Článek
Ruská federace svévolně a v rozporu s mezinárodním právem zahájila válku vůči samostatné a suverénní Ukrajinské republice.
Nelze mít proto žádné pochybnosti o tom, že v této válce je agresorem Rusko a tím kdo se brání je Ukrajina.
Bylo výsostným právem, ale i povinností všech států světa, které ctí nejen verbálně demokratické principy, aby se přidali na stranu napadeného. Tak mohly přesvědčivě a rozeznatelně projevit skutečnou, a nikoliv toliko proklamovanou podporou.
Mezi těmi, kteří se připojili k podpoře bránící se Ukrajiny patřily i státy EU, i když každý z nich v různé podobě, rozsahu a účinnosti poskytnuté pomoci.
V každém případě podporovatelé obou stran válečného konfliktu byli do něj vtaženi tím, že se do něj v jakékoliv podobě zapojili.
Porážka Ruska by nepochybně měla geopolitický význam z hlediska střetu dvou rozdílných ideologií. Tím však podpora Ukrajiny oficiálně nebyla odůvodňována.
Podle mého názoru pro ospravedlnění podpory Ukrajiny ze strany ČR nebylo zapotřebí a bylo ke škodě věci na samotném počátku války, jak se bohužel stalo, odůvodňovat naši podporu Ukrajiny hrozbou napadení států EU Ruskem.
V době počátku války byl napaden stát, který nebyl členským státem EU ani NATO.
Pro členské státy obou uvedených institucí neexistoval žádný právní závazek pomoci napadenému státu.
V době počátku války jsme podporou napadené Ukrajiny projevili mezinárodně právní princip ochrany samostatnosti a suverenity agresorem napadeného cizího státu.
Následně byla naše podpora a pomoc zpolitizována s důsledky vyvolání strachu a obav, že v předmětné válce se jedná i o osud sousedních evropských států a vlastně celé Evropské unie a to přesto, že jsme byli a jsme členy obranného vojenského paktu NATO.
Tím bylo v podstatě u občanů členských zemí NATO nutně vyvoláno zpochybnění, zda Severoatlantický pakt je vůbec schopen chránit své členské státy v případě, že bude některý z nich vojensky napaden, což se bohudík zatím nestalo.
V titulku příspěvku uvedený vzkaz však jako by zpochybnění poslání NATO jeho autor jen ještě posílil.
Jako by si neuvědomil, že bez podpory demokratických států, tedy i ČR, by již Ukrajina byla ztracena.
Uvedený vzkaz je projevem vyvolávání dalších obav a strachu samotným představitelem bránícího se státu, hraničící až s vydíráním svých dosavadních příznivců.
To snad lze vysvětlit toliko tím, že je to projev únavy a vyčerpání Zelenského z boje za záchranu samostatnosti a suverenity Ukrajiny, aniž by mu bylo možno upřít nezpochybnitelné zásluhy na dosavadním odporu proti agresorovi.
