musí být poněkud zavádějící již proto, že právními otázkami se zabývá psycholožka.
Ne, že bych jí odpíral právo mít svůj názor.
Přec jen základ přesvědčivosti a vyšší pravděpodobnost správnosti spočívá v odborných znalostech a ty u autorky článku z oblasti oboru práva zjevně absentují.
Přesto ji nelze upřít postřehy, pod které by se mnozí právníci s praxí podepsali.
U jednoho z nich se pozastavím přesto, že ustanovení obhájce tzv. ex offo v daném případě a výjimečně podle mého názoru odpovídá právní argumentaci soudu, který o ustanovení rozhodl, s níže uvedenými výhradami.
Výjimečnost, tedy v mnohých ostatních případech pochybnosti o objektivním a zákonném postupu soudů je přes otevřenou kritiku vymlčovanou skutečností ze strany justice samotné.
Soudy jsou podle Ústavy ČR ve své rozhodovací činnosti ( vypustím-li svědomí a vědomí jako atributy pro spravedlivé rozhodnutí determinované podmínkami v nichž současně době my i soudci žijeme), závislé toliko na zákonech.
Zákonem prakticky neupravenou oblasti v činnosti soudů je nejpodstatnější faktický proces výběru konkrétního advokáta ex offo do procesních funkcí opatrovníka, právního zástupce, obhájce , znalce, tlumočníka, který předchází fázi vlastního ustanovení, která již sahá do oblasti soudcovské nezávislosti.
Stěžejní činnost soudů ve fázi výběru advokátů ex offo, znalců , tlumočníků ve věcech finančně lukrativních, tedy s vysokým korupčním potenciálem, je v praxi zavedeno tak, že jej provádí sami soudci.
V méně lukrativních věcech, jako tzv. opatrovnických nesporných, provádí výběr a vydávají rozhodnutí o ustanovení ex offo vyšší soudní úředníci a asistenti soudců.
Tato oblast činnost soudů, kterou je výběr ustanovované osoby pro soudní řízení nepodléhá žádné, natož důsledné kontrole ze strany nadřízených justičních funkcionářů a institucí nad soudci , vyššími soudními úředníky, či asistenty soudců.
Navzdory tomu, že toliko v trestním řádu a v zákonu o soudnictví mládeže ( není již tak tomu v ostatních soudně právních odvětvích jako civilní, obchodní ) má být oficiálně veden abecední seznam pro ustanovování advokátů ex offo, samotný výběr konkrétního advokáta ze seznamu je netransparentní. Není přístupný těm, kteří by si chtěli správnost postupu ověřit, a ti, kteří mají v náplni práci kontrolu v této nerozhodovací fázi činnosti soudu kritiku, jak uvedeno, vymlčují.
Dodržování zákonů samotnými soudy v mnohých aspektech v praxi problematické a tím pádem závažné celospolečenské téma pro hodnocení právního státu by zabralo desetistránkové i více obsažné pozornosti.
Mezi nejpodstatnější v právním státě k zamyšlení patří problematika zeslabování procesního postavení advokátů v soudních řízeních na úkor autorkou zmíněné zásady rovných zbraní a „úzká spolupráce“ soudů , které by měly být nezávislé s jinými státními orgány a institucemi , zejména se státním zastupitelstvím.
Za tím stojí subjektivně nejen soudci samotní z důvodu pohodlnosti a opájení z moci nikým nekontrolovatelné a tím i nekritizovatelné, kterým se navíc nechce soudit ( toliko za 200.000 Kč měsíčně), jak uvedl bývalý předseda Ústavního soudu, bohužel až po odchodu do penze , ale objektivně i komerční směřování soudů 1. i 2. pilířem státní moci, tj. zákonodárnou i výkonnou, které pro soudce vydávají “ noty“ jako pracovní nástroje ( zákony a vyhlášky).
Základní lidská práva a svobody jako je přístup k soudu, zmíněná rovnost zbraní, právo na obhajobu atd., se tak stávají toliko proklamací právního státu.
Neprošlo cenzurou.
