Článek
Může náš státní útvar ustát současný trend pracovní morálky, v němž stále více občanů v produktivním věku pobírá mzdy a platy, aniž by se po nich požadovala zjevná produktivita práce.
To vše je možné proto, že zdrojem jejich příjmu není zjevný pracovní výkon a výsledek, ale postačí jim fakt uzavřené pracovní smlouvy, jmenováni či zvoleni do pracovních pozicí se společným jmenovatelem, kterým je napojení na státní rozpočet.
Tak přibývá těch, kteří mají kumulované funkce, za které jsou placeni výlučně ze státního rozpočtu. Tzv. sedí na dvou i více židlích (ministři, europoslanci, poslanci, senátoři, krajští radní, obecní radní a četné jiné profese výlučně v nevýrobní sféře. tzv. lidské piraně.
A státní pokladna je stále vydatněji dojena jako samice tura domácího ze všech stran i s pomocí přídavného zdroje EU, kterým jsou dotace. To vše je však proces dočasný, čehož by si hospodář měl být vědom.
Jenže hospodáři se střídají a o nějakou krávu jim pramálo jde.
Uvedené zdroje však nejsou bezedné a ani nevyčerpatelné.
Kéž by hospodář měl ještě vedle tura domácího oslíka, který se na vyslovené přání otřese. Jenže osli už mezi námi nejsou. Všichni jsou už chytří a vychytralí. Zůstaly pouze eticky zničené lidské zdroje a síly.
Právo jako regulátor vztahů ve společnosti nefunguje, resp. funguje jakoby. Český stát zaniká.
Hospodáři EU, pokud k tomu nenapomáhají, tak alespoň nečinně přihlíží.
Co si počnou v blízké budoucnosti s takovou perspektivou a se zkaženým lidským potenciálem v jednom, ve dvou i více členských státních torz EU?
