Článek
Vláda by neměla mít svého prezidentského kandidáta, měl by jím být nepolitik, říká do nedávna neznámý spoluobčan. Raketovým startem se z něj v jeden okamžik stal v jedné osobě poslanec, ministr a místopředseda vlády ČR.
Nyní snad už není tajemstvím, že startovací rampa patřila rovněž do nedávné doby zcela neznámému miliardáři.
Shora uvedená skutečnost však bohužel není ojedinělým důkazem toho, že ne všichni politici se rodí pouze z demokratických voleb, ale formálně z demokratických voleb. Fakticky se však rodí z vůle a z vlivu miliardářů, kteří svými penězi a kontakty umí umístit své favority na volitelná místa volebních lístků.
Demokratické volby jsou totiž demokratické až od okamžiku samotného volebního aktu.
Macinka je v uvedených souvislostech poněkud ojedinělý v tom, že je zcela čitelný.
Budiž mu to ke cti ať už vědomé, či nevědomé.
Ví, pro koho dělá a komu má co vracet za to, kde je a kde by bez něj nebyl.
Ví, kam sahají jeho schopnosti, které nedosahují až tam, kam dosáhl.
Není sice jisté, zda a jak dlouho bude možno jej v jeho současné pozici udržet. Pokud se to však podaří až do příštích prezidentských voleb, podle Macinky vláda by neměla mít svého kandidáta. On však ví již od raketového startu, kdo by jím měl být.
V tomto bodu není Macinka vázán koaliční smlouvou.
Jeho dobrodinec není oficiálně politikem. Ví ale, že jím chce být, a to je úkol Macinky.
Jestliže před několika desetiletími Zdeňka Mlynář upozornil na to, že „Mráz přichází z Kremlu“ , je nyní na místě upozornit na to, že po porážce Turka půjde o to, že: „Chlad přichází na Hrad“.
Dál už je to kapitola o pokusu privatizovat Český stát.
